Já se vznáším, já si létám :-) :-) :-)

Joj, to byla rychlost. Den měl spád. Jela jsem na svištícím tobogánu. Krásná jízda.!Líp bych ji nenaplánovala. Až k večeru mi docházelo, že jsem si v diáři popletla den.

Na ráno jsem domluvena s počítačovým mágem na zprovoznění počítače. Malé dodělávky. Napojení, aktualizace, tiskárna. Ti ve firmě -   instalace všechna čest! To je snad poprvé, co jsem spokojená s odvedenou prací. Dokonce mi mechaniky označili písmeny. Na papír vypsali, co je třeba, co udělali, kam dali jeden disk, kde ho najdu. Úplně luxusní práce.

Mno, tak osm hodin. To si ještě dám meditaci... Nedám. Telefon. V noční košili právě zdvižena z peřin slyším:

- Ahoj, jsem před domem.

Ty vorle! Byli jsme dohodnuti, že mu v devět zavolám. On řekne přijedu hned nebo za hodinu. No tedy. Chodíte pomalu? Kupte si šaratici. Nebo zažijte ranní šok. 

- Viki, nejsem namalovaná, jsem v noční košili.

- To mi nevadí.

Otevírám. Neviděla jsem ho možná deset let. Zestárnul. Vlasy prořídly. Kdysi si mamka zlomila nohu. Ve své ulici. Blízko svého domu. Šla na Silvestra od nás. Uklouzla. Nemohla se postavit. Viktor jel okolo. Zastavil. Pomohl do auta. Doma mamku obsloužil. Zavolal nám. Postarala jsem se... 

Sedím u něj, hlásím hesla, adresy, PINy.. Na yandexu jsem si popletla adresu. Hned to zjistil. Zkouším vedle něj na ntb heslo do tiscali. Profiúčtenka. To bude karambol... Pro mě už první tři ikony neřešitelný problém.

- Víťo, proč jsi zvolil tu pravou ikonku?

- Windows.

- Aha, a na telefon bych začínala kterou?

- Podle toho, jaký máš telefon.

Ukazuji telefon. Já sama nevím, jestli mám android nebo ten druhý. On jedním mrknutím určí, z čeho telefonuji. Depresivní pro stařenu.

Za hodinku má hotovo. Kdysi mě naštval. Pak ho osud přísně potrestal. Vše ztratil. Dohnala ho nemoc. Můj taťka ji nepřežil. Víťa zaplať bůh ano. Loučíme se. Ptám se, kolik jsem dlužna. V srdci pociťuji - nevím, jak to nazvat. Lásku k člověku. Jsem šťastná, že všechno přestál. Jede. Jede dobře. Ne. Jede asi víc než výborně.

- Ireno, řeknu ti upřímně: Kdybys mě měla platit, u mě by ses nedoplatila.

Právě proto jsem ho zavolala na pomoc. Sedá do auta. Zapaluje cigaretu. Odplul...

Jdu očichávat nové prostředí počítače. Chjo, zas se budu učit. Něco takového mám v ntb. A co tiskárna? Volám. Obsazeno. Zpětný hovor:

- Víťo, zapomněli jsme na tiskárnu.

- A jo. Vracím se.

Je tu v mžiku. Hotovo. Ještě prosím vytáhnout na lištu i na plochu ikony... Spokojenost. Nejvyšší. Poprvé nenadávám, nebrečím, nezlobím se... Luxusní. V poledne by měla přijít paní. Na nábřeží v HK je nějaké gurmánské hemžení. To nestihnu. Volám, jestli nezapomněla. Měla zapsán zítřek. Potřebuje se stejně přeobjednat na pátek.

Ještě netuším, že jsem o den jinde. I Vikina jsem si poznamenala na středu. UB. Padá na mě hrozná únava. Musím si na půl hodiny dáchnout. V půl třetí do postele, ráno Víťův Brutal Assault... Tyhle ataky na lidi chodí v pondělí ráno. Je pondělí? Nebo úterý? Nebo středa? Propadám se na chvilenku. Zrelaxovaná. Ještě svítí slunce. Volá snaška. Maminka od vnučky a vnoučka. Nebyli tu celou věčnost. Můžou přijít? Můžou, ale jedu za mamkou. Beru si dvě hodinky. Na šestnáctou u nás. Hledám nabíječku na mp3. Ne a ne ten krátký drát nalézt. Zdržuji se. Jedu. Hned na schodech potkávám nejvyššího. Nemám na něj náladu. Zbytečné. Odpovím na pozdrav. U vchodu stojí paní s malým krásným pejsíčkem. Nepoznala jsem ji. Paní od pilota. Zmenšila se. - Dnes měli kavárničku. Už jsou nahoře. Procházím chodbou. Míjím hlouček.

- Tady máš maminku!

- Jé, neviděla jsem ji.

Beru maminku na terasu. Podívejme. Snaška se ptala na bazén, vezme dětem plavky, ale ono     začíná pršet. S maminkou si povídáme. Utíkám pro hrneček. Ochota, úsměvy. Ještě jednou běžím pro lžičku. Zas. Nezdálo se mi to. Mihla se kolem paní vedoucí. Utíká za svými holčičkami. Hezky mě pozdraví na rozloučenou. Jsou to moje oči? Moje uši? Že by se styděli za šikanu? To určitě. Nepřemýšlím. Je to jedno. 

Na chodbě se hlouček ňuchlá s letcovým rozkošným pejsíčkem. Než musel odejít z domů, měl pilot bezva kamaráda... 

Utíkám k mamince. Nechala jsem ji na záchodě. Směju se.

- Mami, ty jsi šikulka. Tys to zvládla sama. Oni se vždycky diví, když jim utečeš na záchod a v pořádku se vrátíš.

Mamka má veselý výraz. Ruce. Ručník. Zhasnout. Odjezd na terasu. Boženka spinká v posteli. Nabízím mamince misku ovoce. Kafíčko caro. Ó, slastná chvíle s maminkou. Vysvětluji, proč tu budu ani ne hodinku. Mamka chápe. Radujeme se jedna z druhé. Čas se naklonil. Jedu. Vezu maminku k lidem. Dávají Angeliku. Zbyla mně dvě rynglata.

- Jaruško, chcete rynglátka?

Joj, jak radostí poskočila.

Irenka mě informuje, že dopoledne chvilenku byli na terase. Těší mě to. Má obavu, aby ostatní nežárlili.

- No, to je právě to, že si beru Jarušku a paní K., nemohu podělit všechny. Všichni chtějí léto, slunce, oblohu, ovoce, domácí pečení...

Uháním. U domu auto. Už jsou tady. Nemám nic. Vnučinka D. mi daruje krásný výkres. V noci svítí.

Tak to musíme jít do technické.

Jdeme. Zatahuji dveře. A fakt! Obrázek svítí. Vnučinka se změnila. Vyrostla. Prvňáček. Dojímá mě to. Skoky ve vývoji jsou lusknutím prstu. Daruji ji růžovou výbavičku do školy. Očividně má radost. Já ještě větší. Trefila jsem se. Zadělávám na chlebíček. Hned tvořím sýrovou pomazánku s česnekem. Petrorušek si děti užívá. Hraje si s nimi jak malý kluk. Ondra mu vyndal z prsní bradavky klíšťáka. Donesl si ho s košem hub dnes z lesa. Večer jsem mu vytáhla ještě jednoho hajzlíka z lýtka.

- Musíš se ocákat chemií.

- Měl jsem bundu až ke krku, čepici...

Našli si ho. Chlebík vychladl. Dětem chutná suchý. Povedl se. Nabízím zobáčkům med. Chutná. Parpiku, rajčátka, mrkev... Pusinkují mě. Oba. Klučík je divoch. Oba jsou vychovaní. Umějí reagovat na výzvy dospělých. Mají se rádi. Krmím je. Snáším dobroty. Snaška si přisedla k ostrůvku. Podávám jí prkénko s chleby. Ondráškovi dělám na přírodno pár kousků krůtích prsíček. Nerad česnekovou. Bolí ho zuby. Dozvídám se, kde ho ošetřili. V luxusním zařízení, kam jsem na neděli na osmou objednána. Hm. Zoubek snad bude opět široký, budu na něj moci kousat. Jednička!!!

Běžím do zahrady natrhat rajčátka, sbírám jablka na štrůdl.

Kačenka vypráví, jak maminka po návratu z dovolené našla vlhký byt. Nad nimi prasklo potrubí z WC. Tři týdny - TŘI TÝDNY čekala, až někdo přijde. Každé spláchnutí nad ní ji víc a víc znehodnocovalo její městský pěkný byt. Je to možné? Prý mají priority - nejprve školu... Myslím, že bych byla docela rychle hotova. S byťákem i se splachujícími sousedy. Dodnes má provlhlý byt. Ty vorle!

- Tati, chtěl bych tě poprosit, abys pomohl Kačence, kdyby potřebovala. Jedu na čtyři měsíce...

A jé, dlouho jsme se obávali, aby nejel do nebezpečí. Velkého nebezpečí!

Petroušek slibuje. Právě proběhl malý chlapský rituál.

Petroušek se vzdaluje. Pomáhá kolegovi s tréningem dětí v ping pongu. Sytím mladé. Děti mají řád. Koupání, uložení... Tak to má být. Dostávají kousek chleba, trochu pomazánky...

Klientka v devatenáct hodin. Ó, má zlepšení. Jezdí ze vzdáleného města. Myslela na zhoršení. Přes tři kila svaloviny jí narostla. Zlepšila spalování. Krásná aktivní důchodkyně.

- Už ať jsou ty prázdniny za námi. Pořád se točím kolem dětí.

- Užívej si to! Blíží se doba, kdy svého vnuka už zajímat nebudeš. Dnes je úterý? Ne, středa.

- Čoveče, pondělí? Nebo středa?

Dvě důchodkyně. :-) Nevím. Nakupuje. Objímá mě na rozloučenou. Zas přijede do našeho města za maminkou. A ke mně.

Ó, teprve odesílám EET. Zjišťuji, že jsem si opravdu popletla den. Diář nelže. Zaměnila jsem úterý za středu. Dívala jsem se na oba dny na střídačku. Holka, že by 5G? Možná jen  ÚB. Jdi spát!

Byl to den ve vagonu metra. Prosvištěl překrásně. Líbil se.

Dobrou noc!!

P. S. To na nábřeží v HK bude až zítra. Ještě že jsem nejela. :-)