Humbuk se dá udělat i z krákoránviru

Půl jedné. Po půlnoci. :-) Tak rychle a krátce. Jak to dnes bylo? Rekapitulace. Co se na planetě odtočilo? Pro svět - důležitý Pompeo na cestách po Slovanech... Malé nedůležité lidi zajímají obyčejnosti.  

Miluji tropy. Horko. Vedro. Jak v prádelně, k zalknutí. To se mi líbí. Voda jak kafíčko. Sahá na 34°C. Zvolňuji pracovní tempo. Už nemusím. Ve vedrech už vůbec nee. Dohnala jsem to večer. Ještě v půlnoci jsem komunikovala se zákaznicí. Vyřídila objednávku. Spokojenost. Kontrola nákupů. Lidé nakupují sami. Děkuji.

Ráno. S chutí lezu do dne. Na deset třicet skyp s maminkou. Možná už dnes ji uvidím. Pročítám články o zapojení slovenského Magyara do big farmy. Prymulka i slovenský Magyárek - oba chytračí na národu. Zneužívají. Vakcinovat, vakcinovat, roušky, humbuk, načechrávat denně zprávy! Protože máme z toho big zisky. Šmejdi. Hloupí lidé (to je můj názor!!) si nechávají tetovat tělo. Proč ne na TBC? Proč ne na HIV? Proč ne na přítomnost chřipkového viru?! Meinstream slouží systému VÝBORNĚ! Zřídili jsme na Václaváku testovací centrum. No jo. Hlupáčci se ženou! Kdo to platí? Lidem do zahraničí cestovky. Zájemcům?? Big bordel. Čím víc testů a dobrovolně darované DNA, tím víc stoupá křivka - nakažených a vyléčených a - JDĚTE UŽ DO HÁJE. Přece v létě měl ten kouzelník ustoupit. Ne, ne. Nutno udržovat stále ohniska. Aby se lidé dobře báli. Průběžně. Šmejdi!

Nejsou jediní. V DD třikrát - psali - testovali. Třikrát!!! To je na světě šmejdů. A já furt - jak jsou lidé hodní. No, jen pokud nejde o peníze. Jak jde o místa a prachy - dobrota padá. Do prachu. Šmejdi šmejdovatí. Karanténa je na 14 dnů, počítám-li dobře - začala v sobotu a v sobotu měla končit. No jo, ale to počítám špatně. Skončí skoro za tři týdny!! Nemám slov. A je mi to vcelku fuk. Zkrátka cílem není péče o naše klienty. Cílem je zdevastovat je a zahubit. Jo?! Takhle to vidím. A může mi tu Voprďálková něco napsat. Myslím, že člověk má zákonný nárok na vlastní názor. Nebo už svoboda slova vyprchala? Výsledky jsou z krve známy do deseti minut. V DD jim slavná KHS výsledky sdělí po dvou třech dnech. 

Maličko se zlobím, protože žádné slíbené zprávy z DD jsem v telefonu nenašla. Včera jsem měla nabaleno - k mamince. Narušili mi rozvrh. Překopala jsem ho. Nestíhala. Lítala jak hadr na holi. Stále kontrolovala, jestli mohu. NEMOHEŠ! Ani dnes! Ráno jsem chtěla odvézt homeopatce bylinky. Zas - změna rozvrhu dne. Nebudu jezdit dvakrát jedním směrem. Tak pojedu v největším vedru, vždyť ho tak miluji. Na lidech nezáleží! Hlavně na penězích! Chováme se proklientsky? Ó, nikoli!!

- Mami, jsem tak rozzlobená. Půl roku jsem nezkontrolovala, co se ti ztratilo, co nemáš, co zmrzačili. Co nezašili, co zničili. Nevím, jestli máš kapesníčky, jestli máš vitamíny, jestli máš hygienické potřeby... Nevím nic. Máš kmenovou pracovnici, ta má se mnou komunikovat, ale NIC. NEVÍM VŮBEC NIC. Místo abych dnes ráno sfrnkla do Smiřic, tak budu čekat, jestli milostivě otevřou dvoreček.

- Počkej, teď tu jede vozík. Neslyším. A ještě jede jeden.

- Mamko, víš co je nového? Začali u tebe vyměňovat okna. Až pojedu s bylinkami, stavím se v baráčku. Nafotím ti to, zítra ti fotky ukážu. Mami, kočko moje zlatá. Tys mě vždycky říkala:

- Ty moje kočko. Nebo ty koníčku!

- No jo, taky.

- Nebo jsi mi říkala, když jsme spolu přenášely žebřík:

- Ty koni!

- Tys vždycky věděla, kam s tím žebříkem tančíme. Já jsem ho jen přidržovala. Tys byla ten vůdce. Já tam zapomněla nohu. A ty vždycky:

- Ty koni, nemáš tam tu haxnu dávat!

Maminka se usmívá. Souhlasně kývá hlavou. Ano, tak to bylo. Ty koni, proč si tam tu nohu dáváš! Kolikrát mi mamka postavila žebřík na nohu, protože jsem kůň nešikovný. Nespočetně krát. 

Vyprávím jí o včerejší pětasedmdesátileté paní v Lidlu. jak mi řekla, že jsem kůzle. :-)

- Mami, Petroušek tě vždycky pozdravuje. A ptá se na tebe každý den.

- Děkuju.

- Pozdravuje tě. 

- Děkuju. Taky ho pozdravuj!

- Mami, jestli už zítra tě uvidím. Štvou mě. Mami, máš radost, že budeš mít nová okna? Co bys tam ještě dala nového? Co bys vylepšila?

- No to nevím. To bych musela přemýšlet. A mně už se nechce přemýšlet.

- Mami, asi zrekonstruuji taťkovu bránu. Bude krásná.

- Teďka se napiju.

- Napij, napij. Co máš?

- Nějakou šťávu.

- Aha, já piju v létě v zimě horký čaj. V zimě zahřeje. V létě ochladí.

Řeč plyne; vyzvídám, kdo v Neznášově prodával hrábě, kdo byl sedlák... Už zapomínla, udělala jsem si s ní výlety do její vesnice; maminka mi všechno ukázala. O každém stavení, o každém statku, u každého domu věděla... Natočila jsem si to.

- Jo, to já bych si vzpomněla, ale to je jako když pracuju. A mně už se nechce pracovat.

- Mami, víš, že mně se taky už nechce pracovat? Důchod a naše nemovitosti nás uživí. Furt přesvědčovat lidi, že jsou nemocní od jejich tloušťky. Víš, ono je pro ně pohodlné být tlustý a jít k doktorovi. Je to takový úzus. Mně to neba. Když chtějí umřít - jejich volba. 

- Mami, když jsme byly spolu na Chloumku, tak jsi mi říkala, že Habřinští si založili svůj hřbitov na Chloumku vedle toho původního a vy Neznášovští jste si založili hřbitov dole. Ukázalas mi první hrob. Znalas tu holčičku. Umřela na TBC. Mamko, tam v kapličce bydleli Hlavovi, viď?

- Ano, Hlavovi; jak ty si to všechno pamatuješ.

- Mami, to je moje pohádka od Tebe. V posledních letech jsem s tebou po krajině tvého dětství jezdila. Asi před sedmi osmi lety jsme jely na Chloumek. Už začaly padat kroupy, ale tys mě ještě vytáhla z auta:

- Pojď, já ti ukážu cestičku dolů ke studánce Kalafášce. Mami, kudy se tam k ní jde?

- No, to je lehké. Vede tam cestička. A pohádky je konec.

To mě rozesmálo. Nechce mluvit. Proto pohádku ukončila.

- Mami, karanténu nemohou protahovat do nekonečna. Místo aby byli pro lidi, aby otevřeli bránu! Tak vás schválně izolují... Plní notičky... Mami, zítra se uvidíme! Doufám!!

- Mamko, a s kým jsi seděla v první třídě?

- To už nevím.

- Mami, já s Pepíčkem Holsteinovým. Pamatuješ na něj?

- Pamatuji na Pepíčka Hol, Hol, Holsteina...

Těžké slovo. Ano, neprocvičujeme mluvu! NWO v Černožicích. Takhle nenápadně se pokoušejí uvést do praxe. Vědí to??? Vědí, nevědí, nedopadne to. Všechno skončí dobře pro lidstvo. Ještěři prý byli vyexpedováni mimo planetu už na podzim před třemi lety. Ale museli naprášit, jak to tu chodí s tou chazarsko-babylonskou mafií.

- Už jsem tady. Paní Hrobská, jen abyste věděla.

Koordinační je milá. Jedno kolečko soukolí. Striktně dodržuje GDPR. Zkrátka abych se dozvěděla o paní Aničce z naší pevnosti, musela bych zavolat jejímu Jéňovi. A co paní K? Žije ještě? Věchýtek - z loňských prázdnin má natočeno, jak se dere na terasu, ale není jí umožněno s námi obědvat! Aby nás prý nerušila. Ty vorle!! Kudla! - Se mi otvírá...

- Paní Konečná, vy jste tady nesnědla ani kousek melounu.

- Mami, vezmi si meloun! Já jsem ho neviděla. To bych tě pobízela. Mami, meloun patří k létu. Je to voda.

Maminka na pobídku reaguje. Chutná jí. A to je to, co opakuji. Stačí těm lidem jen říkat: Vezmi si.

- Mami, jaký je meloun?

- Jakej? Moc dobrej!

- Má kapesníčky?

- Asi polovina v krabičce.

- Tak jí je dávejte, takhle k tomu melounu, ať se nepokape. Odpoledne pojedu do Smiřic, tak se stavím s blumami. To je mamčino nejoblíbenější ovoce.

Lehký oběd. Rychle do bazénu. Udělám si siestu. Teď nemohu jet. Zavřeno. Užívám léta. Hodně! Snažím se sklepat špatnou energii. Voda uzemňuje. Jo. Hotovo. Jedu. 

Přistávám u domečku. Jde jim to. Milí lidé. A zedník začišťuje. Jdu se mrknout nahoru. Myší hovínka. Kontroluji podlahu. Prosím, aby všechny díry zatmelil. I tady pomáhá studentík. Jako včera čističi dlažeb. Tihle kluci se v životě neztratí. Osahají si dřinu a budou mít motivaci k učení.

Spokojenost. Jedu s bylinkami k homeopatce. Vyrábí čaje. Jeden na mě čeká.  :-) Ze tří jsem si vybrala VESELOU MYSL! Vracím se druhou stranou.

Stavuji se v DD. Koridinační už se zbavila štítu. a rukavic. Chjo, to si musí už jen v roušce lebedit. Jak ten Icek, co přišel k rabínovi: 

- Rabi, máme doma málo místa. Máme deset dětí... 

- Ici, nastěhujte si domů slepice. Pak přijď. 

- Rabi, je to ještě horší!

- Ici, nastěhuj si ještě kozu. 

Po týdnu přijde Icek k rabínovi. 

- Rabi, my už po sobě šlapeme, nemáme ani místečko.

- Ici, teď všechna zvířata vystěhuj. A přijď mi říci. 

Icik běží domů. Vystěhuje zvířata. V bytě se uvolnilo. Běží k rabimu.

- Tak co, Icik, máte doma málo místa?

- Rabi, máme místa, o jakém se nám nesnilo!

No, tak nějaká rouška, když měli štíty, hadry z netkané textilie, rukavice - to je bonbonek. 

Tak zítra už mohu přísně zavolat, přísně přijet. Přísné předpisy. :-) :-) :-) To je sranda. Jedna pečovatelka odjede zas na Ukrajinu a tady si lidi budou fáčovat huby. A proč? Protože neomezená moc KHS je nekontrolovaná. Dají doporučení a mašinérie už to sešrotuje po svém. 

 Pouštím si celou cestu Tenhle kluk, včera mi pusu dal. Vyřvávám. Prostřídávám s Depeší. Nabíjím se. Hluboké dýchání, vibrace, skvělá terapie. 

 Vymetám Pepco. Nic nepotřebuji. Jednu vnučku jsem neviděla od Velikonoc. Vše jsem kupovala dvojmo. Dnes kupuji jen jedno. Překážejí nám doma připravené dárky. Vyléčena. Petrouškův tatínek prý říkal:

- Dávat a ještě prosit, to je moc.

Nesu si drobné nepotřebné hezkosti pro vnučku do auta. Stavím se v Kauflandu. Ptám se paní ředitelky, proč má hodné lidi v domě, ale u pultu pavlačové jekny.

- Víte, tohle je můj třetí dům a vždycky byly stížnosti jen na pultový prodej. Je tam přímý kontakt se zákazníkem. Učíme, je, školíme.

- Hlavně také jsou nevyučeni v oboru. U vyučených je vidět profesionalita i ve vystupování. Ty studentky, co tam máte, to je děs.

- Souhlasím a pultový prodej stále obměňujeme.

Jedu domů. Bazén, lehátko, odibuji bohatou úrodu rajčátek. Jejich kořeněná vůně - kouzlo. Beru si svůj chlebíček. Dnes se mi povedl. Sklenici vína. Léto budiž pochváleno. Včera jsem odškrtávala po hodině diářek. Dnes začínám pracovat až ve dvacet. Do půl noci. Školení. Klientka se vrátila z noční. A teď?

Jdu hajat.

Dobrou noc!