Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový

To byl den. Krásný. Pracovní. Všechno jsem podělala. :-) Spokojená. Svou velkou spíž jsem před dvěma dny vymalovala. Dnes jsem třídila, vyhazovala, nabízela. Na FB mi asi před třemi týdny doporučili skupinu Obal není odpad. Zamyslíš-li se, je to tak. Šetrnost k Zemi na místě. Mé zboží Herbalife chodí v kvalitních tvrdých krabicích. Je to hřích, Petroušek je nosí ke kontejneru. Mám na lednici číslo, které chtělo krabice. Před asi třemi roky jsem viděla paní, jak u Pepco bere krabice po zboží. Nabídla jsem se. Jenže na druhém konci se nikdo nehlásí. Už se ani neobtěžuji. Možná jsem číslo při malování i sundala. Nefunkční.

Někdo sháněl vosk. Tolik svící, tolik vosku. Schraňuji. Jako že si vyrobím svíčky. Knoty jsem si z Číny objednala. Na nic. Svíčky si nevyrobím. Nabalila jsem krabici od dortu vosků. Paní už se hlásí, kde si může v Pze vyzvednout. Další paní se ozvala na mou nabídku, že přibalím i sklo od svíček. Druhý balíček bude se sklem. Třetí paní se dožaduje, jestli už jsem nalouskala skořápky od ořechů. No jo, když se motám okolo špajzky... Ale sbírám, sbírám. Louskám. Nabalit třetí balíček se skořápkami. Lidi zpracují všechno. Ekologicky. A mně se v domě uvolní.

Ráno jsem si přispala. Přímo jsem si dovolila zaspat. Zmeškaný hovor. V klídku si mixuji kokos ananas. Dnes ten skládek v kuchyni rozeberu a nasoukám do polic. Všechno čistím, třídím, police jsem si popsala - pro blbé. Nakukuji do rohů. Hledám osminoháče. Vytírám. Za kytkou - máz ho! Co kdybych šla uklidit k Peťulkovi. Číhám za skříň. Je tam. Jenže jak budu neobratná, zdrhne mi za skříň a rozmnoží svůj rod. Lehám na bok. Uvolňuji ruku. Čmajz! Mám tě, bestie. Ometám stropy, rohy, stěny.

Láká mě sluníčko. Už dlouho jsem netrénovala infovidění. Ještě toto umyju. Ještě toto vystěhuji. Ještě toto setřu. Dělej, než přijdeš o slunce. 

- Moure? Mourečku kde jsi?

Vynáším na půdu krabice od banánů. Hodí se mi vždycky jednou za čas na malování. Chystám se nahoru. Předběhl mě Mourek. Ale to byly fofry! Břicháč udělal hop, hop, na posledním schůdku se otočil, co tomu říkám.

- Moure!

Hup a byl na půdě. Vyrovnávám si krabice. Mourek ťapká nahlas. Svými drápky ťuká do podlahy. Rekognoskuje terén.

- Moure, pojď dolů.

- Nejdu.

- Pojď!

- Když mně se tady na půdě moc a moc líbí. Přítmí. Teplíčko. Klídek. Nechej mě tu.

Beru hůlku od běžek. Popoběhl. Dělám krok pod kosmou střechy. Existuje kosma? Kosmas ano. To byl ten, co si vymyslil dějiny... Účelově si to překroutil. Někde chybí tisíc let, někde jen sto. Někdo se s někým vůbec nemohl potkat, ale on je propojil. První česká kronika. V latině. Ve dvanáctém. Tam už se začalo falšovat. Proti nám. - Ale kosma - to jsem si asi utvořila neologismus. Novotvar. Analogicky od ta šikmina - ta kosma. - Mourek si se mnou pod zkosenou střechou hraje. Nechávám ho tam. Ať si to užije. Lezu dolů. Za chvilenku přišel za mnou. :-) I bez volání.

- Peťuš, chci na slunce. Chci si pocvičit, jestli ještě vidím s maskou.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-27_Na_slunicku/

Sousedova střecha jeho kůlny nám bere odpolední sluníčko. Tiše mě to vnitřně popouzí. Beru si židličku doprostřed zahrady. Dívám se přes brýle do slunce. Rozkoukávám se.

- Peťuš, pojď mě procvičit.

Hledám virtuální okénko; lépe vidím tím vlevo na spánku. To pravé moc nevyužívám...

Jak jsem se rozkoukávala, Zrzka si suverénně vyskočila na zahradní stůl a pustila se do mé smetany na salátu na zahradním stole.

- Jedeš!?

Jela, divila se.

Sluníčko zmizelo za střechou.

Po dlouhé době vidím barvy. U jedné jsem se spletla. Oranžová a červená. Co se mi dřív pletlo - zelená a modrá, to rozlišuji.

Péťa odjíždí na zápas.

- Mám tě zamknout?

- Zamkni. Jdu uklízet.

Poslouchám u práce včerejší Šalingrad. A taky Janu Peterkovou. Provedla skvělý rozbor, ale opravdu vynikající - proč Jakuba Netíka soud osvobodil; zastupoval ho pan premiér Raichl. Odůvodnění soudkyně: Je to váš názor. A proč další dva vlastence zařízli. Přitom taky měli názor. Odkryli to, co se rádoby revolucionářům nehodí do krámu. Potřebují si prý nasedat do židlí u koryt. Jedné se to už povedlo. Svaté Dale.

Hotovo. Libuji si. Už nic a nikam nemusím. Náš dům si drží teplo. Už třetí den netopíme. Stále je tu příjemno. Libuji si ve věku. Ve zdraví. S kočkami. Libuji si, že jsem zvládla vymalovat. Že tu máme čisto. Sedám. Louskám ořechy, popíjím barbero. Relaxuji. Na nic nemyslet. Svět se polámal. - Mami, tatínka by odsoudili za to, že byl živnostník. Stihnul umřít. Mami! Štěstí, že jsi odešla... Dívám se na video s tebou. Před dvěma lety. Něco ti dávali. Jeden den jsi pospávala u skypu. Jeden den jsi špatně artikulovala. Ale nepřiznali. Lháři! Mami, v té sprše jsi byla otrávená léky. Něco ti dávali. Upadlas...Četla jsem, že jsi řekla, že je ti slabo.

Peťa je tu.

- Peťuš, dodělala jsem to.

- No teda, to se ti hezky povedlo. Zvládlas´ to. To jsem si myslel, když jsem odjížděl, že máš ještě hodně rovnání. Kde je Linda?

- Vyjíždí. Za chvíli je tady. Čekala jsem na tebe. Jdu ven sebrat prádlo.

Petroušek jde odnést lísky z Lidlu. Využijeme je.

- Peťuš, ono je to vlhké. Že by pršelo?

- Zítra má být hezky.

- Ne, pověsím si to na půdu.

Otevírám schůdky. Lezu s lavorem nahoru. Věším. Mourek pod šňůrou u mých nohou.

- Moure, kde se tady zase bereš!

Metoší k otvoru. Suverénně a bezchybně sjíždí dolů. Kmitá tak rychle, že to vypadá, že sjel. Něco jako včera tanečnice na národním baletu Gruzie. Pod dlouhými sukněmi malými krůčky vpřed. Vypadaly, že plují jevištěm.

Linda je tu. I s kočinelou. To je maminčino slovo. Říkala mi někdy kočinelo. Když mi postavila žebřík na nohu a já úpěla, byla jsem kůň.

- Nemáš si tam tu nohu nechávat.

Byla jsem jen jako podpírač. Velmi nešikovný a neobratný.

Jindy mi zdrobněla slovo kůň. :-) Tak mi někdy říká Petroušek - koníčku. Neberu to jako ty debile, co tam strkáš nohu. :-) Beru to jako maminčino... Někdy jsem byla Renulka a jindy kočinela. 

Sedíme v Péťově pracovně. Kitty si suverénně chodí domem. Očichává. Jde na kočkolit. k mističce. Mourek se přesouvá ze žhavé dlažby na studenou. Sleduje Kitty úhlopříčně. Až odejde, aby mohl vystartovat. Kitty přišla mezi nás. Konečně se osměluje. Mourek neškodný kocour. 

Půl dvanácté.

- Tak, koníčku, jdu spinkat.

- Ty ještě nespíš?

- Já jsem tam usnul s kočkou na klíně.

- Máš to tady moc hezky naleštěné. 

Pod psaním mi I. píše na mou poznámku, že dojnice udělala chybu v sedmém pádě - s kým čím. 

I. 

S sebou je velmi zastaralý tvar, který už se ve školách dávno neučí, minimálně od roku 1981.  

Bože, to miluji, když chtějí učit orla létat. 

Irena Hrobská: To není pravda, vzít bratra s sebou. Kapr sebou házel. 

I.

No za nás se to vynechávalo a nikdo to nepoužívalNebylo to chybou, jako v různých dobách matení se syrup a sirup, ale považovalo se to za zastaralý tvar a nikdo z mých spolužáků to myslím nepoužívá 

Irena Hrobská: NE, nemáš pravdu. Je to jako když mi Baboraková (řed. učiliště a Zeměkoule)  tvrdila, že za ní se psalo kdyby jste, aby jste. Holky, pravidla nepředěláte. To bylo velkou chybou a byla na to cvičení, diktáty...

I. 

hmmm, koukám na to a opět se to používá tak, jak píšeš, ale za nás se to s vynechávalo.Takže další pastička jako u syrupu Blbé z nás udělaly školy, které to tou dobou tak musely učit 

Irena Hrobská:

Slovo sirup píšeme současným pravopisem od roku 1957, kdy bylo v PČP opraveno y na i. Mylná etymologie vedla k jeho spojování se slovem syrý a podle něj se toto slovo psalo s y. 

I.

 za nás právě ne. Ale pamatuji si, že když jsem byla na SŠ, uvažovali, že dají jako správně např tvar abysme, že je to hodně rozšířené, což mne hodně rvalo za uši.No a s asi zase někomu chybělo, kdo přišel na ten důležitý úřad a zase ho vrátili 

Irena Hrobská:

Teda nevím, kam na to chodíš, ale není to tak. Nikdy ani za Rakouska - Uherska se nepsalo abysme, aby jsme apod. A házet sebou, ale vzít s sebou se taky přísně procvičuje - ovšem dnes, dnes jsou maturanti tupí, nevědí nic.

Chce se mi ještě dodat něco adresnějšího, ale kontroluji se. Píše, že se pravidla mění příliš často:

Irena Hrobská:

 To není pravda! Naposledy 1983, to není často. Nelze šibovat pravidly. 1957, 1983. Dobrou noc! 

I. 

A učila jsi češtinu před a po revolucí?A sirup píšeš s měkkým nebo tvrdým?

Komunikace se mi rozsypala, bylo to dlouhé, nebylo to plodné. Jsem na to alergická - když někdo zpochybňuje pravidla. Zrovna tak, jako když někdo zpochybní, že si SBD počítá příliš velký jednorázový poplatek za nájem bytu. 

Bozínku, bozínku! 

Jdu na to!

Dobjou noc!