Inspirace od paní Lenky Kubínové

Sdílím reakci na mé včerejší vyprávění z FB od paní Lenky Kubínové:

Lenka Kubínová: Irenko, taky musím říci, že s velkým zájmem a moc ráda čtu váš blog. Bere mě u srdíčka a mluvíte mi z duše. Stejné pocity se mi honí hlavou, mám stejné vnímání světa. A láska k mamince. Klobouk dolů. Moc vám rozumím. Vím jak je to náročné a těžké se starat o rodiče nemocné. Měla jsem u sebe půl roku svou nemocnou maminku (dnes 82 let) . Bylo to už před 2 roky a měla jsem jí u sebe v Dolních Břežanech "na léčení". Byla v zoufalém stavu ve spárech doktorů. Nechtěla žít, byla totálně podvyživená, zdevastovaná, bez energie, depresivní, nechutenství, bolesti celého těla, průjmy, artritida, sotva se zvedla, chodila o berlích, ledviny v nepořádku, vysoký tlak atd. atd.. jedla jen hrsti prášků denně (napočítala jsem jich 20), nevěděla ani na co všechno jí lékaři neustále předepisují další a další prášky. Pro samé prášky se nestihla ani najíst, ani neměla hlad, ani chuť. :( Dědeček (můj tatínek) už byl neštastný. Víte, žijí spolu v malém domku na okraji městečka Ústí nad Orlicí v malebném údolí u řeky už 60 let. Vzala jsem si seznam těch léků, udělala si analýzu detailní, konzultovala s kde kým. Padlo rozhodnutí, neměly jsme co ztratit, vzala jsem si jí na pár měsíců domů. Převezla jí 280 km daleko, vytrhla jí z jejího prostředí. Souhlasila, byla už rezignovaná. Manžela jsem poslala do lázní a pustily jsme se tu spolu samy dvě s mami do práce. Byl to těžký boj, bylo tam i zhoubné bujení na močovém měchýři. Bylo léto, krásné počasí, bydlíme v domku u lesa a pustily jsme spolu do práce. Mami jsem zařídila v domě pokojík, koupila novou postel - celou ve dřevě, ani jeden kovový šroubek, vše přírodní. Nevěděla jsem jak to dopadne, ale rozhodla jsem se, že to dopadne dobře a ono to dopadlo dobře. :) Ten proces byl bolestivý, mluvily jsme spolu, rozebíraly život, zpívaly, učila jsem ji dýchat za pomoci zpěvu (moc ráda zpívá). Neuměla dýchat, byla zaťatá, zatajovala dech bolestí. Začaly jsme s detoxem, postupně jsme vysazovaly jeden prášek za druhým, Knaippovy teplé a ledové střídavé koupele artritických rukou. Koupele v zásadité soli, ufff... Nemohla jsem jí dostat do vany, z vany, zvládla jsem to za pomoci židličky, pak už radši jen sprchový kout. Na noc detox. náplasti na chodítka. Zábaly celého těla do lněného oleje (speciální z Německa z kliniky Budwig) . Bazen na zahradě se hodil, mami se na plavání těšila. Vždy po odpoledním spánku sprcha a cvičení v bazenu. Saturace minerály, stopovými prvky, Budwig metoda, dopolední sluníčkování v lehátku na zahradě, já mezitím vyráběla ovocné a zeleninové štávy, vařila pohanku, silné vývary slepičí. Na detox pomohl přístroj SOLO Freq Diacom. Věřila mi, byla jsem tak přesvědčivá, že uvěřila. :) Po večerech jsem konzultovala s našim rodinným přítelem a léčitelem z Orlických hor. Po nocích koukala na dokument. seriál Ty Bollingera "The truth about cancer",(Pravda o rakovině) celý v angličtině, zastavovala jsem si, překládala výrazy, kterým jsem nerozuměla, dělala si výpisky a utvrzovala se v tom, že jdeme správnou cestou. Jejímu ošetřujícímu lékaři jsem sdělila svůj plán zbavit jí závislosti na lécích a vytrhnout jí z té lékové spirály, ani moc neodporoval. Stačilo mi, že mi řekl, že se jí nic nestane, že léky předepisují "preventivně", aby kdyby, co kdyby náhodou je rodiny žalovali, že jejich seniorům odmítli dát léky ??!! Jak absurdní ??!! Jaký alibizmus ??! Kolik je v této republice podobných seniorů, kteří mají v krabicích tuny prášků a jen jako bioroboti poslušně polykají v určený čas ??!! Ach bože kam jsme se to dostali ? Maminka byla nejprve apatická, byla i katarze, slzy, bylo jí smutno po dědečkovi (nikdy se od sebe ani na den nevzdálili). Pozvala jsem na jeden den na rozptýlení jednu starou tetičku velmi veselou a milou osůbku žijící blízko odsud (maminčinu sestřenici). Vyrazily jsme na "holčičí" výlet do Panenského Týnce, na oběd na Zbraslav, odpoledne koupel v bazenu. Maminka byla den ode dne lepší, vracela se jí hybnost,chuť k jídlu, potom už se začala zajímat co a jak dělám, nenutila jsem jí, sama přišla, přinesla si notýsek a tužku a začala zapisovat. Už to zkrátím, ale měla jsem nutkání vám ten příběh napsat, protože s vámi moc cítím a chápu vaše pocity a naštvanost na "systém" v domově pro seniory, kde máte maminku. U nás se to povedlo a mami jsme vrátili zpět do života. Maminka je nyní bez jediného prášku. Zmizely všechny problémy, vysoký tlak zmizel, artritida je pryč, močový měchýř je zdravý, ledviny též, cholesterol v pořádku, krev v pořádku. Hybnost skvělá, chodí bez berlí a lítá s dědou na kole. Vrátila jsem jí po těch měsících dědouškovi jako vyměněnou a on mě za to objímal, drtil mi ruku a děkoval, že má zpět babi zdravou, mladou a krásnou. Užívají si každý den, denně chodí na procházky, když je hezky jezdí na elektrokolech na výlety. Ten náš rodinný léčitel řekl mamince: "Když budeš dělat všechno, jak ti řekla Lenka, tak už nikdy nebudeš potřebovat doktory". Ona řekla jen "Tak jo" a tak se stalo. Chodí jen na preventivní kontroly a doktoři se nestačí divit. :) Zbavila se i 30 leté závislosti na prášcích na spaní a to byl MEGA úspěch !!! Čte vás dost lidí a dala jsem tu tento příběh jako motivaci, že dokud je čas a pokud člověk má tu sílu a odhodlání, tak se dá ještě i v takto vysokém věku nastartovat samoozdravné procesy v těle. Mám z mamky obrovskou radost, je veselá, ta změna psychiky byla až do očí bijící. Píše rodovou kroniku, skládá básně, písně, stále něco luští a sepisuje, pracuje na zahrádce. Styl stravování si převzala a už je to její běžná denní rutina. Proto před vámi smekám a je dobře, že píšete tento blog a proto píšu i svůj příběh, protože dokud naši rodiče žijí, můžeme pro ně udělat co je v našich silách a možnostech, aby svůj podzim života prožili radostně a důstojně jak jen to je možné. Držím vám palce a postavte je tam tvrdě do latě v tom domově, kde se starají o maminku. Držte se. 👍Přikládám foto mami "před a po " :) Hezký víkend.

Má reakce z mobilu bez diakritiky:

Irena Hrobská Lenka Kubínová Nadherne, dojemne, poucne, K ZAMYSLENI PRO LIDI ZE SYSTEMU!!! To je vse, o cem pisu, co chci predat, proc zduraznuji maminciny plice... JO, JO, JO! ANO!!! DEKUJI. 

Atir Rosquin: S mamkou jsem si nerozuměla, ale tatínek byl pro mne Bůh...:-), u něj jsem nacházela porozumění a lásku...

Irena Hrobská: Holčenky, už jsem doma. S dovolením nasdílím, Leni, Vaše krásné vyprávění. Oni si to přečtou, třeba pochopí, co po nich chci. Snad mě začnou vnímat. Jsem jak hluchý, který buší do vrat. Hluchým :-)

Lenka Kubínová: Ano jistě, budu moc ráda, když někoho ten příběh inspiruje a dodá mu odvahu a kuráž. Jsme vědomými tvůrci a můžeme vytvořit lepší svět, když máme víru v sebe, v lásku a v rodinu. :)