Ho´ oponopono
Snový den. Pátek třináctého.
Ješiš, tři čtvrti na šest. Dvě hodinky jsem byla někde jinde. Ztuhla jsem v křesle. Za okny se setmělo.
- Petroušku, zatopím. Já jsem dnes nějak jinak naladěná. Víš, ráno jsem si probírala maminčiny formičky. Ty své jsem ani letos nevytáhla.
Maminka měla mezi formičkami i ty, které patřily babičce. Jsou děsně velké, jejich okraje jsou ostré. Mají jasně patrné záhyby. Mé formičky jsou z doby osmdesátých let. Ano, zajíčci, rybky, trilobity, ale nevýrazné.
- Ty tlapy, ty se ti povedly. Pořád, že váha špatně váží. Moc dobré!
Pošimral mi sebevědomí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-vzpominka-na-maminku-kazdy-kazdicky-den
Ráno jsem hezky zaspala. V posledních dvou letech se zaspávání věnuji a oddávám. Poprvé se mi to stalo v době kovidu. Večer jsem si nachystala svačinku s sebou, pití, batůžek. Všechno. Měla jsem smluvené setkání s Helenou Heclovou v Zábřehu. Byla tam obava. Jak absolvuji jízdu vlakem bez roušky. Co když mě vyhodí. Budík nařízen. Probrala jsem se za krásného slunečného dne. Pozdě. Už jsem měla přijíždět do cíle. Ješiš, to byl pocit! Nestihla jsem schůzku. Od té doby si zaspávám a je mi to volné. Jen den je pak moc krátký.
Linda je dnes zas na Černé hoře. To bych si taky přivstala. Péťa tvrdí, že jediné místo, kde jsem včas, je ráno na vleku. No bodejť, nejlepší sníh. Manšestr brousiti, dobře na duši míti.
Mám v telefonu SMS, že mám balík v náhradní balíkovně. To miluji. Neumím vůbec komunikovat s přepravci. Mám natvrdo telefon na toho svého a tečka. Domlouvám se operativně. Do dvanácti jsou na jediné poště, která tu zbyla. To je pro mě zjednodušení – tam to bude. Kdybych sebou hodila, stihnu to. Honit se nebudu. Cestou zpátky vyhledám náhradní balikovnu. Mířím totiž do Dvora na trhy. Už bych tam nejela. Jsem nasycená. Ale mám tam tvůrkyni šperků, andělů, doplňků z Ateliéru Holubí dům. Na podzim jsem jí předala sluníčko, které mi upadlo. Dnes bude předáno opravené. Cože? Honit se nebudu? V jiné SMS mi sdělují, že mi dovezou zásilku mezi 14.-17. hodinou. Kdybych to uměla, odpovím:
- Budu čekat mezi Aší a Olomoucí.
No nic. Klid. Zvládnu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-na-trhy-do-dk
Jedu. Za dvě hodinky jsem doma. Mám ráda cestu zadem. Mezi jabloňovými alejemi. (Kdo umí vytvořit atribut neshodný k jabloňovým alejím, tomu zdarma vypočítám analýzu stavby těla.) Cestou zpátky se za hezkého počasí zastavuji na jednom místě u Božích muk. Nahlížím do Krkonoš… Kousek odsud se jde do Kuksu. Dvůr Králové. Kudy se dám? Samé jednosměrky. Zase se ztratím. A zase se najdu. Přijíždím ke krásné budově gymnázia. Hned vedle je Hankův dům. Věž dvorského kostela je na dohled. Tam Václav Hanka nalezl RKD, který sám zfalšoval. Nikdy se nepřiznal. Ani na smrtelném loži. Ale předseda spisovatelů píšících literaturu faktu, josefovský rodák, Miroslav Ivanov, za pomoci moderních kriminalistických metod dokázal falsum. Splnilo ve své době obrodnou roli.
Kdepak se platí? U stojanu čtu – první půl hodina zdarma. A to si mám vytisknout ceduli? Netisknu nic. Městská policie právě odjela. Stánky venku, jako bývají v létě. Vevnitř – ó, tam je prodejců. Na pódiu velice hezky zpívá dětský sbor. Divné. Zpívají, lidé mluví, kupují. Rozhlížím se. Škoda, že jsou zpěváci rušeni. Však po chvíli jedna zpěvačka napomíná, že se nedá zpívat. Pravdu dí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-12-atelier-holubi-dum-rucni-sperky-ozdoby-dekorace
V rohu vidím paní Kybicovou se skleněnými krásami. Moc se nerozhlížím. Nemám čas. Chtěla bych si sednout a poslouchat. Zdravíme se. Má pro mě opravené sluníčko. Už mám od ní všechno. Kupuji přesto dva anděly. Jeden s řetízkem z ametystů. Druhý s křišťálky. Nekoukám vlevo, vpravo, odcházím. Ješiši. Tady má paní krásnou keramiku. Večer budu slévat ocet. Už ho pusou slévám měsíc. Potřebuji mísu s hubičkou. Ne. Neseženu. Beru aspoň malý hrneček na smetanu nebo zbytek mléka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-dm
Stavuji se v Dm. Po loňské své zkušenosti s Tetou pro mě ta ušmudlaná drogeie už neexistuje. Na Dm je cítit zatím německá kvalita. Něco jako u Rossmanna. Hledám přírodní oleje. Jé, mají poslední dva pytlíčky purpury od paní Wébrové z Karlštejna. Dívám se, jak někdo přede mnou má aplikaci. Ne. Stačí mi karta. Mám Lidl, Rossmann, Kaufland. Jedině u Rossmanna vybírám výhody. Jinak ty jejich preclíky se slevou, když koupíš ještě tohle, neberu. Podávám kartu.
- Máte tu slevu, chcete ji?
Souhlasím.
- Tak tady nacvakejte čtyři čísla.
Tak to jsem v pr.
Slečna valí oči. No jo, holka, kdo si to má pamatovat! Cvakám.
- Jste tam.
Odečítá mi 256 korun. To si dám líbit. K autu. Domů. Rozjíždím se. Telefon.
- Vezu vám balík.
- To je pěkné. Jsem ve Dvoře. Psali jste mi mezi 14. a 17. Jak dlouho se zdražíte ve městě?
- Asi dvě hodiny.
- Tak to na vás nepočkám mezi Aší a Olomoucí, ale až se budu blížit, ozvu se.
- To budete hodná. Děkuji.
Pán to nemá lehké. Před týdnem jsem slyšela, jak nějaký rozvozce v Pze vyjel nevím v kolik ráno, rozvážel do noci. Jen dvacet čtyři míst. Hned dal výpověď. Otroci.
Poslouchám ve Šťastné cestě s Janem Rosákem povídání o neologismech. Jak se chovají slova v rychlém vývinu světa. Dynamika slov – neuvěřitelná v době technického rozvoje. Rozmanité chování slov hlavně v technice a technologiích. Slovník neologismů:
Uživateli mobilního telefonu se říkalo: Mobilista, mobilář, mobilák.
Zkušený uživatel internetu byl: internaut, internetonaut, internetér, internetista, internetoplavec.
Emailoman je dřívější expresivní označení milovníka elektronické pošty, fanouška emailu.
Pro dnešní děti je médium pro záznam dat jako je disketa nebo DVD už něčím zcela neznámým. Na cestu do věčných lovišť se už pomalu vydává CéDé neboli cédéčko ruku v ruce s dývkem.
Některá slova přejdou z kategorie neologismů do kategorie historismů skutečně svižným tempem. V oblasti mezilidských vztahů – harašení. Česky to je totéž jako chrastění nebo šelestění. Sexuální harašení, jímž se v porevoluční době označovalo sexuální obtěžování. Anglické spojení sexual harassment bylo ne zcela šťastně přeloženo na základě formální podobnosti - spojeno s naším slovesem harašit. V roce 1994 vyšel v časopise Naše řeč článek, který sousloví sexuální harašení místo obtěžování odmítl. Text je zakončen rázně: Autorky píší, že tomu, kdo mluví o sexuálním harašení nejspíš haraší v hlavě. Jinak se to kvalifikovat nedá.
Vidno, že se nemění jen slova, ale i společenský postoj k nim. Mění se i přístup slovníkářů. Slovník neologismů II z roku 2004 – u hesla harašit je příkladová věta: V zaměstnání můžete navázat i milostný vztah nebo jen tak v klidu harašit. – volba takového příkladu je dnes už prakticky nepředstavitelná.
Oblast, kde slova zastarávají velmi rychle – je politika. Dnes už si nikdo nevzpomene na Vévéčka, veverky – příslušníky politické strany Věci veřejné. Na impulsisty či impulsníky, tedy na představitele politického uskupení Impuls 99! Případně na usisty nebo usáky jako členy politické strany Unie svobody. Jako děkujemáci byli označování příslušníci politické výzvy Děkujeme, odejděte z roku 1999 určené tehdejším vládnoucím politikům.
Dnes máme chcimíry a chciválky. Kdypak jejich význam vyprchá v dění času?
Ozývá se Linda.
- Mami, jsem promrzlá. Dnes tu byla mlha. A dolů jsem raději jako srab jela lanovkou. Od zítřka už se to otevírá až dolů. Byli tu takoví důchodci. Já si je pamatuji. Ti tu jsou každý rok. V průměru tak sedmdesát nebo víc. Krásně lyžují. Domorodci. Prý kdepak je Maruška? Ta chystá oslavu narozenin. A Jiříček, ten se nám polámal. Mamko, to byl asi závodní lyžař. Jela jsem na vleku s pánem, technikem, který teď tři roky v důchodu dělá učitele v lyžařské škole. Povídal, že mám dobrou techniku. Já jsem si dnes zkoušela carvingové oblouky. Chválil mě. Dal mně pár rad.
- Lindi, ani nevíš, co pro sebe děláš. Hýbeš se. Jsi v přírodě. Fičí okolo tebe energie větru. Nabíjíš se.
Hlavně, aby svou energii neodevzdala někomu nenabitému.
Projíždím jezuitskou Žirčí. Sem jezdím do Domova sv. Josefa. Svůj čas si tu ulehčují lidé s roztroušenou sklerózou. Mají tu měřicí radar. To jediné mě na zadní cestě nebaví. Jinak je to pokochání pro duši. Jabloně ještě drží jablíčka. Až už mrzlo, a pár se jich válí v prachu cesty, přesto se plody drží. To nové sorty neumějí. Zmrznou nejen jablka, ale i stromy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-dozen-si-svuj-balik
Volám doručovacího pána. Signalizuji svou polohu. Seznamuji ho s plánem své cesty městem.
- Říká vám něco prodejna Labe?
- Budu tam asi za pět minut, když mě na poště nebudou otravovat.
Klaplo. U prodejny na parkovišti jediné velké modré auto. Pán je ochotný, hodný a rád, že se zbavil balíku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-potrebovala-jsem
Zepter mi poslal odsávací pumpu na nádoby. Ale jsou tu i nástavce na tělo a na pleť. Jen doufám, že si neudělám na obličeji modřiny jako od baněk.
Doma. Ještě není čtrnáct. Mám už svůj balík v ruce. Vlastně všechny balíky, které na mě čekaly.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-moje-posledni-rajcatka
Rychle na páru brambory. Druhou půlku jitrnice a kysané zelíčko přihřát na pánvi. Zapaluji si andělské zvonění. Na plotně purpura. Čekám na ten slunovrat. S láskou. V pohodě.
Včera jsem neslyšela Wilsonovu deset. Dnes se u ní řehotám. Ten mamlas Lipánek si narazil přilbu obráceně. Lindo, kdyby to byl geront! Ale to je mladý člověk poněkud mdlého ducha. To se ti stane v každém věku.
Děti, teď vám řeknu něco poučného. Sedněte! Poslouchejte.
Prezident, premiér a šéfové parlamentních komor jsou parlamentní činitelé. Nikoli ministr zahraničí. A ten, který si nasadil vojenskou přilbu vzhůru nohama – BOŽE!! – byl prý pozván k prezidentu mezi ně. Byl rychle přijmut na hrudní koš prodejkyně mobilů, toho, co ho vystrkuje a agenta StB - rozvědčíka. Ješiši, to jsou bizarní figurky. Děti, v pohádce je všechno možné.
Sedám do křesla. Asi dvě hodiny v polosnění, v polodřímotě relaxuji. Medituji. Vzpomínám. Přemýšlím. Zklidňuji se.
Petroušek je tu. Neruší mě. Naopak, prý ať odpočívám. Vnímá mé rozpoložení. Takové nějaké křehké.
- Víš, já to tak nemám. Ale chápu tě.
Hodný. On je jiný. Studená ryba. A já vřelý rodinný rak.
- Petroušku, támhle mamka mačkala do formiček těsto na tlapky.
- Jo jo, vzpomínám.
Chtěla jsem, aby tu spala. Všechno tu svítilo. Voněla tu purpura. Zavedla jsem jí účet. Pořád ztrácela peníze, důchod… A já pak zjistila, že ona ty peníze zas vybrakovala.
Teď mě napadá, že jsem pod ubrusem v obýváku našla jeden její důchod. Ach, maminko. Maminko, jak jsi to měla těžké! Tak bohatá jsi byla… Myslelas´, že ti to někdo krade… Mami, teď už všechno víš.
Konečně se zdvihám. Zatápím.
- Až budeš chtít, navezeme dřevo.
- Petroušku, teď!
Je tu hned s kolečkem.
- Ješiši, ještěže jsi to řekl. My tu máme tři polena. Každý den spálím asi tak koš.
Ukládáme zásobu tak na týden. Hezky se pracuje. Je utuhlo. Neprší.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-13-slila-jsem-ocet
Konečně jdu slít jablečný ocet od Zelenej bosorky zo stareho mlyna. Jdu si do chaloupky pro láhve. Nesmím se dotknout kovem. I víčka podkládám papírem na pečení. Ocet je na veškeré použití, jen ne na zavařování. Je bio.
Dnes už ani nepeču, ani nebalím. Jen si pálím františky, nahřívám purpuru, vnímám kočky, míchám tvaroh.
- Peťuš, kdybys zítra chtěl svačinku, tak tady je tvaroh a vezmi si ho s kaprem.
- Cože? To se k sobě nehodí.
O jé! On chodí s klapkami na očích. Prve si odkrajoval z cuketové buchty ve tvaru ryby. Čekám, až mu to docvakne. Možná i on je v myšlenkách jinde. Volala mu snacha. Ptala se na čističku vzduchu. Na jméno paní z Zepteru. No jo, když já ji mám v telefonu jako Filtr. Volám. Hned mi jméno naskakuje. Ano, ano. S velkou se žije, s malou se spí. To jako filtrací. Petroušek honem rychle běžel k mladým s telefonem a informacemi. Konečně viděl své tři vnuky. Po roce a půl.
- A poznali tě?
- Poznali. Mates prý hraje už rok florbal. Říkal mi: Dědo, strejda říkal, že jsem rychlý…
- Jé, to je skvělé, že ho Honzík nasměroval.
- K čemu mi to je, když se to dozvím po roce.
On by na malého chodil na stadion. Takhle chodí na kotelnu. Bídáci.
Nechávám Petrouška zažívat shledání se svými potomky. Kruté. Maličko slzím. Nic. Máme jiné mladé. A ti k nám rádi přijedou i s malým hošíčkem.
https://www.youtube.com/watch?v=CZlalDem_D0&ab_channel=ODznova
Tv Šalingrad. Skvělé vysílání o mentálních technikách. Jak harmonizovat tělo a mysl. Sebeléčení. Tyhle dva bezvadné lidi asi neznám. Libuše a Petr Bělousovi. Poslouchám. Moc se mi jejich vyprávění líbí. Hodnotím si – jak to dělám. Ano. Mysl – obrovská energie. Napadá mě, jak nesnáším slovo problém. To je už v těle napětí. Zrovna tak negativní emoce. Každý den před spaním a po probuzení společně s Bruno Gröningem vyzývám k probuzení lidstva, žádám o ochranu, o zdraví, o MÍR na planetě. Denně dvakrát. A stále a dokola všem lidem připomínám, že mají život a dění v něm ve svých rukách. Důležitý princip – havajská technika vytváření hojnosti, zdraví, míru – Ho´ oponopono:
- Miluji tě.
- Omluvám se.
- Prosím, odpusť mi.
- Děkuji.
Jsou tu lidé, kteří nevěří na tato čarovná slova. Nemají čas se během dne zastavit. Nevěří, porušují vesmírné i lidské zákony. Pak ať se nediví, jaké lidi si přitahují. Úpíry, kteří se tváří jako přátelé a ochránci. Stačí si jen přát. Být hodný. Neznamená to nechat si podělat hlavu.
https://www.youtube.com/watch?v=jllTDuRy4tI
Doporučuji poslech. Výborný návod na žití ve zdraví.
https://www.centrumstromzivota.cz
Stačilo. Dobrou noc!
P. S.
https://hooponopono.cz/o-hooponopono/
Co je Ho´oponopono
Ho´oponopono je stará havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru. Podstatou je návrat do "nulového stavu", tedy do stavu, v němž neexistují žádné vzpomínky, paradigmata a naše mysl a podstata je naprosto čistá. V tomto stavu jsme schopni dosáhnout téměř čehokoli, čehož si žádáme. Ve stavu, kdy nejsme ovlivněni ničím, co souvisí s naší minulostí, můžeme ovlivňovat přítomnost a vše, co nás bezprostředně obklopuje.
Ho´oponopono, podobně jako například buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných, v naší podstatě, promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu.
Pokud v našem životě něco nefunguje, je nutné naše vzpomínky vyčistit. Čištění vzpomínek, negativní energie v nás samotných a nalezení našeho vlastního Já dosáhneme pomocí jednoduchého procesu, kdy se pořiblížíme k "nulovému stavu" pomocí jednoduchých manter:
Miluji Tě – Omlouvám se – Prosím, odpusť mi – Děkuji Ti…
Opakováním těchto jednoduchých slov, která téměř všichni běžně používáme, dosáhneme procesu čištění, intoxikace negativní energie v nás, tedy chybných myšlenek, vzorců uvažování a paradigmat. Procesem čištění můžeme dosáhnout čehokoli – zlepšení kvality našeho života, překonávání těžkých a obtížných situací, napravování mezilidských vztahů, dosáhnutí osobních i pracovních úspěchů…
Pokud dokážeme proměnit negativní energii v pozitivní, vymazat z paměti chybné vzorce uvažování, stojíme před něčím novým a zcela velkým – životem, který stojí za to žít, životem , kdy bolest a trápení vyměníme za radost a naplnění, životem, který dokážeme naplno řídit a ovlivňovat.
Ho´oponopono dodalo našim životům nový směr, pochopení a nalezení vlastního a skutečného Já… Ho´oponopono je cesta, a budeme rádi, pokud po ní budeme moci kráčet spolu s vámi. Věříme, že není náhoda, čtele-li právě tyto řádky. Zřejmě i vy, stejně jako my, hledáte zůsob, jak dosáhnout vnitřní svobody a nezávislosti. Vydejme se tedy spolu na cestu hledání vlastního Já pomocí Ho´oponopono…
Obnovený
proces Ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby
Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak,
že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí
intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlění. Nakonec
se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a
naplní ji sama sebou…"
Dr.
Ihaleakala Hew Len