Homeopaticko-mičurinsky-skenovací úspěšný

26.06.2020

Právě jsme skončili. Vyměnit na STISu fotografie. Pingpongáři. Odpoledne:

- Prosím Tě, pomůžeš mi naskenovat fotky a dát je do systému?

Jsem myslela dvě tři fotky. Ne dvacet. V různých formátech. Pracuji do dvaceti. Ještě zalít rajčata. Ještě do jahod.

- Peťuš, vezmu si bundičku a hned jsem zpátky. Budou tam žrát komáři.

- No, to si vezmi, nebo tě sežerou.

Počkat, počkat, od začátku. Ráno rychle upéct bochník chleba. Vynikající. Dávám do něj víc a víc žitného kvásku. Lahodný. Vláčný. Hlídám čas. Dnes jedu ke své homeopatce. Většinou když mám plné ruce kabelky, klíčků, zvoní telefon. I dnes.

Přijíždím asi o dvě tři minutky dýl. Jak jinak! Teleportace se opět nezdařila. Mám paní doktorku ráda. Něžná. Žena. Odbornice. Hlavně - ona mě stále chválí. :-) Objímáme se na uvítanou. Měří mi všechny dráhy orgánů. Nebo dráhy všech orgánů?

- Hydratace výborná. Střevo - čisté. Máte všechno padesátky.

- Však si dělám legraci, když se chci zlobit. Ještě že mám homeopatika a dráhu jater.

Skvělé. Co radím klientům, sama dodržuji.

- A obrazí se to na stavu vašeho těla. Jste hvězda dne. Ne. Týdne. Ne - měsíce! :-) Samé padesátky tu nemá nikdo.  

- Paní doktorko, víte, kolik budu mít nepřátel?😅🤣😂

- Vím, protože vyzařujete energii, zdraví, radost, optimismus a to lidé nemají rádi. Dopomohu radami o stravě a homeopatiky klientce od ekzému, řeknu, aby dodržovala a uslyším: Já nebudu slevovat ze svých návyků!

- Řekla bych ji s poklonou, ať tedy umře.

- Já jí jemněji zdůrazním, že se jí ekzém vrátí.

- Vím, o čem mluvíte. Lidé u mě zhubnou, ale neváží si toho. Vzdálí se od léků, od nemoci... Ale oni se chtějí vrátit. Budiž po právu!

Jedu k mamince. Volám. Slouží Tomáš. Toho hocha mám od prvního okamžiku v oblibě. Hodný, citlivý, empatický, spolehlivý, usměvavý. Nic není problém. Ještě jsme ho neviděla v akci na oddělení. Snad mě nezklame.

- Jo, přivezu maminku. Ještě musíme na záchod.

- Klídek. Teprve jedu. Počkám dole u výtahu.

Volá Petroušek. Chtěl by vědět, kde chci nechat pás pro motýly. Chce zas sekat? Snad ne!

Parkuji před DD. Vevnitř se nemíním nechat šikanovat od nějaké mícy. Na ulici je připraveno místečko pro mě. Beru košík s proviantem. U výtahu stojí pohřební auto. Sedám na nízkou zídku. Prohlížím si, jak to je, když někdo odjede ze světa. Pozoruji bodláky na dlažbě. Už je tu maminka. Jedeme ke hřbitovu vykoupat se ve sluníčku. Cestou si povídáme.

- Mami, víš kde jsi?

Neočekávám správnou odpověď.

- V Černožicích.

- Mami, jak to víš?

U hřbitova chumel lidí.

- Mami, hudebníci. Budou asi hrát.

Muzikanti mě zdraví. Milé. Cizí lidé. Jak za starých dob. To se ještě lidé zdravili... Ten poslední se se mnou zastavuje v příjemném hovoru.

- Odkud jste?

- Z Hradce. Když tu budete sedět, tak za chvíli půjdeme okolo vás průvodem a zahrajeme vám.

- Maminka mi povídala, že to čeká každého.

- Ale ještě na to nemysleme.

Nabízím mamince jahody a borůvky se šlehačkou. Kafíčko nebo čajík s celerovým a ovocným moštem. Dostala jsem od našich nájemníků. Vybírá si čaj.

- Mami, včera jsem koupila v Polsku třešně. Divej - srdcovky.

Maminka si pochutnává. Uspokojuje mě to. Přistálo u nás červené auto. Vystupuje polský kněz. Trošku se známe z DD. Zaplétáme hovor. Hovoříme o rouškách.

- Tak vy bojujete proti zdraví?

- Ne, za zdraví. Roušky škodí.

- Ano, ti lidé budou mít nemoci plic...

Pan farář se s námi občas zastaví. V poslední době s ním nějak častěji a častěji souzním. Jde sloužit mši za zemřelého.

Na kraji týdne z obecního rozhlasu zněl umíráček. Odešel devadesátiletý občan. Myslím, že se jmenoval Černý. Jestli se nepletu.

Přijíždí hasičské auto. Kolegové vzdají hold na poslední cestě. Docela bych ten průvod chtěla vidět.

Ukazuji mamince hájovnu. Mluvíme o hajném Kuřeti. Sice Kuře, ale dvoumetrový kolohnát. O Mařence Kuřetové...

- Mami, co je to před námi za kopce tvého dětství?

- To je Chloumek a Prašivka.

- A co je támhle na kopci?

- Tam je habřinská škola.

Do pohádky s maminkou se nořím v zimě. A ráda. Chci znovu a znovu poslouchat o maminčině dětství. Vyjedeme do třetího patra a díváme se na dva kopce, na hájovnu, školu... Dnes pohádku sledujeme z krajiny.

Kolem kráčí korpulentní paní. Zastavuje se u nás. Pole máků patřilo jejich rodině. Má na bradě roušku. Zdravotnice. Věří na dezinfekci. Za celý život má mezi prsty ekzém. Z dezinfekce. Rodina držela pole do roku sedmdesát čtyři. Paní rozcitlivuje:

- A víte, co nám po roce devadesát dali jako náhradu za ta pole? Támhle kus příkopu u cesty. A tam u Vlkova podmáčené pole a tři vrby.

Maminka potřebuje na záchod. Vracíme se. Dávám pozor na kolejích. Bojím se jich. Vždycky tam uvíznu. Nemám na vozík sílu. Zcela novou trať zas opravují.

- Mami, vidíš, támhle na konci ulice jede červený autobus místo vlaku. A druhý. Modrý. Zas náhradní doprava.

- Viděla jsem jen ten druhý.

Mše ještě trvá. Hudbu jsme neslyšely. Průvod jsme neviděly. Tomáš mi jde pomoci s vozíkem. Předávám svůj poklad.

- Mami, tak zítra!

- Ještě mi dej pusu.

Pusinkuji...

Vzdaluji se od místa posledního rozloučení. Domů. Obchody se musí obejít bez mých peněz. (Baba Jaga nebude mít o čem řečnit.) Už ve středu bez roušek! Doufám.

Ťutínek si brousil zuby na trávu. 

- Není vysoká. Vypálila by se.

- Asi máš pravdu. Ale vezmu strunovku a za tújemi tam je půl metrová u plotu.

Má pravdu chlapec.

Rychle nové brambory na páru. Sýr. Cuketu, celer. Volám do zahrady:

- Peťůůůůš! Kofiortý!

- Jo.

Směju se. Jasně. Kávu.

Dává si cigárko. Siestička pod slunečníkem. Chlebík s medem. Chválí.

Stavuje se tu jeho dvojče. Celý život byli k nerozeznání. Vařím kávičku.

- Jak dlouho budeš pracovat? Dovezu Scuk. Pojedu na ping pong. Anička má narozky. Potřebuji pomoci se skenováním.

- Počítám s tím, Peťuš.

Pracuji. Pracuji. Zákaznický servis. Obloha zanesená chemtrailsem.

- Už jsi zpátky?

Asi potřebuje opravdu pomoci.

- Peťuš, ještě jdu zalít.

Přichází mi pomoci. Požraná od komárů. Jdu se osprchovat.

- Ťuti, jdeme na to.

Dvacet fotek. Ty vorle! Tak to máme co dělat. Čtrnáct fyzicky, šest v mailu.

- Doufám, že nebudeš zívat!

- Peťuš, ale ty nestihneš svou hodinu. :-)  

Pracujeme. Skenuji. Dvě fotky neukládám. To není to nejhorší. Pak je nemohu nalézt. Protahuje se skenování. Péťa vede své vtipné řeči. Ještě fotky z mailů. Karambol. Jiný formát.

- Peťuš, to neumím převést.

Na něco jsem ťukla a na desátý pokus změnila na jpg.

Příliš velký obrázek! To umím zmenšit. Zmenšuji. V dalším mailu fotku ne a ne upravit. Nakonec, protože jsem hvězda, jsem všechno zvládla... Ale dalo to!

- Ťuti, vůbec nevím, jak jsem to dokázala. Chval mě! :-) :-) :-) 

- Já bych to rozkopal. Máš trpělivost. Hlavně. Nezívalas!

- Péťo, byla jsem ve střehu. To nebyly uspávací faktury. Montáž, demontáž... Peťuš, nezvládl jsi svou dobu. Už máš dávno spát.

- Já když jsem tě viděl v těch jahodách, říkal jsem si, to nemůžeme dnes stihnout. Pojistím si to Lindou.

- Jo proto jsi ji zval na višně.

Řehotáme se. Děkuje. Za nic. Já mu děkuji za celý život s ním. Za jeho péči. :-) Ochranu. Pomoc. Nikdy mě nenechal ve štychu. 

Dnes odcházel do postele o hodinu a půl dýl.

Jaký den? Víc než překrásný!!!

Dobrou noc!