Hnůj! Hnůj je tady! Sázím brambory
Už je zas půl dvanácté. To bylo dnes skvělé.
Měla bych začít - dnes výročí Povstání pražského lidu. Nebo jak se to dřív jmenovalo? Pražské povstání. Američané v Plzni jezdili v jeepech s ozbrojenými Německými oficíry. Vyhlásili myslím i stanné právo, nemohu si vzpomenout. Ale četla jsem před lety dokument - hlášení, že Plzeňané mají zákaz jet Pze na pomoc... A vidíte, dnes Američani hvězdy! Ale že Rudá armáda tu ještě v těchhle dnes pokládala životy, o tom pššš. Ani slovo. hanba! přitom v ní byli u Ukrajinci! Např. vojska 2. nebo 3. ukrajinského frontu. Ale vše marné. Děti se stejně učí už jinou doktrínu... Vlastně jsou indoktrinované.
Učím se v zahradě. Pokus omyl. To mě baví. Při snídani mám čas přemýšlet.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05_Rano_-/
Napadlo mě, že mě potěší, když najdu pod natí hnízdo brambor. No jo, ale já mám malé. To, že k nim přisypu trošku fermentovaného hnoje koňského, slepičího nebo kravského, to je málo. A že letos chodím a trousím. Už jsem do zahrady vysypala několik pytlíků hnoje. Volá Péťa.
- Mám zpoždění. Nestíhám.
Aha, to už asi bylo poledne.
- To neva, Petroušku. Víš co mě napadlo? Mě už nebaví vykopávat malé brambory. Ty se musí zasadit do hnoje. Zavolala jsem Mirečkovi, jestli nemá hnůj. A má. A ptala jsem se, jestli má ten kalfas. Peťuš, má.
- No a co jako?
- No, a protože jsem si před dvěma lety na půl dne zasmradila auto, ještě to kouřilo, tak letos bychom se mohli prostřídat.
Na druhé straně ticho.
- Jako že bys pro hnůj dojel ty.
- No to mám radost.
- Já jsem věděla, jak tě potěšit. A máme radost oba. To je super, viď?
Řehtám se. Na druhé straně by to chtělo odporovat. Rychle si beru slovo.
- Peťuš, dovedeš si představit, že budeme mít velké brambory? Já teda ne.
Ptá se, kdy tam bude. No až půjde z práce. Dohodnuto. Volám Mirečkovi, jestli bude u koní v ten čas. Bude. Tak ať naplní kalfas koblížky. Pošlu Petrouška dvakrát.
Linda.
- Mami, víš, že pod námi prodávají mléko? Už vypustili kravičky na trávu.
- No to je skvělé. To jsem moc ráda. A dodavatele vajec si obstarej.
Za chvíli volá znovu.
- Mami, tak jsem se tam šla mkrnout, kdy se chodí, kolik stojí… Byla tam asi osmdesátiletá paní. Řekla: Číslo popisné! Tak jsem jí ho řekla. Prý:
- Tam jsem bydlela. Bylo nás pět. Před pěti lety bratr umřel. Tak jsme to prodali.
Skvělé, může si ještě cokoli zjistit, vyptat, aby věděla. :-)
Ve skleníku jdu poprosit mangold, jestli mu mohu ořezat korunku. Prý mohu. Mám tři rostlinky. Udělám si červený špenát. Loni jsem ho dostala zadarmo. Už uvadal, bylo to takový chudáček.
- Na, vezmi si ho. Zasaď. Uvidíš.
- A co s ním budu dělat?
- Budeš jíst ty listy.
Zrovna jsme měli nový skleník. Tak první, co bylo, tam rostl mangold. Celou zimu opravdu dával listy. On nezmrzl. Když jsem pak na radu klienta skleník vydezinfikovala nějakou solí, přikryla hlínu plachtou, nechala jsem mu v plachtě okýnka. Přežil. A vyrostl. Jdu hledat na internet, jestli je to dvouletka. Vypadá, jako že bude růst pořád? To jsem mu ty listy teda měla vzít šetrněji. Šel do květu. Ochutnala jsem jeho heboučké červené křehoučké lístečky. To byla dobrota. Ještě jsem šla dotrhat vršky kopřiv, abych toho měla víc.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05_Zacina_obdobi_urody/
Špenát neměl tak krásnou jasnou červenou barvu, přesto byl
mňamkózní. Rozdělala jsem si Muchu, sedla na slunce. Mourek vedle mě. Na stůl
na sluníčko jsem si připravila žitný kvásek. Ať kyne. Očekávala jsem, že mě víno vypne.
Že zhasnu na chvíli na sluníčku v křesle. Ale nebyla příležitost. Uvelebila
jsem se k jídlu. Už je tady.
- Tak jedeš?
- Jedu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05_Hnuj_Hnuj_je_tady_Sazim_brambory/
Už je zpátky. Můžu se přetrhnout. Chci mu pomoci. Jenže on kalfásek překlopí do kolečka jako nic. Hnůj krásně smrdí. Hned si ho vezu k záhonu.
- Odkud začneš?
- Petroušku, asi tady z té strany.
Odchází. Ještě jsem chtěla – hamižná – aby jel pro druhý, ale prý ne. Prý bude mít až příští týden. To jako koně budou držet dietu? Neptám se. Kolečko mi stačí, než ho porozvážím po zahradě. Ale jedno ještě chci. Ó, nacházím v hnoji myš. Fuj. Vyndávám ji na lopatku. Střílím za plot.
Rýčem si dělám jamky. Mireček radil motykou srdcovkou. Mám v oblibě mamčin krumpáček a rýč. Motyku mám, ale ne srdcovku. A je lehoučká. Myslím, že motyka by měla být hutná. Tak tedy vyrývám jamky. Na dno hnůj. Fakt do hnoje? Ne, maličko hnůj překryju nenápadně hlínou. Šup. Brambory půlím, abych jich měla víc. Opatrně krájím, abych neulomila klíčky. Ke každé píchnu klacík. Abych věděla, že tam už něco mám. Druhý řádek stejně. Zahrnout. Jestli bych ještě sehnala brambory, a jestli by mi vyklíčily, ještě bych jeden řádek trávy obrátila. Ty dva řádečky z loňska jsou jak dortík. Krásná půda. A to jsem loni jen obrátila drny a pod ně šoupla bramboru. Uvidíme.
Linda se tu zastavila. Máme švadlenu. Vezme si za práci nesmyslně nízkou cenu. Takovou z před deseti let. Zrovna jako švec. Vždycky ho přeplatíme. I švadlenu. Mně poslala opravené šaty zadarmo. Lindě ušila povláčky z květované látky na divan ve stejném vzoru. Prý sto padesát.
- Mami, dala jsem jí čtyři stovky.
- Jo. A kolik ti dám?
- Ty to máš zadarmo.
- Aha, tak já bych to měla asi tak za padesátku. Čili za stovku.
Tak dobrá. Zaplatila za mě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05_Siesta/
Někdo se na nás dobývá. Návštěva. Na motorce. :-) Chvilka k odpočinku. Louskám oříšky. Vyplňuji čas. Mám tu dodělat bedýnku už od před Velikonoc.
Sedám, krmím Mourečka.
- Udělej nám nápoj.
Po kafíčku jim mixuji Christiana Ronalda.
Na stole zbyly dva hrnečky po kávě. Dvě sklenky. Návštěva odjíždí.
Jdu se zas zavrtat do hlíny. Vždycky začínám v březnu. Letos mám zpoždění. Všechny záhony vyplet, nakypřit, pohnojit. Nasázet nové květiny. Nové? Teď jsem si vzpomněla na semínka nočenky. Jé, zítra! Zítra, Ireno. To je překrásná kytka. Poslala mi paní Helena Dimitrovová z FB. :-) Nočenky – snad mi vyrostou. Abych jí mohla poslat obrázek.
Do uší si pouštím pořady ze svobodného vysílače. Znovu upozorňuji tady na ohloupenou americkou generaci. Je tam třeba věta, že dnešní děti si nepamatují. Neumějí se učit. A nevědí to, co ještě věděli jejich čtyřicetiletí rodiče před dvaceti lety. Bomba, co? A u nás? Učni před třiceti lety by dnes levou zadní vystudovali nejen střední, věřím, že by se dostali i na právníka. Nebo by vám ve výtahu řízli apendix. Učňovská mládež musel něco předvést ve svém řemesle. Když jsem učila před víc jak dvaceti lety na učilišti, moji kuchaři museli obstát v přísných učňovských závěrečných zkouškách! Leckterý vyučený má všeobecný přehled, navíc je šikovný! Bravo! Dnes? Zavřou poslední střední textilní v Liberci a nazdar bazar! K čemu školy? Nemáme textilní průmysl. Asi před pěti lety, když zničili, tedy zbourali Tonak Nový Jičín – nepletu se? Tonak, tak jsem se dočetla, že museli spálit i dubové hlavy na napařování klobouků. Aby další generace, kdyby náhodou, už nevěděla, jak se to dělá. Kdysi jsem myslela, že Stehlík je podvodník. Ale ne. Chtěl tu naši nejkvalitnější ocel na světě vyrábět. Sehnal si banku až někde v Kanadě. Tady mu to ne a ne a nedovolili. Nakonec se podařilo ho zavřít. Když ho pustili, šel hledat své ukradené ocelové ingoty do Německa. Ano, támhle ležely na trávě. Neměli jsme to už kam dávat. Hrůzostrašné bylo to, že rozbili formy, rozmlátili je. Aby už nikdo nemohl vyrábět… Stará generace vymře. Místo aby se vnuk vyučil u dědečka zedníkem, instalatérem, elektrikářem, tak jde "studovat" na manažera. Manažera čeho?!! Kam?!! Do montovny. Manažera linky. Ty vorle. Pomalu, pomaloučku, třicet let. Ale teď už jedeme z pěkného pruďase. Držte si klobouky. Abychom nevzdali hold Rudé armádě, v níž bojovali a pokládali své životy i Ukrajinci, raději se Den osvobození zruší. Mně ho ale ze srdce nevymáznou! Stejně si ho v tichosti připomínám až 9. května.
Už jste si včera poslechli? Ne? Doporučuji!! Amerika náš vzor. Naše skolství dle vzoru umírá na úbytě.
V roce 2017 jsem na běžkách, to byla překrásná zima plná sněhu, v lukách poslouchala poprvé dr. Vítovou s jejím bývalým šéfem. Ministr školství Eduard Zeman. Neměla jsem ho ráda. Takový tichý, šedý. A ejhle. Za něj ještě školství fungovalo. To už se sem cpaly programy phare. Předvoj debilních stipendií. Debilizace dětí. Mluví se tam o tom, že v Americe, když se účastní nějaký nevyučený kurzu paličkování – ne, to by nezvládli, tak vyšívání, v nějakém programu, který získala střední škola, chodí tam dva měsíce a už si napíše, že má střední školu.
Zde!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05_Zavlaha/
Dnes jsme natáhli zavlažovací hadici. Vždycky stačila. Letos je krátká. Petroušek jde do chaloupky. On ví, co jsem loni koupila. Prý zbytečně. A letos? Letos je pospojoval těmi svými spojkami a rozpojkami a ty naše nebohé ubohé jahůdky snad poposkočí. Dostaly hnojivo. Dnes i pití. Tak doufejme…
- Vidíš, kdybys chtěla zavlažovat jen půlku, tady to můžeš otočit…
- Ale já nechci jen půlku. Já chci celý.
- Jsem si to myslel. Mám hlad.
- Počkej, ještě zaliju jednou skleník. A zasadím dvě slaměnky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-05-_Pulnocni_kvaskovy_chlebanek/
Vůbec se mi nechce jít domů. Ještě bych tu chvíli tvořila. Tak šup. Večeře. Zadělat na chleba. Už podruhé peču nový recept – kváskový. Hm. Jakpak dopadne? Dvě hodiny kynout? To ho upeču zítra. Nakonec vykynul. Za třicet minut upečen. Krásný. Povedl se.
Poslouchám Libora Malého. Ukazuje, jak ČT lžiTV bruselská lže. Hovoří o Nele Liskové:
Tisková zpráva institutu OCHRANA PRÁV OBČANŮ v zastoupení ředitelky institutu Nely Liskové bylo oznámeno, že Ukrajina z hlediska mezinárodního práva neexistuje, a to z důvodu, že nikdo neregistroval její hranice, a tak Ukrajina nemá svou autonomii. Z tohoto důvodu nemohla být Ukrajině vyhlášena válka, a to ani opačně. Proto byla zahájena dne 24.2. 2022 SPECIÁLNÍ VOJENSKÁ OPERACE, kterou bude toto území osvobozeno od fašismu PRAVÉHO SEKTORU a batalionu AZOV.
No, bylo to dnes aktivní, hnojové, skvělé, voňavé, závlahové, úrodné. Děkuji.
Čest všem padlým 5.5.1945 při pražském květnovém povstání
Dobrou noc!