Horký páteček

Pusu si můžu roztrhnout od zívání. Večer. Páteček. Celotýdenní bláznění na štaflích nechává stopy. Co já zas dneska všechno stihla! Celý den jak v prádelně. Binec jak v tanku. Ještě štětičkou opravuji tady a tam. Velká štětka pustila chlup, malou štětkou ho nabírám. Asi by nikoho chlup na zdi neiritoval. Mě ano. Stěny sněhobílé. Mýt chodbu a pimprlátka. Spěchám, na desátou - nová lednice. Původní v kuchyni odsouvám. Vymetám pod ní. Ó, střepy skla ze sklenice rozbité před rokem. Rychle vytřít. Původní lednici umisťuji doprostřed kuchyně. Á, jsou tady. Otevírám bránu. Dva mlaďáci v teplých nesou nový kousek do naší domácnosti. Ten jeden šikovnější, řídí pohyb; víc se dře. Druhý méně zručný a stále čeká na pokyny svého šikovnějšího kolegy. Nechává tíhu na něm. Hotovo. Holka na místě. Odjeli. Telefon.

- Volali, že je tam ten kráječ. Dojeď pro něj.

Na papírku mám tři úkoly. Jedu, jedu, jedu. Chtěla jsem v poledne stihnout divadlo v Kuksu. Ne. Zítra ho hrají také.

Moje elektra. Kráječ připraven. Já bych ho ale chtěla vidět, jestli funguje. :-) Prodavač, nesmírně hodný člověk, důchodce, cel ý život prodává elektro. A ještě nikdy, NIKDY v životě se mu nestalo, aby výrobek nefungoval rovnou na pultě. Philco! :-)  Ukazuje mi ovládání. Vyrušila jsem ho z oběda.

- Nebudu zdržovat, běžte se doobědvat. Já to doma nastuduji, na co který kotouč je. Děkuji hezky. :-) 

Mažu k paní s jídlem. Vezu plnou tašku. Vybírá navíc dvoje tyčinky - mandle vanilka a arašída. Ještě gurmánskou rajskou... Platí hotově. Seznamuji se s jejím synem. Zarostlý sympaťák. Naprosto souzníme. 

- Víte, že tak před sedmi lety mi vaše maminka vyprávěla o vašem filtru na vodu? Myšlenka se mi rozezněla loni na podzim, když jsem začala konat opatření proti black autu. Radí kupovat balenou vodu. Ale to je nebezpečné. 

Kýve hlavou. Dodává:

- A molekuly z plastu se uvolňují do vody. 

Pán žije Brutalem. Na festivalu pracuje. 

- Jediné, co mi vadí, je ten pozdrav satanský. 

- Pozor, když v Itálii zdvihnete dva prsty - označujete paroháče. To bych nedoporučoval. 

- Vím, v každé zemi prstová mluva značí něco jiného. Učila jsem řeč těla. Třeba u nás kolečko z ukazováku a palce značí OK. Ale v Japonsku vyjadřuje vulgární slovo. 

- No, a když zdvihnete u paroháče ještě palec, je to pozdrav! A se satanstvím to nemá nic společného.

Hoch spěchá na postprodukční poradu. Co se na Brutalu nepovedlo. 

- Pro mě nic. Vlastně první den jsem měla tyhle kvítkované balerínky. Na noze řetízek. V noci jsem přišla domů. Nohy i boty černé. Divila jsem se ve vaně, co to je? Pak jsem si přečetla pod Brutalem, že neměl chybu. Jen projít prachovou bombou. Čím? Aha, už vím. 

- Kdyby se ten prach postříkal, zas by vznikla břečka. 

- Ne, prachová bomba je lepší. Tak na poradě vyřiďte, že jedna důchodkyně byla poprvé na Brutalu... A že zdravím. Shindy určitě bude vědět. Pozdravujte ho. 

Stihli jsme probrat glukozovo fruktozový sirup, aspartam, palmový tuk a jejich ničivé účinky na lidské zdraví. 

Loučím se. Ještě se stavuji na jednom místě. A domů. Mise splněna. Vše jsem obstarala. 

Ireno, kde začneš? Tak nejdřív oběd. Miska se zbytkem špaget od včera. Do trouby. Upeču chleba. Nahřeju je. Chaos. Ne. Nejprve rozkvasit kvásek. Zapomněla jsem na misku. Nesu kvásek do venkovní prádelny. Tam nakvasí jedna báseň. Rozvazuji sušenou kytici. Zaprášená. Zruším ji. Pracholep. Vytahuji statici, levanduli - ještě nádherně voní. Beru skleněný válec. Vyndávám z něj kytici makoviček, statice... Myju kamínky. Nesu je na utěrce ven. Ulitky. Všechno vysušuji. Aranžuji zpět do válce. Jedna dekorace umytá, oživená. Kozo, pojď. Otřu ti vemínko, ocásek, rohy... Kde se na tobě vzaly pavučinky? Další hotovo.

- Ty seš šikovná. Ta makáš od rána, viď?

- Peťuš, teď hledám misku se špagetami. Nemohu ji tady v tom binci najít. Otevírám původní lednici. Ne, nespletla jsem se. Není.

Hledáme. Marně. Trouba zazpívala výdechem před vypnutím z nečinného stavu.

- Peťuš, už vím! Hele, v troubě!

- Najez se a půjdeme se smočit.

Má pravdu. Míchám mák, březový cukr, másílko. Zalívám nudle horkou vodou. Slívám. Jdu pod slunečník. Bašta. To jsem si pochutnala!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-26_Patecek/

Jdeme do bazénu. Voda krásná, čistá. Vedle v domě mají nové střešní okno.

- Péťo, už mě to sejří. Mají nás tu jak na dlani.

Koupeme se nazí.

- Ne, oni sem nevidí.

- Vidí! Vidí na půl bazénu. Tak já se v  budu cáchat na půlce. Ale sluníčko je večer právě na místě, kde mě mohou očumovat. Ta jejich terasa! Chodím věšet prádlo třeba jen v prádle. Nebo obalená osuškou. Mnohdy mi spadne. No a co. Nikdo mě nevidí. Ale oni mají okno i terasu!! Terasu!! nasměrovanou k nám. Dnes jsem věšela prádlo. Měli tam dítě. Netuším, jestli o mně věděla mladá nebo ne. Nezabučí, magistra. Přes plamínek na plotě nevidím do obličeje. Ale slyším. Vidím jejich židle v hlíně stavby. 

Že tu úřady nepracují čestně, o tom jsem přesvědčená. Odvolání na jejich studnu - ještě abychom přišli o vodu! A světe div se, nadřízený úřad povolení ZRUŠIL! Ať si doplní náležitosti. Jak to, že dostali povolení bez náležitostí? O čem to svědčí? O čestné práci úředníků? Kdo mohl povolit postavit dům v řadě rodinných domů se zahradami na zahradě. Dům - zahrada, dům - zahrada, dům - zahrada. A tady je dům, dům, dům. (Věřím, že donašeči to donesou na patřičná místa. :-) Držím vibraci a s láskou je posílám až tam do těch míst v růžovém obláčku lásky!  Figurka z fiktivního pátečku. Prožili jste podobný? Milion podobných, nebo dokonce stejných příběhů na celém světě! Jeden pitomec si plete uměleckou anonymní tvorbu s tím, že se někdo bude zabývat právě tímhle nýmandem. Vrchol blbosti! Nebo egoismu? Jájínek. Bytosti přitroublá, až ti to budou číst, zkus cvičit zvyšování IQ.) 

- Peťuš, já jsem tak šťastná! Dnes mi přišel výměr o zvýšení důchodu. :-)  Nic nemusím. V šestašedesáti jsem vymalovala dům. Žijeme v hojnosti... V klidu si uklízím chodbu... Nedbám na přitroublý zákon o povinnosti TSM uklízet lidem chodníky, sama si ho vypleju, zametu, bez jedovatých glyfosátů. Mohu chodit, jezdit na kole, autem, lyžovat, běžkovat... Díky, Vesmírná inteligence!!

Měla bych jít uklízet. Trhám švestky sousedce.

- Přehodím dvířka u lednice.

Oba naivně předpokládáme, že to bude zase šup, šup. A ono ne. Načuhuje shora na špunty... Jsou tam nějaké dráty. Co s nimi?

- Peťuš, já ti dvířka podržím..

- Ne, zavolám Honzíka.

Honzík přijel.

Zadělávám na chleba. Mudrují. Vpravo dráty. Vlevo dráty. To se musí vytáhnout?

- Kluci, hlavně abyste to uměli dát dohromady.

- Zavoláme Romanovi. Ještě by tam mohl být.

- Já tuhle lednici neumím.

Hledám na netu. Vždycky dolezu k obrázku - výměna stran dveří. A nic. Až v papírovém návodu se dočítám - pozvěte si na výměnu dvířek servismana. :-)Jo, je to jako zubní kámen ti nesundám. Je třeba, abys nechala vydělat zubní hygienistce.

- Tomane, dej mi na ucho Rosťu!

Je tu v cukuletu. Šikovný. Celý život v elektře. Umí s dráty. Ví, co a jak. Honzík:

- No to jsem takhle chtěl udělat.

Dvířka od lednice a od chladničky opřená o linku. Tristní pohled na novou krásku. Hm, odstrojená. Bude ještě chladit?

Těsto se mi povedlo. Přikrývám ho pod utěrku. Jdu se věnovat omývání dekorací. Petroušek už si důvěřuje:

- Rosti, tak už tě propustím, aby faktura nebyla moc drahá.

Ti dva spolu spolupracují dvacet let. :) Faktura vtípek.

Jdu pomocníka vyprovodit.

Dvě hodiny přeměna stran lednice. To, co dřív trvalo deset patnáct minut. Elektřina ve dvířkách. Šrouby něčím zalité. Šrouby děsně dlouhé - nekonečné šroubování... Šrouby samovrtné...

Jdu do zahrady posbírat blůmy. Pasou se na nich včelky a vosy.

- Holky, tady se paste na těch v kbelíku.

Jsou schopné blůmu během chvilky ohlodat na pecku. Jdu se mrknout na těsto. Náš pomocník je zas tady. Divím se.

- On si v autě vzpomněl na jeden drát ve sloupku. Vrátil se. My bychom to nevěděli.

Venku se setmělo honí se mraky. Žene se bouře.

A už nebe a zem spojují provazy ledové průtrže. Kluci ukončili dílo. Tak bez nich bych volala odborníka. Za kolik? Za tisíc? Za dva?  Je po dešti. Jdeme na zahradu. 

Máme ještě úkol. Jít nakrmit našim holčičkám kočičku. Od středy ji chodí krmit Peťulka. Prý pláče. Kočka. Ne Péťa. Myslím, že vím, proč. On ji nakrmí, vyklepe záchůdek. Odejde. Jedeme. Klušu vedle výtahu. Předběhla jsem ho. Pomalu opatrně odemykáme byt. Nasazuji vysoký hlásek.

- Mimi, Mimi, Miminko!

- Ta nepřijde. Ona je schovaná.

- Mimi, čiči!

Pod gaučem se vysunula zvědavá hlavička s velkými vyděšenýma očima.

- Miminko...

Petroušek uklízí záchůdek. Já nabízím pamlsek. Nechává se chytit, ale šílí. Vystrkuje drápy. Pouštím ji. Rozhazuji bonbonky. Až odejdeme zahraje si hru - najdi mlsek.

- Ona k tobě jde?

- Petroušku, mluvím jiným hlasem.

Kočička se vyvaluje na zádech. Válí sudy. Jdu ji pohladit. Opatrně. Zas poodbíhá. Vrací se. A tiše nadává. 

- Nechaly mě tu, nevzaly mě s sebou. Jsem tu sama. Furt sama. To je dost, že jsi přivedl tuhle. 

- Tak se nezlob! 

- Jedem.

- Nejedem! Je potřeba jí udělat společnost. Ona je tu chudák třetí den sama. Poprvé v životě. Neslyšíš, jak vyčítá?

Hraju si s ní. Jdu zkontrolovat misku.

- Jak to tu má dlouho?

- Tři dny.

Přičichávám. Nesmrdí.

- Peťuš, vylej to. Dostane čerstvou kapsičku. Prosím tě, to je staré. Tady v těch panelákových výhních.

- Ona to nebude žrát.

- Myslíš?

Beru mističku. Šprkám z tuby mlsnou pastu. Do druhé vyklepávám půl čerstvé kapsičky. Točím holkám videa. A vzkazy, kde mají kapsičku. Nesu mističku lokajsky až pod čumáček. Hltá. Mlaská.

- Ona to žere?

- Už víš, proč jsem jela s tebou? Ta kočička potřebuje naději, že zas někdo přijde. A že to bude nějaká holka. :-) 

- Mimi, tak tu vydrž! Zítra zas přijdeme. A neboj! Tvoje holky se už zítra vrátí!

Jedeme domů. Vzduch se rapidně ochladil. Zrzečka má štěstí, že se jí vrátili páníčkové. Mourek je ještě šťastnější, čeká doma.

Volá kolegyňka. Už jsou v Brně. Zítra školení. Já on-line z domů.

Opět další náročný den! Velmi náročný. Ale držme vibraci! Všechno dobře skončí!

https://www.youtube.com/watch?v=WVNaiof5SEQ

Dobrou noc! :-) Všem!