Hody, hody, do provody
Dodatek úvodem :-)
https://archiv.protisedi.cz/article/hody-hody-do-provody-co-byla-provoda
https://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7649
Tak proto jsem intuitivně psala do provody, nikoli podle obecného úzu doprovody. Zkrátka do provody
No, tak je to tady. Velikonoční pondělíčko; lezu v devět, rychle umýt, namalovat.
- Už jsou tady!
A jsou. Starší syn s rodinkou. No to byla jízda!! To bylo tak povznášející! Holčička a klučíček. A jejich rodiče. Bylo to jak osprchovat se zázračnou nabíjecí energií. V srdci - mám to asi pět sedm let - cítím chvění. Říkám tomu plandání. Dřív jsem to cítila v solar plexu - v žaludku. Taková husí kůže. Říkala jsem tomu zatmění v žaludku. A asi pět deset let zpátky se mi to přesídlilo do hrudi. Máte to někdo taky? Ukazatel situace.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-05_Kolednicci/
Koleda, koleda! Dostávám lehoučké vyšlehání. Pomlazení. Teď Petrouškův syn. Super. Tak to budu v roce silná. Energie z vrby. Darujeme vajíčko.
Sedíme, hodujeme, poslouchám jejich vyprávění. Aktivní rodina. Stále v pohybu, na výletech, na vzdělávacích stezkách. Naposledy v ptačím parku - tady nedaleko od nás. Mám to u nosu. Ještě nikdy jsem tam nešla. Oni ano. Znají to tam. Viděli zubry, divoké koně. Vyprávějí o další iniciativě:
- Jo, a ta Žanda z KIKu uspořádala poznávačku po náměstí. Víš, že na sv. Mikuláši je taková kamenná hlavička?
- Jo, vím. To je kamenická značka, že tam někdo spadl z lešení.
Syn doplňuje informace. Děti mají ukázněné. Divoké. Malý víc :-) divoký. Takový koník. Miloučký. Jde z nich energie. Holčička má šaty s kapuckou s růžovýma králičíma ušima. :-) Je spíš introvert. Vážná. Krásná. Šikovná. Opatrně rozbalují koledy. Stejně opatrně vyndávají a prohlížejí dárky.
Jo, mám to tam. V hrudi. Plandá. Srdce vibruje. Používám ho jako indikátor. Nikdy nezklame. Ale dřív jsem to neměla. Až teď. Funguje to. Jsem pozorná.
Hodovali, poseděli. Ještě k druhé babičce. Už zvoní druhý syn. Výměna stráží. Bylo to vynikající.
A zas hody, hody doprovody. Jsme s Lindou pomlazené. Darujeme vajíčko. Letos ta zelenkavá se nepovedla. Přemýšlím, kde asi udělali soudruzi z NDR chybu? Péťovi nesou tři krásná vajíčka od snachy. Vnučinka nerve papír. Jsem na to citlivá už vzhledem k přírodě. Cítím to jako bychom večer ze sebe servali hadry a hodili je do koše. Péťa mi večer říká:
- Víš, že si V. vzala ten papír domů?
Potěšilo! Dá se z něj ještě ledacos vyčarovat.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-05_Dobre_piti%2C_jidlo_bylo%2C_slaveni_se_vydarilo/
Hodujeme. Beránek, mazanec, štrůdl - na ten j;sem zapomněla. Popíjím dárek od staršího syna k Péťovým narozeninám - rum. Ale ten je jemňoučký. :-) Taky za osm stovek to musí být nebe v hubě. Kluci mají v oblibě tu bílou, ze švestek; domácí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/20201-04-05_Pondeli_velikonocni_s_maminkou/
Úplně jsem zapomněla na skyp s maminkou. Slouží malá Irenka. Připomínám mamince příhodu ze začátku mého soužití s Petrouškem. Maminka v důchodu pracovala v kanceláři na gymnáziu. Šla do jídelny. U školy potkala školní družinu. Z nepřehledného hejna dětí se ozvalo hlasité:
- Ahoj, babi!
To byl malý Honzík. Dnes mamince mává do kamerky. Maminka si vzpomněla. Chvilku s mamkou zpívám. Ukazuji ji pražskou černou Kitty. Maminka přizvukuje. Péťa mi večer opakoval - po kolikáté už?
- Obdivuji tvou trpělivost. Jak ji navádíš na kameru, jak jí vedeš oči, jak donekonečna opakuješ...
- Peťuš, ona byla trpělivá se mnou. Když jsem byla malá, měla asi nekonečnou trpělivost.
No jo, jo. :-) To je vlastnost učitele. Být trpělivý.
- Mami, jedeme na ten hřbitov, v jednu má přijít nějaká fukeř.
Jedeme.
V autě je klidný prostor na rozhovor. Něco mě tížilo. Od Vánoc. Dnes se to rozpletlo. Docela jednoduše a samo. Vnučinka byla připravená. Smazáno.
Jdeme hřbitovem. Zastavuji se u svých dobrodinců. Rodina Matějovských.
Tolik jsme spolu zažili. Děkuji. Pálím svíčku. Ukazuji naproti desku Martina Veselého - toho hostinského, který neměl tak vynikající pivo, aby se u něj formané zastavovali. Ale měl ve stole vyříznutý půlkruh na své břicho. Zemřel docela mlád, pětapadesát. Vezli ho na lafetě děla. Tak těžký byl. Při prvním pobytu manželů Němcových v Josefově u něj bydleli. Narodil se tu v prvním patře syn Hynek. Ten, co umřel na rychlou formu TBC. Němcovi v Uhrách zadržovali dopisy. Ten se zprávou o nemoci se dostal Boženě do rukou pozdě. Na poslední chvíli přijela do Phy. Stihla. Hynek jí zemřel v náručí. O Martinu Veselém píše nejen Němcová, ale i Jirásek. Další zastávka u hrobu tety Šimkové. Ach, ta byla hodná. Ke mně. Moc. Byla médium při seancích. Maminku tam vzali po taťkově smrti. Přišel tatínek mého tatínka. Zemřel na tetanus. Nechtěl dát peníze za injekci. Nechtěl do nemocnice. Pak by si dal uříznout nohu. Ale bylo pozdě. Myslím, že ho mamka už nepoznala. Měla bych se ještě zeptat, pokud si vzpomene. Mám tolik nahrávek, tolik vyprávění, tolik informací, ale nemám je popsané. Když si ještě pamatovala. Dnes už... Tak na té seanci přišel tatínkův tatínek:
- Za to, žes´ dosloužila svému muži do smrti, nepocítí tvé děti nikdy nedostatek.
A tak to bylo. A tak to je.
Ještě přicházejí třetí koledníčci. Petrouškova neteřinka. V jejich rodině kovid řádil. I malý hošík má ze strachu roušku. Do prčic! Bojí se. Vyděšen. Fotbalista. Prý nabral za rok. Skvělý kluk. Unikátně vedený. Vychovaný. Poslouchám o kovidu - děda po třech týdnech na LDN, měl problémy s nohami, teď nemůže chodit; babička přes osmdesát, ta se po měsíci vzpamatovává. Bratrova rodina - oba obézní! Nemocní. Péťa přidává, jak jedna paní nemohla dobře chodit, v obchodě si nevzpomene na slovo, ukazuje do vitrínky. Slyšela jsem, že mozek zasažen...
Uzavírám: Ano, nemoc si vybírá jednak nízké strachové frekvence, ale hlavně oslabené lidi. Nemocné s tlakem, cévami, vysokým cholesterolem, lidi s léky k snídani, obědu a večeři. Lidi s oslabenou imunitou. Hlavně - nemoc se v nemocnici neléčí! Lidé se nechávají na pospas, později, když jim dochází dech a jsou bakteriálně napadeny plíce, napojí je na přístroje. Případně je ohrozí kyslíkem. Nevyužívá se košický protokol. Lidé, kteří se léčí léky doma, přežívají. Neteřinka - krásná, překrásná inteligentní žena. Fučí. Loučíme se. Nechci je zatahovat dovnitř. Těším se, že se přijdou mrknout, až budeme sedět venku.
Loučení. Linda se staví v DD s beránkem, čokoládičkami, kytičkou fialek. Napsala jsem pozdrav. Volám do DD, aby někdo za deset minut sjel na parkoviště.
Linda volá. Už je u Phy:
- Mami, to co se na vás žene, to je hrůza. Tady chumelí.
- Tady ne.
Vypadl mi asi třikrát únavou mobil. Jdu si chvilenku položit tělo.
- Mami, tak dnes už nezasadím.
Řehtáme se. Hláška z Na samotě u lesa - už nenaseju. Ale nasadila. Přivezla si modřence, ibišek, irisky. Chumelilo, ale zasadila. :-)
Měli jsme senzační Velikonoce. Fakt. Skvělé. A to jsem nevybalila všechnu výzdobu. Ukázala jsem jen vnučince, co mám v krabicích. Hodně jsem nazdobila. Ale!
Všechny dny jsem prožívala. Zelený čtvrtek zeleně. Od vnoučat jsem se dnes dozvěděla jméno předešlého úterý - oranžové. Nevěděla jsem. Na Velký pátek jsem neprala, nepřevracela hlínu. Bavila jsem se pečením, vařením, zdobením, přípravou, chystáním, tím, že jsme snesla všechny ty originální krabice Herbalife NUTRITION. Děti si v nich koledičku v pohodě odnesly. Těší mě, že ten velikonoční papír, který jsem fakt nepotřebovala, našel nakonec své užití. A radost. Zapracovala estetika. Taky jsem zažila takové divné - včera - věci. :_) Otřelo se mi něco o nohy, jako dotek kočičí srsti, ale kočky byly venku. Divné. Asi nějací dévové mě několikrát pohladili po lýtku za výzdobu venku.
Na Bílou sobotu se čarovalo v Egyptě. Dnes u Hely Heclové jsem nahlédla do diskuze. Nemám ráda pana VK - vedoucí kolotoče. Je temný. Má příliš mnoho informací na můj vkus. Zdá se mi, jako by podstrkoval lidem do myslí temnotu. Tam jsem si přečetla o rituálu - doplnění špičky pyramidy. Globalisté si zas zacvičili na veřejnosti. Mocní netajili nic u olympiády v Londýně. Ta černota při otevření Gotthardského tunelu - tfujtajxl. To člověk ani nemusel znát symboliku. Divadlo působilo temně. A teď právě v den sejmutí Kristova těla... To jediné mi narušilo klid.
A premiér Johnson prý půjde rád na pivo:
V Anglii od 12. dubna otevřou sportoviště, obchody nebo zahrádky restaurací. Provoz mohou obnovit také zoologické zahrady či autokina. Podle premiéra Borise Johnsona očkování v Británii zdárně pokračuje a počty nově nakažených klesají.
Přední fanoušek
Dan Fikáček
To je spravny premier chce jit na tak si otevre hospody, skoda ze ten nas STBak ma podelane Kvetinarstvi
Humor musí být.
Dobrou noc!