Hromnice

Tak Hromnice. Hm. Dnes je o hodinu více. A skřivan si musí vrznout, i kdyby měl zmrznout. Vůbec o skřivanovi nic nevím. Jestli odlétá a už se na Hromnice vrací. Nebo jestli je tu přes zimu, ale nevrže. Mohla bych si to jít najít. Ale kašlu na to.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Rano/

Dopoledne jsem našla moc hezký text:

https://www.facebook.com/slovienkavv

Kronika - Perúnova kronika

To předpověděli naši předkové v den na Hromnici (2.). Únor), léto se poprvé potkává se zimou, i když do léta je ještě daleko.

Je to první setkání zimy - bohyně Marie (Marena, Moréna) s mladou bohyní jara - Lelou (Jaro).

V jižních oblastech zazněly první hromy v tomto období (proto na "Hromnici").

Na severu bylo toto období považováno za jednoduše "střed zimy". Jinde to bylo považováno za období boje o moc mezi zimou a létem. Když vyhraje zima, léto bude chladné, když léto, tak horko. Z tohoto důvodu začali naši předkové Létu více "pomáhat" k porážce zimy.

Dovolená byla věnována Perúnovi - starověkému slovanskému bohu, který byl spojován s počasím a úrodou Lidé dlouho žádají Perúna o úrodu, je možné, že v době Hromnice i na příchod jara. V té době se slavnostně zapálila hromová svíčka, která měla chránit před nepřízní osudu a blesky.

Původně se jednalo o delší prázdniny, během kterých se Slovinci v družstevních rodinách, vesnicích a městech sešli a zahřáli se duchovními prázdninami Dnes je tento svátek známý jako pozdější název "fasciangy". Patří mezi ně také neodmyslitelné masky (původně slavnostní).

text: Slovensko,

V překladu jsou možná nepřesnosti. Pamatuji, kdy jsem poprvé slyšela slovo fašangy. Před víc jak čtyřiceti lety můj muž Ivulka toužil po západním vozidle. Chtěl asi natřásat pírka před ženami. Možná. Snad. A třeba jen kvůli sobě. Měli jsme v Pze mnoho přátel, každý z nich měl západní ojetinu. I tak to byly krásné kousky. Jezdili jsme do Phy na diskotéky na Strahov na VŠ koleje. Letěl tanec bump. Někdy jsme sjížděli ze strahovského kopce po dlažbě a kluci blbli. Jeli jsme vedle sebe, stahovali okýnka, vyváděli lumpárny. 

Pamatuji si přesně, jak jsme se s prvním mužem seznámili. Jak jsem poprvé přišla do jejich domu. V přízemí velká fortna. Stal tam červený spartak. Zaváněl tam plyn. Ivka si - to je fráze - udělal papíry, až když jsme měli Denisku. Bylo jaro. Konečně se stal držitelem řidičského průkazu. Jednou mi řekl:

- Iri, pojď se projet.

Jeli jsme květnem; zrovna kvetly kaštany. Stmívalo se. Jejich průsvitné hebounké světle zelenkavé lístečky prosvítaly v pouličních lampách. Asociace - když kvetly kaštany, sešla z planety moje maminka. - Projížděli jsme se, on získával jistotu v řízení. Měl plán. Koupíme si západní auto. V době socialismu na malém městě docela dobrá provokace. Už tehdy jsme vyčnívali ze stáda. Bé. Všichni jezdili v žigulíku, v moskviči, ve škodovce. Ne tak my. Jeho rodiče mu dali nabídku:

- My vám koupíme sto dvacítku. Ale novou. Přímo z Mladé Boleslavi.

- No to ne. To nepřipadá v úvahu. 

Nakonec nám fakt koupili sto dvacítku. NA 1237. Asi to nebylo NAB, ale jen NA. Divím se, že mi státní poznávací značka utkvěla v mysli. Zrovna tak jako adresa Na Příčce 142, Praha 4, 14200. Ivka to dobře vyspekuloval. Obešel nabídku. Dar. Prodal naše auto rodičům. Za stržené peníze jsme koupili krásného Forda Capri. Jel s námi pan tchán. Do Slavkova. V technickém průkazu - první majitelka. Koupeno v Tuzexu. Tedy za bony. Paní pracovala na brněnském výstavišti. Domů jsme jeli jen v tričkách. Venku ještě zima. A my kvalitní topení. To on si přál. Ve škodověnce byla zima. Tak. Už jsem skoro tam.

Přihlásili jsme se do pražské Ford Taunus clubu. Tam se daly dobře sehnat náhradní díly. Jednou jsme s Ford Taunus club jeli na sraz někde na Brněnskou přehradu? To mi vypadlo. Někde přes Vysočinu. Tam sluníčko v oparu. Projeli jsme Vysočinou, opar zmizel. Bydleli jsme v chatičkách. Večer se sedělo, tančilo. Hostem tam byl Pedro Kraus. Šéf u Forda pro severní Afriku, kus Asie a východní Evropu. Vyzval mě k tanci. Tehdy jsem ještě uměla trošku německy. Mluvila jsem a občas si řekla: Jak se to řekne německy? Nechal mě chvíli potrápit. Pak řekl.

- Irenko, můžeš mluvit česky. Já rozumím.

Bydlel v Kolíně nad Rýnem. Narodil se v Brně. Bezva chlap. Spřátelili jsme se. Kdykoli jel do Čech, vždycky zajel i k nám. Vozil dárky ze západu. Pamatuji, když byl Lindě asi rok, probíhala válka o Falklandy. Proč mi to utkvělo, nevím. Ale tehdy jsme o tom hovořili. A tehdy probíhalo nějaké mistrovství ve fotbale. Mohlo to být ve Španělsku? Tehdy byly moderní takové kastaněty, cvakátka. Jedno ještě někde najdu. Pedro si vedl podrobnou tabulku někde z časopisu. Měl tam výsledky. Pak si to slavnostně u nás zapomněl. Dovezl nám bundy dělníků od Forda. Co vody jsme v těch bundičkách nahonili. Byly krásné. Pamatuji na odpad vesmírného průmyslu.

- Irenko, co si myslíš, že to je?

Vypadala jsem asi jak opička. Dal mi do ruky takový žlutý ani ne cm vysoký pruh něčeho. tak dvacet cm dlouhého. Žluté to bylo Zkusila jsem přivonět, kousnout. Pak to namočil do vody. Narostla z toho houba na mytí Forda. :-) Nechal mi jich tu asi dvacet. Oslňovala jsem přátele. Dnes mě napadá  koupili tě na Tuzex a houbičky o Forda. 

Hodně jsme si psali. Pak přijel, to už mě Ivka opustil. Roční Lindička, o šest starší Deniska. Vyprávěl mi, jak v Německu drží fašangy. Nerozuměla jsem tomu slovu.

- Jde průvod v maskách...

Na Moravě možná, ale tady u nás žádný masopustní průvod nešel. Ten dorazil až po textilním podvodu v roce 89. S ním přišel i adventní věnec a další vymoženosti kapitalismu. Měl dceru Žiži. Znala jsem ji jen z fotek. Měl krásnou mladou ženu. Ukázal mi obrázky z fašangu.

Když jsem dnes četla text o Perunovi, na konci slovo fasciangy mi připomnělo dávno zapomenutou dobu. Teď mi to slovo v mysli vyhazuje - svazek. Fascio - svazek, otep. Italský fašismus...

Hezky jsem si zavzpomínala. Lenka psala, jak včera jela v chumelenici domů. Hřmělo. Dnes u nás Perun ani nezaduněl. :-) Tak snad zítra. :-)

Dnes se paní Zima má střetnout s létem. Morana s Lelou. Myslím, že se jim schůzka povedla. Jaro se setkalo se zimou.

Sedám k ntb. Během voleb jsem hodně pozorovala vydírání. Buď budeš volit toho a toho, nebo ti nepůjčíme děti. Víte, co se stane, až zavedou korespondenční hlasování? Naše babička neumí na počítači a my ji vybereme kandidáta. Rodinná rada bude kontrolovat, aby babička nevolila Babiše. Korespondenční hlasování - velký podvod. Kvůli 0,001 hlasů ze zahraničí je velký fejk.

Tak! Mám dost. Na můj koment: Irena Hrobská
Jen tak mezi námi - kdo rozhodl o intervenci k nám? Bylo to šest UK a jeden myslím Rus.

Tady odpověď a u toho dva lajky!!! Ludvík Gazda
Irena Hrobská: Pozval je tehdy Husák a dnešní gen Pavel to zprostředkoval ---

Lidi, Bože, na hlavě máte tu kouli na proto, aby Vám nepršelo do krku.

Pán se pak vzpamatoval. Omluvil se. Ale takhle se přijímají lži. Nedávno - v roce 2018 - jeden pirát tvrdil, že už Tomáš Garrigue Masaryk říkal:

"Nevěřte všemu, co vidíte na internetu, to říkal už Masaryk ...

Nikdo ve studiu mu neodporoval. Nikdo ani necekl. Když to řekl Michálek - šéf pirátů. A když to teda tvrdil Masaryk. 

Odškrtávám z papírku úkoly.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Nase_kvetinka/

Jeden - dojet k mamince pro jablka. Stavuji se s jídlem u kamarádky.

Naprosto, ale naprosto spolu souzníme. Občas řekneme naráz stejné slovo, větu.

- Víš co? Já už nejedu na SV. Neměla jsem ráda Xavera. Asi před čtrnácti dny mi pod nos přišel u něj pan Macinko. Pak pan Pikora. To je prý manžel té ekonomky, mají asi čtyři nebo pět dětí.

- No já ho teď taky furt sjíždím. A vracím si to.

- Já taky. A ten Macinko, to byl unikát.

- Toho mám rozposlouchaného.

- A loni jsem napsala pod vysílání Holce, že je to nadutec. A teď? Najednou jsem mu přišla na chuť.

- Já právě taky. Já taky! On je vtipný. S tím doutníkem.

- On hraje takového povýšence. Ale není blbý. Směju se u něj. Provokatér. Dnes jsem poslouchala Karol Stonjekovou a pana Macinka.

Pro mě zajímavé. Jako jedna mysl. Úplně a zcela jsme souzněly. Nejen v tomhle. Proudila mezi námi živá krásná pozitivní energie. Posilující.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Do_sklepa_k_mamince_pro_jablicka_a_domu/

Lukáš mi dovolil jít do sklepa. Otevírám dveře. Vlevo dveře do kuchyně. Tam je prý zavřený kocour. Tady mě vítávala maminka.

- Chceš čaj?

- Mami, dám si.

Nalila do sklenice horkou vodu. Vařila ji v nerez hrnečku. Ten čaj byl granulovaný, chemický. Od maminky náramně dobrý. A když neměla co, ve špajzce našla Delisu. Když jsme pak rozebíraly s Ivou domeček, ve špajzce tančily myši. Našla jsem tam v létě její krásnou kamenínovou mísu po babičce. V ní odvážené máslo, mouku... Asi chystala cukroví. Někdo zazvonil. Mísu schovala do špajzky. Bůhví jak, to bylo... Už nikdy ji pak nevzala do rukou. Mísu mám já.

Ve sklepě letos jablka šíleně, ale hrozně, ale úžasně, děsně, strašně hnijí. Nesu tři bedny ven. Shniláky odhazuji daleko do pole. Jedu domů.

Ó, kéž by napadl sníh! Zahrada začíná rozkvétat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Jaro_se_dotyka_zimy/

Jdu si odškrtnout další úkol. Přerýt skleník. Zasypat ho dusíkatým vápnem.

Čas na ksichtoklapí focení!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Zvitezila_zvireci_drzka/

- Peťuš, napadlo mě, že mamka vždycky vykouřila sklep sirnou tabletou. Protože ta jablka nehnijí jen tak. Ten sklep musíme vydezinfikovat. Jako skleník. Jdu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_preryla_jsem_sklenik/

Vytrhávám zmrzlé sazeničky paprik, rajčátka - zmrzlé plody. Mangold, který jsem dostala loni na jaře - roste.

Peťuš, ten nevykopu. To je luxusní dobrá zelenina. Jako červený špenát.

- Tak to prosyp, tady ti nesu plachtu.

- A ten kousek s mangoldy nechám.

Překrýváme skleník plachtou, aby dusík z vápna neutekl do ovzduší. Dostala jsem radu od klienta. Učím se. Děkuji.

- Peťuš, Mourek je tak rád, že je tady u nás. Dnes ležel uprostřed kuchyně. Spal. Kitty k němu přišla. Očichávala mu nohu. Vzbudil se. Žádné syčení. A pak se potkají ve dveřích. Ona se může zmrcnout.

Peču housky. Moura u nohou. Přeskakuji ho. Nevadí mu, že mi překáží.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-02_Mouryn_mi_pomaha_peci/

Ó, hra s nádržkou na vodu.

Vyprázdněte nádobku.

To víš, že jo. Já ji vyliju a zvolím program housky čerstvé. Objeví se, abych ji naplnila.

A taky jo. Objevila se otázka:

Naplnit nádržku na vodu?

Dolévám. 

Volá Linda.

- Tak mami, jedeme z Phy. Vezeme kytky. Mám všechno odstěhováno.

- Zaplať bůh!

- Petr má hlad. Stavíme se někde na benzínce.

- Ne, ne. V žádném případě. Stavte se tady. Mám čerstvé housky.

Dohodnuto.

Telefon.

- Mami, už sjíždíme z dálnice.

- Tak pak zazvoň.

- Od závor.

Dohodnuto. Mám připravenu krabičku. Pokračují dál. Její dům stojí ne kopci. Vyjedou? Vyjeli.

Volám.

- Lindi, já až budeš kočičku odvážet, pojedu taky. Pobudu u vás třeba dvě hodinky. Ona mě třeba poseká. Ale bude mě slyšet. Vleze si zas do postele.

- Já ji to chtěla odnaučit.

- Ne. Ať ví, že je zas s tebou.

Den proletěl... Hodně jsem postíhala. Hodně mi na papírku zbylo...

Dobrou noc!