Já za to nemůžu: Zas se tetelím štěstím. Bosa ve studené trávě s bramborami .-) Radoóóśt! 

V devět smluvený hovor. Vstala jsem. Paní nebere. Nevadí. Využiju den od rána. Budu ho mít delší. 

Jsem šťastná. Cítím svobodu, velké štěstí uvnitř člověka, lásku. Dopoledne pracuji. Dnes zadám kouzelnému hrnci mňaminu. Dušenou mrkev se zeleným hráškem. A brambory. Klíčí.. Mohla bych je rozpůlit a nasázet. To udělám.

- Mami, mně u vyrostla ta brambora.

- Fakt? Mně ne. Vždyť jsi ji sázela o víkendu! :-)

Jí vykvete i koště. Ona totiž zná tajemství. Rostliny potřebují zalévat - většinou. 

Smích. Jednostranný. Loučím se. Běžím se podívat. Jo, vyrostly všechny tři půlky u klacíků pod stromem. U čtvrtého nic? Hrábla jsem do hlíny, vylezly lístečky. Všechny čtyři půlky vyrostly. Mají přijít mrazíky. Schovám jim lístečky. Nevím, kdy se dělají bramborám hrobečky. Ale iniciativně jsem u těch mých prvních čtyřech nahrnula kopečky. Experiment se zdařil. 

Skyp. Maminka. Odchází. Zas mi říká, že už tu straší dlouho. Chci ji obejmout. Státní moc urychluje kapání lidí - myslím verbum s pejorativním zabarvením - zkapat. Státní moc - mocná síla! Zatím. Vykonávají ji konkrétní lidé. Budou potrestáni. Nebude to dlouho trvat. 

- Ahoj mami. Ty máš tu krásnou bílou halenku. Na tu jsi byla vždy opatrná. Tu jsi mívala jen na svátek. Prala jsi ji opatrně v rukou. Je na ní takové zlato ve vzorečku.

- No, a teď ji hodí do pračky a zničí ji.

Má pravdu. Je naštvaná. Není pánem svého života. 

Povídáme...

- Maminko, cos dělala dopoledne?

V dřívějších dobách lepili,stříhali, vařili, tvořili, jezdili touhle dobou do loděnice vařit guláš. Ha, ha, ha... 

- Byla jsem ve městě...

Aha. Mám reagovat? Nechávám ji. Zvonek. Víťa.

- Mami, pamatuješ na Víťu? Vidíš ho?

- No vidím tebe a nějakého pána.

- No, a to je Víťa, Asi před dvaceti pětadvaceti lety sis zlomila na silvestra nohu. Šlas´ od nás pěšky domů; uklouzlas´ nedaleko domečku. Bylas´ asi v šoku. Víťa zrovna jel okolo. Zastavil. Zdvihnul Tě do auta. Odvezl domů. Pak už jsme jednaly spolu...

Víťa mi v něčem pomáhá. Díky, Vesmírná inteligence!!! Díky za všechny pomocníky světa!! Lidi jsou bezvadní!

- Mami, jako si zazpíváme?

Hledám ve zpěvníčku. Mám nachystanou A já pořád, kdo to je.

- Včera neděle byla!

- Jé, to je hezká. Tvoje i moje mládíčko. Tak mamko, dáme nejprve s klavírem.

Zpíváme. Maminka bez nadšení. Bez elánu. Ještěr jeden ničitelská! (Středověká koncovka v hovorové řeči.) (Paní Počůrálková, pište, pište stížnost na šíření pomluv a lží!! A hlavně: Dokažte to!)

Pouštím na YT Pavlínku. Zpíváme. Ukazuji mamince monitor s čb písničkou. Stejně má zavřené oči. Chjo. Když Pavlínka dozpívá, vyběhne zpoza opony mužský sbor. Walda - připomíná mi tatínka. I mé sestře; jeho kudrnaté vlasy taťku asociují...

- Mami, když jsme asi před šesti sedmi lety jely Neznášovem, ukazovalas´ mi statky, stavení. Říkalas´ - tady bydleli Čižmářovi, měli hospodu a vyráběli násady k nářadí.

- Násady vyráběl náš děda.

- Jak se jmenoval? To byl děda nebo praděda?

- Špryňar.

- Dědova maminka, prababička byla Špryňarová. Jenže za svobodna asi. Děda byl Kopecký... Tedy jeho rodiče se jmenovali Kopečtí.

Vyptávám se dál.

- Chodili jsme k pekaři. Prodával chleba a housky a rohlíky.

Zkouším - jestli i bagety. Podle mě bagety přišly k nám před třiceti lety.

- Ne, bagety nikdo nekupoval.

Hm. Mnohoznačná věta.

- Mamko, venku je zima, svítí sluníčko, je tam krásně, ale chladno. Tráva krásně bují. Jak se to říká? Studený máj?

Sedí, mlčí, nezájem. Opakuji.

- Studený máj?

Nic.

- Mami, studený máj...

- Nevím. Nemohu si vzpomenout.

Už je tu koordinační.

- Paní Konečná, vždyť jste to ještě minulý týden věděla. Já jsem to slyšela, když se vás dcera ptala.

- Ano, a žádám, abyste do denního zápisu dala, že se mamince za tři dny a před tím dva dny samotky ztratila viditelně a rapidně slovní zásoba. Je apatická, letargická, nic ji nezajímá; je smutná. A velké UPOZORNĚNÍ!!! Když jsem maminku dávala do DD a pak při každé příležitosti jsem varovala, abyste se zdrželi očkování. Protože při vstupu si zapsala na papír: Dnes mě očkovali!!! Tehdy jsem zasáhla!!

- Já to vyřídím.

Jestli to bude jako - my ten svetr dáme do zápisu, tak potěš Pánbu! Systéme, vlez mi nahrb! A zakukej.

Mám ještě práci u počítače. Ne. Já nic nemusím. Svobodná! Volná! Svéprávná! Vybíhám ven. Musela jsem, MUSELA jsem na slunce. Mám obrovskou, ale obrovskou touhu vyzout se. Kroksy přerušují tok zemské prány. Kouzelné, krásné... Ve dvaceti po operacích a odsouzení k odchodu ze světa mi řekli, že se musím držet v teple. Zakleli mě. Celý život stále zabalena v ponožkách, šálech... Asi pět let chodím bosa. I ve sněhu. Odklela jsem se, ani nevím jak. Dnes sice čerstvo, chladivo, ale sluníčko. Beru košík s naklíčenými bramborami. Experiment s rozpůlením brambory pod stromem vyšel. Tak kam budu sázet? Přiryju řádek k jahodám. Odrývám drny okolo jahod. Dávám pozor na silné rostliny jahodníku prorostlé v trávě. Žádné rozkopávání hrud. Ne, ne. Dělám to podle svého. Na dno jamky hnůj, navrch substrát, do hnízdečka půl brambůrky. Zasypat. Drny přikládám vzhůru nohama tak, aby netížily budoucí rostlinu.  V trávě tablet. Od patnácti hodin vysílá Hela Heclová. Božská mana! Rozehřívá mě. Zakletí o teple opět porušeno. Chůze bosa v trávě - osvěžující. Vstupuji na rýč bosou nohou. Nebolí to. Bosa v ledové vysoké jarní šťavnaté trávě do půl osmé. Vynikající! Práce mi šla sama. Překrásné sázení.

Konvalinkové pole; patrné, kam svítí slunce a kde je dlouho stínek. Na rohu se snažím už asi tři roky dorovnat konvalinky. Ne. Dnes tam vsadím dvě brambůrky.

Kam ještě? Ještě z druhé strany jahod. A pod strom. A staré truhlíky osadit. A hotovo. A lékařské školení od osmnácti - já zapomněláááá!

- To nevadí, bylas'  venku. A to je prospěšnější.

A to je pravda pravdoucí. Dnes světodějné události... Otočilo se kolem dějin...Česká bruselská lžiTV mlčí. Ale my víme.

Dobrou noc!

P. S. Zítra prý státní svátek. A to jako proč? Válka v Evropě skončila 9.5. Já slavím pozítří. Už několik let. Snaží se přeprogramovat data, dějiny, mozky... Mažou videa pro ně nebezpečná. Dnes nešlo dostat se na Tadesco. Asi nebezpečné materiály :-) Mažou, vyhrožují, kopou... Ne, ne, ne - končíme!