Hromnice jsme zvládli. Ještě půl hodiny a je po nich :-)

Jj. Je tu nádherně. Na naší Zemi. V naší zemi. Obvykle v sobotu lyžujeme. Jenže... Dospala jsem se. Budíček před jedenáctou. :-) To už jste měli půl dne za sebou, že? Jj, je to pravda. Čím dřív vstaneš, tím delší den. Ale veršíky v pelíšku - sladké.

Snídaně. Petrouškovi svačinu. Přemýšlím, jak to bude s časem oběda :-) Vstávám, kdy ostatní spěchají ke stolu. Dnes nikam nejedu. Sundám poslední vánoční dekorace. Celý den to oddaluji.  

Náš super krásný granitový dřez s antibakteriální úpravou s atomy stříbra... Spíš super drahý. Už nikdy bych si ho nekoupila. Obzvlášť světlý. Vypadá stále i po vypiglování jak zašlý. Na odkapávací plochu dávám od začátku staré plátěné šátky babičky Jůlie. Když  k nám maminka ještě jezdila, když ho uviděla, řekla:

- To je maminčin šátek. 

Dnes jsem dala nový babiččin šátek .-) Pod ním je dřez nádherný. Tak vypadal původně. Zkoumám prošitá místečka. Šátek drží jak helvétská víra. I maminčiny stýžky. 

Odkládám odstrojit zaprášený vrkoč. Už ztratil svou zeleň. Hromnice - poslední termín :-)  Odstrojen právě včas. Nádherné kytky na lustrech - šup dolů. Co mi to dalo práce, než jsem to naondila... Letos jsem si atmosféru užila tři měsíce :-) Tento bílý týden jsem otálela - vánoční atmosféru dotvářel obyčejný sníh.  Naposledy sundavám svůj šitý krásný stromeček. Hromnice a Vánoce jsou minulost. Spějeme pomalu k jaru. Sedm neděl je let ptáka. Lusknutí prstu. Letos 22.3. budeme slavit odchod do pekel Davida Rockefellera. 101 let, asi šest nebo sedm transplantovaných srdcí. Od mladíků - údajně rituálně zabitých... A bylo mu to k ničemu. Odešel prý už natrvalo. Mimochodem v ten den přišla na svět moje prvorozená :-)

Petroušek iniciativně než jsem se vzbudila odmotal světýlka ze stromů, keřů. Totálně mi tím popletl popsané krabičky. Zničil mi systém. A jsem v háprdepu. Už nemám vyrovnané zavřené krabičky. Už se tma nikdy světýlka nesměstnají. Až za rok budeme v mraze aranžovat jalovec, jabloňku vpravo a lísku a a a, tak se namotáme, než to trefíme. Iniciativa. Ještě že byl na sportu, když jsem se na půdě zlobila. Přizabila bych ho.  Ale co je to proti životu.

Oběd. Falešná dršťková z hlívy. Mně stačila. Jemu krásné bramborové kousky, něco jako americké brambory a zajíc.

- Peťuš?

- Nooo?

- Chutnalo ti to?

- Jo.

- A stačilo ti?

- Když toho víc nebylo.

- Petroušku, ale měl jsi k tomu kompot.

Petroušek by klidně mohl mít čtyři obědy denně a stále by mu chutnalo. Setmělo se. Včera běžky, dnes slejvan. Chjo, jen šest dnů jsem si užila bílé pláně.

Začaly jarničky. Krkonoše přecpané. Měla bych se radovat. Hodně lidí v pohybu; na čerstvém vzduchu.

Užívám den; doma; chci si pročíst vše, co jsem si odkládala, ale jsem stále v pohybu. Uklízím, vynáším na půdu. Nepřečetla jsem si nic.

Večer. Jánošík. Pravdivá historie. Jak to asi bylo. Březen 1713. Pozoruji rituály u pohřbu. Mince na oči, na ústa. Zamaskované postavy dupají... Koho měly přivolat nebo odstrašit... Ať to bylo jak bylo, líbilo.

Sedmikrásky. Chytilové by bylo devadesát. Měla jsem babu ráda. Měla svůj názor. Vtipná. Nebála se. Originální. I Andy Warholovi se Sedmikrásky líbily. On má podobný barevný styl.

Tak a dnes - odchod do postele. Ráno se vstává. 

Jé, ještě buší Micicinda. Zahliněné packy. Jdeme. Koupelna. 

- Nebreč. Ještě přední. Ještě utřít. 

Beru ntb, doplňuji obrázky. Micicinda se neurazila. Hop, nesmí na gauč, ale kluše po něm na klín. Půlnoc! Jdu do peřin.  

Dobrou noc!!