Jahodové knedlíky, slunce, bazén, kočky, MÍR

Už zas. Zase je tu večer. Přitom ráno, prve, nedávno jsem se vyspalá dostavila do prostoru s kočkami. Mourek rozvalen na koberci na zádech. Žofka u jeho ocásku v očekávání. Vypadalo to, jako že idyla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-22-kocky-kocenky

- No vy jste hodní! Dobré ránko!

Jejich falešné oči mi odpovídaly na pozdrav. To jsem si měla hned domyslet, že to je jen habaďůra na mě. 

Snídaně jim. Pak mně. Koukám, dívám, tak se jí to povedlo. Ta malá šedá potvora mi konečně převrhla červenou láhev. Cingrlata na ní rozcupovala na cimpr campr. Kdybych přišla o něco déle, snad by i láhev rozedrala na atomy. Andílek z barev na sklo – kdopak mi ho daroval? Umolousaný, sežvýkaný. Ona ho doslova seždímala. Hodná kočka? Mrcha je to.

Vytírám. Na ntb si pouštím recenze o Boženě Němcové. Najíždějí tam povídání o filmu, o seriálu, o průvodci v Babiččině oudolí… Uši nevěří, co slyší. Prý je třeba průvodce změnit. Ono se to pořád opakuje. I učebnice je třeba pozměnit. A najednou řeší nacionalismus, a jestli je Božena nebinární a hovoří o genderu. Ty vorle, že špatně slyším? Do nekonečna u toho umývám a umetám okolo kočkolitu. To kočičí smrádě se proběhne miskou s vodou. Rozťape kapičky po prostírání. Dělá jí radost, když si pak s mokrými packami žuchne do nově nasypaného kočkolitu. Tak chce se jí? Nebo jen blbne? Ó, malé žihadlo vytvořila… Nedávno byla doba Kitty, Mourka, Zrzky. Předháněli se v návštěvách vaničky s kočkolitem. Najednou mikrotenové pytlíky mizely závratnou rychlostí. Po přestěhování Lindy jsme jí Kitty vrátili. Najednou kočkolit osiřel. Pytlíky se začaly hromadit. Probírám na FB vzpomínky. No jo. Před třemi lety tu ještě kralovala naše hraběnka Micicinda. Klidná. Už mi nesápala záclony. Rok se s rokem sešel. Na konci října se nevrátila ze zahrady. Pořídili jsme si náhradu. Zrzečku. Před dvěma lety už tu panovala ta naše rezatá radost. Zrzečka a její čtyři neposedové. Taky se rádi pelešili v záchůdku. A to už sem začal do zahrady otiperovat Mourek. Na vzpomínkách FB je vidět koloběh života. Budoucnost je iluze. Jakákoliv představa o budoucnosti je v přítomném okamžiku iluze. Ať  je tam míra reálnosti jakákoli. To není špatně. Vizualizace je mocný nástroj. Vizualizaci je lépe opírat o přítomnost, nikoliv o budoucnost. Základní pravidlo buddhismu: Minulost je vždycky plná lítosti. A budoucnost je vždycky plná strachu. I ta krásná minulost je plná lítosti. Jsme smutní, že už je pryč. I drsná minulost, je nám líto, co jsme prožili. Občas se tam jdeme podívat pro smíření, pro přijetí, pro položení vděčnosti za to, co jsme prožili a kým jsme se díky tomu stali. Ale pobývat tam delší čas není dobré. Porýpat, poňahňat, rozlítostnit se… Není žádná věda být závislým na minulosti. Je lví období. Pozor na sklouzávání k sebelítosti a touze si trošku potrpět. Pryč od vzpomínek. Fejsůbku, fejsbůku. Rozlítostňuješ mě.

Novoluním ve lvu 16.8. končí období lva. A za pár dní šup do energie panny. Prý to bude náraz. Zabrzdíme o kámen. To se máme na co těšit. Od úplňku 1.8. do novoluní 16.8. silná lví energie posilněná lví bránou. Období raka končilo novoluním. U lva podobné. Prý každý týden něco. Lví brána 8.8. je vysoce naplněná energií. Začíná od 5.8. do 10.,11 srpna. My budeme přítomní v energii lví brány. My proplouváme tou tekoucí energií. Země asi 8.8. proplouvá energetickým proudem. Máme tu řidší energii, proto se proud lví brány rozšíří o tři dny vpředu a tři čtyři dny vzadu. Pozorovatelné to bylo loni a předloni. Velmi silná, podpůrná, výživná zdravá vysokovibrační energie prospěšná pro naše buňky. Těla se těší. Velmi dobře kooperuje s naším fyzickým tělem. Ptám se těla – těšíš se? Ano!! Pro hrubou hmotu nejzdravější energie. Nebude to stále stejně silné. První tři dny slabší. Nejsilnější 7.,8.,9. Lví brána není tak vysoce odlišná amplitudově. Už červnový slunovrat byl méně výkyvný než loni. Energie je roztažená do více dní. Energie před lví bránou a po ní jsou taky silné. Lví brána nevyčnívá tak moc, jako v jiných letech. Bude samo o sobě probíhat léčení našich těl. Může dojít i k prodloužení cyklů schopných pro buněčnou regeneraci. Pokud došlo k některému poškození buněk, ke snížení počtu cyklů, kdy je buňka schopná se recyklovat, v některých případech může dojít ke zvýšení regenerace. Nutno myslet na své buňky a dát jim možnost plné regenerace. A opřít se o svou sílu!! O vnitřní motivaci. Užitečné, zdravé!

Energeticky silná místa v těle – čakry. Tři významná místa:

1. 

– srdce, v něm se míchá energie Země, vesmíru, vytváří se božská energie, to je bezpodmínečné lásky. Centrum vertikální energie.

2. 

Centrem horizontální energie je druhá čakra. Je centrem tvořivé síly, místem uložených traumat a centrum horizontální rovnováhy. Je ovlivňována stavem, rovnováhou jingové a jangové energie a mezilidskými vztahy. Proto žijeme. Vyvíjíme se.

Takže dvě centra:

Vertikální rovnováha – srdce. Centrem intuice. (Na úrovni šišinky to nevnímáme, až na úrovni srdce to pociťujeme.) 

Horizontální rovnováha - energie druhé čakry.

3. 

Mezitím je solar. Náš střed. Tam je naše vnitřní síla, odvaha, sebehodnota, sebeúcta, sebejistota, síla, bezpečí. Je důležité cítit se silný; síla je bezpečí. Sílu ani bezpečí nám nikdo zvenku nepřinese. Je potřeba ji hledat v sobě. Opřít se o svůj střed.

Co je naším středem s vnímáním těchto tří center v sobě. Střed nemusí být bod. Může to být vzdálenost. Střed může být energetická struna. Za svůj střed můžeme považovat osu srdce, solar, druhá čakra. Nebo opačně. Spojení těchto tří míst je naše opora. Energie probíhají vertikálně nahoru i dolů.

Spojení těchto tří míst vytváří skutečnou naši oporu. Srdce – centrem intuice. (Fyziologicky je centrem intuice šišinka. Na úrovni šišinky to necítíme. Nevíme to. Až když to cítíme srdcem.) Srdce je to místo, kde cítíme své vedení a lásku. Láska je základem všeho.

Solar je místem naší odvahy, síly, bezpečí, sebeúcty. Sebeúcta – nesmírně důležitá! Zamyslet se nad úctou, která mě posílí. Tu mohu sobě dát jen já. Ne úcta druhých. Úcta sama sobě. Jsme tisíce let vedeni, co si o nás myslí svět. Jak si náš váží druzí. Jestli vyhovíme. Jestli jsme dobře přijímáni. Hodnoceni. I když nás mají v úctě, není to sebeúcta.

Druhá čakra – naše tvořivá síla, sexuální energie, citlivé záležitosti v podobě uložených traumat. Projevují se na srdci. Pokud nás něco bolí na srdci, je třeba to léčit jinde. Co nás bolí na srdci, leží v druhé čakře.

Srdce, solar, druhá čakra neoddělitelné součásti. Síla solaru se dá vyndat. Energie solaru může vystoupat nad nás a pak tvoří trojúhelník.

Co nám přináší lev je odvaha, statečnost, postavit se, čelit svým strachům. Strach je nutnost. Žádoucí emoce. Pozor na strach paralyzující! To je zabiják.

Vím, že mám strach. Pokud chci něco zvládnout, je potřeba přiznat si, že ho mám, pracovat s tím. Nelhat si, že se nebojím. Nezametat pod koberec. Nezadupávat strach v sobě. Nepovažovat ho za zlo. Nesoudit ho. Nevytvářet si vlastní rozhodnutí o tom, jestli to, že se bojím, je dobře nebo špatně. Nejpřesněji strach popsat. Strach ze selhání, z odmítnutí, z dehonestace – to všechno jsou obecné popisy. Podrobně rozpracovat. Čeho konkrétně se bojím na strachu z odmítnutí – konkrétní reakce člověka, pohled očí, ušklíbnutí, nějaké konkrétní slovo od člověka. Strach ze selhání – čeho se konkrétně týká? Strach z odmítnutí třeba znamená, že uslyší nějakou konkrétní reakci člověka. Slovo, které bude útočit na mou slabinu. Velmi důležité jít do hloubky strachu, rozpitvat, pojmenovat na papíře nebo v hlavě. Strach z odmítnutí třeba znamená, že uslyším slovo, které odsuzuje můj vzhled. Mohu si s tím zpětně afirmačně pracovat. Posílit svou sílu v této oblasti. Víc a víc si zvědomím, že to, co si o mně ten člověk myslí, není moje, ale jeho. Pokud mám strach zvládnout, je třeba ho rozebrat na milimetry, poznat ho. Až na mě strach zaútočí, poznám ho, vnímám ho, cítím ho, nezabrzdí mě. Nevytvoří paralýzu!

Dávný strach z exkomunikace. Když tlupa vyloučila jedince, zahynul. Dnes se nás strach z exkomunikace už netýká. Člověk pracuje v kolektivu, kde ho to nebaví, bojí se odejít. Nebo chodí do sportu, který ho už nebaví, nenaplňuje. Ti lidé jsou naše tlupa. Je tu podmíněný strach genetické paměti – odejdu, zahynu. Tento vzorec v 21. století netýká.

Zdroj https://www.youtube.com/watch?v=FPOGmRCAjyQ

Dopoledne jsem se ráchala v bazénu, poslouchala svoje pořady. Napadlo mě udělat radost Petrouškovi. Doma mu říkali buchta. Miloval sladká jídla. Udělám jahodové knedlíky. Vál pod slunečník.

- Peťuš, jdu dát na páru knedlíky.

Dnes pracuje. Ve dvě obědváme u velkého stolu. Pozorujeme hraní koček. Mrňavá doráží na Mourka. Ten si ji bere do parády. Hraje si s ní, až Žofka lítá vzduchem.

Koupu se. Voda teplá skoro 30°C. Kropím zahradu. Skleník. Probírám okurky, rajčata.

- Jo jo, já ti ji dám. Počkej, je ve skleníku.

Volá bývalá kolegyňka z Herbalife. Žila s velice úspěšným manželem. Jeho maminka učitelka, otec voják. Terorizovali ho snad údajně psychicky i fyzicky. Nestýká se s nimi. Ta kolegyňka si na mě vzpomněla. Dodatečně mi blahopřála k narozeninám. Našla ve svém solar plexu sílu. Odvahu. Sebeúctu. Odešla od tyrana. Co do něho vložili rodiče, to praktikoval ve své rodině. Snesla střídavou péči jejich holčičky. Silná žena. Hovoříme o našich životech. Vzdávám jí hold. Mluvím i o Lucce, která s jejím životem hodně souvisí. Vlastně teď už ne.

Sama si při poslechu Silvie Rei probírám, jak to mám ve své šišince, ve svém srdci, ve svém solaru a druhé čakře. Sílu mám. Když se někdy bojím, znám z meditací, strach si osahat, oňuchňat a pak ho poslat do týmu mým rádců. Protože v těle vládnu já. On většinou přijde v podobě Barbuchy. Takový rozčmáraný černý uzel. Po dnešku vím, že si ho mám víc rozplést, pojmenovat, zkonkretizovat. To potřebuji. Račí emoce si sáhly do minulosti. Byla to nutnost. Nyní rovnám své vize se svou odvahou. A já ji MÁM!!!

Dobrou noc!