Jablíčkový podzimní s oříšky
Sobotěnka. Sama doma. Ve čtrnáct skyp s maminkou. Máme jít na oběd. Petroušek je ve dvě tady. Hladový jak vlk. Lámu si hlavu. Nemám klid. Oželím oběd? Co je důležitější? Maminka. Volám:
- Peťuš, co kdybych udělala z těch jablíček zemlbábu? Polívku z krůtího křídla už vařím.
- To by bylo skvělé.
Ve chvilce mám rohlíky, tvaroh... Ten tvaroh ze včera z mého kufrování - luxusně moc dobrý. Konzistence tak akorát. Míchám dva a jeden koupený. Mám prostudovány etikety všech, co naše obchodní řetězce nabízejí. Když jsem mohla chodit nakupovat, to je jak za protektorátu. Juden nemohli; dnes nemohou bezrouškoví; příště nebudou moci nanačipovaní. Tak když jsem ještě mohla chodit nakupovat, vybírala jsem dva - co nejvíc sušiny. Levný jaroměřický a další šity ne. Sušina nahrazována škrobem. Polysacharidy v tvarohu nemají co dělat.
Míchám tvaroh. Dávám si záležet. Z mrazáku vytahuji bio citrón. Přidávám vanilku. Tentokrát místo xylitolu - březového, nezdvihá hladinu cukru v krvi - sypu namletý třtinový se skořicí a levandulí. Přidávám vanilku, vajíčko, rozinky. Tvaroh se povedl. Voní. Měla bych se zeptat na FB radilů, kteří rádi radí nevyžádané rady, jestli nebio citrón mýt studenou vodou nebo žhavou. To by mě zajímalo. Žhavá prý zažere jedy do kůry. Třeba s mi někdo ozve. Vyžádaná rada - dobrá rada.
Používám starý hliněný pekáč. Miniaturní podobu jsem v létě našla ve svých hračkách u maminky. Peču v něm i buchty. Z plechového nejsou tak vynikající. Joj. Půl jedné. Ireno, utíkej převléci, uklidit, vytřít ložnici. Hýbej sebou. Ve dvě máš maminku. Jímá mě zlost. Mám přijímat dobro? Dovolí mi systém s maminkou jen virtuálně hovořit? Z toho se mám radovat? Za pět dvě - bimbání. Právě těch pět minut mi chybí k dokončení práce v ložnici.
Lidé zesmutněli. Neradují se. Neplánují. Lidská přirozenost - plány a cíle. Psychiku to chroumá.
Vítám se s maminkou. Vidím jí půl hlavy. Pak jen hlavu. Pak jen trup. Konečně vidím maminku krásně.
- Mami, máš čaj?
- Nemám.
Slyším nějaký hlas, že ho má v jídelně. Aha, myslí tím tu ledovou průchozí stodolu. Tak to za hodinu ten čaj už bude jako led. Najednou přistává hrneček. Někdo nás poslouchal. Připomíná mi to písničku Zde Alfons. Haló! Mluvitéé?
https://www.youtube.com/watch?v=2IJjmxu3UxQ
- Mami, to není tvůj hrneček.
- To nevadí, hlavně že mám co pít.
- Mami, a máš to horké?
- Ne, studené.
- Mami, tak si řekni - komu!!? - o horký!!!
Zas cítím zdvihající se emoce. Zadělaný stát! Podělaný systém. Prolhaná vláda. Prokletí přisluhovači! Jednou se budou zodpovídat. Co lidem způsobili!
- Mně to stačí. Oni by mi ho stejně neuvařili.
Neuvařili. Mají kovovou konev. Chladne. V našem DD se horký čaj podává jen večer, pravděpodobně i ráno k snídani. Ale celý den je ledovo. Nikdo mi nedá zprávu, že má maminka krabičku s pytlíčky spotřebovanou. Jednu krabičku od února!! Možná, že ji tam ještě má. Ví někdo, proč měla krabičku s čajem na pokoji? NE! Věděla to Irenka, věděla to Květuška. Nic. Mají to zapsáno. V tom jejich slavném sešitě. Kde je poznámka: Nedávat paní Hrobské informace.
Hovořím s mamkou. Zpíváme si. Je to na pytel. Nezacházej slunce - nejsme synchronní.
Nechávám maminku vyprávět o kamarádce Marušce Kuřetové. Vždycky říkala Mařka. Už tři roky jsme si s ní nenapsaly. Když jsem si maminku vozila o víkendech domů, dbala jsem na to, aby s ní udržovala kontakt. Mařence taky docházela paměť. Byla u dcery. Ta nám cenzurovala dopisy. Začmárávala řádky. Potupné. Mařenka jim cpala horem dolem, tak se jí dcerunka odvděčovala. Kdo ví, jestli holčička z hájovny, dcerka dvoumetrového hajného, pobývá ještě v hotelu Země.
Vyprávím mamince, co chystám k obědu. O zelenině ve skleničkách. Takovou mi vždycky dávala. Vonělo to česnekem. Místo masoxu. Máme zemlbábu. Domácí. Poctivou.
- Mami, kdybych za tebou směla přijet, zadělaný stát mi to zakazuje, vzala bych ti na půl třetí na talířek horkou. Pochutnala by sis na vlahé. Vzala bych i Jarušce. A paní Drahuška taky nikdy neopovrhla.
Dělila jsem tam ty bloudící duše. Tak se to panu řediteli líbí. Zašpérováno. KONEČNĚ BARÁK ZAMČENÝ. VLASTNĚ NE. Je jen neprostupný. Nahoru do pokoje se nedostaneš. A personál dělá vrátného místo své náplně práce. Co na to inspektorát práce?!
- Oni ti zakazují? Pročpak?
Znovu - po kolikáté už - vysvětluji podvod zvaný COVID! Zabijáci lidstva,
ekonomik... Kolik miliard vydělali jen na testech. Samoplátci - budiž. Peníze šupajdily do kapes mocných. Ale co
platil stát, to šlo z kapes nás všech. Plukovniku Smrt do kapsičky. Bude
souzen. Bude odsouzen. Jeho peníze budou vráceny do státní kasy. Pochroumané
zdraví - dá se vrátit?
Statistika z FB!
Každý test na covid stojí 1756 Kč. K 7. 10. bylo jen v ČR provedeno 1 476 013 testů. Občané zaplatili farmaceutickým firmám za testování (zaplatili to buď přímo ze své kapsy, nebo to stát zaplatil z daní, které státu zaplatili občané) 2 591 878 828 Kč (dvě miliardy pět set devadesát jedna milionů osm set sedmdesát osm tisíc osm set dvacet osm Kč). Z tohoto celkového množství 1 476 013 testů bylo 90 022 pozitivních, což je 6,01% . Takže odhalení těchto POTENCIÁLNĚ NEMOCNÝCH lidí nás stálo víc než dvě a půl miliardy Kč, tedy v přepočtu 28 791 na jednoho pozitivně testovaného, který nemusel mít ani žádné příznaky, případně se potřeboval jen vypotit a popíjet čaj s citrónem. Tento virus je totiž tak smrtící, že potřebujete mít pozitivní test, abyste věděli, že ho máte! Naopak se lze domnívat, že lidé s vážnými příznaky se do nemocnice dostavili sami, žádný preventivní test tedy nepotřebovali! Takže pan Babiš a pan Prymula vyhodili z okna (nebo nacpali firmám, v nichž možná mají podíly) zatím jen víc než 2,5 miliardy Kč z peněz, které měly být určeny našim dětem a seniorům, případně na oživení ekonomiky, za nesmyslné testování lidí, kteří by se, v případě vážnějších potíží, dostavili k lékaři sami. Píšu "zatím jen", protože když nás otestují všechny, tedy všech 10 690 000 občanů, vydělají 18 771 640 000, slovy osmnáct a tři čtvrtě miliardy Kč. Každý test na covid stojí 1756 Kč. K 7. 10. bylo jen v ČR provedeno 1 476 013 testů. Občané zaplatili farmaceutickým firmám za testování (zaplatili to buď přímo ze své kapsy nebo to stát zaplatil z daní, které státu zaplatili občané) 2 591 878 828 Kč (dvě miliardy pět set devadesát jedna milionů osm set sedmdesát osm tisíc osm set dvacet osm Kč). Z tohoto celkového množství 1 476 013 testů bylo 90 022 pozitivních, což je 6,01% . Takže odhalení těchto POTENCIÁLNĚ NEMOCNÝCH lidí nás stálo víc než dvě a půl miliardy Kč, tedy v přepočtu 28 791 na jednoho pozitivně testovaného, který nemusel mít ani žádné příznaky, případně se potřeboval jen vypotit a popíjet čaj s citrónem. Tento virus je totiž tak smrtící, že potřebujete mít pozitivní test, abyste věděli, že ho máte! Naopak se lze domnívat, že lidé s vážnými příznaky se do nemocnice dostavili sami, žádný preventivní test tedy nepotřebovali! Takže pan Babiš a pan Prymula vyhodili z okna (nebo nacpali firmám, v nichž možná mají podíly) zatím jen víc než 2,5 miliardy Kč z peněz, které měly být určeny našim dětem a seniorům, případně na oživení ekonomiky, za nesmyslné testování lidí, kteří by se, v případě vážnějších potíží, dostavili k lékaři sami. Píšu "zatím jen", protože když nás otestují všechny, tedy všech 10 690 000 občanů, vydělají 18 771 640 000, slovy osmnáct a tři čtvrtě miliardy Kč.
Kluk Honzík, maturant. Hraje florbal. Netrénují. Zákaz. Má jet do Švýcarska na zápas. Musí si zaplatit poškození zdraví. Tedy test. Jak tam obstojí, když nesmějí trénovat? Jak se v životě nikdy nevzdávám, tady bych se na to vykašlala. Určitě bych si nenechala poškodit zdraví testem.
Uau, už zas se mi zdvihají emoce - mamince rvali šmejdi zadělaní špejli do nosu. Lidi tam drželi na posteli, znásilňovali bezbranné. A ještě si to KHS dala na FB. Zvrácenost. Nebo mamčiny holé nohy a rouška. Zima jak v psinci. Fašismus! Všechno jednou skončí. Všichni se budou zodpovídat. Tentokrát doopravdy, ne jako v Norimberku. Tak ne. Lidi si je najdou.
Vytírám. Uklízím. Zvonek. Snaška s vnučkou. Povídáme. Dozvukujeme. Péťa nám chodí hlásit, jak si vedou florbalisti - náš Honzík s kapitánskou páskou na rukávu - ve Znojmě. Užíváme si jablíčkový podvečer. Vyzvídám, jaké kamarády má vnučka ve škole. Které předměty má ráda. Jestli jí někdo netrápí. Uteklo to. Kitty - černá pražská dcera naší Micicindy - se přišla lísnout. Je to ostrá nevyzpytatelná kočičí opice. Nechává se hladit, lísá se kolem vnuččiných noženek. Asi jí zašustila bunda. Raf - rafla po holčičce. Posílám fotky Lindě. Aby věděla, jakého trhače má. Kočičku jsem kdysi jako jedinou zachránila a vypiplala z vrhu pěti koťátek. Linda měla dostat bílou. Umřela. Tahle byla slíbena na vesnici. Tak si užívá života devět let v Pze. Občas nás přijede vystrašit. První týden se musím vždycky mít na pozoru. Mohla by mě sežrat, potvora mrňavá. Její otec byl asi sám čert. Odmala měla mastodontí packy s obrovskými drápy. Příroda se na ní vyřádila. Mohla by klidně hrát v detektivce psa baskervilského. Ani by ji nemuseli moc maskovat. Druhý týden se nechá pohladit. Začne předstírat hodnou kočku. Mě neoklame. Furt ve střehu. Micka si pro jistou po dobu pobytu své dcery nechává servírovat mimo své obvyklé místo. Dny tráví ve své boudě. Linda volá.
- Mami, furt ji nekrmte.
- To my musíme, ona by nás sežrala.
- Kitty, Kitty, čičiči!!!
Kitty stříhá ušima.
- Kitty, takhle to vypadá v paralelním světě. Něco nebo někdo na tebe mluví, ale ty nereaguješ.
- Mami, ona se nebude ani vejít do přepravky.
- Tam ji musíme nacpat, protože bych cestou do Phy bych přišla o nos, uši a ruku.
- A myšku nějakou ulovila?
- Ne, žádnou. Tady jenom žere.
- A chodí ven aspoň?
- Jo, chodí.
- Moc ven nechodí.
- Jo, chodí. Na celý den. Včera večer píšu, píšu. Půlnoc. Najednou buch, buch, buch. Že by Kittyna byla ještě venku? A byla. To byl buchot.
- A to ona umí, viď? Dnes jsem nakupovala. Vzpomněla jsem si na Tebe. Cikánský sekuriťák v Penny mě okřikoval, abych s nasadila roušku. On neví, že mu nesu peníze. Měla jsem pusu zakrytou. Prodavačka vřeštěla:
- Vy mě nakazíte! Já vás neobsloužím.
- Mělas jí to tam nechat na páse. Oni by si rozmysleli, kdyby jim to lidi párkrát na ten pás vyložili, jestli tě obslouží nebo ne. Kdyby denně nespouštěli strašení, necítila by ohrožení. Jak se ti lidé nechají chytit do strachu. Kolují videa, jak natáčeli nemocné.
https://www.facebook.com/martinka.bielcikova/videos/10218415703687156
Plodný den. Zítra bez kontaktu s maminkou. ŠMEJD ODPORNÝ JEŠTĚŘÍ! HNUSÁK SLIZKÝ.
Kontrast!
To byl ale hezký den! :-) Krásná zpráva nakonec!!
Dobrou noc!