I na hřbitov můžeš běžet kondičně
Neděle. Dopoledne relaxuji. Dospávám. V osm společné cvičení s Janou VanCoppenolle. Ani náhodou. Vražedný čas. Já si cvičím v půl jedenácté. Sama.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-13_Ranni_tacky_-_vytacky/
V poslední době ráda tvořím nejen svůj den, děje okolo sebe, vybírám si lidi, ale taky ráda tvořím u plotny. Včera senzační ořechovo-kávovou buchtu. Jen stařena zapomněla na čoko polevu. Dobré to bylo i tak. Dnes jsem se realizovala u polévky, svých emerických brambor a obalovaných jatýrek ve vlastní strouhance. Co přejmenovat brambory na české? Kde se vzal ten název? Tohle byly moje české ve slupce. Celou zimu místo okurkového jedovatého salátu vařím náš kompot z jablíček z našich jabloní. I dnes. Přihodila jsem pár jahod. Dřív jsem si nevážila našich jablek. Kupovala jsem u jezeďáků šestkrát stříkaná. Nebo sedmkrát? Jablíčka i hrušky mají vynikající. Protože je uchovávají - prý v dusíku. Ale spíš myslím v dobrých podmínkách. Jenže jsem přišla na chuť našim plodům. Klaním se jabloňce uprostřed zahrady. Rodí a rodí a dokazuje, jak je dobrá. Na můj vkus má jablíčka hodně sladká. Spíš suchá. Mám ráda šťavnatá. Jenže na jaře jsou i šťavnatá suchá. Jabloňko, jsi vynikající. Snažíš se. Děkujeme! Letos jsem klece s jablky odvezla do maminčina sklepa. Ontária opravdu vydržela do teď.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-13_Majolka_se_povedla/
Ještě si hodím majolku. Povedla se vynikajícně. Klepavá. Domácí. Tak - polévka hotová, kompot, majolka, emerické české brambory, jatýrka... Jsem šikovná. A ne, že né. :-)
- Peťuš, nepůjdeme zas na hodinku někam?
- Dnes ne. Nechce se mi.
Jak lehce se člověk nechá ovládnout. Tu odpověď jsem přivítala. Mně se taky nikam nechce. Chvilku si dáchnu. Budu koukat do počítače. Usínám. Vracím si kouzelný film. Zas se probouzím.
- Mami, tak mi jedeme.
- Tak brzy?
Linduška s Kitty sviští do Phy. Nedá mi to. Za oknem to zve k vycházce. :-)
- Peťuš, půjdu ven.
Čtyři odpoledne. Krásný čas. Před měsícem ještě tma. Dnes teprve vyrážím. Něco mě táhne jak špunt z láhve. Já, takový lenoch. A nechávám se svést. Co to je za sílu? Slunce? Nevím. Musím klusat ven. A půjdu se mrknout k mamince. Beru do batůžku náklad svící, kahánků. Zapalovač.
- Mami, tak už jsme doma.
- A já vyrážím na hřbitov. Tak Kitty je už ve svém.
- Už mi zas byla na jahodách.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-13_Nabit_se/
Klušu okolo Metuje. Půjdu až k mostu. Nevím, co mně to popadlo, těsně před tenisovými kurty se zdvihám do prudkého vrchu. Kousek dál jezdívaly motorky do vrchu. Teď jedu já. Už jsem uprostřed kopce. Ireno, co to na stará kolena tady tropíš za kousky? Vždyť se svalíš dolů! Rozhlížím se, kudy nahoru, abych neupadla. Fůra náletů mi vnukla - chytej se větviček a šplhej. Funím, chytám se větviček a šplhám. Jsem dobrá! Já jsem ten krpál zdolala. V Dolíku hrají děti fotbal. Zapomněla jsem si brýlky. Nerozlišuji, kdo tam dole honí mičudu. Ale podle zvuků děti.
Už jsem na konci pevnosti. Jdu stopami svého dětského věku. Tady jsem si hrála s dětmi. Vypadalo to tu jinak. Pozůstatky z doby rakousko-uherské říše. Spouštím se podél cesty na louku. Těším se na zvuk vody v potoce. Jestli poteče. Dlouhé sucho. Fotím. Teče. Zurčí. Voda je život. Slunce a pohyb taky. Vlevo fotím trať rodinných domků - tak jsem to kdysi viděla v nějaké mapě nebo plánu. Trať rodinných domků tam stálo. A vpravo poslední cesta tatínka, maminky a moje. Na krchov. To slovo my nepoužíváme. Loni v květnu, když jsme tam pochovali maminku, objevila jsem v stromořadí mezi bílými akáty i fialinkový. A voněly!
Na hřbitově zapaluji nejprve na hrobě strejdy Starého. Manžel tatínkovy sestry. Hned vedle jsme mívali náš hrob a vedle leží paní Slezáková. Maminčina dávná stařičká kamarádka. Světlo pro ni. Klušu k nám. Narcisy se drží snad měsíc. Krásné. Chlad jim svědčí. Petrklíč malinko omrzl. Ale oba když je zaliju, budou ještě kvést. No jo - když je zaliju. Ale čím? Vodovod ještě zavřený. Rozsvěcím lampu. Na dně voda. Už už ji vychlístnu. Napadá mě obejít okolní hroby. Petrklíče zality. Za pomníkem umělá svíčka. Péťa v prosinci dostal v trafice dvě. Ta u nich na hrobě už nesvítí. Zkouším rozsvítit tu naši zahozenou. Zázrak. Ejhle! Svítí! V myšlenkách chci mamince svěřit události. Maminka všechno ví. Chválí mě. Posiluje. Jdu rozsvítit na hrob tety Bartošové. Babičky toho mého neznámého stařičkého nového bratrance. Jeho babička byla sestra tatínkovy maminky. A ještě jedna tu leží. Teta Šimková. Dávala mi jako holčičce vytaženou slaďoučkou mrkvičku. A nechávala mě mlsat angrešty. Dnes vím, že to byl zlatý fík. Chutnaly fakt jak fíky. Od tety ještě k hrobu Matějovských. To byla má druhá rodina v dětství. O jejich Slávečka jsem pečovala od jeho dupačkovských let. Obě paní Matějovské - snacha i tchýně - nesmírně hodné ke mně. Koukám, letadlo práškuje. Azur je šedý, pod oparem. Kde zas hoši našli jedy? U hřbitova na obzoru hledám Sněženku. Je tam. Vidím ji v telefonu. Sbíhám zas okolo potůčku, který tekl v poli naproti našemu domečku.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-13_Ze_hrbitova_domu_zas_pres_sance/
Probíhám park. Na soutoku si vybírám cestu okolo kurtů. Čert mi zas našeptal:
Vyběhni krpál! Zvládneš to? Jsi už stará.
Poslouchám. Nejsem ostražitá. Běžím do kopce. Funím. Dala jsem to. Tady pode mnou pracovali kutnohorští havíři. Hloubili ve skále. Dovnitř bernardýni nosili cihly, ven hlušinu. Tady na ostrohu stávával kostelík sv. Jiljí. Tady byla původní osada Ples. Josef II. založil vesnici Nový Ples a Rasošky. Obě jsou stavěny jak podle pravítka. Nové, moderní vesnice. Stavení vyrovnaná okolo průchozí komunikace... Na ni kolmo ulice.
Za kurty hledám cestičku dolů. V pohodě sbíhám. Přejít most metujský, labský. Povodí Labe dosud koryto nevyčistilo. Bordel! Ohrožen pilíř! Odepsali, že prý to dají do pořádku, až budou lepší klimatické podmínky. Aha, tak to jim právě uteklo čtrnáct pěkných dnů. Posílám jim dvě fotky od pilíře znovu. Snad neurazím Turky naším označením bince v hospodaření. Píšu jim, že takové turecké hospodářství už zlikvidovalo zhroucení jednoho mostu v našem městě. Ať hýbnou kostrou!
Vítá mě Mour i Zrzečka. Petroušek odjel asi pro mléko. :-)
Je tu. Líčím mu své kondiční výkony. Očekávám obdiv. Nic. Bere to jako samozřejmost. Hergot téměř v šestašedesáti... Mamko, ty bys mě povzbudila!
- Já bych šel po cestě. Ty bys vyklusala kopec a sešli bychom se na soutoku. STejně nechápu, proč takové vylomeniny děláš.
Řehtám se. Prý vylomeniny. Kondiční běh do kopce.
Mami, pochval mě!
Vyvaluji se u Petrouška v pracovně. Zrzka se k němu přišla pomuzlat. Posloucháme z Messengeru umělý hlas, co za strašné nemoci na nás chystali v laboratořích hlavně pod černobylskou elektrárnou.
Práce s virem variola, stejně jako jeho skladování, je povolena pouze na dvou místech na naší planetě. V Rusku v podzemní hermeticky uzavřené laboratoři v Novosibirsku a v podobném speciálním zařízení v USA v Atlantě.
Ejhle, co všechno máme kousek za hranicí. Tajně si to přestěhovali sem.
- V českých zemích bychom nejvíc oslů našli v současné moderní době.
- Tak s tím nemohu souhlasit, protože u nás bylo oslů vždycky dost.
Tak začíná pořad, do kterého se už taky zavádějí tendenční kecy.
- Koukej, kvak.
Hledíme na Co naše babičky uměly a my jsme zapomněli. Ukazují placičky z kvaku neboli tuřínu a dubové mouky. Užíváme si klid nedělního podvečera.
Reportáž o mandlovém oleji se šťávou z okurek.
- To nemyslí vážně! Teď? Okurka je jeden jed. V létě zkusím ze své okurky.
Péťa zas trousí:
- Ta je trestaná ve vošklebinci pro krásu. To je na ní vidět.
Řehtám se. Nemám brýle. Ale vím, o koho jde.
- No podívej se, šereda otetovaná.
Jsme oba vysazení na tetuáž. Za nás symbol kriminálníků. Mořská pana. Růže. Srdce. Kříž. Onehdy jsem poslouchala pořad, jak mocní ani nemuseli nikde dělat reklamu. Jak se tetování rozlezlo po planetě. Mladí, ale i staré báby si nechávají na různá místa vytetovat různé obrázky, symboly. Bohužel, v mnoha je obsažená čertí hlava. Může se to tvářit jako kytička, ale je tam šikovně zakomponovaná. Symbol dělá zlo, aniž by majitel obrázku co tušil. Barva je rakovinotvorná. Takže člověk se vystavuje nebezpečí dvakrát. Symbolikou a chemií.
Byl to zas pro mě skvělý krásný den!
Dobrou noc!