Hrozný osud hraběte Kolowrata
Ráno. Šero.
- Mňa! Vstávej!
Beru Péťův bulík. Házím ho někam ke dveřím. Netrefila. Protože:
- Mňa!
- Jedeš? Vypal!
Ticho. Ještě mohu hodinu spát.
Půl desáté. Šup! Rychle! Žofka leží na chodbě v blízkosti ložnice.
- Dobré ráno! Co to bylo! Že ty ses popletla? Kdo mi to tam chodil vítat nový den! Já zahajuji. Drzoune!
Jako kdyby mi říkala:
- Ty? Slunce zahajuje!
- Tak pojď!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-rano
Kočinám syrové maso. Dnes musím sehnat vepřová játra. A drůbeží krky. Aby měly stravu jako po lovu.
Sobě snídani. Namalovat. Jdu se ujistit, že má někdo přijít na desátou a ne na jedenáctou. Za deset deset zvonek. Omlouvám se, ještě deset minut.
V deset a minuta otevírám. Vím, že pán chce jen znát výsledky. Nic nechce. Přesto mu přidávám jako bonus ještě měření, které nemá v poukazu. Dozvídá se, co potřebuje. Jeho tělo v jeho věku v kondici. Jen ty zatracené viscerály! I na ně máme produkt. Phyto complete. Pán odchází. Venku čeká přítelkyně. Něco si koupil.
Pracuji.
- Mami, náhodou, nesněží u vás? U nás ano.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-ptaci-neznamy
Vzduchem proletují lehká sněhová peříčka. Do večera jich napadá bílá peřinka. Na malém krmítku se uvelebila ptačí kráva. Co to je? Taková nějaká ptačí rasa… Velké to je. Sojka to asi není, sice nevidím celé tělo, ale ta by se na minikrmítko nevešla. Nemá modrá pírka. Prý to není hýl. Ale je.
Jeden je červený. Obecný. A tohle je obecný – náš host. Přišel si zobnout. Taky má nárok na naši krmítkovou nabídku. A jak si tam přežvykoval. :-) Jako ptačí kráva.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-havaj-po-mourkovsku
V koupelně Mourek řeže pilou. Leží nejen na vyhřáté dlažbě, ale i na mé podložce. Ráno ji Žofka celou rozcupovala. Podložka, kobereček, o baleno ručníkem. Nic jí není svaté. Moureček chrupe, ani oko neotevře. Jen se slastně protahuje.
Už dávno bylo poledne. Petroušek nevolal. Až ve tři čtvrti na jednu se hlásí:
- Žiju, jen nestíhám. Tak abys o mě neměla starost. Ještě tu mám lidi.
Tak jo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-neco-na-zub-petrouskovi-rano-do-krabicky
- Peřuš, už jsi tady?
- Přišel jsem z práce. Nevítají mě.
Směju se. Včera se mu Honzík divil, že není v montérkách. Řehotala jsem se. Montérky jsou mi nesmírně protivné, nepříjemné. Takové křupácké. Ne – do práce vhodné. Ale doma? I Honzík i LP si všiml. Péťa by byl schopný jet na oběd v montérkách. Péťo, Péťo. Prosím tě, příznak stárnutí. Tak tam zas nahoď nějaké civilní obléčo, jo? Máš toho plnou skříň!
Bagetky jsem dnes pekla vzduchem eco s párou. Včera se osvědčil u bábovky. Dnes u baget taky obstál.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-lazebnik-mourkovsky
- Moure, máš zas dredy. Jdeme česat.
- Mek. Mňauk.
Drží a občas békne.
- Peťuš, chtěla jsem jet kočkám sehnat játra, do Lidlu, do knihovny, ale už se nevrátím.
- Jo, jeď.
Vyhrožuji:
- Já se ale vrátím!
- Já vím, ale až v půl osmé.
Pojížďky po městě. Setkávám se s malým Pájou. Jejich maminka, dětská lékařka odešla, když byl mrňavý. Jeho bratra Honzíka a sestru Aničku jsem učila. Andulka jde ve stopách maminky. Pediatrička.
- Pájo, já si tě pořád pamatuji v tom kostele. Hrozně jsem tam brečela.
- Kde?
- Na pohřbu tvé maminky.
Jen se lehce usmál. Bylo mu tak pět. Už je z něj velký kluk. Vyučil se truhlářem. Teď se ještě učí tesařem. Skvělé!! Po tátovi. Taky je profesí truhlář. I dědeček byl.
- Tomu to bylo jedno. Žil ve svém světě. Babička má ze mě radost.
Skládám znovu hold pondělním mým truhlářům a LP. Tenhle kluk bude mít dvě vyučení. Tomu živnost pokvete pod rukama. Řekl mi, že je třeba řemeslo dělat s láskou. Tak to už nemám vůbec obavy!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-opocno
V knihovně dnes přednáší kastelán ratibořického zámku. Dnes začneme Opočnem. Je humorný, má vše perfektně připraveno. Zná. Na Opočně je prý nový kastelán. Zámek žije. Celé to tam změnil. Z jedné turistické trasy jsou dvě. Nikdy se nechodilo po arkádách, a to teď ano. A návštěvníci mají výhled na Orlické hory. Dřív se procházelo koupelnou, dnes se ukazují ještě další dvě.
Minule jsme skončili Albrechtem z Valdštejna a jeho vraždou 25. února 1634. V ten den přišel o život i Adam Erdman Trčka z Lípy. Jeho máma skvělá podnikatelka, ale přísná na poddané. Vzbouřili se jí na Opočně. Myslím, že se jí říkalo zlá Manda. Majetek po Erdmanovi císařem darován rodu Colloredu Mansfeld. Teda jmenuje Colloredo z Wallsee. Převzali jméno, samozřejmě i s majetky větve Colloredo Mansfeldů, aby nevymizelo z rodu.
Kastelán, mohu říci, úchvatně vypráví. Jak v Babičce Barunka ve snu běží řadou dveří, tak v Ratibořicích jich za sebou mají jen patero, kdežto v Opočně myslím asi deset. Není to jako ve Versailes, ale kolikrát zaměnili filmaři Ratibořice právě za Opočno! Kněžna babičku zas přijímá v interiéru na Opočně, nikoli v Ratibořicích. Točil se tu na kraji sedmdesátých let F. L. Věk.
- Tady se vlastně nic nestalo. Protože ruský car, když sem jel, stavil se u nás na oběd u kněžny Zaháňské. Pruský král měl tu samou cestu. Taky oběd v Ratibořicích. U nás se psaly dějiny, ale na Opočně to podepsali. :-(
To řekl jako humor.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-rychnov-nad-kneznou-castolovice
Protože jdu spát, odbudu nádherný Rychnov nad Kněžnou a Častolovice. Rychnov patří Kolowratům. Můj děda mě často škádlil průpovídkami – třeba:
- Víš, co se stalo v Chlumci?
Nebo:
- Řekni komín!
Nebo:
- O – sle, o –sle!
- Dědo, nejsem žádný osel.
- Ó, slečno, já vás viděl nahou, nahou, na houpačce. Jak sedíte na pr, na pr…
- Dědo! To se neříká!
- Na prkýnku…
A taky mi dával kvízy.
Namaloval: Vinný hrozen, vedle toho napsal o, vedle namaloval sud. Pak následovaly hrábě, kolo od vozu a vrata.
- Renko, co to je?
- Nevím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-hroznyosud-hrabete-kolowrata
- V Rychnově mají obrovský zvon. Třetí náš největší. První Zikmund je ve sv. vítské katedrále. Ví někdo, kde je druhý?
- Není to náhodou Hradec?
Trefila jsem.
https://www.zamek-castolovice.cz/zamek/historie/
Častolovice je taky vrácen. Majiteli jsou Sternbergové. Dozvídáme se o expopzici, o nevkusných barvách, krásném nábytku. O obrazu Karla Škréty.
Kastelán je vmých očích nesmírně vzdělaný a pečlivý člověk na svém místě. Patří mu dík za osvětu.
Během přednášky mi vrní v ruce telefon. Linda. Má nevýslovný talent vždycky mě vyhmátnout na kosmetice, na masáži, u kadeřnice, v muzeu, v knihovně. Rychle odepisuji přednastavenou zprávu:
- Zavolám vám zpátky.
Hned tu je odpověď:
- To budete moc hodná. 😂
Dost mě to rozesmálo. I teď se řehotám.
- Zadržuji nejen smích, voe! 😂😂
- Jen se smějte, mladá paní.😂😂😂
Jedu domů.
Nasněženo. Kuga bezpečně našlapuje svými černými kopýtky a šplhá prudkým kopcem vzhůru. To Šemík Peugeot by hrabal a nešlo by mu to.
Péťa mi zajíždí pod stání. Zatopit. Kočky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-12-snehem-nocni-zahradou
Jdu se proběhnout čerstvým sněhem.
Připravit koktejl. Ještě hovor s klientkou. Dnes jsem se na školení vykvajzla. Poslouchám TV. Pak pana Holce na XTV
Lucka si dala závazek, že budou chodit spát v deset. Je jedna. Mám rezervu.
Dobrou noc!