Hotovo - všechno

Neděle. Závěs funguje. Osm. Spím dál. Devět. Spím dál. Půl desáté slyším:

- Nechej paničku spát! Žofko, běž od těch dveří!

Tak tady závěs přestal fungovat. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-12-kocky

Vstávám. Čeká u dveří. Páníček nám někam fouknul. Kam? Vím. K bratrovi na kafíčko. Koukám, anděl, který seděl na okraji police, nožky spuštěné dolů, přišel o kus křídla. Volám.

- Peťuš? Kočky jsou najedené?

- Jedly v devět. Žofka shodila anděla.

Takovou kočku člověka jsme ještě neměli. Že by mi  Vesmír nakláněl zrcadlo? Nespoutaná, nepodřizující se. Občas přidrzlá. Objevující. Hrající si. Divoká. Energická. Chodící po hraně mezi smím a nesmím. Porušující příkazy, zákazy. Přátelská. Svobodná zvířecí duše. 

Péťa je tu. Radíme se, co dnes. Půjde napřed do zahrady. Pak spolu budeme pracovat ve skládku. Jak  řekli, tak udělali.

Jsem rovnací typ. Přivezou-li dřevo, rovnám jak mozaiku. Aby se mi vešlo do kóje co nejvíc. Péťa mě vždycky chválí, že on by to tam vyklopil a tečka. Totéž, když navážíme polena do bedny na terase. Navezl by kolečko, byla by plná. Mně se tam vejde i pět koleček.

Rovnám květináče, třídím, co si nechám tady. Velké dáme pod pergolu. Šílím, když vidím, jak naházel do polic binec. Sundávám. Přebírám. Přerovnávám do nových krabic. Určuji nové umístění.

- Ty to tady tak pěkně rovnáš.

Pod plachtou jsme měli od prázdnin schované kbelíky na sázení, květináče, nářadí… Mám v plánu to dnes zlikvidovat. Nepotřebné vyhodit. Nevím, kam navěšíme koše. Řešíme za pochodu. 

- Tak to tady přirkryjeme? Doděláme to jindy?

- Ne, tak to tady doděláme. Dnes. 

Chvíli zas pracujeme. 

- Já už mám hlad. Běž už vařit.

Asi ve tři odbíhám do domu dát brambory na páru. Do trouby prohřívat jitrničky. Péťovi celou, mně z větší půlku. Druhou dojím zítra.

- Péťo, dáme dvě bedny na sebe. Ušetříme místo. 

Snaha by byla. Ale dvě bedny na sebe opravdu nedáme. Chtěla jsem stejnou sortu jablek postavit na sebe. Ani náhodou! Ječím. On to rozměřil bez myšlenek. Police jsou navařené na vždycky. O jeden jediný centimetr se nám nevejdou dvě bedny na sebe. Zlobím se. Jak u toho přemýšlel?!! No, na třetiny. Už chápu jeho myšlení. Já bych si to proměřila. Přece jsem říkala na dvě bedny. Ne, on to měřil chlapsky. Geometricky. Prý na třetiny. 

- To se předělá!

- To nejde!

- To nechci slyšet!

- To by se muselo všechno vystěhovat.

- Tak se všechno vystěhuje! Příští léto! Mistři!

Už nám bude zbývat posbírat jen zbytek kbelíků, v nichž ještě trhám rajčata. Dokonce jsem dnes našla jednu okurku. K obědu jsme měli okurkovo rajčatový salát. 

Hotovo. Vše zkrámováno. Něco jsme vyhodili, aby nemuseli naši potomci. Hromady pod plachtou zmizely. Vytřela jsem skládek. Jdeme domů. Na mysli mi stále sedí, že nemáme využit veškerý prostor. Že jsem důvěřovala logice muže. A to je právě špatně. Měla jsem si jít zkontrolovat, kterak budou regály navařeny a využít ženskou logiku. Nic. Co to je proti věčnosti! Jak se to zpívá? Hlavně to zdraví... 

Obědváme. Svítím malou krásnou petrolejkou. Smráká se. Dopoledne slunce. Napráškovali. Duněli okolo oběda. 

- Kde je kočka?

- Nevím. Vyběhla ven.

Voláme. Nic. Lákáme. Ne. Oba dva vykřikujeme na, čiči, Žofko, kde jsi? Žofie, pojď domů! Urvala si svobodu. Zaběhla si někam za kocoury. Počkej, až se vrátíš, potvoro falešná!

- Chtělas mladá vína.

- Peťuš, ještě naplníme bednu poleny. 

Rovnám zas pečlivě. Celkem pět koleček se nám vešlo. 

Jedeme do Penny.

´- Na, tady máš peníze, kup si pro radost!

Už mají jen červené. Beru kapsičky kočkám ve slevě.

- Nemají. Vyprodáno.

- Zkusíme jet do velkého dolů.

Ani v druhém Penny nemají. Nevadí. Užila jsem si mladých vín. Loni jsem si pro svatomartinské chodila asi týden. Bylo tak, ale tak moc dobré. 

- Jsem unavený, zase chrchlu.

Vařím bylinkový čaj, kurkumu, citron, med. Už byl z toho venku. Dnes jsme si mákli.

- Jedu na kotelnu.

Něco přepnout. Jeli jsme prve kolem. Na okamžik sedám na gauč. Hned jsem tuhá. Je tu.

- Peťuš, já jsem na chvilenku ztuhla.

- Odpočiň si. 

Á, slyším pochvalu Mourkovi. Přivedl tu dryáčnici. Chytám ji mezi dveřmi.

- Tak pojď!

Myju jí packy. Ani nedutá. Jindy by mraucala. Dnes ví. Vnímá, že se zlobím. Na celé odpoledne se vypařila. Chtěla by do misky. Tak mě probrala, že jdu žehlit. Potřebuji odškrtnout z cedulky.

- Říkalas´, že si odpočineš.

https://www.youtube.com/watch?v=mLnpg5zR3Kg

Poslouchám nádherné objevné okouzlující povídání o obnovené Státní bance SSSR. Otvírání účtů spuštěno. Žádný CBDC systém, ale globální QFS. Á, koukám na profilu Viktora Garaje – Československo zaregistrováno na mezinárodním poli. Mezinárodní dohody jsou stále platné, Československo jako právní subjekt existuje. Měli jsme jen pozastaven právní statut. Skvělé zprávy. Teď už jen stačí využít právo na sebeurčení. Posílá se zdarma jen upozornění na Nejvyšší správní soud. Tečka. Hotovo. Točit.

Jdu dát Žofce večeři. Hltá. No jo, to byl hlad! Tolik hodin na čundru.

Jdu na chvilku k Petrouškovi.  Povídáme si. 

-  Hele, skočila ti za záda. 

To mi nemusí říkat. Cítím ji. Vtírá se. Udobřuje se. Leze mi na ramena. Shazuji ji z police, odkud ráno poslala na poslední let andílka.

Vyskočila na gauč. Lehám si k ní. Vyčítám ji, že je falešnice. Nepřiběhla. Líže mi čelo, vlasy, olizuje i nos. 

- No tak to nemá obdoby. To není kočka. Ona tě myje?

- To je člověk, viď?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-12-fidlovacka

Jak jsem tak dnes třídila a vyhazovala, našla jsem pozvánku pro studenty na Fidlovačku. 2001.  Pamatuji zcela přesně na tohle představení u Tomáše Töpfera. Vozila jsem k němu zájezdy. Vždy mi ochotně rezervovali lístky. Fidlovačku jsem viděla poprvé. Studenti viděli a slyšeli nebohý stav našeho jazyka,  Vypla jsem si telefon. Měla jsem tam nějaké upozornění na budíku. A co byste mysleli? Ten těžký šmejd do kabelky začal na plné pecky vyzvánět. Vypnutý! To byla hanba! Když slepý mládenec Mareš hrál na housle píseň Kde domov můj, studenti se začali stavět do pozoru. Nechala jsem je, byla to moje chyba. Nepřipravila jsem je, že píseň je součástí představení. Premiéra se hrála 6.12. t. r. V divadle se sedí na nepohodlných lavicích, na polštářcích. Vždycky jsem kupovala přední řady. Okupovala jsem loži – vždy po setmění jsem se do ní přesunula. Jednou jsem nemohla. Už ve foyer se neslo:

- Přijde ministr! Přijde Ministr kultury!

Ministr kultury Dostál mi zasedl v ten den lóži. Asi bych byla příliš drzá, kdybych přisedla. 

Představením i hereckými výkony jsme byli nadšení. Zavedla jsem studenty krátce za Tomášem Töpferem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-12-jak-se-spravne-obouvat

Další papírek. Asi z krabice od nových bot. Měla jsem ho v šuplíku s podpatníky. Návod, jak se správně obouvat, jak vybírat boty. Kam a které nosit. Zpočátku jen krátce, než si noha zvykne na botu. Než se bota přizpůsobí tvaru nohy. Spoločenskú obuv noste na slávnostné príležitosti, športová obuv patrí na ihrisko, rekreačná je na chvíle oddych a dovoleniek.

To by člověk nevěděl. Divíme se dnes podrobným návodům, přitom nás vedli nemlich stejně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-12-patnicky

Za Závodů 29. augusta , n. p. PARTIZÁNSKE mi posílají nové pätníčky. Kochám se. Uctivost v dopise té doby… Kraj roku 1989. To jsme ještě s Péťou o sobě až do 4.7. t. r. nevěděli. Nebo spíš – já jsem věděla, že jeho bratr Zdeněk má dvojčata, ale nic víc.

Byl to hezký den. Náročný. Ale máme hotovo, splněno. I to žehlení odfajfknuto. Můžeme se dívat vstříc krásným zítřkům. Novým úkolům.

MAX Kašparů překrásné představuje plamen života. Pokud je místnost – šestistěn a donesu do ní svíci, zavřu okna, dveře, aby nebyl průvan. Plamínek krásně plápolá. Jestliže jednu stěnu zbourám, plamen je ohrožen. Pokud zbourám dvě – plamen je sfouknut průvanem. Člověk musí mít šest zabezpečených stěn v životě.

Šest stěn opory pro člověka:

První stěna perspektiva. To, co je před námi. Těšení, perspektivu; stále se na něco těšit – jakmile není přední stěna, plamen svíce je ohrožen. Kam pojedu na výlet, co dostanu od manžela. Jakou radost přinášejí děti, vnuci.

Rodina

Zadní stěna – charakterizuje lidi, o které se doslova můžeme opřít. Jako na křesle. Někdo musí být za námi, o koho se můžeme opřít. Žena musí vědět, že muž je její opora. Děti mají jistotu, že rodiče jsou jejich opora. Pokud nemáme nikoho, o koho se v životě můžeme opřít, pokud se bojím pohledět dozadu, ó hrůzo, abych nedostala ránu nožem, tak to je nebezpečné. Je po plamenu. 

Pěstovat si přední a zadní stěnu. 

To, co je po levici je blíže k našemu srdci. Člověk má srdce na pravém místě, když ho má vlevo. To je stěna charakterizovaná našimi přáteli. Je potřeba nežít izolovaně jako v ponorce. Přijďte k nám, mohu za někým přijít a říci, co mě štve, zlobí. Komu si vyleju srdce. Mít dobrého přítele, zpovědníka, který si to nechá pro sebe jako ten zpovědník. Nemáte-li, hledejte.

Pravá stěna – to jsou ti v našem životě, s nimiž spolupracujeme. Musíme. Je třeba mít dobré vztahy na pracovišti. Pokud vezmu sborovnu. Támhle tomu nemohu nic říci, ten by to řekl dalším. Ne, támhle na toho si musím dát pozor, to je kariérista. Tenhle…

Podlaha. Svícen se musí postavit do jednoho místa. Kdybych s ním pobíhala, plamen by mi zhasnul. Tady musím pevně stát, toto je mé pevné místo. Někteří lidé stále pobíhají, kde by jim asi tak bylo lépe. Nebo tamáhle, utíkají z místa na místo. Plamen blikotá.

Co prší z nebe, vrchní stěna. Svítí krásně.

Poslední stěna je světlo našeho života. Věci, které nás přesahují, to jsou duchovní hodnoty. Kultura, umění, dobro, krása, pravda, víra, láska, naděje, hodnoty, které prší z nebe. Jakmile jsme bez víry, lásky,  naděje, bez kultury, prší na nás a kroupy uhasí náš plamen.

Držme si všechny stěny. Ztratila jsem své životní kamarádky. Umřely mi. Vzpomínám. To neznamená, že nemám vrbu. Zaběhnu za ní, kdykoli potřebuji. Ale už to není moje milovaná Sonička nebo Zlatka. Mé životní a drahé, nejdražší. Takové už asi nikdy nenajdu. Mám jednu od šesté třídy ZŠ. Vídáme se teď už zřídkavě. Je daleko. Mám další - připravena mi ihned pomoci. Mám tak málo času, že mi nejvíc kryje záda můj největší životní kamarád. Světlo mého žití. Je součástí většiny stěn mé krychle. 

Dobrou noc!