Infovize

No, úterý! Co nám přinese den?  Vstávám včas. Na desátou k Erice. Jedu na stříhání.  Než všechno obstarám, půl desáté. U žádné kočky jsem nehlídala WC mísu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-10-rano

Při chemickém ošetření zaklápím prkénko, abych si tu naši všudybudku neotrávila. Vyjíždím. Měla jsem tři šikovné kadeřnice. Ona je ta třetí. Ale pro mě první.  Beru s sebou lyžařskou sukničku. Posloužila, ale zipy se jí rozjížděly odspodu. Prý mám dva roky na reklamaci. Prodavačka mě minulý měsíc vyzvala, ať si sukničku klidně přivezu. Tak tedy jedu.

Ve městě mlžno, za městem ještě víc. Zkouším si rozsvítit mlhovky. Zkouším si je i vypnout. Umím. Znovu rozsvěcím. Pozoruji protijedoucí auta – aha, taková ta světla dole, ta přídavná, to budou asi ty mlhovky. Přede mnou jede slimák. Netroufnu si ho předjet. V bílé není záhodno. Ne, ne. Žádné riskování. V mlze se nepředjíždí. V mlze je to zrádné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-10-u-eriky

U Eriky začíná prokusovat mraky sluníčko. Vítají mě její dva chlupatí hezouni. Dnes jdu jen na mytí a střih. Tak hodného člověka, tak dobrou duši, jako má Erika, jsem dostala od Vesmíru v době, kdy jsem složila fci ředitele. To už je let. Ó, jak jsem šťastná, že mě tehdy Petroušek popostrčil. Složila jsem fci. Dělat blba pro někoho, kdo si neváží... Ne, ne. Starý starosta odešel. I já jsem zdvihla plachty. Zůstala doma s maminkou. Díky.

Od Eri stoupám k Náchodu. Cesta volná. VOLNÁ! Já snad pojedu centrem. Nikde nikdo. Na konci města obchodní zóna. Ráda se tam stavuji cestou z Polska. Nejedu Do Polska. Jen Sportisimo. Vysvětluji, že mi před měsícem doporučili sukničku přivézt. Slečna volá vedoucího. Mladíček, zkouší pevnost zipu. Ne, on se nerozjíždí od sebe, ale odspodu. Myslí, že mohou vrátit peníze. Ještě jdu omrknout jiné lyžařské sukně. Mají dvě, hezké. Moc krátké. Postrádaly by svou fčnosti. Vracejí mi peníze na kartu. Prý je obdržím tak za dva tři dny. Hm. To jsem takhle nikdy neviděla. Vždycky vraceli hotovost. Je to jedno.

Ireno, vrať se domů. Jsi objednaná na oční. Po dvou letech si nechám přeměřit oči. No, hlavně po roce od absolvování kurzu s Markem Komissarovem Vidění naslepo. Tehdy po první nebo druhé lekci řekl:

- Ireno, proč máš brýle?

- Abych viděla.

- Sundej je.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-10-infovize

Od té doby je nenosím. Dnes jdu na oční s tím, že chci jen přeměřit dioptrie. Chtějí mi měřit oční tlak. Ne. To nedám. Zas mi prsknou do oka. Ne. Žádné foukání. Sestra si tak dlouho chystá stroj, rejdí před mým levým okem. Flus! Vypískla jsem. Doktorka nadskočila. Sestra se mračí. Je to prý marné.

- No a léčíte se s něčím?

- Ne.

- Berete nějaké léky?

- NE!

Měření zraku strojem. 

- Jé. Jsem na Sněžce. Vidím přehradu dole v Karpaczi.

Změřeno. Teď  čtu. Snellova tabule.

- Mám to zlepšené?

Doktorka kroutí nevěřícně hlavou.

- Máte.

Čtu dál.

- Tohle už nepřečtete.

Čtu řadu. Vítězoslavně vykřikla:

- Jedna chyba!

- Moment. Už to vidím.

- Ale tohle už nepřečtete.

Přečtu. Když chceš, všechno jde. A to si zapamatuj!

- O kolik se mi zlepšily oči?

- No. No, pro lepší zapamatování o jednu dioptrii.

- A přesně?

- O jednu a čtvrt asi tak.

- Víte čím to je? Já už rok přes ty brýle nekoukám. Tuhle jsem si je večer cestou z divadla zkusmo nasadila. Ne. Mlha. Je to právě rok, co jsem absolvovala u Marka Komissarova, to je Moskvan žijící 34 let v New Yorku, kurz vidění na slepo. Infovizi. Slepí začínají vidět. Hluší slyšet.

Doktorka kroutí odmítavě hlavou. Nevěří!! Jasně! Chápu!! Nemůže věřit! Lékařka, ne?

- Měli jsme tam čtyřletou slepou holčičku. Během chvíle viděla. Šla sama po schodech. Můžete vidět loktem, hlavou zezadu, já jsem viděla takovými okýnky blízko spánků. Je to cvičení intuice. Nemusíte vidět očima. 

Nepřesvědčila jsem ji.

- Jaké mám pozadí?

- No, pravda je, že fakt pěkné.

- No, vidíte. Může to být výživou?

Já to z ní nedostanu. Vyživuji tělo. Bude mi příští rok 68 let, a ona je skoupá na pochvalu. Mám pocit, že nemá radost z mého zlepšeného vidění. Spíš, jako kdyby se zlobila. S díky odcházím.

Doma se spojuji s Markem. Posílám mu nejprve video na Whats App. Pak volám.

- Irena, jsem rád, to je úspěch. Rád tě vidím.

Líčím mu s očima navrch hlavy, jak to bylo v ordinaci. Jak rok nenosím brýle. 

- Já jsem teď na kurzu ve Francii. Pozítří odlétám domů. V najabrje přiletím k vám. Do Hradce Králové.

- Super. Tak se uvidíme. Marku, já jsem rok neměla masku. Začnu zas cvičit naslepo.

- Ne. Teď už ji nenasazuj. Viděla bys třetím okem. Ty už intuici máš. Je třeba, abys viděla svýma očima. Procvičuj oči...

Vím, co chce říct.

- Marku, to dělám. Jedu za náklaďákem, čtu jeho nápisy. Pak si ho dojedu. Přesvědčím se, že jsem četla z dálky dobře. Nebo když tu byl takový velký světový festival Brutal Assault, šla jsem městem a četla si značky zemí. Nebo ostřím lístečky na větvi.

- Výborně!

Zdvihá oba palce.

- Maladěc.

Smějeme se. Ještě chvilenku klábosíme, jak se nechce, aby lidi viděli.

- Marku, vzpomněla jsem si na ten Ústav slepých v Petrohradu. Jak jsi je rozkoukal, ale ono se nechtělo.

Kýve hlavou. Jasně. Kam by se poděl slepecký průmysl? Vodicí psi, slepecké hole, obroučky, čočky do brýlí…

Co je infovidění? Infovize?METODA PŘÍMÉHO VNÍMÁNÍ INFORMACÍ Z OKOLÍ

Tato metoda umožňuje probudit vlastní vnitřní informační centrum, díky jehož probuzení je člověk schopen přijímat informace ze svého okolí bez použití základních pěti smyslů.

Celý život se snažíme neustále správně rozhodovat. Tato rozhodnutí přijímá náš mozek na základě informací, které k němu přicházejí z vnějšího prostředí. Tyto informace budou věrohodné jen tehdy, pokud náš mozek obdrží skutečně přesné informace. Informace které potřebujeme nám dodává našich 5 orgánů vnímání (zrak, čich, sluch, chuť, hmat). Jsou zprostředkovateli mezi okolním světem a našim mozkem. Tyto naše orgány však mají tendenci dělat někdy chyby a tím předávat mozku chybné informace. Náš mozek na základě těchto chybně dodaných informací udělá nesprávné rozhodnutí, což může vést k nepříjemným životním situacím a někdy pro nás a naše okolí i k fatálním následkům.

Hledám cvičení po loňském svém kurzu. Učila jsem to vnučku. Sama jsem si nechala zkoušet svou intuici. Šlo nám to vynikajícně. Tuhle jsem cvičila určování karet. Je to tam.

Jéjejej. Dva měsíce temna. Koridor zatmění. 

https://www.youtube.com/watch?v=VxWzlbYH8C0

Koridor zatmění startuje 14. 10. zatměním slunce a končí 18.11.zatměním měsíce. Zatmění určují hlavní trendy na příštích šest měsíců. Náročné období. Intenzivní období, vypjaté situace. Naše činy a rozhodnutí učiněné v tomto období budou doznívat dalších šest měsíců. V den zatmění měsíce mohou neshody ve světě eskalovat. Pozor na dlouhotrvající konflikt a šokující rozhodnutí… Ti, kteří řídí procesy světa, se také přizpůsobují planetárnímu období. Někdy čekají desítky let na nejpříznivější období pro realizaci svých činů. Vstupujeme do časového období, kdy nás nečeká moc radostných událostí. Turbulentní časy. Bude záležet na nás samotných – být pozitivní, neztrácet víru v lepší zítřky. Říjen a listopad – extrémně důležité měsíce. Během takových důležitých událostí dochází k historickému zlomu a to i v myslích lidí. Buďme co nejopatrnější. Pokud jsme dříve měli udělat nějaké rozhodnutí, stále jsme ho odkládali, musíme jej uskutečnit, jinak nás životní okolnosti donutí. I když nemůžeme ovlivnit globální události, můžeme se jim bránit jednoduše tím, že je nebudeme energeticky podporovat. Tedy záleží na naší mysli, jaké situace živíme, jak o nich přemýšlíme. Svět je v dlouhodobé hluboké transformaci. Vzájemnou podporou můžeme dosáhnout co nejlepších výsledků pro sebe i pro svět.

Když jsem dnes četla komenty tupých, neprobuzených pod policejním vystřelením bočního okna buditele Pavla Zítka, bylo mi z toho smutno. Budeme někdy držet při sobě? Tolik závistných větiček. Kde na to fáro vzal? A co je jim po tom? Mě vůbec nezajímá, kde kdo vzal na své auto. Asi vydělal. To musí vědět on. Podniká. Je tu ještě mnoho nebohých zabodaných koťátek, která v pelíšku strádají. Ani jejich bystrost není na výši. Je třeba se hodně, hodně dívat po světě, učit se a zkoušet aspoň lézt po čtyřech, když už to nejde po dvou. Zítko má dosah, to někdo z jeho nepřátel někde pronesl, přes milion hlasů. takže co?! Permanentní mazání profilů, šikana, ubližování... Jde si za svým. Žádná koryta. Žádné fce. Žádná strana! Probouzet národ. Otevírat oči. Podniká si ve svých aktivitách. To nemohou přenést přes srdce. Závist.

Jdu spát. Bylo to dnes divoké. Taková energetická předpříprava na zatmění slunce. Beru to s rezervou, s radostí, s klidem. Nepřidávám tomu důležitost. Pchááá. A je to pryč.

Dobou noc!

P. S. Z FB 

Policie ČR nejenže nedodržuje platné zákony ČSR a Listinu základních práv svobod, ale nedodržuje ani neplatný zákon 273/2008 sb. §99, kde je řečeno, že název POLICIE MŮŽE MÍT POUZE STÁTNÍ POLICIE. Takže jak to, že se tak jmenuje korporátní policie ???