Hlavně se udržet ve vysokých vibracích :-)

Duní letadla. Sypou. Herdek, já chci slunce!

Dočkáš se, k večeru. Raduj se. 

Práce jak na kostele. Mám tu zaplněný mail, štos zpravodajů - chci si povystřihovat to, co mě zajímá... Zařadit. Dopoledne utíká děsně rychle. Mezník - jedenáctá. Skyp s maminkou. Dnes to bylo velmi milé. Nejprve se hlásila malá Irenka. Přišla i její maminka - velká Irenka. Taky Simonka. Holčičky zlaté. Co prožily za rok strachu, hrůz, státních ústrků, násilí s testováním...  Toho by se asi loni nenadály. 

Když jsem přišla první den s maminkou do DD, jak to bylo jiné. Dům vedla pevnou rukou ředitelka. Spravedlivě. Příkladně. Navezly jsme s Ivou mamčiny věci. Paní Liduška zapisovala do zápisních lístků mraky maminčina majetku. Možná tři hodiny. Iva už odjela a já ještě stále diktovala. Věci se mamince nevešly do skříně. Její pokoj byl temný. Myslím, že dnes už je v něm chodba po přestavbě. Musela bych se podívat. Usilovala jsem o přestěhování do nového křídla. Prosluněného. S možností vyťápnout kdykoli na terasu. Povedlo se asi po roce. Západy sluníčka - kouzlo. Daleký výhled až k obzoru. Teď nevím, jak se výhled změnil. Stavba dálnice možná narušila harmonii krajiny... Ale pohled dolů do parku se nezměnil. Osazenstvo domova se asi hodně obměnilo. Představuji si, že po očkování ve velkém lidé sešli. Nebyl nikdo, kdo by za nimi stál. Staří, ležící, bezmocní... Vystrašení. Důchodová reforma v plném proudu. Dodnes mi nikdo z KHS neodpověděl na říjnový dotaz - kde skončil maminčin bio materiál, o jaké testy se jednalo, certifikáty, certifikace pracovníků, kteří drželi lidem ruce při testování, informovaný souhlas... Toto nemají. Mamka NEDÁVÁ PODPISY!!   

Jen nejsilnější z personálu přežily - zůstaly. Petronilka, Dana, malá a velká Irenka, Simonka, relativně nová Iveta, kdepak je Květulinka. Muže nevidím. Zapomněla jsem jejich jména. Jsou nesmírně potřební. Věrka uondána - raději darovala procenta dvou let předčasného odchodu do důchodu státu. Kolektiv kuchyně po návratu z hradeckého Grandparku se měl obnovit. Vrchní ještěr nechtěl sehraný tým; dali mu vale. Kdepak jsou ty šikovné kuchařinky dnes. Vaří jiné. To jo, všechna čest. Jen bez fantazie. Docela by mě zajímalo, jestli na noc dávají ještě párek, nebo několik koleček sekané, nebo tlačenku, nebo guláš, aby staříčci měli těžké sny i noc.

- Ale nám to dietářka schválila. 

Jaké odborné vzdělání má dietářka?!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-20_S_maminkou/

- Ahoj mami!

Malá Irenka hlásí, že mamka dnes byla venku. Raduji se a děkuji. Doufám, že to nebylo poprvé a na dlouho naposledy. Je to náročná štrapáce. Obléci je, zabalit, odvézt. Jedna pečovatelka dřív vzala chumel chodících, jednoho na vozíčku a šli obejít park. Ještě v hradeckém Grand parku obcházeli po sídlišti - to ještě mamka chodila. Léky atrofují svaly. Nutno je cvičit!!! Funěla, ale šlapkala. Raduji se. Prý s ní dnes taky chodili po patře. Děkuji Irence, Simonce. Velká poklona. Zaplaťbůh, už nenosí ty bílé hadry, lidi jsou pospolu, domov zas začíná s činnostmi, které byly umrtveny... Dá-li bůh, budu s ní chodit zase jednou já. Bude to brzy. Mnoho lidí povražděno - jak říká poslanec Volný vládě - vy vrazi! Tak jak zmizela ta malá nemocná primitivní holka, co stavěla do pozoru představitele Země a ječela na ně, za co všechno můžeme my lidé, tak opadá kovidové bláznění. Už nemají kde brát čísla; ty jejich fantasmagorie a hrátky s lidským zdravím a životy!! Nemocnice přestanou být komerčními obchody se zdravím, snad začnou zas léčit, operovat, zachraňovat, uzdravovat. Používat lékařskou etiku a selský rozum! Už si na nás vymysleli další běs. A v plánu pod Vrběticemi už letí na pozadí něco, o čem ještě nemáme vědět. Už se to chystá. Nikdy neříkej, že nemůže být ještě hůř.

Krásná malá Irenka nás nechává. Přijde před polednem.

Vyprávím o skládání dřeva. Přichází pozdravit velká Irenka. 

- Děda hlídá!

Asi jsou Irenky spolu poprvé ve společné službě. Jejich štěstíčka doma hlídá dědeček. Umí přebalovat... Rodina - skvělééé!

- Luští křížovky, kreslí, koukají na TV.

Maminka upřesňuje:

- Čmárám, protože já to neumím.

- Mami, hladím tě. Harmonizuješ tělo.

- Teď choděj ven. A chodily s ní děvčata po chodbě!

Maminku má na starosti malá Irenka. Velká zas už utíká po práci. Stále mají ty tlamolepy. Ptám se na ředitele, jestli nosí taky zakrytá kusadla.

Mamince připomínám, že byla venku. Kupodivu si to pamatuje. Asi silný zážitek.

- Mami, touhle dobou už by k vám měly zalétat jiřičky. Vždycky jsme pozorovaly stavbu jejich hnízd. A váš domov je zahnízděn zvenku i na balkonech.

Vyprávím o našem přivandrovalém kocourovi. Stejně by mě zajímalo, kde má svůj pravý domov. Mluvím o věku Ivy.

- Ivě je už 74...

- Prosím tě, to už jí je tolik?

- No jo, vždyť tobě je už 94.

Mluvím hodně hlasitě, aby mě slyšela, o dnešní době. O očkování. Kde by se dala ta kvanta lidí očkovat normálně? Nedali! Pod tlakem meinstreamových SM nastavují paže. A co jich prý je! Celé chodby tady u nás o víkendu! Brr. Smutno. Normálně by si tolik obchodníci s jedy nevydělali! Prý vydělali jmění. Na strachu, na rouškách, respirátorech, hlavně na injekcích s neznámou nevyzkoušenou chemií. Kdyby jim někdo řekl: Píchneme vám okenu, formaldehyd s příměsí těžkých kovů, nejhorších neviditelných částic naprogramovaných proti Vaší imunitě - věřím, že by paži nenastavili.

- Mami, včera přijela paní, která loni uvízla v ČR. Manžela má v Holandsku. Včera jela z Ústí nad Labem, přes Semily... Účastnila se shromáždění na podporu ředitele Semeckého... 

Mluvím o podpisech na petici proti "pandemickému zákonu". Netuším, že ředitele semilské školy jednohlasně neschválili v další práci. Šmejdi slabí. Takoví stojí v čele města. Hanba! To si čtu až po rozhovoru. Zklamaná.

Simonka přichází. Už je čas oběda. Loučení.

- Mami, přijde den, kdy tě zase obejmu! Dobrou chuť! Holky, ahoooj!!

Čas oběda, volá Petroušek. Vyzvídám, co má. Chvíli povídáme. Nabádá, ať si jdu chvilenku lehnout. A to já ho ráda poslechnu. Po obědě čásek odpočinku. A pak už zas do díla. Ke stavům!

K večeru jedu - už mi ta babizna z loňského května dlouho nevolala. Tehdy měla starost, jestli zas nepojedu vrátit pomeranče. Babo, žiješ-li ještě, zrovna dnes jsem jeden vyhodila. A minulý týden mi zplesnivělo asi šest bio citronů. Tak tedy: K večeru jedu reklamovat mp4. Nejde nastartovat. Kdyby to byla věcička za pětistovku. Už druhá. Tahle z 25.2. to moc dlouho nevydržela. Tak skvělá! Spokojená jsem byla. Víc než s tou předešlou. Hrála taky asi měsíc. Před deseti lety jsem kvalifikovala mp3. Hraje dodnes.

- Prosím tě, jeď už. Zavřou ti.

Ještě volá paní. Objednávka. Další - registrace. Mám oči jako šnek na hodinách. Jedu.

V mé milované elektře se už schyluje k zavření. To je moje oblíbená. Milí lidé. Ochotní. Vstřícní. Usměvaví. Pracovala tu před mateřskou mladá holčinka. Pak se párkrát během mateřské vrátila na jeden den v týdnu na přivýdělek. Dnes jsem si na ni vzpomněla. Jak se jí daří. Její ji opustil s dítětem. Znám tu situaci. Jen se dvěma dětmi. Rok a sedm.

Pod smrkem mě zdraví mrouknutím kocour. Jdu ho pohladit.

- Moráčku, ty se vyhříváš na sluníčku? Čípak jsi? Komu patříš? Kde máš doma? Máš ještě někoho? Kam chodíš na noc?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-20_Kocky%2C_kocky%2C_zahrada/

Jdu zahradou. Fotím převážně modrou. Bílá už odešla. Dívám se, která místa je třeba vyplet. Trhám bršlici. Pasu se na jejích mladých listech. Zrzka a Mourek. Dva kamarádi mě následují. Kudy jdu, tudy jdou i oni. Konvalinkové pole ještě holé. Puky už se vysunují ze země. Vany plné vody. Čekají. Hladím kocoura po břiše. Lehce mě stisknul. Zkoumám, kam až mohu jít. Co si k němu smím dovolit. Zrzka se předvádí. Lítá po stromech. Šplhá do vrbičky. Máme to tu krásné. Čeká mě ještě hodně práce. Z dopoledního stříbrného posypu, přes první jarní bouřku den dospěl do sluníčka.

Petroušek si byl zasportovat. Přivezl mléko.

- Člověče dvacet chlapů trénuje, nikdo nic.

Skvělé!! S kovidem jim došel dech. Jen ten pandemický zákon nás ohrožuje. Kdykoli si mohou nastartovat stop. Kudly!

- Prosím tě pojď se podívat na hvězdné centrum.

Jdu ven. Mladý odvedle, co chtěl mít v příštím roce na jaře postavený dům, dělá naschvály. Petardy. Pálení našich větví. Ořezávání našeho stromu. Postavil velký teleskop. Možná, že mu v noci nějací noční ptáci na teleskop nadělají.

- Co to je? To nám bude škodit?

- To zjistíme.

Ať jde ten mladý kripl do - herdek, kam by tak mohl jít. :-) Však ono se mu vrátí - vše. Veškerá zlá energie. Čekají miminko. Tak hlavně ať je zdravé! Snad se pak zklidní. Neměla jsem dovolit tu elektrokapličku na našem pozemku. Ne. To ne!

- Peťuš, tak se rozmýšlím, jestli zatopit. Je devět, ale asi jo. Byla by mi zima.

- To je vynikající. Já se tam klepu v ponožkách.

Naznačuje chvění těla.

- Peťuš, já dnes topím pro sebe, viď?

- No, hlavně žes´ zavřela okno v ložnici.

Řehtám se. Zatápím.

Jaký si to uděláš, takový to máš. Když zlobíš, přijde trest. Každému dle jeho přání.

Dobrou noc!