Hotovo. Posekáno...

Chjo. Trávu jsem ochránila do dnešního večera.

- Peťuš, ve velkých městech nechávají pás pro motýly...

Jak začal den?

- Dobré ránko! Ještě si jdu buchnout.

Petroušek si šejkuje svůj ranní životabudič. Beru si ntb do postele. Ale hned jsem v limbu. Čapí rodinka mi dělá zvukovou kulisu. Ve spánku slyším nesmělé mňa! Mňau!! MŇUK!!! 

- Ještě ne! 

Zřetelně slyším čápy. Ne, to Micka tlapkami buší do podlahy.

- Tak pojď! Co si dáš? Nic? Ven? Ven!

Ráno. Slunce. Jdu se pozdravit se zahradou. Pažit okolo domu nepíchá. Mozek vyhodí asociaci ze včera: Bacha, ať zas někoho někde nepřiťápneš. Bolelo by to. Třešně. Pár jich hodím do pusy. Vytrhnu největší plevel z jahod. Ani plachta neubrání... Dere se ke světlu k rostlině jahody.

Mrknu na čápy - jsou tam :-) V půl deváté čápice přivlekla obrovskou větev. Pan čáp jí pomáhá zaplétat.

Snídaně.

Dopoledne zmizelo v minulosti. Dnes nemusím za mamkou. Banka, obchody, k mamince do domečku. Strakapoudi už neřvou. Travička se nesměle klube k světu. Od víkendu dvorek a tráva v sadu posekaná... Žádné kvetení. Maminka si domeček stále vylepšovala, obhospodařovala; zdobila květinami, sekla trávu, obžínala srpem u plotu.... Vykvetla jí i násada od koštěte.

Dnes jsem si prohlédla ta velká kolečka na sekačce. Zůstává pažit. Dobrá. Maliny u plotu, které jsem před měsícem obeplela, zmizely pod koly sekačky. Ty vorle! Péťa má kořeny v zahradnické rodině. Ale stále a vždy a zas a znova mě ubezpečuje, že zahradu viděl jen z viaduktu nad zahradnictvím, a to ještě seděl v rychlíku... Obcházím sádek; prohlížím stromy. Tam, kde uprostřed rostl překrásný chutný hornokrajský malináč, se nová travička kupí do soustředných kruhů. Bývalí nájemníci strom porazili. Ta madam omladila rybízy tak, že nejsou. Vždycky u maminky rostly husté huňaté krásné obsypané keře rybízů. Nic. Nemáme. Dva nově vysazené. Rodit budou v příštích letech. Jeden černý - nový mladý zbyl. Ten nestihla "omladit". - Hořce vzpomínám, jak jsem tu musela jako holčička trhat jablka. Položila jsem si tranzistor pod strom... Harpo zpíval Horoskop... Česání šlo euforicky. Jak bych dnes ráda vylezla i bez písničky na žebřík a do koruny! Jak ráda bych podávala mamince plné košíky. Maminčina věta: Všechno je pryč. Stahuje se mi hrdlo.

Přední zahrádka zarostlá. Vytahuji tři velké krásné nerozvité bodláky. Obtrhávám mátu - pro nové. Ať mají. Nevzala jsem si provaz na pivoňky. A nůžky. Jedna růže zplaněla. Ale některé jsem na podzim oštulcovala. Asi dobře. Líbí se jim. Postříkala jsem mšice. Bože, mami, jak krásně ti tu bují irisky. Vysokánské lahodně něžné kosatečky ve žluté barvě. Květy v nepoměru k vysokánským stonkům.

Beru domů pár klacků rebarbory. Bují. Mamko, kdybys sem mohla zajít a pokochat se. Potěšit. Jenže mysl by ti zůstala stát nad prázdným domem. Ale pořád tě tu cítím. Musím jet. Přijdou mladí. Mám v krabičce pár prvních třešní. Jedu okolo ruského obchodu. Moje masérka a kosmetička Tamara.

- Dobryj děň. Ja priněsla dlja vašich vnukov němnožko pervych čerešněj.? - Kak eto skážet sja na ruskom jezyke?

Tamara - krásná slovanka - překvapená, potěšená. Ptá se proč.

- Z lásky. Z přátelství.

- Zděs konfetka.

Ne, odmítám. Vybírá ještě jeden bonbón. Prý z hořké čokolády. Říkám jí, že ten velký si vždy půlím s Petrouškem, ale dnes mě očekává vnučka a tak se rozdělím s vnučkou, ale ten hořký, že sežeru (pardon) sama. Ještě běží pro třetí, pro vnučku. Ale to už beru schody, loučím se a ujíždím svým pevnostním krásným zpustlým městem. Perlou zvanou Josefov. Cikánov.

Mám od včera rozkynutý kvásek. Přidávám vajíčka, ovesnou, pohankovou, peču lívance. Míchám tvaroh s vajíčkem a datlovým sirupem s rozinkami. Mažu a obkládám chlebík. Utřu rychle kelímek tvarohu s cibulí a šnytlíkem, tedy pažitkou.

Telefon. Linda.

- Mami, vidělas čápy? Právě je kroužkuje.

Utíkám k ntb. Vracím o kousíček zpátky. Pán na komíně. Počkal, až rodiče odletěli, přehodil přes ně bílou látku, rychle a klidně okroužkoval, vylezl z hnízda. Ještě koukl, jestli jsou čapíci v klidu. Byli. Jak opaření. Leželi, ani nedutali. Vyděšení. Bylo to rychlé. Teď už nad nimi na jedné noze podřimují oba rodiče. Ve Francii vzali čápy do igelitky, snesli je. Okroužkovali. Vynesli nahoru. Tohle bylo lepší. Odbornější. Nedevastující. Staří čápi navýšili zas větvičkami okraj... (Měli tam vetřelce .-) )

Vnučka V. má dva kousance od komárů. Ručičku nateklou, horkou, ztvrdlou. Jedy. Beru tvaroh. Starý povláček z polštářku. Stříhám obvaz. Přikládáme tvaroh. Nedůvěřivě drží. Za dvě hodinky je tvaroh tvrdý. Ruka bledne. Povoluje. Ještě na noc přebalujeme. Mávám... Péťa využil mé nepozornosti... Posekal zbytek zahrady. Jen kousek "pro motýly" nechal.

- Peťuš! Letos se bude sekat jen DVAKRÁT!! Máš nasečeno! Teď se už zkracovat nebude!

Brblá, že se sekačka hřeje. A že nemáme lištovou... A že nemám rozum... Ochranu trávníku si vzal za svou! Zlobil se, jak kosa trávník vykousala... Najednou si chce seknout. Trávu jsem mohla ještě o čtrnáct dní vytrvat. I tak je to úspěch. Micinka si v ní hrála. Není to až na hlínu, tak nebrblám..

Tolik jsem toho stihla. Ještě jsem nasadila kytky... Chobotnice by se divila, co se dá stihnout jedním párem rukou. Ještě jsem si poznamenala pár fakt z pořadu Stárnutí je přežitek. Dvě firmy neznám, asi jsem si je špatně zaznamenala. Hrozné - do světového obchodu zařadili naše lentilky, hašlerky, Orion, míšu... Účastním se podporování Nestlé nákupem Puriny pro Micicindu. Kdyby jen tím... Vstupem do obchodu - už mě mají:

Iluze výběru - 10 megafirem na světě. Řízení z jednoho místa. Aby nad námi byla kontrola. Program špatné výživy lidí!! je na páté prioritě řízení syndikátů. Tedy buďme pozorní! Ze 100% to můžeme ovlivnit, když chceme. Jenže lidé nechtějí. Raději tloustnou a vycpávají se umělohmotnostmi.

Drogistické zboží a kosmetika - velmi těžké vybírat ze složení. Velká řada škodlivostí.

Marketingový lep - 10 megakorporací, které řídí vše, co si koupíme - otraviny, pro domácnost, strava pro mazlíčky, džíny... Superfirmy vytvářejí řetězce vlastních poboček, zahrnují další výrobce, vlastní jejich akcie - vše se sbíhá u deseti megafirem: Coca cola, Craft, Nestlé, Pepsi cola, PAG - Procter and Gambl (zubní pasty, prací a čisticí prostředky), Unilever, Johnson and Johnson, Celoid, Mars. (Poslední dvě nevím...)

Nestlé:

Čokoláda - největší potravinářská společnost na světě. Vlastní 8 tisíc značek - po celém světě. Ale třeba i šampony Loreal, oblečení značky Disel, Magi, nestí??, granko, lentilky, hašlerky, Kit kat, čokoláda Orion, nescafé, Purina, Friskies; veškerá dochucovadla, mléčné výrobky, krmivo; Nestlé se začíná podepisovat pod zdravou výživu.

Unilever - 7 z deseti domácností mají od nich produkty. Hellmans, Knorr, Magnum, Algida, Lipton, Rexona, Radox, Daf, Signal - fluorizované pasty, AXE pro muže, Timotei - přírodní, Míša, Savo...

Vše globalizované.

Nejen výrobky pro konzumaci. V posledních desetiletích - i média svázána. 1983 - 50 mediálních společností. Dnes šest!!!

Nejlépe se prodává dětem. Platí to rodiče. Všichni cílí na děti!! Ty nejstrašnější výrobky pro děti - barevné obaly, panáčky, jedovaté barvy - hyperaktivita - to vše si děti zamilovávají, sbírají nálepky, kartičky... Panáčky prodávat - udělat na to film, postavit marketing na panáčcích. Před třiceti lety např. nidžové... Céčka - rodiče by to v životě nekoupili. Reklama míří na nejsnáze ovlivnitelné členy rodiny - nevydělávají, nemají kritické myšlení, ale mají největší vliv na rodiče, umí si to prosadit po dobrém i po zlém. Zvířátka nedostaneš!!! Ty si to koupíš desetkrát dráž, než jsou výrobní náklady. (Sbíráš body na plyšáky, na super ostrý nůž, na kufry...)

Dřív - dětská krupička - měla na sobě obrázek holčičky, chlapečka - vystřihli jsme si buď panenku s papírovými oblečky nebo holčička se šatečky...

Miluju svět. Miluju lidi. Miluju svou rodinu. Miluju zahradu... Nechci globalizaci.

Dobrou klidnou noc!