I takové dny jsou duši potřeba

Mé návštěvy do DD, spíš k DD jsou pro mě víc a víc černou můrou. Už to není radostný let k mamince; muzlání se s ní na posteli, na lavici, pozorování vlaštovek, nácvik chůze s chodítkem, pozorování zahrady přes koruny stromů, náhled do míst maminčina dětství, hájovna, Neznášov... Svoboda. Interakce. My, kteří si nenecháme svítit světýlkem na hlavu, nemůžeme si nasadit roušku a nechceme si plácat na ruce jedy, jsme nuceni postávat venku. Čekat jak žebráčci, až nám svezou naše blízké. Zvůle moci, fašismus - teror. Maminku dala Mengelka do soudního řízení k znesvéprávnění. Poručník přece musí hlídat svého svěřence. Nejde to náhodou proti sobě?? Osmý měsíc jsem nebyla u maminky na pokoji. Vlastně v jejím příbytečku. V jejím soukromém prostoru... Tam mají přístup všichni cizí, jen ne její děti, její nejbližší. Stát usiluje o roztržení rodin, o znemožnění styku s blízkými. Usurpuje si den ode dne víc a víc moc na životem svých otroků. K uskutečnění mu přisluhují bezcharakterní nelidští zaprodanci. Hamižní honiči peněz.

Na devátou úřední jednání. Protistrana mladíček, který by chtěl uskutečnit své sny v blízkosti našeho domu - arogantní, suverénní, prolhané vystupování. Mladý šmejd. 

Na desátou se klientka omluvila. OK. Balím košík. Sedám do auta. Jedu za maminkou. Budu mít ještě čas k přemístění na RHB. Krásně mi to vyjde. Volám. Vyzvánění se přepíná k sestrám.

- Dobrý den, Hrobská. Mohli byste mi svézt dobře nabalenou maminku dolů?

- A máte to povoleno?

Tfujtajxl. Co to je? Rána do hlavy. 

- Ano, mám.

- A nebalamutíte mě?

- To bych si nedovolila.

- No já nevím. Já jsem tu čtrnáct dnů nebyla. Půjdu se zeptat.

Děkuji.

Znamená to pro mě - ano, půjdu předat zprávu, že dole čeká rodinný příslušník. To jsem se ale šeredně mýlila. Čekám v altánku. Prší. Nevlídno. Mají tu věci kopáči, kteří ničí původní historický plot. Takové pěkné intimní prostředí. Pět minut. Deset minut. Mám naštěstí dlouhý zimní kabát. Za sedm měsíců jsem v minulých dnech dvakrát nestihla přijet včas. Už jsem měla průšvih. Dovolila jsem se trefit do oběda. Neskutečný prohřešek. Ta, co lže, hned nahodila téma na poradu! Už se řešilo. Bože! Navrhuji: POPRAVIT! Odůvodnění: Přijela v půl dvanácté a personál musel mezi obědem sfrnknout výtahem dolů. Poprava bude vykonána za úplňku. A bude od baby pokoj.  

Maminčino kafíčko na zahřátí chladne. Patnáct minut. Stále se dívám k výtahu. Nic. Volám nahoru.

- Mohli byste mi svézt maminku?!

- Ano. Jdu to říci.

- A mohli byste laskavě přidat!? Volala jsem před dvaceti minutami! Berete mi můj čas!!

Zadržuji pláč. Teď nemůžu brečet. Musím být pro mamku veselá. Jenže v půl dvanácté jdu s kopýtkem na RHB. To abych odjížděla ve čtvrt. Posunu to. Za deset půl. Sleduji hodinky. Volala jsem před půlou! 

Během pěti minut je tu vyděšená Simonka.

- Mně to nikdo neřekl!

- Simonko, já se na tebe nezlobím.

Spustil se mi pláč. Naříkám. Slzy jak hrachy. Smutek padá na mamku. Chytá mě za ruku. Fakt. Hezká návštěva. Děkuji, řediteli! 

Domlouváme čas. Dnes tu budu necelou půlhodinku. Maminka mě uklidňuje. Plete si slovo.

- Buď hodná.

Ví, že tohle slovo nee. Hledá správné... Chtěla říci klidná. 

- Mamko, já za tebou jezdím tolik let. Mami, je tu fašismus. Platím za tebe plnou taxu, ale nedovolují mi jít za tebou, jíst u stolu, sedět na židlích, být v teple, protože nechci nechat na sobě páchat násilí. Lít si jedovatou pěnu na kůži. Mám ji zdravou. Nechci si nechat svítit tady na třetí oko. Mami, nechci mít roušku, protože bych se zadusila. Mami. Tady neplatí Ústava, Listina základních práv a svobod. Mami!!

Hladí mě. Vždycky hladím já ji. Máme omezený čas. Tentokrát ze strany instituce. Jestlipak si to budou propírat na poradě. Chápe někdo tu nespravedlnost? Jsem jen člověk. Jen slabá žena. Táhne mi šedesátý pátý rok. Mám vzdělání. Mám za sebou aktivní pracovní život. Měla jsem společenské postavení. A k čemu mi to je v tomhle zaprodaném binci? Kdejaká ficka, která v životě nic nedokázala, si vyskočí. Neuhlazeným rozkolísaným rukopisem se dotkne vašeho auta. Bez skrupulí zdvihne stěrač. Vsune cedulku se vzkazem. Můra hloupá. Kéž by s jí tisíceronásobně vrátilo to, co vysílá. Děkuji. Všem zlounům. Boží mlýny melou. A nikdo neví, kolikrát jsem byla svědkem pádu toho, kdo mi ublížil... Žádný strom neroste do nebe. 

RHB. Setkání s bývalou sestřičkou z ordinace. Jak hezky se ke mně měla. Obě jsme měly radost, že se vidíme. Zapomněla jsem na újmu... V DD se nedodržují zásady lidskosti. Práce s lidmi neexistuje. Ryba smrdí od hlavy! Stádnost. Nelidskost. Ještěrismus. Brrr!

Jdu na řadu. Chválím, jak se mi noženka vrací do původního stavu. Je tu se mnou lidsky zacházeno. Rozdíl... Státní moloch, soukromé zdravotnické zařízení... Ve státním platím, v soukromém nikoli. Paradox! V soukromém si mě váží. Nesu jim peníze prostřednictvím pojišťovny. 

Radost z cest za obyvateli DD je pryč. Netěším se. 

Pracuji. Slyším Petrouškův hlas:

- Jo, jsme doma. No stavte se! Těšíme se na vás!

- Přijde Kačenka s M.

Přerušuji práci. Jsou tady. Malý tříletý janek. K světu. To je radost. To je světlý vrchol dnešního dne. Vnučinku odvezli do kroužku. Nabízím metýnku, čaj. Co bych ještě mohla? Jo, loňské ořechy je nutno vylouskat. Už se nad nimi začínají moc slétávat moli. Sypu do dvou pytlů. Malý krásně mluví. Excelentně. Maminka mu opravuje ř. Tak malý a opravdu nádherně vyslovuje. Petroušek ho houpe v houpacím křesle. Hošíček je rozkošný. Nespoutaný. Svobodný. Zvídavý. Chytrý. Inteligentní. Malý krasaveček má ke mně odstup. Ale nechá se koupit. Na stole mistička s bonbonky. Sypu mu je do kapsičky. Na dně dva malí čokoládoví medídci. Stisknul je. Maminka je dobře vede. Ano, jeden dá sestřičce. Zapomněla jsem na dnešní újmu. 

- Pojď, vyfotím si tě zezadu na internet. Máš krásné oblečení. 

- Ne.

Dědeček mi ho fotí. Počkej ty fiškusi. Co bych mu ještě... Už vím. Tubičky s mlíčky z Bohemilk. Jedno kakaové, jedno smetanové. Nechává se koupit. Maminka říká, že to ještě nezná. Hošík plánuje: 

- Tyhle jsou moje a tyhle dám D.

To se mi tak líbí. Myslí na sestřičku. Koník. Rychlý. Umí být rozvážný. Přemýšlivý. Loudím:

- Pusinku!

Klidně dostanu i na každou tvář jednu. Kolik chci. :-) 

Hlídám čas. Dnes ještě v půl sedmé vaříme. Mňam, koule z krůtího masa. V osm konzultace. V půl deváté marketingová skupina. Trojkonjunkce Saturna, Jupitera a Pluta (prý se vsune i Neptun a Uran) - přináší změny. Vnímám je. Překotné. Tento rok je opravdu hodně tvrdý. Dnešní den konkrétně potvrdil vládu tří planet. Tfujtajxl. Přežila jsem.

Dobrou noc!