Hezký. Buď ostražitá a odpočatá
Zdena Pšeničková
A začínáme nanovo …
Tak ať se vám daří, milé školačky a školáci … Přeji vám krásné setkání s kamarády, laskavé a moudré učitele, statečné rodiče, kteří vás ochrání, pokud by vám ve škole chtěli podsouvat neúnosné bludy a zkrátka všechno dobré v novém školním roce … Ať vás láká přemýšlet a ptát se tak dlouho, dokud nepocítíte uspokojení v duši … Ať nad strachem vždy zvítězí touha poznávat, radovat se a vnímat nejen hlavou, ale také srdíčkem … Ať vás baví spolupráce víc než soupeření … A vůbec - hodně zdraví a štěstí ....
Krásný první školní den. Bez lítosti jsem opět chyběla u nástupu. Od roku 2012 se už uvítání nového školního roku neúčastním. Netušila jsem, že toho nebudu smutná. V mládí, když jsem byla hodně nemocná, bulila jsem v nemocnici, že děti nastoupily beze mě. Škola stála. Čekala na mě. Nadšenou mladou naivní a děti milující. Začátek školního roku jsem dohnalas v říjnu. Vyzdravěla jsem. Dnes kupodivu klid a pohoda v duši jako všechny začátky od roku 2012.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-ranko
Mourek dnes po včerejším nočním souboji nocoval doma. Ven šel až v pozdním odpoledni.
Ráno jsem si prošla zahradu vpředu. Hezky to kvete. Prohlížela jsem kytky, rajčata. Nikdy nevíš, kdy se kocháš naposledy.
Na desátou k Erice. Před tím jsem ještě šla vzdát hold sbormistrům všech našich pěveckých sborů. Jejich unikátní neviditelná práce. Zaujmout děti a dostat je do sboru. Udržet jejich zájem při zkouškách. Kompletovat hlasy. A pak odzpívat. Potlesk. A nic. Tleskám práci učitelů hudby.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-u-eriky
V deset vyjíždím z města. Neteleportuji se. V deset u Eriky nebudu, to dá rozum. Jedu normálně. Cesta volná. Eriku mám moc ráda. Je račice jako já. Jenže úplně jiná. Z račího kraje. Já jsem až tam na konci. Mé dny se sklánějí ke lvu. Včera jsme seděly vedle sebe s jednou bezvadnou račicí. A její muž taky rak se narodil ještě den po mně. Tedy ještě víc ke lvu. Erika je klidná, pohodová, laskavá, ochotná, trpělivá tolerantní víla. Mám velké štěstí, že ji mám. Našla jsem si ji díky učitelce Monice z mé školy. Moniku jsem měla velice ráda. Byla skvělá. Děti ji milovaly. Učitelské řemeslo v vztah k dětem měla v sobě. Nosila krásné podstřihy. Obdivovala jsem její účesy tak dlouho, až jsem se vecpala k Eri. Bylo to tak trochu rozpačité. Erika měla plno. Dohodly jsme se, že pokud moje kadeřnice nebude schopná, přijedu. Eričina předchůdkyně byla taky skvělá kadeřnice. Vynikající. Jenže chlastala. Taky měla pejska. Takového malého, ostrého afrického. Získala jsem si jeho důvěru. Pejsek si lehl na záda a nechal se hladit po břiše. S pitím paničky to bylo horší a horší. Jednou mě ani nemohla ostříhat. Byla krásná. Připomínala mi herečku Evu Jakoubkovou. Životní partneři Evy Jakoubkové – Evžen Sokolovský, Ilja Racek – ten na ni prý nebyl hodný. Manželem se pak stal Petr Novák. Eva měla krásné oči. A moje kadeřnice taky. A chlastaly obě. A já ty krásné oči jednou opustila a od té doby mám Eriku. Milovnice psů a koček. Její Queency před dvěma měsíci už nemohla na nohy. Odvezli ji na injekci. Psala jsem o tom. Pejsina ožila a naposledy vyskočila z auta. Šla si pro uspání. Náš veterinář jí nejprve aplikoval uklidňující. Pak ji uspal. Teprve pak zastavil motor jejího nemocného těla. Dnes tam na mě čekala Abey.
- Eri, ta má zlý pohled.
- Viď? Nevíš, co si myslet.
Hladím ji. Lehá. Nastavuje slabiny. Hlaď mě, hlaď! Tobě důvěřuji.
Loučíme se. Od Eri jsem se vypravila kousek za hranici. Ne, ne. Borůvky, jahody… Kde by se tu na kraji září vzaly. Jak? Ze Šumavy. :-) Bylo skoro poledne. Můj krámek byl dokonce zavřen. U dědka jsem viděla okurky, brambory… Ani jsem nazastavila. Nakoupila jsem sýry v Biedroňce a Lidlu. V té Biedroňce, u které nachytali agenta Pávka s trapnou bílou igelitkou. Jedu domů. Dusno. Nikde se už cestou nestavím. Divné slunce uspávalo pozornost. Poslouchala jsem do sluchátek povídání. Vracela si ho po kouskách. Jedu, jedu. Najednou otevírám oči! Proti mně jede žlutý náklaďák. Rychle jsem strhla volant zpátky doprava. Ve svém pruhu jsem byla setsakramentsky rychle. Vylekaná. Tak takhle se to děje. Mikrospánek.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-do-zahrady
Doma klempíř a LP žizniví. Rychle napít. Kafe. Šup občerstvení. Ledový tvaroh s ovocem. Navrch lžíci šlehačky. Výčitky. Napravila jsem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-denne-se-staram-o-zaludky-stravniku
Ježiš. Ještě elektrikář tu kompletuje naše překrásné zásuvky. Maličko sakruje. Prý by to nedělal. Jen pro Petra. Tak my hezky Lindině Petrovi děkujeme za známosti.
Sbírám oříšky na staveništi. Utíkám připravit oběd. Obědváme. Petroušek si přisedl se svým svačinovým tvarohovým pohárkem s ovocem. Klid. Pohoda. Mám to říci? Odjeli. Svěřuji se se svým hrůzostrašným zážitkem. Brečím. Péťa se nezlobí. Jen mi domlouvá. Abych víc odpočívala. Uf. Budu.
Jde mi opravit odřeninu z Hořic ze soboty. Nějaký dobytek ani nenechal kontakt. Odřel. Ujel.
Jdu se smočit do bazénu. Vodička na mě už ledová. Ale smáčím se několikrát. Usínám na lehátku. Bouří.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-pred-destem
Žofie rozložená na houpajdě. Prohlížím si krásnosti a drobnosti z Temu. Z houpačky nás vyhání pár kapek deště. Opravdu jen pár. Víc hřmí.
Večer. TV Šalingrad. Lidi tam chatují o tom, jak by jim zkontrolovali kotle. Prý podle emisí. Podle revize. Někdo tam napsal:
Porušování domovní svobody v trestním zákoníku Trestní zákoník definuje přečin porušování domovní svobody v § 178. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá.
A doplnil:
Listina základních práv a Ústava je nejvyšší právní norma u nás. Nikdo se nemůže opravňovat k jejich porušování,že?
Dobrou noc, šaliňátka! Skončil program. Poslední odkaz – brada mi spadla. Diskutovali jsme o profesoru Peteru Staňkovi. Nemohu ho ani cítit. Není rétorem. Jeho řeč střílí do lidí jak kanon. Prý je ale chytrý! A průměrný člověk to zkrátka nepochytá. Tak ať to napíše a někdo to za něj přečte. V rétorice jsem učívala, že mluvčí má být přinejmenším ohleduplný, když ne odborník. Má mluvit nahlas, aby ho slyšely i poslední řady. Svou řeč má dobře artikulovat; kdyby byla ozvěna, má dělat větší pauzy…
Lidi oslavují pana profesora. Prý je za lidi. A pro lidi. A ono je všechno jinak. Profesor Peter Staněk – je za lidi? Jeho akční rádius zasahuje celé Československo. Dělal prý poradce Mečiarovi a nějakému politikovi od nás. Jak je tam propojenost s politikou, zavání to čertovinou. A opravdu:
Asi před pěti osmi lety jsem poslouchala na Svobodném vysílači v pořadu Absolutně neuvěřitelné u Jardy Chvátala o společnosti Monarch. Super tajná. Myslím, že mluvil ještě o další tajné společnosti Umbrella. Ťukla jsem na odkaz ze Šalingradu. Z videa jsem se dozvěděla, že lidumil Staněk je napojen na digitalizaci, na Schwabův Great reset, podporuje ho, tváří se, že je za lidi, hovoří o chytrých městech, konci hotovosti, dělá prý konference, kde šíří propagandu nového světového řádu. Podporuje internet věcí a další digitální technologie. Rozebírá veškeré věci, před kterými bychom měli lidi varovat. Používá symboliku. Motýl monarch je symbolem MK Ultra. (Kontrola mysli.) U motýla má robotickou ruku. Symbol splynutí robotů a lidí. Programování změny mysli. Celebrity jsou propojeny s MK ultra. Stačí si zadat do vyhledavače MK ultra Monarch... Celebrity prošly změnou mysli. Ve vlasech obrázky motýlů... Peter Staněk mluví hezky, chytře, ale není to člověk, který by chtěl pomoci lidstvu. Vize digitální ekonomiky. Hovoří o tom, že covid byl příležitost zapojit se do digitální ekonomiky, zrušit hotovost… Propojen do společnost CzechInn. Ta má ve znaku oko.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-02-pravdomluvni
VŠECHNO JE JINAK.
Poučena. Beru na vědomí.
Dobrou noc!