Harmonie kovu, dřeva a lidského štěstí

Uf. Hotovo. Hotovo? Celá pracovna pod bednami, krabicemi… Spát jsem šla nad ránem. Petroušek mi zadělal žaluzie, aby mě nerušilo sluníčko. Vstávám. Kočky po mně hodily okem. Pokračují v ležinku na teplé dlažbě. Půjdu si ještě lehnout. Už nejdu, práce volá. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-20-kocky

Na lince na ceduličce: KOČKY JEDLY.

Jo? Aha. Uvidíme. Chvíli to tak vypadá. Jen chvíli. Mourek se rozhoupává první. Chce ještě. Žofka se připojuje k žadonění. 

Mně se tak nechce jít rozebírat krabice.

Na poledne jedu na masáž. Cestou se stavuji v Alza boxu. Cvakám kód na dolní malé stupničce. Nic. Ireno, nevzdávej to. Ve výši očí je velikánský display. Zkouším tam. Dvířka odskočila.

- Vezměte si zboží, zavřete dvířka.

Beru si zboží. Zavírám dvířka. Vtom se ta zelená příšera rozhodla, že mě pobaví. Svým protivným hlasem:

- Díky za vyzvednutí. Mám rád lidi, co chodí včas!

Pochvala. Sice mě jeho hlas irituje, ale pochválil notorického nedochvilníka.

Jedu ven z města. Ješiši! Zákaz vjezdu! Počkej, to už umíš. Můžeš jet po dálnici. Ještě se na ni trefit. Přejela jsem nájezd. Zpátečka. Podjet město po dálnici – to by nám mohli povolit bez poplatků i bez opravy na trase.

Masáž u Kristýnky. Nožénky, kotníky, kolena, ruce…

Zpátky se vracím zas po dálnici. Oběd. Chci jet do Kuksu. Jen jsem se maličko překoukla. Od 14 se v šapitó vyráběla píšťala k varhanům. A já přijela až na 16.15 na povídání… Únava.

Zdravím herce z divadla Dno. V mobilním kávovém baru Jednorožec jede si objednávám:

- Nepiju kávu. Kterou mi doporučíte?

Jejka, obsluhuje mě herečka z včerejšího Kronikária. Ta, jak se tak krásně energicky natřásala. Směje se. Dohodly jsme kapučíno. Do kelímku – mě napadlo až teď – jedovaté. Horko uvolňuje vosky, barvu. Jednou. Kapučíno bylo tak moc voňavé, dobré. Na třikrát se loučím. Už odcházím do šapitó. Je tu asi pět lidí. Zastavuje mě slečna:

- Vy jste mi loni tady na tom místě pomohla.

S čím asi?

- Nevěděla jsem, kam. Poslala jste mě támhle na vinici. Našla jsem tam skvělé dva kamarády. Už jsem za nimi byla asi čtyřikrát! Děkuji vám moc.

- Počkejte, to natočíme.

Slečna je taky přítomna přednášce v prázdném šapitó.

Profesor Bohadlo měl ve stanu s varhanářem od dvou výrobu píšťaly k varhanům. Představuje Michala Nováka. Má uměleckou značku: Sandrik Giovannino de Provolone

https://www.sandrik-varhany.cz/products/o-dilne

Jak se zrodila vášeň pro varhany

Myšlenka na vlastní varhanářskou dílnu se začala rodit v hlavě jejího zakladatele Michala Nováka již v posledních letech minulého století. Prvotním impulsem byla především možnost detailního seznámení s mistrovským dílem známého pražského varhanáře německého původu Leopolda Spiegla.

Tyto unikátní varhany z roku 1721, které si lze prohlédnout v západočeském městečku Valeč dokáží okouzlit nádherným zvukem, neuvěřitelným množstvím společně fungujících mechanických prvků a překrásně zdobenou skříní. Nejen tento nástroj nastartoval Michalovu uměleckou kariéru a motivoval jej ke studiu konzervatoře. Ale právě tento nástroj stál za prvotní touhou vyzkoušet si to na vlastní pěst a vlastnoručně si postavit varhany. A tak bez jakýchkoliv znalostí vnitřní stavby nástroje vznikl nákres a později i první varhánky, které trpěly sice spoustou nedostatků, ale opravdu hrály. Dovedete si představit tu radost malého kluka, který toto dokázal?

Studium zájem ještě prohloubilo

Tento zájem Michala neopustil ani později v průběhu dospívání a studiu na konzervatoři. A tak následoval průzkum většinou cizojazyčné literatury zabývající se stavbou varhan, pravidelné návštěvy kostelů a poslouchání a porovnávání zvuku celé řady domácích i zahraničních nástrojů. Je až neuvěřitelné v kolika detailech, ale i zásadních prvcích se jednotlivé varhany mohou lišit. Kromě rozdílů v pojetí výzdoby skříní a rozložení píšťal v prospektu se různé druhy varhan poměrně zásadně lišily dokonce i ve zvuku a v některých neobvyklých libůstkách jejich stavitelů, některé měly například zvonkovou hvězdici (zimbelstern), kukačky, zvonkohry, bubny a podobně.

Vysvětluje, jak ke značce došlo. 

- Jan v baroku Giovanni. Provolone mělo být pro violone – pro nástroj violína. A jednou jsem u babičky četl Sandrik.

- To je příbor.

- Ano, na příboru.

- To je slovenská značka.

Náhodou o ní něco vím. Totiž má celoživotní zemřelá kamarádka Zlatka mi vyprávěla, že to nějakým způsobem patřilo do jejich majetku…

- Říkají mi Sandriku.

- Co jste původní profesí?

- Hraju na basu. Mám AMU.

Před víc jak deseti lety se rozhodl postavit si varhany domů. Tři roky se učil. Studoval zahraniční literaturu. Vyrábí dřevěné části, cínové píšťaly. Místo slonoviny se dává kostěná náhražka.

- Tady máte píšťalu, kterou tady z ničeho vyrobil před dvěma hodinami.

Prof. Bohadlo nese posvátně cínovou píšťalu.

Rafla jsem ji, foukla do ní.

- Proč nepíská?

- Musíte z toho užšího konce.

- Já jsem ji jen chtěl ukázat, ne abyste ji omatlala. Ta půjde do muzea.

- Máte tam mé DNA do muzea.

Řehtáme se. I on zkouší.

Podle velikosti píšťaly se tvoří tón. Ještě se dá tvořit přidáváním kroužků. Ruční výrobou se dá nastavit i nátlakem prstu tón. Ostrý, jemný.

Vyjmenovává varhanické školy – výrobu.

- To jsou stejné země, jako jmenoval Mistr Svěcený o houslařích.

- Ano, to je pravda. V Maďarsku tam koupíte k výrobě varhan všechno. Sestavíte to a máte varhany. Ale touhle cestou já nejdu.

Vypráví o sušení dřeva – třešňového, ořechového. I po usušení se kroutí po vláknech. Namočí ho a zatíží – na další rok, dva.

- A jaké varhany jste si postavil? Velké nebo malé?

- Velké.

- A to jste hned věděl, jak veliké píšťaly?

- Ano, to jsem měl nastudováno. Tři roky jsem se na to chystal. A to máte ještě rejstříky.

- Co jsou rejstříky?

Rejstřík u varhan je řada píšťal se stejnou barvou zvuku. Zapnutím rejstříku (tahem za táhlo nebo stiskem rejstříkového sklopného knoflíku) varhaník rozhoduje, které píšťaly budou znít a jakou budou mít barvu a hlasitost. Rejstříky umožňují měnit zvuk od jemných fléten po mocný plný tón.

- Řada píšťal. Někde v Americe či kde mají rejstříky v devíti patrech nad sebou.

Prof. Bohadlo poznamenal:

- Já jsem myslel, že moderuju já.

- Tak pardon.

- Ale vy se dobře ptáte.

Řehotáme se.

Dozvěděla jsem se tolik informací, že jsem zas uspokojila své životní motto: Nechci umřít blbá. 

Jsem ráda, že jsem toho nadšence a šikulu poznala. Jde naladit varhany na koncert.

To už stoupám nahoru k hrobce a okolo Braunových soch  k Hospodě na sýpce… Místu našich diskoték před padesáti lety. Naše banda z Phy, Zlatka a Pavel, Vítek, Vojta, Mirek, Ivka – Pulpy, já. Jednou přijeli. Ivka nebyl doma.

- Jedeme do Kuksu. Jedeš s námi?

- Jedu!

Celou cestu něco vzadu dělalo zvuky. Vystoupili jsme na nádvoří. Najednou vedle mě Ivka. Pochopila jsem. Jel s námi v kufru. Pamatuji, jak jsem se zaradovala, že jsem mu neujela. On ujížděl bez skrupulí a často mně. Já to neměla ve zvyku. V bývalé konírně – dnes se to jmenuje Na sýpce – tak nevím, jsme blbli v blescích stroboskopické lampy. Jak jsme se vyřádili! Pavel předváděl jakoby zpomalené pohyby – to ten stroboskop. Myslím byl zakázán. Nevím.

Jev je způsobován fyziologickými vlastnostmi lidského zraku, zejména setrvačností lidského oka, tatáž vlastnost oka lidem umožňuje spojité vnímání filmového a televizního obrazu.

• Označuje iluzi plynulého pohybu.
• Vzniká splynutím samostatných snímků.
• Setrvačnost zraku trvá asi 0,1 sekundy.
• Funguje při frekvenci 24 až 25 obrázků za sekundu.

Pavel předváděl pomalý pohyb – zdál se plynulý… Roztrhaný na kousky. Hit diskoték.

Jedu domů.

Petroušek zkusil dnes trénink. Myju bílou ložnici. Pískuji. Člověk by nevěřil, jak je černá. Chystám si skříně k nastěhování.

- Už seš doma! Jaké to bylo?

- Vynikající, krásné. Jen jsem tam mohla být už od dvou. Přehlédla jsem na programu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-20-zapad

Jdeme maličko zalít. Chvilku sedíme a pozorujeme západ slunce. Žofka si vyskočila nad naši hlavu na parapet vedle truhlíku. Tak tak se tam vecpala.

- Co tam nahlíží?

- Čučí do domu.

- Ale co tam vidí?

Sedí vedle truhlíku a kouká do skla.

Krásný den. Tetelím se štěstím. Včera mi Linda vyprávěla pokračování příběhu jisté Jolany. Vydělávala velké peníze ve farma byznysu. Stáli s manželem před rozvodem. Upadl na kole. Koma. Několik týdnů. Chodila za ním ve stejnou hodinu podle rady lékařů. Probral se. Porazila ho zpráva:

- Pane doktore, nemáte řidičák.

No jo, jenže ona ho přivedla zase k realitě. Paměť se zlepšila. On začal v léčebně znovu hrát na housle. Mozek se mu náramně začal napravovat. Nervové spoje se oživily. Nejdřív o rozvodu ani slova. A když se lékař trošku polepšil, najednou se objevila mladá milenka - právníčka. Původně měli před rozvodově dohodnuto, že jí připadne dům a pozemky někde. Právníčka se najednou postarala, že bude dělení. Měli tři roky na to, aby se dohodli. Čas vypršel.

- Já po třiceti letech poprvé nemám telefon na svého muže. Ona mu vyměnila číslo. Nemohu se mu dovolat.

Bude dělení na půl.

Jsem ráda, že zažívám krásný večer, krásný den, krásné dny, krásný vztah, krásný život. Že se nemusíme o nic dělit, protože se máme rádi. Petroušek natřásá mé egíčko neustálou chválou – jak jsem všechno zvládla, co jsem vydržela za těch asi sedm neděl proměny našeho domu. Ó!

Všichni nepřejícníci ať si vystřelí voko.

Té větě  se vždycky smála moje nikdy neobejmutá přítelkyně Drahuška. Ach, Drahuško, znalas´  mamčiny věty, říkanky, i ty přisprostlé – Jirka Pirka šel za dvírka na okurky… Aby se mu, mami, jak to bylo? Aby se mu urodily, musel tam i…

Mamka, Drahuška, Víťa… Lidi!! Chybíte mi! Měla jsem vás ráda!

Dobrou noc!

P. S.

https://www.sandrik-varhany.cz/products/o-dilne

Jak se zrodila vášeň pro varhany

Myšlenka na vlastní varhanářskou dílnu se začala rodit v hlavě jejího zakladatele Michala Nováka již v posledních letech minulého století. Prvotním impulsem byla především možnost detailního seznámení s mistrovským dílem známého pražského varhanáře německého původu Leopolda Spiegla.

Tyto unikátní varhany z roku 1721, které si lze prohlédnout v západočeském městečku Valeč dokáží okouzlit nádherným zvukem, neuvěřitelným množstvím společně fungujících mechanických prvků a překrásně zdobenou skříní. Nejen tento nástroj nastartoval Michalovu uměleckou kariéru a motivoval jej ke studiu konzervatoře. Ale právě tento nástroj stál za prvotní touhou vyzkoušet si to na vlastní pěst a vlastnoručně si postavit varhany. A tak bez jakýchkoliv znalostí vnitřní stavby nástroje vznikl nákres a později i první varhánky, které trpěly sice spoustou nedostatků, ale opravdu hrály. Dovedete si představit tu radost malého kluka, který toto dokázal?

Studium zájem ještě prohloubilo

Tento zájem Michala neopustil ani později v průběhu dospívání a studiu na konzervatoři. A tak následoval průzkum většinou cizojazyčné literatury zabývající se stavbou varhan, pravidelné návštěvy kostelů a poslouchání a porovnávání zvuku celé řady domácích i zahraničních nástrojů. Je až neuvěřitelné v kolika detailech, ale i zásadních prvcích se jednotlivé varhany mohou lišit. Kromě rozdílů v pojetí výzdoby skříní a rozložení píšťal v prospektu se různé druhy varhan poměrně zásadně lišily dokonce i ve zvuku a v některých neobvyklých libůstkách jejich stavitelů, některé měly například zvonkovou hvězdici (zimbelstern), kukačky, zvonkohry, bubny a podobně.

Založení dílny je vyvrcholení vedoucí k reálné výrobě

Toto vše vedlo postupem času ke vzniku české varhanářské dílny Sandrik Giovannino de Provolone. V té se specializujeme zejména na výrobu a opravy pozitivů a malých přenosných varhan. Každý nový nástroj je pro nás výzvou. Vyrábíme unikáty, na které nelze použít předem zakoupené součástky. Komponenty si musíme vyrobit v naší dílně. Každý nový nástroj je potřeba dopředu promyslet, navrhnout rozmístění píšťal tak, aby měly v první řadě dostatek akustického prostoru pro vytvoření tónu, ale také byly dobře přístupné pro ladění a údržbu. To vše na omezeném prostoru. K tomu je potřeba nejen cit pro nástroj, ale také precizní řemeslné znalosti a zkušenosti. A právě tuto unikátní kombinaci vám v naší dílně umíme nabídnout.

Toto je výběr řemeslných postupů, které jsme dovedli k dokonalosti

Naše nástroje jsou zhotovovány z prvotřídního dřeva výhradně tradičními řemeslnými postupy bez šroubů a vrutů s využitím klasických truhlářských spojů (čepu a dlabu, rybinového spoje, svlaku, apod.). V dílně Sandrik Giovannino de Provolone dokážeme vyrobit i dřevěné a cínové píšťaly. Práce s kovem není jednoduchá. V mnohém pomohly znalosti a zkušenosti babičky zakladatele akademické sochařky a restaurátorky Aleny Novákové. Ze zkušeností její zlatnické dílny pochází dnešní pojetí naší výroby tordovaných a cizelovaných píšťal, ale i způsob výroby ozdobných pantů, štítků na zámky a dalších kovových a ozdobných součástí varhan. Jediná komponenta, kterou si necháváme vyrábět jsou elektrická dmychalda. Ta pro nás zhotovuje společnost Konyves z maďarského Gyoru.

Ke každému nástroji přistupujeme s maximální péčí, velkým podílem ruční práce a snažíme se jej dodat v excelentní kvalitě. K tomu nám pomáhá především přirozeným způsobem dokonale vysušené dřevo různých tuzemských i vzácných cizokrajných dřevin například z Francie, Itálie, ale i daleké Austrálie a Nového Zélandu. Pro stavbu varhan používáme nejčastěji dřevo ze:

• smrku,
• dubu,
• lípy,
• borovice,
• modřínu,
• buku,
• javoru,
• jabloně,
• třešně,
• hrušně,
• višně,
• švestky
• a celé řady dalších méně obvyklých dřev ze zahrad a parků.

A já loni nechala třešeň pořezat. Mohla jsem mu dřevo nabídnout.