Harmony ve Špindlu

Nerada odjíždím. Dnes ale jedeme spolu. Pro mě lehčí opustit zahradu, dům, kočky. Kočičáci asi cítí. Vstávám před osmou. Zrzenka se vyvaluje na klíně páníčka.

- Ta kočka to ví. Tři čtvrti hodiny se tu se mnou muzlá.

Zapínám dům. Nahlížím na aplikaci odběru a výroby elektrické energie. Moureček už čeká v kuchyni.

- Peťuš, už dostal?

- Už dvakrát.

- Mourku, vždyť se neuneseš.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-20_Bud_tu_hodny,_muzliku/

V tichosti balím, snáším na hromady. Vybírám trika, šaty, kraťasy... Plavky. Raději dvoje. :-)

Péťa se někde ztratil. Zas je tu. Okoukne, jak na tom jsem, zas se někde zmehne.

Ještě zaplatit za telefony. Jé, nový mobil nemá aktivní aplikaci. Zdržuji se. Jak se to dělá s tím klíčem? Aha. Musíš jít do předešlého zařízení. Už vím. Minuta k minutě, čas ubíhá. Chtěla jsem vyjet v deset...

Mám umyté vlasy, hromady oblečení s sebou. Malůvky. Dívám se do papírku. Zalít zahradu. Vycházím do palerma. Jestlipak to okurky a rajčata přežijí? Prolévám. Znovu. Ještě jednou. Okurek letos máme, že bych je mohla prodávat. Škoda, že si je nemohu virtuálně schovat na zimu.

- Peťuš, finále!

- Poposkočil radostí.

- Prosím tě, co v tom táhneš?

Kolikrát už dostal odpověď!

- Peťuš, všechno.

On nepochopí, že na dva dny, na týden - stále vezu s sebou stejné taštičky s krémy, irigátor...

OK. Zapínáme kufr. Zrzečce chystám na její křesílko tajně misku s granulkami.

- On jí to sežere.

Vracím se. Ještě Mourkovi chystám misku s granulemi k vchodovým dveřím. A vodu.

- Peťuš, třeba si nevšimne. Je přežraný. večer slupne to svoje. 

- Ten?

Škoda, že se nedozvíme, kdo Zrzčinu oranžovou mističku vybílil.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-20_Jedeme_do_Spindlu/

Jedeme na retreat Herbalife. Vše zaplaceno. Přesto s sebou beru mixér, sportovní výživu, tyčinky na túry, pití, aloe...

- Peťuš, za hodinku jsme tam, viď?

Prý nikoli. Na cestě nás čeká několik semaforů. První hned za městem.

Žádám Vesmír o volnou cestu. Hned na prvních máme zelenou. Děkujeme. Nikde jsme nečekali, všude zelená pro náš průjezd. 

Cestou ze Špindlu se vždycky vracíme přes Dvůr. Ale prý ne. Mně je to jedno. Jedeme směr Trutnov, Mladé Buky... V Bucích a odbočce k lyžařskému areálu zákeřná padesátka.

- Peťuš, pozor, inkriminovaná padesátka.

- Když tak to zase zaplatíš.

Směju se. Před čtyřmi roky - ano, přišla složenka. V říjnu. Ale na mé narozeniny řídil on. :-)

Stoupáme nahoru do Vrchlabí. Tady pracovala za tárou dlouhá léta Marie Kubátová. Když jsem učila na gymnáziu, jeli jsme touhle cestou s ředitelem pro autorku Trautenberka na literární besedu. Odvezli jsme si ji do Hradce na besedu a pak jsme ji zase v pořádku vrátili sem, do jejího Vrchlabí.

- Peťuš, tahle křižovatka byla loni rozkopaná, podívej, mají to opravené.

Další oprava. Jedeme za vozidlem před námi.

- Podívej se na toho pičuse. On sedí, telefonuje, ale plácačku má červeným otočenou naším směrem.

- Je to reflexní vůl.

Pozoruji hory před námi. Máme to tu krásné. Kouzelné 

- Péťo, ty jedeš moc pomalu. Hodinu a půl. Vždycky je to hodina.

Přidal.

- Peťuš, tady je to měřené.

- Ale říkáš, že jedu pomalu.

- Jenže ty jsi řidič, ty si to řídíš. Aby zas nepřišel pozdrav!

- Tak to bys to zase zaplatila.

Řehtáme se. Já bych to neplatila. :-) Špindl. Tady jsem po dva roky skákala přes přehradu. Do hotelu Harmony cestu známe. Odbočujeme vlevo a stoupáme na kopec. Pod námi - po stráni budeme sbíhat na lanovku na Medvědín.

Parkoviště nacvakané. Herbalife,  Herbalife, Herbalife oblečení. Herbalife zavazadla. Herbalife vlajky...

Registrace. Čekin. Jak se to píše? Vždyť víte. Check-in.

- Hezky váš vítáme. Ve čtrnáct je nahoře v kongresovém centru školení s členem...

Chjo. Do sedmnácti práce. Péťa nás zatím ubytuje. Nasouká zavazadla na pokoj. V přestávce se jdu podívat, kde bydlíme. Jo, skvělé.

Konečně večeře. Setkání s přáteli. Viděli jsme se před čtrnácti dny v Brníčku na LDW. Kvalifikovalo nás tak moc, že někteří jsou ubytovaní v Savoy, Astra. Letos naposledy. Asi devět let jsem se vždycky starala, abych pomohla co nejvíc lidem. Na školení slyším - ne já, ale lidé mě mají vyhledávat. Jde o jejich výživu, o jejich zdraví. Aha.

Po večeři mluvím s Monikou a jejím mužem. Asi před šesti sedmi lety jsme spolu spaly v Kolíně nad Rýnem na Extravaganze. Probuzená - nikdy se nedá zabodat. Vypráví o třech svých klientkách a jejich zdravotních indispozicích. Ejhle, poslouchá Pavla Zítka, Lenku Tarabovou, Černohora. Ví o adrenochromu, o bílých klouboucích, o odstupujících ředitelích, klonech. Hned se nám jde radostněji plavat, vířit se a saunovat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-20_Uzivame/

- Peťuš, poprvé jsem neměla pocit, že jsem nezavolala mamce. Ještě před třemi týdny s Lindou jsem v Peci měla myšlenku - dej o sobě vědět mamce. Ale víš, co by bylo dobré? Kdybychom mohli zavolat kočkám. :-)

Unavená. Spát. Krásné. Srdečné. Nepopsatelné.

Dobrou noc!