Imbolc

První únorový den. Zítra Hromnice. Konec slunovratových nebo adventních vánočních dnů. Už se nám to zas blíží - už v listopadu. :-) Mám ráda dobu temna prozářenou svíčkami, světýlky, hvězdami. V dnešní noc z 1. na 2. února máme Imbolc, Hromnice, pozimek či předjaří. Jsme uprostřed zimy. Imbolc označuje počátek jara. Přelom mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Na Hromnice o hodinu více.  Začíná předjaří. Čemeřice už pod sněhem nasazuje poupátka. Sněženky a bledulky se chystají. V tomhle měsíci se rodí jehňátka. Nepochopitelné. Uprostřed mrazů, chladu. Příroda zdánlivě spí. Pod povrchem se už probouzí. 

Kolik tradic jsme oprášili od plyšové taškařice. Kolik dnů s velkým D jsme sem nechali nalézt. Halloween. To my tady neznali. My máme Dušičky. Beltaine, Samhain... Třeba taky adventní věnec. Taky novinka. V posledních letech chystám slunovratovou výzdobu, dřív adventní. Letos - tedy loni 21.12. - jsem zapálila na zahradě oheň. Vítala jsem znovuzrození sluníčka. Slunečního boha Dažboga v okamžiku kračunu. Světlo zvítězilo nad tmou. Svarog odešel, je tu bůh slunce Dažbog se svými dary k životu – teplo, světlo, radost. Neslavili jsme svátek zamilovaných – pro mě trapný. Nemám ho ráda. Přitom jde o lásku. Dobře. Už se blíží… Den matek kontra Mezinárodní den žen. Který je mi bližší? Vracím se k MDŽ. Tatíčka a Alici už nepreferuji. Dnes Hromnice. Staronový svátek. Mamka měla doma hromničku. Za bouří ji zapalovala. Z půdy jsem si od ní jednu donesla.

Ráno rozevírám FB:

Inspirala

Zapalte si svíčku, je tady IMBOLC, OIMELC či HROMNICE

1. a 2.února oslavujeme svátek světla, očisty a nových začátků..

Rituály a tradice, které jsme si v průběhu stovek a tisíců let vytvořili, slouží k tomu, abychom si uvědomili svoji kontinuitu a místo v řádu světa. Bez tohoto uvědomění přichází bezútěšný pocit odcizení a nenalezení smyslu života.

Je tedy přirozené, hledáme-li instinktivně kořeny svých vlastních tradic a snažíme se je oživit.

Mnozí cítíme, že jde z velké části o tradice původně keltské, přestože všechny zmínky o našem keltském původu byly v různých dobách a z různých důvodů potlačovány a mýceny.

Ať již Germány, kteří na přelomu letopočtu zničily království keltských Bójů v Čechách, nebo po staletí trvající důsledná likvidace všeho "pohanského" křesťanským klérem, či nakonec i překrucování dějin komunistickým režimem. Ten nám za bratry přisoudil národy žijící na východě. Nikomu se ale nikdy nepodařilo zcela zlomit ohromnou moc keltské tradice v Čechách.

To, že si o Vánocích zdobíme obydlí větvičkami borovice, jmelí a cesmíny (jako staří Keltové o zimním slunovratu), že zapalujeme svíčky o Hromnicích, pálíme "čarodějnice" v předvečer 1.května, nebo ctíme "Dušičky" jako památku zesnulých, to všechno jsou původní keltské zvyky, které přežily v našich srdcích přes dva tisíce let. A je jich mnohem víc.

Den 1. února byl v celém keltském světě znám jako důležitý svátek roku - Imbolc, v Irsku nazývaný Oimealg, později přešel i do křesťanské tradice jako Hromnice. Imbolc byl především slavností keltské bohyně Brighid, dcery Dagdovy. Venkovský lid oslavoval konec zimy spojený s počínající laktací ovcí, zažíhaly se ochranné ohně.

Brighid byla jednou ze tří podob trojjediné bohyně. V zimě vystupovala v podobě "stařeny" (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí. O Imbolcu přichází proměněna v pannu a čistou bohyni, symbolizující příchod jara a znovuzrození.

Brighid je patronkou světla, ochrany, umělecké inspirace, silné intuice a věštění. Je také považována za patronku domácího krbu a plodnosti, ovčích farem - neboť právě v únoru je čas, kdy se hojně rodí jehňata. Je bohyní učení, patronkou kovářů, léčitelkou a zastánkyní opuštěných. Jako taková byla všude bohyní velmi oblíbenou na řadě míst po celé Evropě je jí zasvěceno mnoho studní a léčivých pramenů. Její oblíbenost nezmizela ani po příchodu křesťanství, proto se mezi svatými objevila v podobě sv. Brighid z Kildare.

Podle starých legend chodí tato bohyně dosud po světě (jako sv.Brighid) neboť mezi její nesčetné umění patří též schopnost udržovat věčný oheň keltské tradice. Proto někteří slaví Imbolc také jako svátek Bohyně keltského ohně. Jejím znakem je ochranný uzel vázaný ze slámy a připevněný nad vchod domu jako ochranné znamení. Ze stébel obilí se také vyráběly malé panenky, které pak dívky oblékly do šatů a nosily je od domu k domu. Každá domácnost dávala této symbolické nevěstě malý dárek.

Součástí oslav tohoto svátku bylo také zapalování malých ohníčků před vchodem do domu. Věřilo se, že mají symbolickou moc chránit dům před kroupami a úderem blesku. V tento den se také zhášely všechny ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky-panny, symbolizující bohyni Brighid.

V předvečer svátku Imbolc se obvykle konala bohatá hostina na níž nechybělo pečivo ozdobené symboly. Nesmělo se také zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V období tohoto svátku bývalo také zvykem slavnostně vykonat první jarní orbu. Pluhy se ozdobily barvenými pentlemi, polévaly (křtily) se pálenkou a byly doprovázeny mladými dívkami. Do brázd se pak vkládaly symbolické oběti bohům a zemi - kousky chleba a sýra.

Uvědomme si, že i právě teď na začátku února všichni vkládáme do brázdy svého života nové své cíle a sny pro tento rok, abychom o ně mohli nadále pečovat…

V křesťanské tradici se 02.02. oslavoval svátek HROMNICE, jež původně souvisel se slovanským hlavním bohem hromu a blesku, proto křesťané místo ohňů zapalovali na oslavu v oknech svíčky. Tento zvyk však byl dodržován po celý rok, zejména v období bouřek.

I Božena Němcová ve svém románu "Babička" zmínila tento zvyk, kdy babička dala v bouřce za okno pecen chleba a bílou svíčku - jako ochranu před případnou škodou.

HROMNICE jsou středem tmavé poloviny roku, poloviny období převahy Boha.

K jeho tradicím patří rozžínání všech světel, tradičním pokrmem jsou mléčné výrobky a kořeněná jídla. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.

Každopádně HROMNICE byl také symbol světla, síly a ochrany. A i když to byl svátek křesťanů, měl mnoho společného se svátkem keltským.

V textu je použité informace také od Vladimíra Šišky

Bůhví ví, jak to tady na světě všechno bylo. Historie se nám přepisuje před očima za našeho života. Tak jak můžeme vědět, co bylo před sto, pěti sty, tisícem let. Mocní nám předložili do učebnic to, co sepsali, ale jestli to tak je, hm! Včlenily se nám nové svátky. Některé se přivedly zpátky k životu. Jenže – všechno je jinak. Už jen to, že rok přece nemůže začínat uprostřed zimy. Jaro – tam je logický začátek života.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-01-rano

Po jednatřiceti dnech ranního vstávání si dnes maličko prodlužuji noc. Do osmi.

- Nechoď nikam. Mrzne tam. Je mínus šest.

- Jenom mínus šest?

Strojím se. Na běžky asi ne. Včera jsem se lopotila na poli.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-01-prochazka

V hlavě si rovnám, kam se chci podívat. Vyběhnu po šancích. To zas budu funět. Vrátím se k mlýnské promenádě.

Vycházím. Hned na rohu zjišťuji, že mi mrzne zadek. Zapomněla jsem si vzít kožíškové legíny a lyžařskou sukni. Něco vydržím. O to rychleji poběžím. Ano, poslední úsek do šancí funím. Ale není to zas tak strašné. Přece jenom je měsíc dennodenního běhu cítit. Vyhlídka Boženy Němcové. Do Krkonoš vidět matně. Pokračuji nad areálem autoparku. Dnes už mrtvé místo. Ožívá v létě při Brutal Assaultu. Vystavějí tam malé městečko s názvy ulic.

Míjím střelnici. Zákaz vstupu. Plot. Ani kdyby tam nebyl, bych tam nešla. Kousek dál – zákaz fotografování. Tady maminka začínala po maturitě. VÚ 1117. V chemické laboratoři pracovala naše sousedka paní Petrová. Mamka pak šla do 8521. Mami, hodně o tobě vím. Zajímalo by mě, co ještě nevím. Jdu zadem okolo vilek. Támhle v té byly jesličky. Když nás manžel opustil pro jinou, tentokrát už navždy, jeho úlety jsem snášela, ale tohle bylo vážné; musela jsem z mateřské jít pracovat. Živit sebe a děti. Linda byla malá. Vázaná na mě. Něco jako já na mamku po smrti tatínka. Rok v jeslích nemluvila. Až další duben mi vrchní sestra radostně hlásila, že Linda už mluví. Jo? A co řekla? Ano. V ten den se myslím fotili. Myslím, že jim na něco přitakala. Vycházím z promenády u domu, solitér. Vysoký činžák, kam se ze svého městského domu přestěhovala tchýně. Tam taky chvíli bydlela moje starší Deniska. Míjím cestu do střelnice. To slovo se mi příčí v puse. Tady v tom domě bydlel Doda. Tomáš Dokoupil. Spolužák Ivky, Ládi Bátory… A na gymnáziu o čtyři roky výš i můj spolužák. Tady k Novákovým jsem vodívala na hlídání Denisku. Vedle mateřská škola. Tam vodívaly mě – mamka nebo Iva. Ach, jak jsem nechtěla. Přitom mi tam snášeli modré z nebe. Pamatuji, jak jsem při předávání v šatničce řvala jako tur. Vidím okno. Stála jsem  něj a vyhlížela maminku. Támhle v záložně bydlela Božena Němcová při druhém pobytu a taky dr. Miroslav Ivanov. Měla jsem ho na besedě na učilišti. Městský pivovar. Já si ho pamatuji už jako sýrárnu. Vyráběli tu eidam. Naproti přes silnici bývalý hotel Tři lípy. Když tu točili Musíme si pomáhat, panovala tu ohromná souhra mezi filmaři a obyvateli. Filmují tu permanentně, ale při tomhle filmu byla báječná atmosféra. Mamka tu taky za pět set korun hrála v závěrečné scéně. Ten hotel se před filmováním zhroutil. Zřítil. Uvědomuji si - zřítil se tu jeden dům v Lidické, pak Tři lípy a když točili něžné vlny, zřítil se most. Docela dost za jeden život. Starostka po pádu hotelu Jiřinka Jelínková volala, co se stalo. Že to odklidí. Ne, ne. V žádném případě. Nechejte tam ty ruiny. Budou se nám hodit. A vskutku. Bolek s košatinou kočárku v závěru se tu motá na troskách cihel… Co dům, to vzpomínka. Na maminku. Na dětství. V postranní ulici, kde Csongor Kassai, to jako Šándor Kasai – běží ulicí ve strachu o život, a kde Pecha začne volat jude, jude, tak tou ulicí mě jednou vedla maminka jako malou holčičku za ručičku. Tam bylo jedno z řeznictví. Nade dveřmi měli skleněnou reklamu, takovou kostku, MASO UZENINY.

- Maminko, proč tam je jednou měkké i a podruhé tvrdé?

- To se budeš učit. Ni a ny.

Vskutku mě to naučili. I další věci v češtině. Studovala jsem češtinu sakumpingl devatenáct let. A pak ještě průběžně na kurzech a školeních. :-)

Na rohu bílá deska Valušky Dvořákové. U ní stávala pionýrská stráž. Zastřelil ji 5.5. omylem německý voják z okna Čtvercáků. Původně chtěl sestřelit poštovního úředníka, který shazoval německý nápis nebo orlici z pošty. O Valušce mi vyprávěla Jéňova maminka paní Hrušková v DD. A stejně i Hela Vyroubalová. Moje kolegyně. Ta mě měla ráda. A já ji.

Všude vnímám maminku, školu, dětství, radost, bezpečí.

Jsem ráda, že jsem v teple. A v teple domova. Tam, kde mám Petrouška. Od roku osmdesát devět mě chrání. A chápe. Někdy nechápe. Ale to nevadí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-01-krasa

Fotím kytice tulipánů. Mám ve zvyku kupovat dvě. Většinou fialové a třeba červené. Promíchávám je do dvou váz. On mi stále nosí žluté a červené. Včera mi přinesl krásnou kombinaci. Červené a červené se žlutými okraji. Nerozdělila jsem je. Jsou překrásné. Husté v jedné váze.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-01-posledni-a-prvni-rajcata

- Petroušku, tohle rajče a tohle a tenhle mrňousek jsou moje poslední letní rajčata. Květy jsem neopylovala, tak dozrála jen ta, která byla před úklidem zelená. Vlastně jsou to naše první rajčata letos. :-) Z loňska.

Jdu si dát hodinu zapperu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-01-mnamina

Upeču štrúdl. To Petroušek miluje.

U práce myslím na jednoho člověka. Je mu těžko. Není mu pomoci. Vím, že určitě je. Třeba frekvenčně. Jenže to člověk má věřit. Myslím na něj už půl roku. Jsem z toho celá smutná.

Taky z toho, že tu čtyři roky chvilkaři drželi hubu. Nevadily jim skandály a zlodějny. Dozimetr. Kampelička. Zázračné smrti. Nejvyšší drzost bitkoiny. Blažek z toho raději ihned vycouval. To už něco znamená. A nic. Když drzý člověk, bez prověrky a kartičky na Hrad vycení na veřejnost soukromé SMS, tedy poruší listovní tajemství, hned se sejdou miliony. Prý na podporu prezidenta. Cože? On je to aktivista? Proč na podporu? On porušuje základní zákon. Volby byly 4.10. Pomalu před půl rokem. Všechno se jim hodí. SMS. A zrušení peněz pro výžirky neziskové – viz včera. To mě netěší, ruší v klidu, vede ke smutku. Za co jsme zvonili klíči? Dali nám do hlav, aby odtáhli komunisté. Hezky nás oklamali. A teď tady davy podporují komunistu. Zrádce. Lháře. Člověka, který nedodržuje základní zákon. A první v řadě od roku 1918 si vydobyl pro manželku, která nemá žádnou státní fci -je to jen manželka - nehorázných skoro sto tisíc. Hanba! To je nenažranost. A lidi jim tam jdou na náměstí mávat. Ne. Nechápu. IQ šlo dolů nejen u dětí. Sklouzlo někam do gatí i u dospělých. Nechali se obelstít. Ten rezáč ukradl vybraných šest milionů. Rozpustil. Nechal si. A klidně se vrátil. Bože!! Ty to vidíš!

Z komentářů:

Četla jsem nadpis na podporu prezidenta Pavla. A já se ptám, proč na podporu prezidenta Pavla? Kdo co mu dělá? že potřebuje v republice podporu, notabene i cizích státních příslušníků a nenávistných lidí? To se mu líbí? Kdo ho podporuje? Lidé plní nenávistí, viz nějaké ty cedule? A zase se do toho montují zpěváci, do kterých by to člověk neřekl, protože jsem si myslela, že jsou empatičtí a se spravedlivým mozkem. Njn, život a kopance jedno jsou.

Má paní pravdu. Herci ať hrají. Zpěváci ať zpívají. Cirkusáci ať jdou až tam…

https://www.youtube.com/live/jDZHJZBJAVs

Moc pěkně shrnul přestávku Milionu chvilek pro demokracii incorrect.

Kéž jsou všechny bytosti světa v lásce, v jednotě, v inteligenci a otevřené mysli.

Dobrou noc!