Harmonický

Bliknu očima na hodiny. Venku večerní sluníčko. Počítám tak půl páté. Tři čtvrti na sedm! Nevěřím. Je to tak. Mate sluneční osvit. 

Jdu si vyfotit podvečerní zahradu. Tichoučce, skoro neslyšně na obloze duní sprejer. Hnus.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-08_Podvecer_v_zahrade_a_na_nebi/

Zrzečka leží na gauči. Nakláním se nad ní. Lehounce dýchá. Nenechá se vůbec vyrušit. Jen zastříhá uchem při dotyku mé tváře. Bořím obličej do jejího kožichu. Ani se nehne. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-08_Bio/

Právě jsem ve skleněné dóze přebrala, co přebrala - opatrně vyndala ze dvou balení bio citrónů po čtyřech kusech z každého dva, tedy čtyři modro-šedo-hnusno chlupaté koule. Plíseň se mi prášila na lince. Tfuj! A dvě biopapriky - jedna totálně teče. No jo, bio. To musíš pokud možno hned sníst, nejpozději druhý den. Chjo.

- Pustil jsem Zrzku.

- Prosím Tě vysyp tohle všechno do popelnice.

Hned je zpátky. Fuj. Co to bylo? Prášilo to.

- Bio...

- Slyšelas teď ten řev? Sekali se tam kocouři. Ten morák si to tu uhájil. Pral toho bílo-rezatého.

Ach, bílá králičí prdelka. Lekavý. Vždycky přede mnou zdrhne. To morák včera ležel na kamínkách, když jsem šla do auta. Lekl se. Pohladila jsem ho. Vrátila na kačírek. Pokračoval v ležení. Jen jsem se bála, abych ho nepřejela. Pomaloučku jsem vyjížděla z vrat.

- Zrzka je pozorovala, uši rozbalené, jako ty. Ta musí mít přehled. Tos´ neviděla, jak ten bílej letěl dozadu. On tam má pod plotem tu Micčinu díru, jak ji i Zrzka objevila. A ten náš blbec seděl u auta, pozoroval je v klidu, jak to dopadne.

Večer hezky začíná. Celý den harmonie, klid, pohoda.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-08_Rano_zasnezeno/

Ráno - zas sníh. Ty vorle, kdyby tohle dali v prosinci, zaraduji se. Dokreslení iluze slunovratu. Ne, zahrada v květu... Ještě že jsme nepustili zahradní vodu. Dnes - sice kopřivy pod sněhem, ale ve vaně zmizel led.

Krásně, ale kvalitně, nádherně mi narostl kvásek. Telefon mě zdržuje. V půl jedenácté začínám zadělávat na chleba. Zrzka se kamarádí venku s - to už není přivandrovalec, to už je adoptivní kocouří kluk.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-08_S_maminkou/

Skyp s maminkou. Dnes jsme měly skoro hodinku. Ukazuji jí těsto, Zrzku a Mourka za oknem, předvádím jí svůj nový kašmírový svetr - kabátek. Vyprávím, jak jsem večera brázdila Josefovem, místy, kde se natáčelo Musíme si pomáhat. Jo - teď běží detektivní seriál z Phy - taky v kulisách Josefova.

- Mami, víš, žes´ hrála v komparsu v Musíme si pomáhat? Mělas křičet oslavné Huráá na příjezd Rudé armády.

- Nepovídej, to nevím.

Paradoxní.

Informuji maminku, kdo všechno umřel. Zpravodaj tentokrát přinesl hodně smutečních vzpomínek.

Chleba na ošatce vyknul. Jdu ho povlažit; do trouby.

Luštíme. Jde to těžko, když mamka špatně slyší. Ale opakuji trpělivě, aby slyšela. Namáhá si závity...

- Hlavní město Itálie?

- Je Řím.

- A cizím slovem se to řekne?

- Nevím.

- Ro?

- Roma.

- A kteří bratři ho založili?

- Nevím.

- Víš. Romuus a Re?

- Romulus a Rema.

- Remus. A kdo je odkojil? Které zvíře?

- Nevím.

- Vlčice.

- Jak?

- Vlčice!

- Mečisto...

- Vlk. Vlčice. Vlčice!

- Jo, jo, jo, vlčice.

- Domácky Oldřich?

- Olda.

- A kdo byl Olda?

- Tvůj tatínek.

- A kdo se ještě jmenuje po tatínkovi?

- Nevím.

- Olik. Ivin syn. Narodil se 31.8.

Vyprávím, jak budeme dávat novou střechu. Maminka poslouchá. K polednímu už čekám, kdy nás přijdou rozpojit V jídelně sedí prý šest lidí. Irenka starší přichází. Maminka špatně vidí:

- Tady je pán.

- Já nejsem pán. Ahoj Irenko!

- Ahoj Irenko!

Zdraví se dvě Irenky. :-)

- Mami - kopie?

- Opis.

- Pořídit kopii? Aha, to bude opsat.

Říkám mamince, jak nás jeden pán chválil. Jak jí to jde.

Loučíme se. Přeju dobrou chuť.

Po obědě máme pracovní hovor s kolegou. Hodně inspirací. Hodně plánů,

Už musím jít spát.

Dobrou noc!