Já sedím jen tak v oblacích, zemi u nohou mám

Zvláštní den. Ne významný. Docela všední. Ale krásný! Dvě výročí. Ráno jsem si přečetla vzkaz od My Heritage. Před patnácti lety jsme se tajně vzali po sedmnácti letech. Lehce proletovaly vločky. Vlhko. Sychravo. Nové Město nad Metují. Potají jsme chystali ve slunném podzimu toho roku sňatek. Z plezíru. Brázdili jsme naším krajem. Zařizovali... Sehnat prstýnky, to nebylo jen tak! Posílaly se do výroby. Dva měsíce čekací lhůta. Přišly asi dva dny před svatbou. Potichoučku jsme nakoupili oblečení. Kostýmek v obchodě na náměstí. Česká produkce. Pro boty do Náchoda. Kytky obstarat. Příroda hýřila barvami. Bezstarost. Neprobuzenost. Co je lepší? Být tupý, ale šťastný nebo znát a obávat se o osud národa. Svědky byly naše mladší dětí. Mně Linda, Péťovi Honzík. Starší a mamku s Ivou jsme pozvali na pozdní oběd. Asi tušili. :-) Maminka se přivezla tehdy ještě svým autem. Jen patnáct let. A je to jinak. Dnes - jen vzpomínky. Mami, bylas´ u našeho prvního setkání. V koruně třešně žárlivý milenec z Varů. Na vedlejší zahradě atletický mladíček přišel pokropit bratrovi zahradu. Špitalas mi:

- To je bratr pana Hrobského. A rozvádí se.

- No a co?

Vnuklas´ mi myšlenku. Dohazovačko štěstí. :-)❤💞💕💗💖

Obřad byl okolo poledne. Čekala jsem v autě. Petroušek s Honzíkem na podloubí pokuřovali. Poslouchala jsem Tobogan. Naučila mě ně něj a stanici Dvojku mamka. Do té doby jsem jančila s Evropou 2. V ten den v Toboganu slavil svůj svátek Karel Štědrý a Karel Fiala a narozeniny Yvetta Simonová. Rozkošné vyprávění. Karel Štědrý se mamince narodil na její narozeniny. A na její svátek se jí narodil jeho bratr. :-)

https://prehravac.rozhlas.cz/audio/462776

Zrovna, když Yvetta zpívala písničku z mého dětství o mně, byla jsem a stále zůstávám s hlavou v oblacích, byl čas jít na radnici. Musela jsem se od písničky odtrhnout. (Co bylo přednější? No svatba!)

https://www.youtube.com/watch?v=2NdFgdJxBpQ

Já sedím jen tak v oblacích. Zemi u nohou mám.

Svět vidím a jsem v rozpacích. Ó, jak málo ho znám!

Pár louží k nahlédnutí a sem tam nějaký břeh.

Člověk pořád kutí, místo aby si leh´.

Já sedím jen tak v oblacích. Hej, vy dole, vy tam!

Hleďte jak se tu mám!

Andělé jsou od rána v gala, hej, zpívat mi přišli svůj song!

Země je tak malá, jak míček na ping pong...

Já sedím, jen tak v oblacích, hej, vy dole, vy tam, hleďte jak se tu mám!

Já pod hlavou vám oblaka mám! Kdekdo kouká, jak se tu mám!

Nepřekonatelný Zdeněk Borovec. Jo. On to složil, Vesmírný pán mi to pustil v můj svatební den. Abych si uvědomila, že mám pod hlavou oblaka. 

Vystoupali jsme na radnici s historickými klenbami. Ženil se tam poprvé Petroušek. Úřednice paní Smolová si ho pamatovala. Prozradila nám, že se někdo staral. Zvědavá ženská si zavolala s dotazem, jestli máme svatbu. Jasně, že i přes neexistenci GDPR odpálkovala drzého vyzvědače. Že se ti lidé nestarají o sebe! Nechápu, že mají problémy sami se sebou, ale ještě obtěžují svým jedem, malostí, hloupostí, velikášstvím a důležitostí lidi, kterým nesahají ani po kotníky. 😋😍🤣😂😏😜😝 V té době se národu ještě žilo. Ani jsme netušili, že nám bourají republiku pod nohama. Boří továrny. Ničí obchodní značky. Rvou jak psi naše bohatství... Ne, měli jsme chléb a hry. Nestarali jsme se. Která strana to tehdy vládla?! Do srpna Paroubkova. Na ministerstvu školství řádila Buzková. Rath už měl svou facku za sebou. Od září Topolánkova klika. Místopředseda Nečas. Za pár let jako premiér odmítl Westinghaus a bylo po ptákách. Stálo ho to místo. No, tak v té krásné době jsme se vzali.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-04_Kocinely/

Druhé výročí mi napověděl FB. Fotečky malého rezatého hebouška. V ten den se stavila Iva. Je starší, zkušenější. Radily jsme se, jak na systém.

- Renko, musíme si najmout právníka. Zařídíš to.

- Nemáš tam prosím tě zas nějakou chlupatou hezkou kočku? Naše Micicinda se od 29. nevrátila.

- Teď nemám. No, je tam jedna...

- Tak my pojedeme večer pro mléko a stavíme se. Třeba...

Už jsem to psala. Chumel devíti koček. Zrzka mi padla do náruče.

- Ivo, tahle se mi líbí.

- Jak jsi ji chytila?

- Normálka, do ruky.

Chtěla nám nabídnout chumáče ještě huňatějšího; nevěděla, jestli je to kocour nebo kočička. Byl ostražitý. Šla je ven nakrmit. Tenhle extravagantní obíhal osm ocásků u jedné velké misky. Hledal, kudy k mléku. Iva se vrátila se zkrvavenou rukou. Péťa hned šavloida odmítl.

- Já doma žádného vlkodava nechci.

Tak jsme přišli k naší Zrzečce.

Je večer. Mazlím se na dlažbě se Zrzkou. Petroušek se vrátil ze zápasu.

- Peťůůš, vyhráls´?

- Vyhrál.

- Všechno?

- Jo.

- A víš, že dneska je to rok, co k nám přišla Zrzka?

- To až dýl, ne?

Jdu mu ukázat fotečky na FB. Rozplýváme se nad obrázky kotěte. Štěstí, že jsme měli půjčenou starou nepohodlnou šeredu sedačku. Původní jsem prodala. Netušila jsem, že koupit kvalitu, sedačku snů, to není jen tak. Vybírala jsem dlouho. Ne a ne vybrat. Všechny na jedno brdo. Naplácané cihly v šedé, zelené, modré, černé. Všechno stejné. Nakonec mi Linda poslala nadýchaný obrázek zapolštářované květované krásky.

- Prosím, tě, mám polštářů... A ještě si budu kupovat další.

Zadala jsem květovanou. Vyjela hezká, ale tvarově nee. Zavolala jsem někam na druhý konec republiky. Obchod zavřený. Ve skladu ochota. Vstřícnost. Potah s květy Němci napasují, na kterou si vyberu. Slečna se mnou asi hodinu sestavovala pravá, levá, kolik míst, nožičky, područky, podhlavníky. Skvělá práce. Křeslo je z jiné sestavy. Ale s nožkami a látkou to není k poznání. Jediná vada - taburet není úložný. Spokojenost. Nechala mě tehdy vše schválit doma. Pak už jen objednávka.

- Počítejte s třemi měsíci. Němci jsou důkladní, budou tam mít čtrnáct dnů dovolené. O tu se to protáhne. Zálohu nechceme. Zaplatíte hotově při předání.

To je důvěra! V únoru jsem si chtěla vyběhnout do luk. Ráda jsem si na ně počkala. Přijeli. Okoukli, kudy do domu. Nejschůdněji vyhodnotili dveře. Řidič a závozník. Nic neshodili. Vykroutili se v chodbě bez ztráty kytičky. Navíc bezva hoši! To se vyplatilo. Kdo si počká, ten se dočká. A hlavně Zrzka se zklidnila. Vyrostla z kotěte do kočičí slečny. Sedačku používá jen na ležení. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-04_Chlebicky/1514348738

Půlnoc odbila. Takový všední, obyčejný den. Upéct chlebíky. Dva dalamánky jsem vzala na ochutnání na RHB. Mám tam skvělé baby.

- Ono to voní i přes roušku!

- Tak si ji sundejte! K jídlu smíte. 

Zítra jdou na třetí dávku. Hlavně ať jsou zdravé! Budu je za rok potřebovat po malování. 

Nákup v Tesco pomalu za tři tisíce. A to jsem sem jela jen pro žitnou mouku. Neměli. Tu, která se mi osvědčila - ani cenovka tam nezbyla na regálu. Značí, ani ji nepřivezli. To se ještě nikdy nestalo. Místo ní černé ohyzdné odporné pytlíky - režná muka. Ble. Jemnou nemají. Jak je hrubá, chleba se drolí a stojí za... Znovu: ...a nestojí za nic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-04_Tesim_se%2C_pod_hlavou_oblaka_mam/

Lámala jsem si hlavu, co pověsit na stromeček místo kolekce. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-04_Bonbony_-_uz_vim,_co_ozdobi/1514348770

Nenajdete kolekci bez palmového tuku a glukózovo fruktózového sirupu. Ve velkém množství ničí játra. Lidé ho denně přijímají ve všem v malém množství. Po součtu denní dávky se malé množství vyšplhá na velké. Přemění se na tuk a šup, usadí se v játrech... Zkracuje život. Hurá! Našla jsem krásné čokoládové koule v barevných papírcích. Ano, to se hodí. Koupila jsem tři nekřesťansky drahé perníčky. Dětem k Mikuláši do balíčku. Ale nádherné! Připomíná mi to dětství.

Mucha demi sekt. Zlevněn. Ó, za tu cenu! Růžový, bílý... Košík přeplněn. Nechtělo se mi jít k sebeobslužné pokladně. Nastěhovala jsem se na pás. Nejsem otrok. Pokladní bezva. Jenže v Tesco nemají takové ty dělící prkna, aby měl zákazník čas si odebrat zboží.

- Mohla byste mi zaplatit?

- Hned, hned. Jen si to vyskládám. Nechci si to rozbít.

- Máte to v pořádku. Jen bych potřebovala, kdybyste přiložila kartu. Už tu mám dalšího zákazníka. Zachovávám klid, mír, lásku, ale skřípu u toho zuby. Za mnou baba s trsem banánů. Tak kvůli ní si to naházím bez ladu a skladu? Až pojedu přes rohož u východu, vysypu si to. To nemohla jít na sebeobslužnou? Ne, honí mě jak nadmutou kozu. Tolik peněz jsem tu nechala, a ještě mě popoháněla. Povzdech.

Apropó! Nevíte, proč ještě nevymysleli, aby člověk při odjezdu z obchodu rohož absolvoval s nevyraženými zuby? Má to Kaufland i Tesco. Není se kudy rohoži vyhnout.

Že bude draho? Ono je draho! V trafice jsem si ráda koupila některé z moldavských vín. Sedmička za padesát, dnes už za šedesát.

Truhlář pan Podolský - unikátní!! Propracované kusy z masivu. Původně námořník černomořské plavby. Na burze práce mu někdo řekl:

- Až budou shánět truhláře, řekni, že to umíš.

Vyučil se tu. Vyrábí skvělé kusy. Vyváží do Holandska, Anglie. Na náš obývák jsem čekala déle než na sedačku. Na Péťovu pracovnu - to bylo nekonečné. Ale výsledek - mistrovský. Říkal, že Moldávie je vinařská země. Víno odsud je cukernaté. Stráně vystavené sluníčku. Má pravdu. Moldavské víno miluji.

Půl jedné. Ireno, tvá dnešní pohádka je minulost. Utíkej spát. Až můžeš zažít zítra další fantastický příběh. Lidé nadávají. Ale když si ho zkrášlíš ozdůbkami fantazie, dá se to tu užít. A to jsem zapomněla na videa s mamkou na FB. Na luštění s ní; řekla mi:

- Já se tebou už nehraju. :-) 

Luštila jsem dál. Ale ona se mnou už nehrála. Chtěla jinou zábavu. 

Ještě jedna! Dětství :-) Mami, to jsem chodila do školy. Mamko, to jsem byla v bezpečí. S tebou. Malá, hodná, chytrá holčička. Tvoje.  

https://www.youtube.com/watch?v=LVGJB6qFbJ4 

Dobrou noc!