Hlavně být světový! Ovládat všechny řeči světa - se mi nedaří :-)

Krásná retrospektiva dne. 

Počasí? Jako včera. Ano? Nebo jo? Parno. Slunce. Vítr. Průtrž... Oj, před vrata zaparkovali mladíci.

- Plís, ajem kreš men. Ne, kreš vomen. (Prosím, jsem havarijní muž, ne, havarijní žena - to jako že ze vrat bez škrábnutí jejich vozu nevyjedu.)

Spínám ruce. Chápou. Smějou se. O pět metříků couvnou. Spokojenost na obou stranách, neb stany už jim stojí právě proti  našim vratům.

Micicinda si hoví na okně v ložnici. Bojí se hluku. Drží se doma. Po obědě vystrčí hlavu. Prý to zkusí. Nejistě běhá zahradou. Hledá klid. Nenachází. 

Na devátou paní. Ó, jak se změnila. Zkrásněla. Sličná postava. Ještě tučky o pět šest procent dolů - hm, fakt. Spokojenost. Přes kilo svalů narostlo, omládla  na metabolickém věku. Odpálila tuky. Ještě má práci. Ale už se formátuje. Stěžuje si, jak ji vstupuje do zdravého životního stylu dovolená, grilování, svatba... Vysvětluji: Ne. Užívat si života. Nejsem asketa. Moliére sice říkal: Nežiju, abych jedl, ale jím, abych žil. I tak - ráda jím. Ale střídmě! Ne, lépe řečeno kontrolovaně. Jsem ostražitá na to, co tělu nabídnu. Paní odchází. 

Jdu se pověnovat reklamě na FB. Nejde mi to. Vyskakují na mě připomínky. Nemám na něj nervy. 

Nesu cizincům kávu a metýnku. Beru si sebou Lindu na telefonu. Bude tlumočit.

- Lindo, zeptej se, jestli chtějí domácí koláč. Jestli si dají kávu. Jestli jsou west nebo ost. Že jim přeju dobrou chuť k té kotletě, co si grilují. Pokud jsou west, tak to jsou sluníčkáři. Tak jim hezky řekni, že tu poznají dvojakost potravin v EU. Že jsme jejich kolonie a makáme na jejich spokojenost... Závěrem, že je v naší pevnosti hezky vítám. Přeji jim, aby se jim tu líbilo a aby odjížděli spokojeni domů.

Linda postupně klade otázky. Slyším slovo mam. To jako že maminka se ptá, říká... To slovo si pamatuji z pohřebního věnce nebohé princezny Diany... Od kluků měla na věnci vzkaz... Tehdy mě to moc rozplakalo... A to jsem nevěděla, co vím dnes... / U sluníčkářů mě kárá. Trvám si na svém. Hoši se hezky usmívají. Jsou to Němci west, tedy chrochtají blahem v EU atd. Nic. Nabízím kávu. Už německy se ptám na Zucker. Přeji gute apetit. 

Cestou ke brance volám na Ostravaka, jestli si dají kávu. Už měli a jdou na pivo. Dozvídám se od nich, že od pěti hodinu a čtvrt lilo jako z konve. Tak to díky za zprávu. Tvrdě jsem spala. Ptám se, jestli to byli loni oni, kdo tu chrapčil. Možná si to pletu... Syn jeřábníka přitaká, že to určitě bylo od nich ze stanu. Asi tatu zná.  :-) 

- Všiml jsem si, že jste vymetla chodník. Ale (dívá se na oblohu) letos se asi chladit nebudu muset. Loučíme se. Čtu na skypu zprávy od Lindy z Brutalu. Ochrana před zloději na volných prostranstvích ve městě - mít bordel ve stanu. (Neopravuji chybky.)

METALOMANIAC

31.07.2019 06:53

TO VALACH: Zdravim - volný stanování je možný na pár místech ale je to bída... kde byly dřív kempy jsou dnes VIP kempy, my už leta přezpáváme v soukromých prostorech, kde je klid - když jsme dřív stanovali volně v kempu bylo to poměrně bezpečný, větší problém mají lidi co stanují mezi stromama na valu cestou ke vstupu tam se krade jak sviňa každej rok. Ale základem je mít ve stanu dostatečnej bordel a nenechávat tam cenný věci... Letos jedeme po 10. a nikdy jsme nezaznamenali cizí návštěvu. Spacák nebo karimatku ti asi nikdo krást nebude... - ke vstupu je asi nejjednodužší mít vytištěnou vstupenku s čárovym kódem (tak to děláme my) ale myslim si, že jsem viděl i lidi co ukazovali vstupenku na mobilu. Nejsem příznivcem digitální techniky tak nevim jak spolehlivě to funguje. - co se peněz týče tak doporučuju registrovat se už doma na https://brutalassault-pcs-wwws.intellitix.com/, zaregistruješ se, přidáš si tam vstupenku (opíšeš číslo čárovýho kódu) a nabiješ si nějaký prachy předem. U vstupu ti pak dají jen náramek, který ti spárujou s tvým účtem a můžeš jít pařit a kalit. Na místě první den bejvá fronta u okýnek na dobijení náramku. Ale to taky záleží v jakou dobu se tam dostavíš... - vstupenky na kdeco, jestli nemáš vstupenku a budeš jí kupovat od někoho je nejbezpečnější domluvit se na předání u místa, kde ti ji rovnou ověří (u výdeje náramků), vstupenky do VIP kempů ti zajistí klidný nervy ohlendě krádeží, spaní a třeba parkování, vstupenka na přírodní tribunu tě opravňuje ke vstupu na jedno vyvýšený místo naproti podiím (my nevyužíváme je to trvale na slunku a když jsme tam byli několik let zpátky tak to bbylo naprd se zvukem a pivo měli jen dole... ale třeba se to zlepšilo... Tak snad to jako odpovědi na tvou otázku stačí Ave Brutal

VALACH

30.07.2019 22:46

Ahoj Po letech účásti na MOR se letos poprvé vydám i na BA, tak bych se chtěl zeptat jestli je v okolí areálu mimo VIP campy dostatek místa pro volné stanování? Dále jak je to vůbec bezpečné s ohledem na místní "sběratele cenných věcí", kteří občas nějaký ten stan navštíví a rozšíří si svou sbírku? Samozřejmě, že nebudu nechávat ve stanu peníze a mobil, nicméně batoh nebo třeba spacák tam nechám, tak ať potom neodjížím (a v noci nespím) bez něj. Stačí mi vyloženě jen vytištěná festivalová permanentka (nebo jen v elektronická verze v mobilu) a samozřejmě větší obnos peněz a vše si už zařídím na místě? Zde na stránkách se neustále nabízí další a další vstupenky na kdeco, tak se v tom trochu ztrácím. Díky za odpovědi, kdyžtak pište na dobes.pavel@gmail.com


První rok, asi před deseti, jedenácti? lety jsme Brutal trávili s vnukem u moře na Kypru. Linda přijela do našeho panelákového bytu z Phy hlídat. Z první ruky z balkonu sledovala nekonečný proud černooděných lidí od nádraží. Naši černí nepřizpůsobiví vyklidili město. V SMSkách nás informovala. Netušila jsem, o co jde. Mají jeden z bastionů pronajatý na mnoho let. Jezdí sem pravidelně na brigády. Zušlechťují  nám pevnost. Pomáhají s podlahami. Tvoří si nové odpočinkové zóny. Jen mi nejde do hlavy, proč tolik temných symbolů, převážně děsivá hudba... No, je tam nesoulad. Vlídní, slušní, hodní... Nitka spojení za hranici světla.

Tehdy jsem se SMSkami bavila. Někdo si dole u Poklasného mlýna (měli tam původní kemp) zakopal pod svůj stan cennosti. V noci přišel; naši v noci neviditelní mu stan čórli. Psal chudák:

- Co stan, ale jak najdu místo s mými věcmi...

Stanů tu zůstává po Brutalu mraky. Přivezou, domů se s ním nevlečou... Projíždím město, pořádek. V kempu ne. Ať si to uklidí podnikavec, který si louku pronajal u města. V naší ulici vše v igelitkách na hromadě... Teď visí igelitky na plotech, na stanech...  

Pracuji. Zvonek. Slyším v telefonu cizí řeč. Někdo zdraví. Kóduji větu s jménem Irena. Vidím neznámou tvář. Ty vorle, zas budu ze svých pěti anglických slov tvořit deset vět. Vycházím ven. Péťa právě přichází. Hovoří k nim pro ně nesrozumitelnou češtinou, ač je poznal. Jako Lábus v cizině, když začne na obsluhu v hospodě velmi pečlivě artikulovat české přání. Jako že aby Ital měl čas si v hlavě rovnat česká slůvka.

- Počkej, kamaráde, já ti otevřu branku.

To už u ní stojím. Prosmýknul se a zmizel. Necítí se dobře, nezná-li řeč.

Zdravím. Před brankou dva usměvaví lidé. Kudrnatý pán a rozesmátá milá paní taky s kudrnatou hlavou. Ale jsou to bílí kudrnáči. Slyším slovo remembr. Jo, vzpomínám. Ukazuji na loňské místo, kde jim nechtělo jet auto. Něco hezkého mi anglicky povídají. Nerozumím ani slovo. Spínají ruce, jako že vděční. Loni už všichni odjížděli do svých dalekých domovů. Francie, Finsko, Litva, Arabské emiráty, Holandsko, Německo, Belgie, Itálie... Ostatní už naklusali na vlaky směrem Austrálie, Oceánie, Amerika...  Jim nešlo nastartovat auto. Donesla jsem občerstvení. Projevila jsem tak trošku spoluúčasti. Čas jim letěl, už dávno mohli být u Phy, za Phaou, venku z ČR... Vyzvala jsem Péťu, ať jim jde pomoci. Tehdy mě dožral:

- Jak jim můžu pomoct, když jim nerozumím.

- Ty vorle, nejde jim něco v motoru. Běž a snaž se!

Dnes mi kudrnáč říkal - bateri. Jasně, klekla jim baterie... Lehká pomoc... Jenže když jim Petroušek nerozuměl. :-)

Ptám se, kde letos parkují. Ukazují loučku u nábytku. Ptám se jestli kofi or tý. (Název Jacksonova hitu. Jednu zimu stále zněl v Peci na sjezdovce.) Ne, ne, jdou na koncert. A kde máte auto? Ukazuje - blue. Tak jsme si pokecali. Dávají mi za mou vstřícnost? ochotu? soucit? spoluúčast - to si domýšlím - dárek. Mysleli na mě  celý rok. Jedno setkání!! Přivezli mi indiánskou taštičku. Ukazuji na zvonek. Abend! Kývou. To určitě, dochází mi. Večer jdou přeci do kotle, ne? Možná ještě letos cinknou. Pokud si budou chtít plodně pokecat. Trošku pofilozofovat.

Němci naproti sledují.. Usmívají se. Přátelsky. Jsme přeci bratři, ne? V EU. Máme se rádi.

Zapadám domů. Vysátá z nadlidského výkonu. Kdysi jsem šprechtila. Co to je? Pletu si sachr, šugr, zucker, cukr. Holka, vypadlas z praxe. Ale oni zas neovládají češtinu, no.

Pracuji; zvonek. Germánští bratři. Vybíhám ven. Ty vorle, mohla by ses aspoň zeptat, jak jim to chutnalo. Ne. Lovím Apetit... Hoši se hezky a rozpačitě usmívají.

Do prčic jak jsem se učila frázi jak vám chutnalo? Mohla bych říci Können sie mir sagen... Nebo Aj hev van qesčens... A pak připlácnout slovo apetit. Vylezlo ze mě:

- Wie Apetit?

Hoši bouřlivě ukazují palec a ukazováček do kroužku, to jako že bezva a říkají gut, gut. Ten jeden žmoulá v ruce smotek dvousetkorunové bankovky. Rázně dávám před sebe roztažené dlaně - nou, nicht. Das war Geschenk, Präsent. Ježiši, aby si nemyslili, že jim říkám ty prezente. Ale hoch s úlevou schoval dvoustovku. 

- Herzlich Willkommen! 

Uf, mám to za sebou. Vracím se do domu. Reklamu ne a ne porodit. Stále červený trojúhelníček. Ne, ne, ne! FB je šikanozní hnusák. Vysává ze mě energii a peníze. Vrtnu se na etarget. Budou na mě mluvit česky a ještě mi pomohou. A neblokují lidi. Dávat a ještě prosit, to je prý příliš. Vysátá padám na gauč. Usínám. 

Zvonek. Vnuk. Slyším Péťu vychovávat ho:

- Lukáši, přeci jsme se dohodli, že vždycky dáš dopředu vědět.

Ale to už stojím ve dveřích. Ptám se, jestli nemá hlad, žízeň, nabízím buchtu, meruňky, borůvky se smetanou, blůmy...

- Babi, včera jsem měl horečku. Jsem rád, že nemám průjem. (Možná řekl nerad bych se podělal.)

- Lukášku, nepečuješ o sebe. Těšil ses tak moc, až tě tělo zradilo. Dám ti guaranu. A kde jsi spal?

- Ne, babi, nic nechci. Spal jsem doma. Měl jsem paralen. Jídlo dostanu na Brutalu. 

- Lukášku, to není dobře. Na 38°C se nebere nic. Nechá se horečka pracovat. Takhle jsi ji jen zatlačil do pozadí. Guarana je, Lukášku, bylina jihoamerických indiánů. Je na vitalitu, imunitu, proti průjmu, postaví tě na nohy.

Nechá se přesvědčit. Dvě spolkne hned. Neumí polykat velké tbl. Láme si je na kousky. Mamka umí krásně polykat i tu největší xtra calovou tbl. na kosti. Nesu krabičku ještě se dvěma tbl. Za den se smějí jen čtyři. Přírodní životabudič. Bere si z krabičky z lednice dva filmky. Vyměňuje si objektivy, foťáky... Mizí. Jde na lov krásných záběrů nočního hudebního běsnění. 

- Peťuš, pojedu do banky.

- Nejezdi. Je to tu ucpané. (Má strach o mě nebo o auto? Vtip. Šanuje mě. ) Dej mi peníze, vložím je.

Dobrá nabídka.

- Jo, ale ještě potřebuji mamce vyzvednout recept. Tenhle papír to je.

- Tenhle cár je recept?

Ano, toto je neúcta k vážnosti léku. Vlastně to vyjadřuje - jdeš si pro takový šit, na jakém je to natištěno. Žádné razítko, žádný podpis, žádný tiskopis. Hadr. Žádná vážnost!

Jdu ven. Skáču do třicetistupňové ledárny. Za plotem mi snad bratři Slované neviděli mou nahou zadel. Jdu se osprchnout z chloru. Houpačka. Telefonuji klientům. Zájemcům o práci. V nejlepším hovoru začíná docela dost prudce krápat. Odnáším ntb. Lejstra. Diář. U toho stále vedu obchodní hovor. Na poslední chvíli jsme unikla sprchu. Hovor chci dokončit v klidu kuchyně. Ne, Petroušek přijde a napouští hlasitě džbán vodou. Rychle ukončuji hovor.

- Mohl bys mi říct, proč mi tu hlučíš?

- To není slyšet.

Zhluboka dýchám... Nezabiju ho. Protože ho miluji.

Ještě posbírat ovoce. Upéct koláč. Vybírám mňamku bez ovoce. Ale kladu ho navrch. Abych stále nemetýnkovala, posýpám mandlovými lupínky a sezamem. Ve dvacet supervizorské školení.

- Už se ti ta reklama povedla?

- Ne, reklamě se povedlo vysát mě. Kašlu na FB. Jdu na Etarget.

Ó, v kuchyni zatažené žaluzie. Směju se. Vůbec se nebojím. Neměla jsem v úmyslu zatáhnout žaluzie. Vím, že nám nikdo do domu čučet nebude. Plná ulice lidí. Přátelských. Jsem v bezpečí ze všech stran. Když je tu prázdno a pusto - zatemňuji, zatahuji, zamykám, kontroluji... Nevím, co to ve mně je. Nedůvěra. Péťa nikdy, NIKDY, nezatahuje. Nezamyká. Chová se důvěřivě. Zhůvěřile. Nezodpovědně. Dnes jsme si vyměnili role.

Venku hlučí hudba. Půjdu si chvilenku sednout, poslouchat.

A pak hurá nach postel. Vlastně ins Bett. Ať jsem trošku světová!

Dobrou noc! Gute Nacht! Good night! Bonne nuit! Jó éjszakát! Buenas noches!