Hrádek u Nechanic, pivovar Beránek a Santini

Výlet. Dnes jedeme na výlet. S Petrouškem. Advent. Zastavení. Ztišení. Cesta k sobě. Do sebe.

Chystám rychle svačinku pro Petra II a brigádníka. Horký čaj. Už jsou tu. Petroušek odnáší jídlo do zahrady. Namalovat. Kamna. Kočky. Ještě objednávka. Hotovo. Zpoždění jen hodinka.

Vyjíždíme. Závory. Hned na kraji cesty překážka. Ptám se, kudy pojedeme. Prý na Světí. Tam jezdívám na jaře pro sadbu. Občas zakufruji. Najednou zjišťuji, co krásných jmen mají vesničky za humny. Na jaře jsem cestou ze Světí byla v Benátkách. Bylo to tak náhle. Někomu to trvá celý den, než se tam dokohátí, a já raz dva tři. Hněvčeves, Hořiněves, Čistěves, Lípa, Mokrovousy, Bříza, Rosnice, Dohalice – odsud jezdil jeden kluk na učiliště. Kdo ví, jestli ten blonďáček ještě vaří. A jestli je ještě tak štíhlounký. Názvy vesnice – toponyma. Něha, krása jazyka českého. Bor.

- Peťuš, tady byl kdysi velký borový háj.

Tady všude byly lesy. Husté. Museli je vymýtit. Dostali na nějakou lhůtu osvobození od daní. Když to byl krátký čas, byla to Lhuotka. O se v podobě kroužku dostalo nad u. Dnes je to Lhotka. Jo, když bohatý poskytl větší osvobození, byla tu Lhuota. Lhota.

Zapínám Waze. Kudy do Nechanic? Ztratili jsme se. Ale jen na chvilenku. Petroušek to tady v kraji zná. Má smysl pro orientaci. I když…

- Peťuš, za chvíli se dostaneme na velkou cestu. Pojedeš vlevo.

- Máš pravdu, ale já bych jel vpravo. Taky bych se tam dostal.

Baví mě projíždět mezi poli. Prohlížet lidská obydlí. Přírodu.

- Peťuš, kdybych jela sama, zastavila bych u těch třech černých jabloní. Krásné.

Ukazatel na Dolní Přím.

- Peťuš, tady nejezdí žádná auta. A tak to bylo někdy ve třeťáku nebo ve čtvrťáku na gymplu. Vydaly jsme se s Evou Jahelkovou k jasnovidci do Dolního Přímu. Nechápu, jak jsme se k němu dopravily, tehdy vůbec nejezdila auta. Ale nějak stopem jsme ho našly. Jasnovidec byl slepý, kouřil viržínko. Houpal se dopředu a dozadu. Povídal.

- Ty chceš zpívat, viď? Tak nejprve vystuduj a pak si můžeš zpívat.

Tehdy jsem se vrátila domů. Mamka malovala. Bylo léto. Mamince jsem svěřila, kde jsem byla. A že jdu k maturitě. Asi si hezky oddechla. Já bych šla i tak, nedovedu si představit, že bych utekla ze školy. Ale tehdy jsem chtěla zpívat se svou kapelou. Mamce to nešlo moc pod nos.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-14-hradek-u-nechanic

Nechanice. Tady mamince dělali bronchoskopii. Poprvé před šedesáti lety v Žamberku. Podruhé asi před dvaceti třiceti lety tady. 

- Prosím tě, tady je značka pět a půl km a na konci slepá.

- Tam bude asi ten Hrádek.

A byl. Na konci světa. Krásná stavba. Na parkoviště přijíždí autobus. Přidali jsme do kroku. Koupili jsme vstupenku. Napovídám, aby řekl důchodcovskou. Ty vorle, dvakrát sto šedesát korun. Hm. Normální vstupné dvě stovky. Kde pomáhá stát?

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-a-golf-v-hradku-u-nechanic

Průvodkyně mladá, hezky vykládá. Nezdá se, že neví, o čem mluví. Není to gramofon. Procházíme po trase. Slyšíme o zvycích, skoro všechny jsme doma dodržovali. Stromečky bohatě ozdobené přírodními ozdobami. Nebo těmi z malých korálků. Fotím se je. Třeba kolotoč z makovičky. Titěrná práce. Hodně tajných dveří. Nádherný nábytek, intarzie. Hned v úvodu – tenhle Harrach rekatolizoval, tahle si vzala Albrechta z Valdštejna. Hm, na přednášce v našem muzeu jsem o nich slyšela samou chválu… No, bohatí s mědí v krvi stejně, chceš nechceš, tyli z práce poddaných… Dobře, dobře, hodní byli. Fajn. Pořád stejné. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/202-12-14-a-ted-na-kavu

Jdeme do kavárny. Vynikající alžírská, svařáček, kafe… Tři ženy v zápřahu. Mají hezké prostory kavárny najmuté od zámku, plus energie. Poctivé kafe, víno. Alžírskou mám politou i na šlehačce vaječným koňakem. Víno má grády, není vyvařené.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-14-pivovar-beranek-stezery

Dostali jsme informaci, kam na oběd. Pivovar Stěžery. Měly kavárnice pravdu. Ze staré sýpky fungl nově zrekonstruovaný pivovar Beránek s vynikající obsluhou i kuchyní. Zaujaly mě dveře na WC. Šroubek a matka. Ukovaná závlačka… Vracím se sem. Fotím, točím. Originální. Stylové. 

Chtěla jsem v šestnáct do divadla podívat se na představení ZUŠ. Na netu se dozvídám, že až v šest. To už budu v muzeu na přednášce o Santinim a jeho stavbách.

Domů. Temno, slunce zmizelo. Jdeme se podívat do zahrady, co v chatičce. Připraveno na podlahy. Aby už to začalo trošku vypadat. :-) Kočky se radují, mají slouhy doma. 

Na chvilku lehám.

- Měli bychom jet. Máš muzeum.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-14-prednaska-o-santinim

Po začátku. Po mně přišlo ještě hodně lidí pozdě Životopis Santiniho. Stavby. Konkurence s Dienzenhofery. Prohlížím plány, prolomené vlnovky zdí u statků, kaplí… Děsný spěch. Na konci mi vadí přípitek zemřelému knížeti. Absolutně to sem nepatří. Proč se mu tu klanějí. Vadí mi to. Taky nedávám najevo své politické názory. Nehodí se. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-14-mestem

Pěšky domů. Pozoruji město, osvětlení domů. Necítím klid. Zas něco temného. Něco se vnáší prostorem. Nějaká zloba. Nevím, co to je. Vnímám to už asi týden. Nějakou zlobu? Nelásku? Nevím. Blížím se k naší osvětlené zahradě.  Jsem doma. V bezpečí. U Petrouška, koček.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-14-prekvapko

Resetovat filtraci. Výměna filtrů. Kočky okamžitě kontrolují, jestli by se nedalo lézt dírou. :-)  Připravit svačinku a termosku Petrouškovi na ráno. Jé, na ostrůvku mě čeká překvapení. Hvězda. Ó, děkuji.

Teplo domova.

Meditovat!

Dobrou noc!