Hrátky u Eri, radost, klid, pohoda, živý člověk

22.09.2022

Pomalounku den za dnem utíká. Ukrajuje z lidského života. Nechci umřít blbá. Každý den maličko do sebe dostat z informačního pole. V tyhle dny mě práce žene kupředu. Dnes žádné vzdělávání, četba. Aspoň poslech u práce.

Ráno otevírám oči na svět před budíkem. Na desátou k Erice na melíry. V deset už vyjíždím z vrat. Zařídila jsem si své služby tak, abych je měla od lidí, které mám ráda. Kteří mají rádi na oplátku mě. Se vším všudy. I s mým opožděným příjezdem. Cesta v klidu. Přede mnou ploužák. Necítím agresi - předjet ho. Ne, ne. Klídek. Stahuji vesmírnou energii do srdce. Posílám na jeho auto růžový mrak. Balím auto  do energie lásky. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-22_Tam_a_zase_zpatky_na_sve_dopoledni_hratky/

U vrátek mě vítá štěkot a skákání štěňátka. Eri ji jde uklidnit.

- Co to je za lištičku?

- To je naše Ebi. Přála jsem si ji. Modrookou. Husky.

- A je hnědá!

Starší Quinci se dnes ani nebrání focení. Nemá to ráda. Jenže už má smečku. Raduje se. Není sama. No, dva pejsci a tři kocouři, to už je smečka. Na Quinci je viditelná spokojenost. A to malé - no to je rarášek. Radost. Takhle jak kůzle jsem spokojená, když nemusím mít kontakt s nepříjemnými. Třeba s Alzou. S mátohami a aroganty z ní. Jo, takhle se raduji. Se svými. Ze života. S živými. S energetickými.  Radost na každém kroku.

- Eri, jsem úplně bílá. Dodej mi barvy.

A Eri se snaží. Hraju si s pejskem. Quinci nás sleduje.

Telefon. Kurýr volá, přijel pro počítač. Ó, nečtu maily. Tak zítra zopakuje.

- A co říkali kocouři novému členu rodiny?

- Ten nejstarší...

- Ten tu byl první a sám?

- No. Tak ten nejstarší normálně vypadal, jako že říká: No to se zbláznili. To není možné! Oni přitáhli dalšího vetřelce!

Slyším nějaké vrtání, bouchání. Neptám se. Soustředím se na hovor s Eri. Jde si ochutnat naši piňakoládu. A já jdu vyzkoušet jejich WC. Ó! Všechno nové. Předěláno. Obklady. Krásné moderní malé umývadélko. Otevírám dveře do koupelny. Pracuje tam Eričin tatínek. Krásná tvář. Erika má jeho podobu. Dáváme se do hovoru. Chlubí se - a je na co - že před čtyřiceti lety celý dům přestavěl. Sám. Hrdě říká, že on dělá zedničinu. 

- Vidíte, tady budu mít záchod, vanu jsem rozřezal na tři kusy. Tady bude...

Má jasnou představu, co kde a jak. Trubky prý dřív spojoval - čím? Ráčnou? No, jak se to dělalo. Na některých místech prý už bylo vidět jejich stáří.

- Všechno máme v plastu. 

Zeť koupil přístroj na spojování. To bude hezké! Pustili se do rekonstrukce. Nemusejí čekat na řemeslníky. Bezva práce!

Povídáme si o věcech na světě. Pán všechno ví. A nečučí do svaté bedny. Vedeme příjemný hovor. Dozvukujeme si. Ať ťuknu, kam ťuknu, on ví. Dělník. Dnes už stařičký člověk. Dostal příležitost zase pracovat. Ukázat svůj um. Je radost pozorovat jeho nadšení z práce. Mám velkou radost. Tenhle důchodce má v sobě víc života, než všichni ti nafoukaní polomrtví panáci z Alzy. Chápete? To je život! Entuziasmus z něj. Potěšení z práce, vnímám i potěšení z hovoru se mnou. Vzdávám mu hold. Je šikovný!

- Eri, teď jsem hovořila s tvým tatínkem. To je unikát. Ty máš zlaté chlapy! Tátu a manžela.

Erinka se hrdě usmívá. Přikyvuje.

- Eri, chtěla bych ti poděkovat, protože loni nějak touhle dobou vypli proud. Pamatuješ? Vyděsila jsem se, že už mě nevyfénuješ. Jenže ty s naprostým klidem, že manžel to přepne... A bylo světlo. A tehdy jsem se u tebe inspirovala. Chystají už v těchhle dnech black out. Nám to nevadí. Ta svetrová Máňa chce vypínat na čtyři hodiny denně proud. Dovedeš si představit, jako podnikatelka, že bys neměla proud!? O to jim jde. Bez proudu dnes už není život. Tak děkuji za to, že mi to Vesmír ukázal v praxi. Mě by to nenapadlo!! A tys´ mi ještě ukázala tu aplikaci. Ta mě úplně okouzlila. Dostala. Díky té příhodě máme fotovoltaiku.

- My jsme téměř soběstační.

- A máte na hypotéku. A představ si, že mi včera psali, že platím 1,60 :-) My teď rok počkáme, jestli změníme o rok dřív tarif, jestli se nám to vyplatí. Abychom mohli prodávat přebytky a ukládat si do virtuální truhly.

Hotovo. Jedem s medem. Lije. Jedu si pro irsai. Hledám. Plný košík. U pokladny hledám to své vínečko.

- Prosím vás, kde máte irsai?

- Dobrý den! Jaká je to značka?

- Irsai Oliver.

Podávám leták.

- To musíte do vedlejšího baráku.

Super. Blbnu každý den. Radostně! Jen mě to hledání vyšlo asi na dvanáct stovek. 

Doma. Inspiruji se obědem účastníka Maratonu štíhlosti na Telegramu. Červená čočka, kysané zelí, buličí očíčko. Bílkoviny z bílku zpracujeme z 90% ze sraženého. Ze syrového jen z 50%. Žloutek má být naopak tekutý. :-) Výjimečně - po roce kupuji eso párečky. Jen 91% masíčka. Ostatní jsou škroby, pojiva, křupky, tuky, kopýtka, kostní moučka... A sklenku vína. Ne irsai. Musela bych vzít krabici. Jenže jsem parkovala o dům vedle. Dnes budu mýt a mýt a uklízet. Okna ve výklenku a radiátor jsem piglovala až do tmy. Spokojenost.

Nakukuji na FB. Meinstream. Lipavský. To je hlava! Nechci napsat, že žvaní nesmysly. Ale myslet si to mohu. Píšu mu vzkaz.

Tak referendum je imperiální snaha! Co to je! A okupace- to jsem si myslela dlouhou část života. Ale nyní, na stará kolena už vím, že jsme nebyli okupováni, byla to vojenská intervence a byli jsme na 20 let ušetřeni toho, co nám tu provádíte! Bezdomovců, sebevražd, loupení státního majetku! Vojenský tribunál dr. Fullmicha už běží, zatím mají mnoho svědectví i o Vás - právníci, lékaři - ohledně genocidy lidstva - nebojte, on ten tribunál bude funkční soudně!

Ó, Baruška z Opočna organizuje kurzík vidění naslepo s Markem Komissarovem. Pět dnů odpoledne. Skvělé! Volám. Hlásím se na odpolední variantu do večera. Vstup - ohromující, ale dám ho. Napadlo mě, že jsem důchodkyně. Večer volá:

- Líná huba holé neštěstí. Máš to za polovinu.

- Stojím na schůdkách, ale jinak bych si radostí poskočila. Děkuji! Moc děkuji!

Tím pádem nezemřu blbá. Naučím se číst z informačního pole. Intuici otevřu na plná vrata. Těším se. Vzdělám se. Naučím se číst poslepu. Vnímat to, co dnes přehlížím pro balast v mysli. 

- Peťuš, dnes už dost.

- Podívej, jak se Mour opovažuje po bílém koberci za tebou.

- Moure, budeš spát tady na podložce.

Prý ne. Opatrně našlapuje zpátky. Najednou hup. Skulil se do mého ušáku. Čeká, co řeknou páníčci. Vypadá to, že ho nechají.

Radost celý den!

Dobrou noc!