Hlavní myšlenka dne - úřednická blbost nebes se dotýká za peníze nás všech

- Mra. Mrau! Mra!

Ve snu slyším nějaké zvíře.

- MŇAU! Mra!

Probouzím se. Co to bylo? Venku?

- Mra! Mňááááu.

- Micinko, co chceš?

Dělám hloupou, dobře vím, co chce. Hup! Vyskočila na okno. To vždy zarachotí topení. Načuhuje škvírou dole pod žaluzií do zahrady. Určitě špízovala u mě v pracovně na okně. Venku asi úřadují ptáci. Včera jsem si chtěla vyfotit dvě straky. Krásní černobílí tvorové. Jak malí bažanti. Jenže se hnu za oknem - jsou nesmírně ostražití. Jak sojky. Sojku jsem si chtěla vyfotit minulý týden. Nečekala... Později zjišťuji, co holubů chodí našim hrdličkám na raut, zatímco spím.

Micka skáče dolů. Topení zas zahřmotí. To už mám oči otevřené do dne. 22.11. Jestlipak večer moje oči zachytí čas 22.11 hod.? 22.11. ve 22.11.

Micka podbíhá pod postelí. Zas u toho mraucá. Skuhra jedna. Shazuji nohy z postele. Vytahuji žaluzii. Otevírám okno. Jak ladně hupsla do zahrady. Frrrr, veškeré ptačí osazenstvo stromů, krmítek, pítek se vzneslo. Sluníčko! Beru ntb, ještě chvilenku. Poslouchám školení ze středy. Jaké výborné produkty máme. Jak jsou vyráběny z rostlin, kontrolovány, jak je potřeba mít fytoživiny, mikronutrienty ve stravě. A to my máme. Účinnost našich multivitamínů mi v létě potvrdila měřením homeopatka. Jen jí lezly oči z důlků. Potvrdila se zdviženým ukazováčkem:

- Ano, Herbalife nejlepší výživa na světě. 

Přírodní. Mutivitamín pro ženy nebo pro muže - na dva měsíce na plné ceně 650 korun. Co to je? Vydělím šedesáti. Necelých jedenáct korun pro zdraví na den? Můžeme použít dle přísných certifikačních norem a omezení EU celkem 71 lékařských tvrzení - zlepšuje paměť, pokožku, vlasy, soustředěnost... Přemýšlím, komu vitamíny daruji k Vánocům. Jedno balení pro muže jsem podstrčila Ondrovi na jeho dalekou cestu.

Mrknu z postele do zahrady. Oblohu někdo polil špinavou vodou. Asi v ní vypláchnul štětec po černé barvě. Stačila hodinka a myšlenka na cestu za maminkou na kole zavržena.

- Tak, holka, vylez, máš toho hodně!

Kde bych tušila, co všechno zažiju. :-) 

Mezi prací jsem pinkla v messingeru zprávičku kravičce Paule:

- Vzhledem k tomu, že nekomunikujete a je Vám naprosto jedno, že v sušených kvasnicích na dně seděl živý červ v mé plechové krabici, chci prosím kontakt na ředitele fy. Děkuji.

Kráva odpověděla:

- Hezký den Irena, děkujeme za zprávu! Snažíme se reagovat co nejrychleji. Brzy se vám ozveme

(Kráva mě oslovuje prvním pádem, neví, že se oslovení odděluje z obou stran čárkou a za poslední větou nenapsala tečku. Asi má hodně dlouhé rohy.)

- Dobré odpoledne, Ireno, je nám to velmi líto. Píšete si s FB stránkou pudinků Paula. S vaší stížností je potřeba, abyste se obrátila na profil Pečeme s láskou. S přáním hezkého víkendu, tým kravičky Pauly

(Ty vorle, půl dne jí to dalo, než to vybučela. Tentokrát oslovení dala do čárek. Jinak ani búú, ani bůů. Obojí je správné.)

Zpráva dne. Naši úředníci - esa. Zájemce o městský pozemek se jde pozeptat, kudy na koupi. Určí pás země u svého plotu. Úřednice mu vyjede z katastru obrázek. Zájemce dá žádost na odbor správa majetku města... Písemně dopisem ho vyzvou, aby odůvodnil zájem o městský majetek. (Vůbec je nevzrušuje, že je to majetek soukromý.) Zájemce zkoumá, zkoumá, zjistí, že mu úřednice vyjela do žádosti proužek sousedovy zahrady. Je toto možné? Ano, je to  možné. Úřednice odboru správa majetku města klidně nechá zájemce podat žádost na obecní úřad o sousedův pozemek.  Kdyby na to kupec nepřišel, svolala by se komise... Takové lemrouchy zaměstnává úřad. Vyprávím to manželovi:

- Ty bys tam nemohla dělat.

- Proč? Já bych pracovala s inteligencí a poctivě.

- Ty bys pracovala s blbci, jako je tak káča, co neví, co tiskne. A vůbec si nezjistí náhledem do katastru majitele...

Jedu už za tmy za maminkou. Věchýtci od šestnácti čekají na večeři. Přisedám k nim.

- Jak se Vám tu líbí?

Nikdo nekývá na potvrzení slova DOBŘE. Chlácholím je, mají tu teplo, jídlo, péči, lékaře...

- Hlavu už máte jen na čepici, co byste si venku počali?

Nevědí, co měli k obědu, jaký je rok...

- Co jste dnes dělali?

Paní kadeřnice Anička odpovídá, že nic. Je smutná.

- Určitě jste byli na chytrých hlavičkách nebo šikovných ručičkách... 

Asi možná snad byli.

- Byli jsme tam dole.

- A co jste tam dělali?

Maminka odpovídá:

- Dali nám volno.

Řehtám se. 

- Stříhali jste? Lepili? Zpívali? Co to támhle máte na výstavce? Nějaké sovy?

- To jsou čerti. 

- To ještě ne. Vždyť mají na sobě listí. Co je za roční dobu? Ještě se hrabe listí...

- Tak to je jaro. 

Chjo, to je směřování k podzimu, k adventu, k zimě...  Opakování je matka moudrosti. Nebo babička? Zpíváme Já mám koně, Na těch panskejch lukách, Andulko šafářová... Trošku pozdvihám Aničku:

- Aničko, to je o vás. Dnes jsem jela do josefovského kopce a tam nahoře jsem si vzpomněla, že tu pracovala Anička. A pak jsem zahnula do Okružní a říkala jsem si: Tady někde bydlela paní Anička a vedle měl firmu můj tatínek...

Anička se probrala z letargie. Hezky se usmála. :-)

- Mami, dopij to kafíčko. A dej si švestku. Dojez ten tvaroh. Až přinesou bílý hnus, ať řekneš, že nechceš. 

Jenže Alzheimerik chce vždycky. Bezedný.

- Paní K II, dala byste si taky kafíčko? 

Stále se zdvihá, hledá děti. Zaměstnávám jí kafíčkem. Mám už v termosce málo vody. Nikde nikdo. 

- Je dobré? 

- Je takové teplé. 

No to je zjištění. Ptám se i Jarušky, jasně, že chce. 

- Jaruško, mám už ale fakt na dně vody. A to není kafe, to je ze žita a ječmene a z čekanky. 

Je vděčná i za půl hrnečku. Ptám se, čím byla maminka (já to vím, učitelkou) a čím byl tatínek... Zpívám poslední - Dej mi na to ruku, ty můj zlatej kluku, dej mi na to ruku, dej! Pan Ch. je nahluchlý, po mrtvici, ale vesele dozpívává:

- Ty mu kluku pitomej!

Zajímavé, jak oživnul na dvojsmyslnou písničku z mládí.  

- Už se nese zase předkrm!

Oni si nepamatují. Zas vysvětluji, co nese sestřička. 

- Prášky!

- Správně! A proč se říká prášky?

- To ty nevíš? Dřív se prodávaly prášky. 

- Ano, a teprve později se slisovaly do tablet, pilulek, maminka říká pirulek, viď, mami? A dodnes zbylo slovo prášek. 

Začíná se to hemžit vozíky. Pečovatelky chystají nějakou bílou hnusnou hmotu - toustový chleba. Tfujtajxl. Kamilce to sluší. Moc. Copánky a růžovou čelenku. Hezoučká. Sbírám se. 

- Mami, já ti dám mlsoty do šuplíku, ano?

Odnáším dobroty. Na nočním stolečku je papírek s rozklepaným rukopisem: Už jdu spát... To ale nepsala maminka. Kdo jí to sem dal? Milé. Někdo jí oznamuje, že jde spát. Možná anděl strážný. Za ta léta už musí být unavený a vyčerpaný. 

- Přeji Vám klidnou dobrou noc! A nezapomeňte si zase představit před spaním, jak jste malé holčičky, hošíčci; sedíte na louce, rostou na ní květiny. Máte u sebe maminku. Házíte míčem, může přijít i tatínek... 

- Já ale už nemám maminku. 

- Jaruško, však ta holčička na louce je malá asi šestiletá Jaruška. 

Strojím se, stále připomínám to snění před usnutím... Přeji dobou noc. Dostávám také hodně přání dobré noci. Přeju ji i Vám.

Dobrou noc!

P. S. Zkuste si to taky s tou rozkvetlou loukou a malou holčičkou, klučíčkem s maminkou... 

P. S. 2: Stavila se tu snaška s vnoučky - ukázat lampionky. Sami si vyrobili. Unikátní. Krásné. Moc hezké.