I se lháři, podvraťáky, hlupáky, bezbožníky a ubožáky se na světě počítá
Ráno. Krmení. Okýnko od kamen. Ranní rituály. Stažené hrdlo ze včerejšího zážitku. Někdo na mě ječel. Já nevěděla proč. Bezdůvodně. Ani teď to nevím. Dívám se na svět optimisticky. Vidím svět mile, přátelsky, růžově, důvěřivě, možná naivně. Podvědomě cítím, že naivita mě chrání před nárazy. Ale jen do určité míry. Naivita mě drží stále v dětském módu. Jo, mohu mít životní zkušenost, mohu být vysokoškolsky vzdělaná, mohu mít vysoké IQ. Ano. Mohu být už velkou holkou, která prošla životními orkány, slunečnými dny, která v životě zažila hrůzy, které jsou už ale dávno zastřeny krásami života. Cítím stále duši přímočarého dítěte. Bez okolků vše na přímo. Totéž očekávám recipročně. Ale to se nenosí. Nechápu, že jsem u mnoha lidí personou non grata. Přece na obličeji se nosí škraboška. V srdci je krusta. Na puse je košík. Tyhle propriety nenosím. Za třiatřicet let mě Petroušek trošku zušlechtil. Přiučuji se jeho chování, jeho diplomacii. Ale pořád navzdory výuce zůstávám enfant terrible.
Snažím se emočně neškodit. Na rozdíl od manipulátora. Manipulace i s dobrým úmyslem je špatná, nežádoucí, patologická. Manipulátor se snaží změnit vaše vnímání předkládáním jiné reality a snaží se vám emočně uškodit. Jsou jen dvě věci hluboce transformující. Toxický patologický manipulátor způsobí emoční a v mnoha případech i fyzickou smrt.
Manipulátor má dvě osobnosti. Ta spuštěná - jeho traumatizovaná
část, je reálnější, častější, kde se pohybuje stále. Ale dokáže vytvořit druhou
růžovou osobnost, kterou předvádí klidně i léta svému okolí. Přepíná mezi dvěma
osobnostmi. Souvisí to se zraněním. Ten člověk je násobně víc zraněný, než si
dokážeme představit. Jeho obranné mechanismy mu vytvořily tuhle dvojitou osobnost,
která může fungovat ve vnějším světě, ale ve vnitřním se ukáže jeho pravá
povaha. Narcistní osobnost je postaru psychopat. Starý obrat je pro mě jasnější,
srozumitelnější. Státní zkoušku jsem skládala ještě s těmito termíny. Psychopat
cíleně manipuluje. Jedna poloha - pro svět, pro okolí, pro veřejnost; tam může
být charismatická osobnost, třeba i reálně pomáhající. Něco vytváří reálně pro
společnost. Ale to, jak se cítí lidé okolo něj - je propast. Jeho vztahovost -
černá díra. Může šikanovat děti, manželku, manipuluje, jak ji dostat do Bohnic;
ale stále to bude úspěšný politik, starosta, vedoucí skvělé firmy, ředitel
městské příspěvkové organizace, úspěšný vědec... Bude mluvit na pódiích jaké
trendy si představuje v oboru, pořádat přednášky, ale o přestávce si stihne
odeslat SMS - Nikdy jsi za nic nestála a nikdy stát nebudeš... Lovím z mysli
staré i nové poučky. Třídím. Upřesňuji. Docházím k názoru. Uvědomuji si důležitou věc: Já
nejsem oběť. Jdu provést okamžitou obranu. Na mně si nebude žádný psychopat cvičit,
co ještě může, co jeho protějšek snese. Já totiž mám za partnery lidi, kteří se
mi jeví jako prospěšní pro můj rozvoj. Mně moje životní dávná zkušenost z mládí
bohatě stačila. Po včerejšku jsem se z holky, z dítěte stala na
chvíli dospělou moudrou ženou. Klid. Obrana. Útok. Pak si zas zalezu do té své
růžové peřinky. Manipulátor z vás udělá nemožné monstrum. Vymyslí si, že jste si dovolil nepřijmout třeba nejmladší z pěti dětí. Přitom se snažíte, koupíte holčičce zlaté náušničky. Ale manipulátor si vymyslí: Nepřijals´ naše nejmladší. A proto jsi odmítán naší malou školačkou. - Manipulátor se mstí za své staré rány. Třeba netuší, že matka podváděla otce. Otec od rodiny odejde. A dítě mu má za zlé, že tzv. opustil rodinu. Nikdo mu neřekl, jak to bylo. On celoživotně bude škodit otci. Třeba tím, že mu neumožní vztah s vnuky.
Jdu se mrknout na FB. Ó, asi jsem včera fakt klimbla okolo toho snu o rypáčku. Nefungují odkazy. Opravuji je.
Mně se tak, ale tak nechce dělat. Hodně lidí říká, jak jsou unavení. Ale oni musí. Já nemusím. Dopoledne pár hovorů. :-) Pod hovorem vidím, že Petroušek volá. A zvonek.
- Otevři. Koupil jsem ti svatomartinskou husu!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-10_Svatomartinska_husicka_priplula
Fakt. Telefonuji s klientkou. Slyší hovor. Sice jsem si před deseti minutami namočila čočku, ale neodolám. To je to, co říkám klientům. Jednou za rok si dám houskový knedlík, bramborové nočky z bílé mouky. Lepidlo jak hrom. Zrovna včera jsem někoho poučovala. Horké si házím na talířek. Sklenici vína. Mňam, mňam, mňam. No to jsem si ale pošmákla. To mi přišlo vhod. Horký oběd přišel až ke mně. Přiletěla luxusní rozsýpací husička. Ó, děkuji!
V hlavě přemítám, přemýšlím o zlounech. O situacích, kterým nerozumím. O manipulaci. Jsem takový nezařaditelný vyvrhel lidstva. Totiž - jako dítě v Císařových nových šatech nahlas řeknu, co vidím, co cítím, co jsem slyšela. A to se nechce. TO SE NECHCE! Já jsem sama. Zůstanu taková, jaká jsem. Se spolkem pitomců, podvratníků, zrádců a manipulátorů nechci nic mít. Zůstanu do konce svých dnů jiná. Nezatížená, čistá. Bože, co by mi řekla maminka? Já vím. Už to slyším:
- My jsme nic neukradly, nikoho jsme nezabily...
- Jo, mami, dík za vzkázek.
Petroušek je tu.
- Jak ti chutnalo?
- Peťuš, takovou lahodu umějí udělat jen v hospodě, v jídelně, v hromadném stravování.
- Za dvě stovky, to je zadarmo. Dva druhy zelí, dva durhy knedlíků, stehno... Víš, kolik chtějí v hospodách? Sedm stovek!
- Peťuš, ale oni to pečou dvacet čtyři hodin. To je dnes energie.
- A myslíš, že v jídelně husu nepečou dlouho?
Má pravdu. Ale hospoda si na sebe musí vydělat. Ubrusy... Konec konců - ta jídelna taky. Před tou lžiepidemií jsme jezdívali do jednoho zámečku. Tam jsme se poměli. Asi před pěti, šesti, sedmi lety jsem v říjnu maminku nezastihla v DD. Jela jsme za nimi do jedné krásné venkovské hospody. Pečovatelky posbírali do mikrobusku pár lidí a jeli na kafe se šlehačkou. Mamka se radovala:
- Tys´ mě tu našla?
Vždycky se divila. Vždycky jsem ji pohladila, dala pusu:
- Mami, tebe najdu vždycky, nemusíš se bát.
Netušila jsem, že to nebude vždycky. Už ji nenajdu. V tomhle životě je to pasé. A v příštím ji nepoznám. I když - bůhví. Včera jsem četla článek o dětech:
Petr Machala Přeposláno z Martha Scholler (Martha Scholler)]
Novorozenec by měl zůstat u matčina prsu nejméně jednu hodinu po narození. Proto je pupeční šňůra dlouhá 50 až 60 cm, aby dítě mohlo dosáhnout na matčin prs. A teď nemluvím jen o pozitivních pocitech matky a dítěte, ale také o přenosu krve z placenty. Čtvrtina krve novorozence je v době porodu stále v placentě, a pokud necháme pupečník neporušený alespoň 25 minut, dítě vstřebá zbývající krev a netrpí anémií, jak se často stává. Mimochodem, tento přenos se týká i "velkých" kmenových buněk, které se z placenty přenášejí do těla dítěte, kam patří, a ne do "banky" v Řecku nebo Dánsku. Zvířata jedí placenty svých mláďat nějakou dobu po porodu, ne ihned. Z tohoto pohledu jsme jediní savci, kteří přestřihnou pupeční šňůru ihned po narození. Barbarský a traumatizující zákrok pro dítě, které si teprve zvyká dýchat. Proto by měl porodní plán počítat s možností přestřižení pupečníku až ve chvíli, kdy přestane bít, tj. asi po 25 minutách, což je nutnost a nemělo by se to považovat za rozmar. Pokud jde o lotosový porod, je to prastará praxe, a kdyby byla tak nebezpečná, dávno bychom jako civilizace vymřeli. Víte, že hodnota kmenových buněk dítěte se pohybuje mezi 2 000 a 4 000 eur? Je zřejmé, že jsou drahé. Tyto vzácné kmenové buňky mají doslova cenu ZLATA! Neměly by však být určeny pro banky kmenových buněk, ale pro... POUZE PRO NAŠE DĚTI! Je to nejcennější dědictví, které se přenáší přímo z placenty v prvních minutách po porodu. Kmenové buňky vznikají při početí a nacházejí se v placentě, vnějším orgánu, který vyživuje dítě po dobu 9 měsíců.(Claudia)
Irena Hrobská:
Přesně tak!! Proto nám zřídili zařízení zvané PORODNICE
A teď pozor!
Valentina Blokovana Irena Hrobská
to s tím snad nesouvisí.
Irena Hrobská Valentina Blokovana
Prosím??? No to teda ale souvisí!!! Ufiknout vám šňůru a do druhého dne dítě nevidíte. Bože!!! Svatá ty prostoto!
Chvilku se nechávám vtáhnout do plané debaty. Rychle si to uvědomuji. Bič a pryč!
Dar Bar
Po "narození" placenty, se v ní začne aktivovat Vědomí... které, když se neprestrihne pupeční šňůra, postupně přechází do dítěte. Tímto způsobem dítě neprojde takzv."Branou zapomneni", naopak zůstává ve spojeni s Bozstvim skrze informace a Vědomí, které do něj vteče z placenty. Takové dítě nikdy, ani v dospělosti, necítí prázdnotu, ani odpojení, protože k němu jednoduše nedojde. Naopak. Z placenty je mu předána informace, že vše je v souladu s Božím řádem a je neustále ve spojeni.
FB je sice špízák. Lidi tu nehovoří slušně. Ale vezměme to z lepší stránky. FB poučuje, tmelí lidi se stejným názorem a nutí přemýšlet.
To byl den. Radostný, smutný, přemýšlivý, teskný, listopadový. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-10_Krenik_s_cervenou_repou/
Ještě zvládám zpracovat křen s jablky a červenou řepou. Dnes stačilo. Jdu.
Dobrou noc!