Hvězdy, kotouly, stojky, přemety - zvládla jsem
V kamnech praská. Ticho v domě. Žofka – zlobivá kočka. Spí na koberci. Mourek – hodný kocourek; chrapčí na koši. Petroušek – nastydlý člověk – nechal své tělo spočinout v peřinách. A já? Zívám na celé kolo. Chci taky spát.
Dnes je to právě devět let od setkání, od blízkého setkání, s nositelem Nobelovy ceny dr. Lou Ignarrem. Hledal a našel molekulu NO. Svůj produkt Niteworks ověnčený cenou nejvyšší svěřil potravinářské firmě. Ta se jmenuje už od roku 1980 Herbalife. Dnes ještě s přídomkem NUTRITION. Dr. Ignarro je členem týmu vědeckého a poradního sboru. Fa pečuje o produkci jeho Nitworksu. Je to asi půl roku, co nás školil jen on line. Vysvětloval, že ve dvou odměrkách na noc není NO. Ale pomáhá v noci tělu tuhle molekulu mládí produkovat. Embryo – při tvorbě člověka produkuje gejzír NO. Pak dítě – ještě vyrábí hodně; až do třicátého roku života to jde. A pak už nic. Konec. Produkce NO pouze při pohybové aktivitě.
Louis J. Ignarro je americký farmaceut a biochemik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1998. Obdržel ji společně s Robertem F. Furchgottem a Feridem Muradem za vyjasnění role oxidu dusnatého jako látky ovlivňující nervový systém hladkého svalstva.
Pamatuji si, jak těžká byla kvalifikace na večeři s tímhle italským Američanem. Louis Ignarro. Lou. Tak moc jsem si přála večeřet s nositelem NC, splnilo se mi. Hodně jsem pracovala. Klienti mi pomohli. Fa mi zaplatila nocleh pro dvě osoby v hotelu Aquapalace v pražských Čestlicích. Večer nás šikovné a šťastné vezly dlouhé bílé vozy do libeňského zámečku. Tam na schodech stál dr. Lou a každého vítal zdvořilostní větou. Třeba – madam, vítám vás. Nebo - máte krásné šaty… V zámečku seděl u piána klavírista a podbaroval svou hudbou večer. Na té večeři nás bylo kolem třiceti. Tak málo nás splnilo.
Skvostná večeře s dekoracemi na talířcích se znakem Herbalife. U každého kulatého stolu jedna židlička volná. Laureát obcházel stoly a vždy si krátce přisedl na volnou sesli. Pro mě nezapomenutelný zážitek. Splněný sen.
Dnes je dr. Ignarro už šedivý. 82 let. Na jaře nás školil on line. Tehdy v tom roce 2014 nám několikrát ukázal fotografii předávání Nobelovy ceny.
- Tuhle fotku mám rád. A víte, co znamená to N na koberci?
- Nobel.
- Ne, přece niteworks. Já ho kvůli vám nebudu přejmenovávat na dayworks.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-ignarro-laureat-nc
Zdravotní fakta z našeho katalogu:
Niteworks vznikl jako
patentovaná kombinace živin na základě výzkumu doktora LOUIS IGNARRA, Ph.D.
Který za svůj objev dostal NOBELOVU CENU ZA MEDICÍNU. Pracuje jako člen
NUTRIČNÍHO INSTITUTU HERBALIFE A PORADNÍHO SBORU PRO VÝŽIVU. Oxid dusnatý je přirozeně se v těle vyskytující
plyn, který podporuje normální krevní a cévní oběh. Niteworks pomáhá navýšit
hladiny oxidu dusnatého především ve věku nad 30 let, kdy se hladiny oxidu
dusnatého začínají přirozeným vývojem snižovat. Když vy usnete... Niteworks® nespí. HLAVNÍ VÝHODY• Niteworks obsahuje aminokyseliny L-arginin a
L-citrulin
• Vysoký obsah kyseliny listové
• Vysoký obsah vitamínů C a E pro ochranu buněk
před oxidačním stresem
• S meduňkou lékařskou
produktový
list
Vybírám fotky do skupiny. Copak k první várce?
7. listopadu jsem vždycky stepovala u mohyly nebo u hrobu rudoarmějce. V roce 2014 jsem po zvládnutí velmi těžké kvalifikace byla na večeři s nositelem Nobelovy ceny dr. Lou Ignarrem. Objevil molekulu NO. Molekulu mládí. Tu nejvíc produkuje embryo, pak dítě, pak ještěčlověk do 30 let a pak už konec. Jen když se hýbeme. Máme k dispozici jeho zázrak - Niteworks.
Tak ještě něco přidám:
Sám na sobě demonstruje, jaký vliv na zdraví a kondici mají poznatky z tohoto objevu. Ve svých 64 letech využil své vědecké poznatky ohledně zdravé stravy, doplňků a niteworks a uběhl svůj první maratónský běh (42 km) za pět hodin 30 minut. A v 67 letech dokonce za 4 hodiny a tři minuty. Niteworks mu dle jeho slov pomohl významně k tomuto výkonu v takovém věku. Dnes v 82 nám na jaře říkal, že už běhá jen deset km. Kolena...
A tohle - to bude poslední.
Niteworks je skvělý i pro sportovce. Vydrží více a rychleji regenerují. A my ho s manželem užíváme každý večer den co den dvě odměrky do vody. Chutná skvěle. lehce citronová příchuť. V noci, když spíme, niteworks v nás pracuje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-k-erice
Zážitek pro dnešní den z letoška. :-) Já jsem dnes k Erice přijela jen s desetiminutovým zpožděním. Divily jsme se obě. :-)
- Eri, já jsem celou cestu velebila Boha. Za tu krásu. Za tu sličnost české krajiny. Za tu nádheru našeho domova.
Erika přitaká. Má stejné pocity.
- Eri, až pojedu domů, zastavím a vyfotím si to. Obloha smytá. Vypadá to jak v březnu dubnu. Pole se zelenají.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-den-jak-koralek-cestou-od-eriky
Od Eriky mohu blikat vlevo do Babiččina oudolí. Je to od ní asi dva tři km. Minule tam něco opravovali. Tak blikám vpravo. K domovu. Jedu po cestě, po níž jsme jeli spolu s Petrouškem v sobotu. Á, tady je ten malý viaduktíček. Jak se tam chtěl napasovat polský řidič s autem naloženým osobnímí autíčky.
Cestou se zastavuji v zahradnictví. Mají krásné obaly na květináče. Ještě se sem vrátím. Pokračuji na nákup. Zastavuje mě dávná bývalá žákyňka. Měla v manželství svého spolužáka. Blba na entou.
- Já vás ráda sleduji na tik toku.
- Neříkej. A co máš ráda?
- Vaše povídání.
Potěšila mě. Požádala jsem ji, aby se mi tam zjevila, abych ji poznala. Rychle mi v mobilu chce ukázat svého nového hodného přítele. Volá dceru, aby jí pomohla. Ta s ochotou mamince v mobilu najde toho zlatého nebo pozlaceného. V mém mobilu se ozvalo zvonění. Poledne. Petroušek volá. Loučím se s mou obdivovatelkou.
Chtěla jsem si dnes vyběhnout nahoru k prachárnám. Příroda, slunce, počasí mě volaly. Ale čas utíkal. Čekala mě poslední dodělávka naší zajišťovací smlouvy. A mám ji. Dvě české verze pro nás dva a dvě anglické. To mi připomíná, jak se dnes vlastenci, obyčejní lidé připojili před policejním domem na podporu osmi pozvaných k výslechu. Prý podání vysvětlení. Takový eufemismus. Líbila se mi jejich síla.
- Jménem zákona!
Dav se ptal:
- Jménem jakého zákona?!
- A víte, že slovo POLICIE nesmí být použita na žádné komerční obchodní účely? A vy jste firma. Obchodní firma s D-U-N-S!! Používáte na uniformách nápis! Koho chráníte? Čí jste ochranka?
Chodník je veřejný. Schody také. Ulice patří hlavnímu městu, tedy lidem. Najednou se vyvalilo po zuby ozbrojené komando. Slyším hlas novinářky Zuzky Adamson:
- Hele, oni jdou do nás!
Sledovala jsem záznam od dopoledne až po vítězný konec. Policie bohužel zapomněla pozvat své druhy ve stejnokroji, kteří vysadili dveře, bez varování; bez důvodu a z absolutní blízkosti nějaký sadista stříknul opakovaně zmocněnci Jany Peterkové slzný plyn do očí. Nechtěli zmocněnce pustit do soudní síně. Držel v rukách desky. Dveře nevysadil. Navíc mu znemožnili vidění. Pak ho unesli do nemocnice. To bylo v květnu! Spolek Šalamoun v čele s panem Peričevičem shledal šestero porušení zákona. Nikdo nebyl potrestán. Jo, za Dozimetr byl vyhozen policista, světlá výjimka, který poukázal na něco, co neměl. Mocní ještě kopou. Policista prý zesměšněn, odejit. To jsem nevěděla. To dnes povídal Pavel Zítko…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-vecer-v-zahrade
Pozdní oběd. Péťa nakřapaný. Pracuje v zahradě. Ťuká na
sklo dveří.
- Pojď se podívat. Ve skládku něco v rohu dělá…
Naznačuje chřoustání.
- Tak tam máme myš. Žere jablka.
Dojídám oběd. Jdu se podívat. Prý už to přestalo. Dveře zamčené. To je logika. My máme kočku. Ale přestalo to, tak zamkneme. Jsem zticha. Nechce se mi jít pro Žofii. Pustit ji tam… On stále ukončuje, zamyká, uklízí pod rukama. Bože! Ráno se půjdu podívat. Zkontroluji jablka.
Jdu sbírat ořechy. Letos jsou malé. Hodně jich je s černou slupkou. Nebude to příjemné louskání. Dostala jsem od Péti úkol jen sbírat. Ale můj rozum velí: Posbírej ořechy, hrabej listí.
Jak je chlap nachlazený, jdi mu z cesty. Vyhni se mu. Neodporuj.
- Ty jsi nahrabala hromady, jo?
Asi to vidí, ne?
Stmívá se. V korunách smrků – světe div se! - zpívají ptáci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-terasa-chodba
Už je skoro tma. Ještě jdu obměnit květinový závěs. Sázím chryzantémy, jak to stojí na účtence. Pro mě to jsou listopádky. Chryzantéma je takové to obrovské žluté nebo bílé. Taky růžové nebo do fialova. Dřív se vyráběly umělé do kytic na hroby.
- Tys´ koupila zase brambořík?
- No. A vím, kam ho dám.
Nikdy se neptá po kytkách. Divné energie. Sedám k počítači. Pracuji. Asi za hodinku a půl mám hotovo. Žofka zlobí. Neuvěřitelně. Zkouší na piáno. Přeběhla mi přes klávesnici ntb. Vyškrábala se na mou židli s použitím drápků. Kdykoli ji okřiknu, oplázne se. Štěkne na mě. Odmlouvá. Já jí rozumím. Puberta s ní hází. Holka, však ono tě to přejde s mateřskými povinnostmi.
Vždycky se ptám:
- Co chceš k večeři?
- Nevím.
Zlobím se! Jak nevím? Tak nabízím chleba s něčím, topinky. Většinou slyším.
- Koktejl. Tu dobrou kafíčkovou příchuť. Nemůžu se na večer cpát.
Dnes výtka! Nesvačil. Aha. Zapomněla jsem. Má k dispozici tyčinky, svačinky. Chleba. Ví, kde je šunka… Prská, kašle a já si to mám odskákat? Světlo mého žití narazilo. Nejsem Koukrová. Říkám si - tak lehkou večeři.
- Tak já ti dám koktejl.
- Vždyť jsem naposledy obědval!
V duchu si říkám – to mi ani neříkej! Víš, že nemáš mít díru mezi jídly delší než tři hodiny. Jsem zticha.
Jdu, krájím ze svého velkého bochníku. Kvásek ho dělá vláčným. Nějaké těžké energie. Zítra vykouřím dům od temných entit. To přejde. Nezabiju ho. Nechám si ho. Porouchaný, on se napraví. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-07-ach-ta-dnes-zas-zlobila
Odchází spát. Loučí se. Hovoří k Žofce. Usmívá se. No jo. Plné bříško dělá divy. Temná energie se rozpustila.
- Jdu do hajan.
Bylo to tu krásné! Jen z papírku nezmizelo: žehlit, štrůdl… Odškrtla jsem přesadit kytky, zajišťovací smlouva… Hýbala jsem se. O nic nejde. Udělala jsem fůru práce jiné. Navíc. Co chtít? Jen spát.
Dobrou noc!