Já si to snad nepotvrdím. Hledáš, tápeš, ptáš se
Bude osm. V domě vyzvání telefon jak divý. Jdu ho vzít. Nestihla. Asi zvonil dobrou chvíli, než mě probral. Hlásí se sekretářka Oblastní nemocnice ze včera. Nemá pro mě dobrou zprávu. Na Územní pracovišti ble ble ble už moje hlášení z porodního sálu neexistuje. Chápete? Mám to brát jako rafinovanost socialistického systému? Oni záznamy z porodního sálu likvidovali po deseti letech. Do sedmi let má matka nahlásit, že se její dítě dle lodního práva neztratilo na moři. Že je živé. Dovedete si představit, že moje maminka šla v temných 50. létech nahlásit, že její dítě je živé? Hned by ji spakovali do svěrací kazajky. Ono i dnes pro někoho neznalého se to jeví stejně. No. Tak co? Dostanu já se ke své hodině narození? Někdy? Chci si jen potvrdit maminčinu informaci o čase. Ono se to prý dá vypočítat v horoskopu, ale dá to velkou práci, tedy stojí to hodně peněz. Já svou hodinu dle maminky znám. A proto si myslím, to je jen má domněnka, jsem noční pták. Protože jsem se narodila uprostřed noci. Zapisuji si, a teď dávám informaci všem, kteří podnikají tyhle kroky, jsou dřívějšího letopočtu narození, na okraj zpravodaje kusé poznámky-
V roce 1956 se skartovalo po deseti letech. Ano. Tedy roku 1966 jsem byla skartována. Přesněji řečeno skartován byl porodopis. To jsem chodila asi do páté třídy. Asi před dvaceti lety jsem při první kineziologii nemohla dýchat. Jako bych měla okolo krku smyčku.
- Jakýs´ měla porod?
- Prosím? Copak já vím? Já si to nepamatuji.
- V druhé době porodní jsi to vzdala. Řekla sis´, že už dál nejdeš.
Tak mi asi cesty byly malé, těsné. Kdo řekl – maminko, měla jste náročný porod. Nebo – maminko, miminku se nechtělo. Nerada jsem ve stísněném prostoru. Pod auto bych nevlezla ani za nic. A v porodopise by se člověk dozvěděl, jak to s ním bylo. A nic. Zeptala jsem se před víc jak dvaceti lety maminky. Nic nevěděla. Prý narodila ses v pořádku.
V roce 2006 byla doba skartace změněna na 40 let. To už je člověk dospělý, ještě si stihne pořídit opis. Účinnost prý začala v roce 2007. Co mi zbývá za poslední pokus? V době techniky! To nemohli přenést na nějaké mikrofiše? Proč? Pro koho? Pro lidi? Pro jejich informaci v případě potřeby? To se nechce.
Mohu se obrátit na Státní okresní archiv v Náchodě, kde prý snad existuje kniha porodopisů. Nechápu. Kdo to tam přepisoval? Proč je kniha porodopisů? A je pro všechny? Nebo jen pro ty nové? A proč si francouzská novinářka českého původu Zuzka Adamson nemohla na české matrice ofotit prázdný blanket pro nově narozené dítě? Protože má číslo? A to je nějak tajné? Když nevíme, kterému novému člověku bude přiřazeno? A k čemu je to jedinečné číslo na blanketu hlášení o narození dítěte? Přece každý člověk má ještě jedno jedinečné číslo. A to je rodné. Nyní nám ho chtějí vzít. Už jen čip s číslem jak v koncentráku. Mám otázky!!
Skandální pro mě, co jsem slyšela na vysílání Československo TV: Děti ročník 2006, 2014, 2018 vedeny na živnostenském úřadě. Jejich rodiče je chtěli oživit. U nás se snad děti a lidi vedou na matrice. Že se nepletu. Tedy my lidé jsme slamáci, právní fikce. A mocní s námi obchodují? Jak? Okamžikem zrození se otiskne snad prý nožička. D Vatikánu. Proč se zřídily porodnice? Aby stát měl porody a lidi hned od prvopočátku na očích? Pod kontrolou? Proč nenechají dotepat krev z pupeční šňůry? Proč je tu tolik ADHD, autismus, alergie? My jsme ještě vyrůstali zdraví. Proč mobily, tablety? K likvidaci šišinky mozkové? Cože? Smějete se? Aha. Tak okamžitě přestaňte moje myšlenky číst. Vymýšlím si tu satirický fantaskní příběh. To je jen výmysl. :-) Pro burana z korporace, která má na autech dvě typické barvy a tvoří SS. A udává.
Vlastnictví – vlast nic tvý – lepší slovo je majitel!!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-19-333335-nemovitosti-schvati-stat
Zkontrolujme si 333335 nemovitostí s nejasným majitelem. Odkaz zde:
Tak zas zítra :-) další etapa hledání. Tentokrát v archivu.
Ještě uléhám. Beru si mobil do postele. To je špatně. Já vím. Mobil přes noc daleko daleko v domě na nabíječce. Hned usínám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-rano
Venku někdo něco brousí nebo vrtá. Roztahuji své neproniknutelné závěsy. Á, Lindin Petr pracuje na naší chatičce. Tak do dne! Pozdravit ho. Kafíčko. Svačinku. Pracuje sám. Nemá pomocníka. Tolik energie. Nesmírně šikovný. Obdivuji, jak ví, co nejdřív, co potom. Umí všechno; veškeré práce. Je kreativní. Poctivý řemeslník. V hlavě promyšleno. Jen kdyby měl k ruce někoho. Jenže všichni chtějí podnikat, ale nikdo pracovat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-19-kocici-den
Jdu do svého studia taky obohacovat naši korporaci, aby měla co brát.
Přeposílám Petrouškovi kód do balíkovny. Dochází mi bílá
šalvěj. Petroušek mi doručil balíček se čtyřmi svazečky vykuřovadla a kužílky
něčeho, co vůní připomíná něco z dětství. Ne a ne a ne si vzpomenout. I
Petroušek má asociaci. Ale nepřišli jsme… Jestli viržínka. Ne. Něco takhle vonívalo.
Dávno.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-19-vypada-nevzhledne-ale-je-vynikajici
Nemám chleba. Upéct. To je taková dobrota…
Celý den chodím po chvilkách dozadu do zahrady. Jednomu je tam smutno. Nosím čaj, kafe, svačinku, tyčinku, ovoce…
Petrouška vypravuji na zápas. Letos první. Dva roky zpátky, to bylo smutné. Otravovali s testy, rouškami, očkováním. I pro letošek by ještě rádi sosali… A je mnoho bulíčků, kteří jdou. Za každého děkuji. Obětoval se za mě.
https://www.facebook.com/bruthus01/videos/2397762753729660/?sfnsn=mo
Sázím si podzimní truhlíčky. Jdu dozadu. Stmívá se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-18-dnes-chaloupka-hodne-poskocila
- Už skládám.
- Tak jdu připravit večeři.
Je tu. Unavený, utahaný. Má ve zvyku jíst až po práci. Prý by pak už neměl sílu. Moje brambůrky, zelenina, koření, krůtí prsa. Moje majolka.
- Mami, už sjíždím dálnici.
- Už odjel. Asi se sjedete doma.
I můj Petroušek už je tu.
- Vyhráls´?
- Taky něco. Jsem po tom včerejším bazénu hotovej.
- To ses nadřel s tou vodou.
- Hodně jsi mi pomohla. Bazén vysušíme a složíme zítra. Hotovo.
Jdu do koupelny. Žofka už na mě čeká ve vaně. Odličuji se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-19-priprava-na-koupel
- Žofi, uhni!
Nevadí ji, že po mně zbylo mokro. Uvelebuje se na dně vany. Přede.
Jdu příst. Do postele.
Dobrou noc!