Hora hor, stará dáma s límcem z polární lišky, čepicí z polárního norka mě dnes doprovázela

Budík. Sedm. Plus mínus. Asi bude před sedmou.

- Kde je Linda?

- Už odjela.

Jedeme lyžovat. Mám hodinku na vypravení se. A to je u staré dámy s pomalým rozjezdem setsakramentská výzva. Nejprve sebe napojím. Pytlíček Immune boosteru na imunitu. První sklenička. Pytlíček Microbiotiku MAX na zdravá střeva. Druhá sklenička pramínku z našeho filtru. SKIN booster na pleť - třetí hydratace. Koktejl - ředím kravské mléko s vodou. Další hydratace. Nakonec hrnec horkého bylinného koncentrátu. Pijeme ho ráno a v poledne. Po natrávení potravy odvádí tuky z těla. Ale piju ho i před výkonem. Zkracuje dobu zahřátí z dvaceti minut na osm deset. Velmi důležité - při zahřívání na kraji cvičení se bere rychlý cukr z krevního řečiště. Slinivka sekretuje inzulin. Ona neví, kolik toho sníme - a kolik má vyrobit. Inzulin odvede rychlý cukr z krve. Po sportu jdeme do hladu. Tak tak to u nás nechodí. Před sportem se pojistíme.

Čaj s sebou do termosky. Sportovní výživu jako poděkování svalům za výkon po lyžovačce. Ke svačince tyčinku sobě a Péťovi. Každému do kapsy tabletu Lift off - zdroj energie v podobě C a kofeinu.

Kočky už dostaly. Maličko dopřávám Mourovi. Bude sám doma. Zrzka se nají a utíká ven. Mývalka má ráda mokro a chlad. Dnes jí bude v zahradě teplo. Má svítit slunce.

Koupelna. Péťa stěhuje věci do auta. Zůstává mi jen batůžek a ponožky L a R. :-) Ještě mi zbývá chvilka na vyhrabání popela a vyčištění okýnka u kamen.

- Čekám v autě.

Aha, to je výzva. Micka je v Pánu. Ranní uhánění na autobus nebo vlak se nekoná. Zmizely jeho provokativní řeči:

- Micko, myslíš, že to paničce neujede?

Ireno, hejbni sebou. Obléct se do skafandru. Vycpat si kapsy. Do zadní pod kolenem pro jistotu OP a ŘP. Jé, zapomněla jsem kartičku pojištěnce. Pravá kapesník po mamce, balíček papírových, tablety Lift off. Mandlovou tyčinku. A mobil. Ty bláho. Vycpáno. Levá kapsa kapesník a nic. Tam bude permanentka. Abych se nemusela shýbat u turniketu.

Brýle - beru nové na dálku. Dnes přijdou k úhoně.

- Peťuš, čekám.

- Na co?

- Na pochvalu.

Řehotám se. Osm pět. Jedeme. Při obouvání telefon. Linda si umí vybrat nejlepší chvíli. Když se rvu do bot. Když potřebuji zamknout. Když potřebuji dokázat, že umím vyjet vcelku na čas. Ženu se k telefonu. Přestal.

Volám Lindě. Na oko se zlobím.

- Mami, tak dnes vám vyjde slunce, viď?

Nemám ráda řidiče, kteří rachají za jízdy v kastlíku a hledají sluneční brýle, mapu nebo revolver. Pak osahávají palubku - kde to co bzučí. Pak si rovnají za jízdy zrcátko. Pak regulují klimatizaci. Pak si hledají hadr. Pak si čistí okno. Pak ladí stanici. Přeháním. Péťa dvakrát zastavuje. Upevňuje lyže. :-) 

Říkám mu řádky - viz výše. Tentokrát se na oko zlobí on. Přece musí ty lyže upevnit. Už jsme u sjezdu z nové dálnice. Cestou tam nezabloudím. Ale cestou zpátky si to zase prohlédnu. Aby babka, až pojede sama, trefila domů. 

- Peťuš, vždycky nám to trvalo tři čtvrti hodiny a teď tu býváme za půl.

 - To víš, když máš pořádného řidiče...

- Péťo, pamatuješ, jak jsme sem přijeli asi před třiceti lety poprvé? Tady z toho kravína koukala oknem hlava koně.

Dnes se vyvalila z půjčovny v jedné části kravína skupinka mrňousků z lyžařské školičky. Jejich vedoucí jim dávají poslední rady před nástupem na kopec. Jak to zpívá kouzelník Žito, Žlutý bodec atd.?

- ...a čistý záchody, to mám rád.

To jediné mu věřím. Já taky. A tady jsou perfektní. Čisté. Vybavené. Voňavé. Skvělé. To byla první investice do kravína. A střecha.

Zasoustředit se na vklouznutí do bot. Zavírám oči. Předříkávám si v duchu techniku obutí. Táhnu jazyk k holeni. Bota se rozevírá. Jedna noha je umístěna. Druhou dávám nakřivo. Ne. Znovu. Opakovat pro velký úspěch. Špičku krásně rovně. Poutko k holeni. Zatlač.

- Seš obutá?

- Peťuš, povedlo se.

Mrskám na kopec dlouhými kroky. Zapínám si přezky. Fronta u pokladny jako kráva. Jarní prázdniny. Iluze MÍRu. Hodně lidí. Moc dětí. Výborně. Dohnat zpackané dvě sezóny. Jedem´!

- Peťuš, jedu napřed, jo? Dojedeš mě.

Aspoň si nahoře vyfotím v klidu milovanou horu hor. Zase stará dáma odpočívá v Obřím dole. Límec z polární lišky. Čepici z bílého norka. Protahuje se. Vyvaluje. Hlídá všechno, co se děje dole v údolí. Nic jí neunikne. Všechno ukládá dolů do tajného podloží. Je provrtaná skrz na skrz. Tam se toho za ty tisíce let naskládalo. Někdy bych do toho kamenného archivu chtěla vniknout. To by bylo počteníčko! Bez cenzury. První jízdu jedu s lanovkářem. Má volno, lyžuje, ale je v práci. Tomu nerozumím. Rozumím tomu, že má za manželku Rusku.

- My jsme několikrát byli v Zielenieci. Mají tam krásné velké moderní vyhřívané lanovky s barevným štítem proti nepřízni počasí. Jako ve Špindlu na Sv. Petru. Tady ty mrňavé - bojím se jet ve čtyřech.

- No, ty jsou z roku 1996. Jen přestavba spínačů by stála čtyři miliony.

Další jízdu předávám informaci Petrouškovi. A další to zkusíme poprvé ve čtyřech. Odpíchnout se nahoře do firnu, abychom se nepomlátili... No! Výzva. Jede s námi paní s malou holčičkou. Přemýšlím nahlas:

- Já jsem tak šťastná, co je tu lidí! Že svítí slunce! Že máme možnost se tu klouzat!

- Mně se líbí, že se umíte radovat z maličkostí.

Vystupujeme. Aha, tohle byl vzkaz Vesmírné inteligence. Tak se udržuje vibrace! Radovat se z maličkostí. Večer otevírám mail s rozšmelcovanými těly někde z Donbasu nebo Doněcka. Co dokáže udělat člověk člověku. Jo, raduji se ze života. Jak může někdo zabíjet lidi jen kvůli národnosti.

Snažím se co nejdéle jezdit po sametu. V půl jedenácté se tvoří fronta.

- Peťuš, podívej. Přestali zasněžovat. Pojeď se podívat na ten prudký kopec. Pojedu za tebou. Projedeme pomou.

https://irenka007.rajce.idnes.cz/2022-02-28_To_miluji/

Jedeme po tvrdém povrchu. Jenže přemístit se napadlo víc lidí. Za chvíli je na kopci nařezáno ledového firnu.

- Končím.

- Ještě ne.

- Poslední jízda.

- Peťuš, ještě jednu.

- Ne.

- Jednu.

- Ne.

- Peťuš, vždyť je jedenáct.

- No právě.

- Měl sis´ koupit dvouhodinovou.

- To vydělám z auta.

Řehtám se. Jezdím ještě tři čtvrti hodiny. Poslouchám do sluchátek pořad Svobodného vysílače, který by se poblázněné většině nelíbil. Bohužel, nechali se zas uspat. Dva roky je tahali na nudli. Ti samí jim dnes lžou... Škoda mluvit. Večer čtu na FB, jak přijelo do SOŠ ve Svidníku 120 studentů. 117 jsou afričtí studenti z Charkova, Lvova, Kyjeva... Ze stanu pro matky a děti vycházejí velcí muži. 

V autě zjišťuji, že mé drahé Fleur ztratily čepičku u sklíčka. Jsou celé rozkejklované. Stavujeme se na obědě. Jako vždycky. A do optiky. Chci brýle utáhnout. Optička koza mi zlomila šroubek.

- Kde jste je kupovala?

- Tady.

- Aha, ale tyhle my nevedeme. To se musíte spojit s bývalou majitelkou.

- Tak mi je zas sešroubujte!

- On se mi zlomil šroubek. 

Kjava. To jsou fakt služby. Bezva. V říjnu jsem si tam nechala vyrobit vrtaná skla. Tak zas příště. Tedy NIKDY. Spojuji se s nejlepší, nejspolehlivější a nejkvalitnější optičkou Evou. Odesílám brýle do Hořic.

- Peťuš, kolik to stálo?

- 160 korun.

- Cože? Bylo to rekomando.

- Nejlevněji.

Zlodějská Česká pošta. Ať lehne, moloch! Mohla jsem to poslat úsporným balíkem. Jenže to by Péťa musel být já. A kdyby... Jak se to říká o těch rybách v ...?

Dlouhá léta jsme byli velmi spokojeni s dodavatelem internetu. Zakladatel fy držel cenu na přijatelné úrovni. Má tam mladé perspektivní hochy. Myslí si, že musí urvat svět. Majitel je nekrotí. Linda se tam v pátek vypravila s počítačem. Chtěla vyměnit džek. Našla si předem na internetu jeho cenu. Okolo pěti set. 

- To bude stát minimálně dva tisíce, možná tři!

- Jste se zbláznil, ne? Dejte to sem. Jdu jinam. 

Mysleli si, že bude škubání. Jo, ať oškubou peří těm, kteří se nechají. Peníze jsou energie. Tok. Loď na vodě. 

Vypravila se k pánovi, kterého si našla předem na netu. Ofotil, objednal. Součástka i s prací 1400 Kč. To je setsakramentský rozdíl, že? Prý strach bere lidem vzlet, vzestup, inteligenci. Za poslední dva roky lidstvo zblblo o hodně jednotek. Ale jak je vidno, někteří zůstali chytří. Vydřiduchové.  Obr. viz níže :-) 😂🤣😅

Doma se Zrzka válela na chodníku radostí, že jsme doma. A Mourek? Mourek si hověl na Zrzinčině místě na gauči.

- Moure!

- Co je? jste odjeli, tak jsem si udělal pohodlíčko Dveře do ložnice a pracoven jsi zavřela, tak jsem vzal za vděk gaučem.

Chytrý kocour. 

A Kitty je zas v Pze ve svém revíru. Hřála se celý den na sluníčku na zahrádce.

K zábavě jsem dnes stihla nádherně podnikat. Bezva jsem si popovídala s klientem; od 2.11. užívá Herbalife. Snížil tuky, cukry, cholesterol tak rapidně, že se lékařka divila, jak cukrovka utekla.

- A řekls´ jí, že bereš Herbalife?

- Neřekl.

- Tak jí to řekni. Ona má svou big farmu a ty své stravování.

- Ta krev byla rapidně a úplně jiná než minule. A jen tak jsem si vyjel na běžkách sám dvacet kiláků z Pomezek přes Rýchory do Trunova.

- A mohl by ses´ pochlubit v naší telegramové skupince? Jaký jsi sekáč? Cukrovku vyprovodil, běhá si na běžkách, břicho splasklo...

S jedním nákupem jsme se stavili u zákazníka cestou domů. Odpoledne klientka. A  dva nákupy čekají na zaplacení zítra. 

Večer. Rychle snést produkty vnější výživy k počítači. Od půl osmé školím. :-) Petroušek na zápase. Mám klid. V osm další webinář. A v půl deváté porada.

Lidi, to byl krásný den!

Dobrou noc!