Hoax realitou v nezákonné zemi

Bude půlnoc. Je mi hezky na duši. Neslyšela jsem nic z novostí. Teď tu projíždím FB. Sdílím loňské vzpomínky. Najela jsem na své obrázky od patnácti do roku 89. Ta poslední je myslím ze dne přenosu první miss u nás. Duben 89. Při procházení obrázků si vzpomínám na detaily. Na oblečení, na naladění, na stav - jiný, rozvodový, po rozvodový... Ráda se probírám starými obrázky. Porovnávám podoby lidí, prostředí, oblečení. Vzpomínám na dobu focení...

Ráno. Dnes jedu na výlet. Nemohu se zavírat doma. Stavuji se ve Skalici u Hrabíků. Mají otevřeno. Mám štěstí. Za půl hodinky zavírají. Jedu si pro růžový klematis. Vypadá jak z pohádky o spící princezně. Vymyslela jsem si, po jaké mříži se bude plazit. Dva se plazí po kari sítích u našeho plotu s raplovým pozemkem. Překrásné. Pohádkové. Dvě rostliny umístím na druhou stranu. Zastíním pohled do zahrady.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-24_V_zahradnictvi/

Zahradou kráčí brigádnice. Zahradnice se ke mně hlásí. Vede mě k uličce. Vybírám za sto nebo osmdesát. Prý mi stačí za osmdesát. Taky myslím. Majitel velkého zahradnického podniku se blíží- ne, neřekne:

- Dobrý den! Jsem rád, že jste k nám přijela. Rok jsme se neviděli. Jak se máte? Co budete nakupovat?

Tak to ne. Začíná zhurta, bez pozdravu.

- Vy to pěkně flinkáte!

No, jsem venku - si myslím. Natahuji roušku přes pusu. Pod nos. 

- No jo, flinkám to. 

Ale můžete prsknout na paní.

Překvapil mě. Jsem jen maloodběratel. Nechala jsem mu tam 750 korun. Škoda. Zas jindy. Dík za srdečnost. Utíkal na oběd. Tak dobrou chuť! Jeho paní - slušná, milá, usměvavá, ochotná, skvělá společnice, veselá dáma. Jestlipak ví, jak je její pán kulantně řečeno neobchodní protivný bručoun. 

Vracím se do Jaře. Na polích ryjí stroje. Hlavně si neuvědomovat, že se ničí kvalitní půda. Tady povede dálnice. Před týdnem mi Péťa povídal, že vedle hospodářské stavby povede ta automobilová divočina. Hospodář chtěl nějakou přepojku. Za deset metrů si řekli 360 000 Kč. Nevím tomu hlavu patu, proč to nezaplatí investor... Musím se přeptat. Prý deset metrů by si vykopal sám... Na soukromníkovi nezáleží.

Ono nezáleží vůbec na lidech. Dnes šli aktivisté podat trestní oznámení na ministerstvo nemocí za neekonomické nákupy roušek a zbytečně předraženou leteckou dopravu. Pro mě skandální jednání policie. Prezidium nepřijalo žalobu!! To se u nás děje. Nepřijali oznámení. Šli na úřad k Alhamajdovi. Tam kordon policistů! Odmítnutí policií!! nebylo tak strašné, jako dozvuk. Malý nedorostlý a nedovzdělaný skřet v černé uniformě; ruce při rozhovoru zkřížené na prsou. Neznal zákon. Ale vyhlídnul si člověka bez roušky. Mrňous má asi nějaký pohádkový vzor. Nebo je to Rambo? Měnil svá tvrzení. Strašné. Kovbojka hadr. Cestou k autu potkávali lidi bez roušek. A nic. On si vedl oběť. Ulovil. Místo abych šla spát, valila jsem oči nad neodborností a hloupostí toho mladíčka. On chvíli i mlčel. A čučel. Došla slova. Bylo vidět, jak se mu točí kolečka pod čepicí naprázdno. Kdo má FB, k podivení zde:

https://www.facebook.com/101121541604286/videos/524306432313033

Každý den si máme dělat hezký. Jak nejlépe umíme. Dělám si dny pohádkové tím, že nesleduji zprávy. A pak bomba do hlavy před spaním s policejní scénkou.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-24_Nakoupila_jsem_-/

Cestou domů jsem se zastavila ještě v jednom zahradnictví. Nebe a dudy. Přívětiví. Neobtěžovali.

- Na co by se dala použít tahle mistička? Na mandle? Na borůvky?

- Na co chcete. :-) Třeba na svíčku.

- A dali byste mi slevu, když si vezmu tři.

- To sama nerozhodnu. Počkejte.

Očekávám, že ze sedmdesáti devíti korun třeba sleví desetikorunu. Vrací se. 

- Tak 35!

Laskavé zacházení. Sice už bych si nic nekoupila, mám plné auto, ale jdu se mrknout. Nechávám tu pět set šest korun. Zasloužili si. 

- Jak se má maminka?

- Vevnitř je moudrá. V pondělí mi odpověděla na otázku jak se má, že by chtěla být doma. Ale jinak si vůbec nic nepamatuje. Už jsem ji neviděla od prosince. Já už ji asi nikdy neuvidím. Ten ještěr!

- Ani mi o něm nemluvte. Já ho znám, co to je zač.

- Nezáleží mu na lidech. Slizák.

Odcházím s příjemným pocitem v srdci. Setkání s člověkem. S milým. Vlastně dnes tři setkání s milými ženami. První rozhovor dlouhý, druhý kratší - vyrušil nás napomínač, třetí letmý dotyk s jemnou milou ochotnou paní.

Kde bych se ještě zastavila, aby mě tam neotravovali? Jo, už vím. Zahýbám do krámku. Jeho majitel mě tak před dvaceti lety štval s řečmi o protektorátu a jak si Hitler mne ruce. Ty vorle!! On měl pravdu! Jen já ji ještě neznala. Chrochtala jsem si ve svém krásném povolání. Netušila jsem, že učím nepodloženosti. I co se týče jazyka. Jeho vývoje. Nejen literatura a její data nesedí... Leckde chybí tisíc let... 

Hlásím, že jdu jen okukovat. Prodavačka se mi věnuje. Nikde nikdo. Učila jsem na učilišti obě její děti.

- Na to, že jste nic nechtěla... :-) 

Jo, když si zaslouží, ráda podpořím.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-24_Jaromer_stara/

Vycházím ven. Dívám se dolů po schodech. Tam jsem v září běžela. Okukovala jsem chrám sv. Mikuláše zespodu. Obrovská hmota mě okouzlila. Malého lidského červa. Teď hledím na chrám z ulice. Fotím staré domečky. Už by potřebovaly opravit. Tady někde bydlel můj starší tanečník v tanečních. Pepa. Pracoval na rtg. Celý život se ke mně hlásil. Dokonce mě seznámil se svou krásnou ženou. Byli jsme se asi před třiceti lety s Péťou podívat na jeho sbírku hadů. Znám se i s jeho synem. Nedávno podlehl těžké nemoci. Bez kovidu. Pepo, vzpomínám. Máš se lehce. Vysvobozen!

- Jdu pořezat ty větve.

- Jdu taky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-24_Zrzka_s_napadnikem/

Dá mi to hodinu, než se vykutálím na zahradu. Kocour hlídkuje. Jak mě zbliknul, běží ke mně. Hladím ho. Vrní. Hlídám, aby se ke mně zas nenápadně nenatočil. Včerejší značkování mi stačilo. Beru ven Zrzku. To kočičí dítě před ním baletí. On ji pronásleduje. Vždy odběhne. Zas se vrátí. Fotím jejich honičky, hrátky, tanečky. Ona lítá v korunách stromů. Tak sebejistě. Takhle nic neudělám. No jo, jenže si máme každý den žít s radostí. :-) Tohle je radost. Tak fotím a točím. A hladím. A obdivuji. Petrouškovi jsem donesla kafíčko. Vychutnává si ho s cigárkem.

- Peťuš?

- No.

- Peťuš, já bych ti něco chtěla říct.

Začínám obezřetně.

- Peťuš, pojď, já ti ukážu ten růžový klematis, co vypadá jako růže.

- A co s ním?

Vysvětluji mu, že soused je rapl. A když nám ořezal stromy a válčil s dělbuchy a podpaloval zelené větve, aby nás vykouřil, že si pro jistotu zasadím dvě sazenice úplně na durhou stranu. A zamezím pohledu do zahrady. A chtěla bych to támhle na tu síť. To on je činorodý. Ale myslel takové malé. mříže Ne, ne. To se bude pnout do výšky. Tam jak máme vistárii.

- Víš, vykopeš díru a tu síť zakopeme do země.

- To ne, to musí být trubky.

Už mě s těmi svými trubkami leze na nervy. On by natloukl trubku i k malině. Nemá estetické cítění. Hodila jsem udičku. Nechám ho promyslet. Pak to zregulujeme.

- Peťuš, tak já jdu ten koutek vyhrabat a vyčistit od suché trávy a listí. Abychom to měli připravené. 

Kočky se přemístily ke mně. Lítají pod pergolu a ven. Zrzka tam asi svádí boj. Kviká. Obíhám pergolu. Jdu jí na pomoc. Vylítla do jabloně. Vracím se k hrabání. Spokojena. Sluníčko zapadá. Chvilenku posiluji oči. Dívám se do něj. Kočky stále vedle mě. Ten drzoun ji najednou přirazil k zemi a naskočil na ni. Nechci být kazišukem. Pardon za to slovo. Ale ječím, ať ji pustí. Zrzka s jekotem utekla do rohu zahrady pod šance. Utíkám za ní. Nechci, aby věděla, že se dá na šance vylézt. Sedí na zamřížovaném okénku na kamenné zídce. Mříž vyrobil a vsadil tatínek. Beru Zrzku. Ňuchňám ji. Nesu ji zahradou na třešeň. Lekla se, vysmýkla se mi. Pokus o zachycení skončil škrábancem na ruce. Bála se. Jdu okopat a zrýt záhonek s petrželkou, šnytlíkem libečkem sibiřskou cibulí. Deset let s ním nic nedělám. Jen sklízím. Tak načechrat, provzdušnit, zbavit se meduňky. Ještě než začne pažitka vystrkovat rohy víc, podrývám ostrůvky. Podsypávám koňským fermentovaným hnojem. Myslím na chovatele koní. Loni mi naložil kalfas krásných koňských koblih. Jen mi nakázal, abych jela rychle domů, jinak se kouř nad kalfasem vsákne do interiéru auta. Celý záhon zaplevelen meduňkou. Nejde a nejde vyrýt. Poslouchám ze sluchátek etymologii praslovanských názvů měsíců. Vyprávění o jarních zvycích. Hromnice byly pohyblivým svátkem. Neměli jsme kalendář, ale dodržovali jsme rok. Péťa vidí, že meduňku ne a ne zmoci. Jedním rýčem vyndal zarostlý bylinný ostrov. No jo, když jsem mu to hodinu předrývala, tak pak udělal silného. Pomáhá mi zakopat zelenou obrubu okolo záhonku. Prosýpám záhon hnojem, sypu z pytle zeminu. Měla jsem sem v zimě nasměrovat Petrouška s popelem. Půda je těžká jílovitá. Kus práce jsme vykonali. Hlavně - byli jsme venku, na vzduchu, hýbali jsme se, řehotala jsem se, sluníčko nás poctilo svou energií. Zamykám chaloupku. 

- Tak jdeme domů!

Kocour kluše vedle mě. Zrzka šla napřed s Péťou.

- No počkej, ty jdeš domů k vám! Tady nebydlíš!

Mamlas by šel se mnou. Mroucnul. To by si to tu označkoval. 

Mixuji si večeřičku. Obstarávám Petrouška. Chystám mu svačinku na zítra. Koupila jsem u ovocnářů po devíti korunách nádherné  Brejtrovy jedovaté hruštičky. Ne, to se tak říkalo před čtyřiceti lety. Brejtrovo jedovaté. To byl prý nějaký ovocnář. Dost stříkali jedy v sadech. Dnes už jablíčka ošetřují jen šestkrát. To jde. Co nedostaneme do těla hruškami, dosypou z nebe.

Skyp.

- Mami, tys to tak rychle vzala.

- To víš. Sedím tady na tom a čekám.

- Slyšelas o ucpaném Suezském průplavu? Prý tanker. Víš, co píšou na Twiteru?

Rozřehtala mě: Miroslav Toman a Klára Dostálová byli na dovolené v Egyptě. Po volbách prý tam bude Dostálová na brigádě a bude dělat špunt do průplavu.

Tak žádný tanker, ale Toman a Dostálová. Vědí to v Suezském průplavu?

Dvě hodiny. Musím spát! Jaký si to uděláš, takový to máš. Výhoda: Jsem důchodkyně. Ale co ti chudáci s hypotékami a strachem o práci. Oni netuší, že stejně o ni přijdou. Všechno zlikvidují. Zničí.

Zapomněla jsem: Vyděsil mě na FB pan Bělina. Žije v cizině. Konečně dal na FB respirátor z mikroskopu. Kudly jedny! Na velké obrazovce je vidět tajemství hoaxu. Jo, hýbe se tam nějaký organický hádek. Ale bacha, je to konspirace. Pohybující se vlákno v tkanině. Na videu je slyšet: Eště dejchni!

https://www.facebook.com/groups/Rekonektivni.leceni/permalink/1665351320318074/

Dobrou noc!