Já se picnu
Já se picnu. :-) Řehtám se. Pozoruji se, co si pamatuji. Jestli nezapomínám. Jestli si dobře vzpomenu. Snažím se plnit úkoly na den bez papírku s kontrolou podle cedulky až ex post.
Předminule jsem si zapomněla do bazénu ručník. OK. Někdo mi pomohl. I kdyby ne, po sprše bych oschla. Dobrá. Minule jsem měla všechno. V hlavě mám mnoho informací. Když mám v devět klienta, odjíždím vlakem v deset osmnáct. Dnes se mi klientka přeobjednala na šestnáctou. Volím odjezd už v devět čtyřicet jedna. Včera jsem si připravila ručník a tyrkysové plavky. Růžovou úhlednou taštičku na plavky s pelikánem a růžovými plavkami nechávám doma. Proč tahat dvoje! Malý báglíček. Spokojenost. Ráno si vždycky plavky navlékám na sebe; do pytlíčku na plavky ukládám prádlo.
Kočkám snídani. Uvelebily se na žhavé dlažbě. Sobě koktejl.
Hlavně nezapomenout v HK zaběhnout do knihkupectví KOSMAS. SMSkou mě vyzvali k vyzvednutí titulu. Přesně vím, v které ulici sídlí. Jj. Si myslím. Domov opouštím deset minut před odjezdem vlaku. Mám dost času zjistit, že na parkovištích není ani jedna mezírka. Nevadí; vyjíždím k místečku bokem u nádraží. Vpasovávám se do uličky mezi kontejnerem, popelnicí a dalším autem. Dala jsem to. Zvládla. Z peněženky beru dvacetikorunu, abych u provizorní pokladny nerachala v přeplněném batůžku.
- Kugo, čekej.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-14-do-bazenu-a-zpatky
Na peroně se ke mně hlásí paní, která mi dala tip na úterní bezkonkurenční plavání. Krátce hovoříme. Rychlík přijíždí. Ve vlaku sice sedíme vedle sebe, ale dáváme si pokoj. Proti mně sedí klučina. Jede do školy. Teprve teď? Á, jede na vysokou. Na mou alma mater. V sobotu ji znovuotevírali po rekonstrukci. Za mě to bývala jen fakulta. Vedlejší základní škola byla propojena velkými televizemi s fakultou. Byla to fakultní škola. Dnes už v ní sídlí právě fakulta – bych řekla – informatiky a managementu. Fakulta se rozrostla na čtyři a tvoří univerzitu. V čele pedagogické fakulty stála na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let původně prý vyučená švadlena s doplněným vzděláním. Asi velká soudružka. Pamatuji, jak jsme čekali na zkoušku někde poblíž její kanceláře. Zrovna ukládali Brežněva do hrobu. Asi jsme se hlučně bavili a smáli. Vyšla ven, abychom se chovali důstojně. Je pohřeb Brežněva! To dítě proti mně studuje určitě informatiku. Ano, nemýlím se.
Průvodčí. Paní vedle mě špitla:
- Já to pro ni mám nachystáno.
Paní myslí jízdenku a OP. Já mám jen jízdenku. Vím, že dle předpisů mám ukázat nějaký průkaz, ale většinou mě neotravují. Kdyby tuhle větu četl akurátní a zákonům a předpisům submisivní Petroušek, hned bych dostala za uši, že jsem neukázněná. No. Jsem.
A ano. Baba chce doklad. Chceš doklad. Budu ho hledat až do HK. Kdepak já mám asi destičky s doklady? Nemohu a nemohu je najít. Vyndávám na kousky nakrájené jablíčko. Paní vedle mě:
- Taky mám svačinku.
Usmívám se.
Pak srolovaný ručník. Pytlík na plavky. A pořád opakuji:
- Asi mě budete muset vysadit. Já to asi nemám.
Ale mám. Jenže někde na dně. Copak baba nevidí mou starobu? Si myslí, že téměř v sedmdesáti nedosahuji na slevu? Zlobím. Jen tak. Z plezíru. Jako dítě. Jejka, těsně před Hradcem nacházím inkriminované destičky. Průvodčí ukojena. Počítač to popletl. Uspokojena. Vystupujeme.
V nádražní hale se otáčím po paní. Mávla na mě, že jde ještě někam doleva. OK. Běžím Hradečkem. Chci stihnout vlnobití v půl. To dám. Si myslím. Běžím Hradcem s lehkostí. Je to tak příjemné. Pohyb! Nádhera. Jak to, že jsem ho dřív nevnímala a nemilovala. Za podchodem bych měla odbočit uličkami vlevo přes cestu. Ale dávám se šikmo vpravo směrem ke Gottwalďáku. Nahlížím do první správné uličky. Ne. Tam není Kosmas. Jdu dál. Jdu dál. Ješiši, přešla jsem správnou ulici. Zbytečně jsem oběhla dva bloky. Obrovské bloky domů. Aha, tady bývala Bašta. To je ten bezobalový obchůdek. Tak Kosmas je až táááámhle o blok dál. Ireno, jsi kůň! To máš za to zlobení ve vlaku. Okamžitý trest. Jenže mně to dělá radost – běžet, běžet, kráčet dlouhými kroky s rychlostí blesku.
V knize hlásím jméno. Paní mě nemůže najít. Vzestup a pád lidské mysli od dr. Jana Stránského. Ano, už knihu balí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-14-vzestup-a-pad-lidske-mysli
Bez koruny pět set. Kdybych si to koupila na Mega knihách a nechala poslat přes Zásilkovnu, ušetřila bych padesátku. Budiž. Ireno! Buď obezřetná. Peníze jsou tvoje energie!!
Teď klusej zpátky. Už jsem u lávky s výhledem na Aldis a Aquacentrum.
Plavu plavu. Užívám vln. Masíruji se proudem vody. Cvičím. Jdu do perličky. Hlas z mikrofonu oznamuje vlnobití! Zvukový signál. Houpu se na vlnách. Ireno, ty sis ráno zapomněla vzít phyto complete na vnitřní tuky, aktive mind na nervové spoje, microbiotic max s dvěma miliardami dobrých bakterií až do mikrobiomu tlustého střeva. Vypilaś jen koktejl s F3 a betaheartem a creatinem. Tak aspoň. Ty jsi kůň! Povídám si se svou partnerkou z vlaku. Aha, vzala si jednoho ze tří bratrů, které znám. Milek se mnou chodil do školy. Starší hrál hokej. A nejmladší Péťa umřel na tři dávky té zázračné sračky. Paní je přesvědčená, že ho to zabilo. Měl infarkty po injekcích. Až to nevydržel.
Vlnobití!! Hlasí hlas s mikrofonu. Zvukový signál. Ireno, ty nemáš připravené kalhotky. Zapomněla sis´ je přibalit. S tím tě nikdo nezachrání. Ty bláho! Hlavně že máš krátké bílé šaty nad kolena. A krásný svetr s kožešinovým límcem. Šaty ti pod ním stále vylézají. Ješiši! Pojedeš domů v punčocháčích. Poprvé naostro.
Jdu se vyhřát do horké vířivky s avizovanou teploty vody 37°C horké. Luxusní. Bezvadné. Nemá to chybu. Většinou si ji nechávám jako poslední vyhřátí na cestu městem. Ale dnes se vracím do bazénu. Zvládnu ponořit se do relativně chladnější vody? Úplně lehce. Voda je i tak příjemná. Půl jedné. Poslední vlnobití. Šup! Sprchy. Kabinka 127. Nemusím si hledat čipem její číslo. Si ho pamatuji. Čip. Prst. Čip. Blikne maličkatá žárovička nad dvířky. Beru suché oblečení. Jdu se do kabinky převléci. Nejsem chlap s malým pimpasem, abych se tu producírovala nahá. Hlavně, že jsou sprchy oddělené, že jo? No, tak jak z prekérní situace? Natahuji si jen punčocháče. To dám. Jdu si vyždímat plavky. Odhlásit se. Vyfénovat vlasy. Boty. Klušu. Dvanáct čtyřicet dva. To máš co dělat, Ireno! Zpátky plánuji odjezd ve třináct nula čtyři. Mohu jet i rychlíkem ve třináct dvacet sedm, ale to už bych měla napjaté. Ve čtrnáct už budu ležet na lůžku u Tamary na masáži a kosmetice.
Na nádraží přibíhám s přehledem čtyři minuty před odjezdem vlaku. Už stojí u nástupiště. Jedeme. Napadá mě, že vždycky přiběhnu tak, že usednu a jedeme. Dnes jsem ještě chvilenku cestou tam i zpátky čekala. Aha, takhle to je, když se chodí včas. I cestou zpátky chtěl průvodčí doklad. Br.
- Kugo, jedeme domů. Povedlo se mi hezky vycouvat z úzkého prostoru. Lije. Oběd. Kočeny v klidu spí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-14-relax
Jedu k Tamaře. Vysvětluji jí, co se mi přihodilo. Ubezpečuje mě, že je to jen přemírou informací. Líčím radost z pohybu. Ptá se mě, jestli i můj Péťa se hýbe.
- Jak se řekne truť?
- Rtuť.
- Tak můj Péťa je jako rtuť. Jak se to řekne latinsky? Počkeje, Hg hydrargyrum.
- To my jsme se neučili.
- Ale určitě učili. Jen jsi to zapomněla. Pamatuji, jak v deváté třídě chemikářka zadala úkol, naučit se jen české názvy Mendělejevovy tabulky. Bylo mi to proti přirozenosti. Přece Na – natrium, sodík. Au – aurum, zlato, Hg – hydrargyrum, rtuť, H – hydrogenium, vodík.
- Ty máš obrovskou paměť. Už jsi ve věku, kdy si můžeš dovolit méně slyšet, méně vidět, i méně si pamatovat.
- Dobře slyším, vidím, koukám – že zapomenuté kalhotky nejsou skleroza, ale přemíra informací.
- Napíšeš si termíny?
- Tamarko, já už mám u tebe termíny až do Vánoc, vzpomeň si.
Směje se. Jsem dobrá, že jsem nezapomněla. Ale stejně jsem ve střehu!!!
Už jen poprchává. Domů.
- Peťuš, víš co se mi dnes stalo?
Řehtá se a má své kecy. Na šestnáctou klientka. Taky mě uklidňuje, že je to množstvím informací. V kolik vlakem. V kolik domů. Kudy vede cesta. Kudy do knihkupectví. Číslo skříňky. Stihnout to a ono.
Dnes paní omládla o pět let!!! Odpálila tři a půl procenta tuků. Narostla jí o kilo svalovina. Atd. atd. Gratuluji! Skončila s letním mlsáním melounů. Bezva!!
Ve dvacet se připojuji na přednášku dr. Rajewského ohledně vnější korejské výživy Herbalife. Rajewky největší odborník na transplantaci jater, šéf kliniky a katedry. Výživa jen jako koníček.
Od pětadvaceti let naše pokožka – mužská i ženská – začíná stárnout. Pokožka je hlavní štít ochraňující nás před vnějšími faktory.
Nejhlubší podkožní vrstva je tvořená tukovými buňkami. Ženy jsou víc disponované na vznik celulitidy, jenže my máme Collagen SKIN jako ochranu. V tukové vrstvě jsou hypoblasty – a ty je nutno udržet v kondici. Jak stárneme, jsou línější. Tvoří se vrásky, protože ztrácíme pružnost. Jsou tu i tukové póry, které hydratují a promašťují pokožku. Tenhle maz se dostává i do vlasů. Černé puntíky na nose je zápal, nutné kyseliny omega tři – působí proti jejich tvorbě. Nutno pleť čistit. Další vrstva – epidermis. Živé buňky se přesouvají dál, mění tvar, až se stanou zrohovatělou vrstvou. Odlupují se. Proces trvá asi dvacet osm dní. Je to období, kdy vidíme první působení naší nove korejské výživy Herbalife. Mezibuněčný cement zabraňuje průniku patogenů a jiných škodlivých látek. Cement taky zabraňuje úniku hydratace. Suplementujeme pokožku nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli dobrému pocitu. V nové řadě ze světové korejské řady je mnoho aktivantů. Herbalife se vyznačuje odjakživa inovativností. Stále vylepšuje své výrobky. Korejská řada se přibližuje struktuře pokožky, výživa proniká do nejhlubších vrstev. Korejská péče má původ dávný, kdy ještě byla zemědělskou zemí… Ženy pracovaly na poli, začaly přemýšlet, jak dbát o svou pokožku lépe. Už v šedesátých letech korejské fy hledaly lepší péči pro pokožku – čištění, hydrataci, výživu. Prevence je důležitá. Vědecký výzkum přinesl novou řadu Herbalife SKIN se čtrnácti druhy vědeckých studií týkajících se bezpečnosti a spolupůsobení jednotlivých složek. Celá řada byla testovaná na lidech. Výrobky jsou podpořeny výzkumem, hm. Tedy nejen spotřebitelské testy, jak se uživatelky cítily po použití, ale opravdu vědecký výzkum včetně fotografií pokožky. Už po šedesáti dnech jsou výsledky neuvěřitelné. Máme k dispozici i skenování.
Ochrana před oxidačním stresem – volnými radiály. Pokožka se rychleji obnovuje. Potřebujeme výživu zevnitř. Bílkoviny, aminokyseliny atd. Přispívá i nová korejská kosmetika k regeneraci pokožky. Nutno spát dlouho, aby se tvořil růstový hormon. Máme collagen, vitamíny, Q10, omega tři kyseliny, aloe nápoj, vnitřní stravu, kreatine + a pak můžeme letět a nutí nás ukazovat k důchodcovské slevě OP. :-)
Stárnutí pleti ber jako přirozený proces stárnutí. Můžeš mu jen napomoci, aby probíhal správně a aby se maličko zpomalil. Pozor na okolí očí – tam chybí lojové pórky. Tam se ztrácí hydratace. To je vše!
Zítra si to pustím v klidu znovu. Mé poznámky – chaotické.
Pro dnešek – dobrou noc! Juchů!