Jahodový
Ráno. Před budíkem. Dnes máš být v půl desáté před panelákem. Dovezou kuchyň. Lážo, plážo pohoda - to tak mám vždycky. Pak se začne čas smršťovat.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-27_rano_-/
Do auta mi včera Petroušek nastěhoval novou digestoř. Když mám dost času, mám i takový hezký první úmysl, že něco pro zdraví, že pěšky. Druhá myšlenka - máš tam digestoř. Výmluva - musíš autem. Berličky. Takhle to lidi mají. Jen to nepřiznají. Když autem, zajedu si do banky. Volám nájemnici, už svištím; ať se postaví před dům a naviguje auto k zadnímu vchodu. Dorazím.
- A jaké mají auto?
- To by mě taky zajímalo. To poznáte.
Banka. Security. Ty vorle! Jděte do - jo, tam! To je pravidelně, oni nemohou jezdit v noci? Ne. Půl hodiny otravují dopoledne, v poledne, odpoledne. Neuvěřitelné! Mám na ně smůlu.
Řítím se městem domů. Zapomněla jsem potvrzení na zálohu. Konečně - parkuji u paneláku. Prší. Zvoním. Klušu nahoru. Vyvezli poslední krabici. Platím. Jdeme dolů pro digestoř, filtr. Uháním směr banka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-27_Prvni_jahody/
Ve městě tři stanoviště s polskými jahodami. Letos 79,-Kč. Parkuji. Tak jakpak to bude s dopočítáváním? Studentka ČJL - ON na PF. Prý nezvládla zkoušku. Jestli to byla zkouška z historické mluvnice a dialektologie, tak chápu. To dnešní mozky už nedají. Tahle disciplína se už asi neučí. Pan profesor Dejmek - dej mu pánbu věčnou slávu - ten nám neodpustil ani čárku, natož slabiku.
Slečna dopočítává. Valím oči. To se už dnes nevidí. Jde jí to. Milá. Ochotná. Šikovná.
Banka II. Stojím u bankomatu. Za mnou stojí pán. Rovnám si věci na příručním odkládajícím prostoru. Dovoluji mi, aby přistoupil k bankomatu. Jsem k němu zády. Prý potřebuje drobné na oběd. Není zdejší. Nezná to tu. Ještě před měsícem ležel na Karláku v těžkém stavu. Pochvaluji si období důchodu.
- Pane, pokud nemáte léky a hole, pak je to nesmírně krásné údobí.
- Celý život jsem byl zdravý. Teď beru patnáct léků!
- Kolik vám je let?
- Padesát čtyři. Po třetí dávce a injekci proti žloutence jsem skoro umřel.
- A někdo vás nutil?
- No, nutil, nutil. V práci.
- Jste tak mladý na to, abyste byl rozsypaný.
- Už si nic nedám. Při té třetí - to jsem málem vydechl duši.
- A ještě jste si přidal další injekci. Jste normální? A ne abyste si dal tetanus! To už není to původní. Tam už jsou ty mrna taky. Nedávejte si to.
- Nic si nedám! Celej život sportovec, zdravý. Já nebyl nikdy na neschopence! Celej život v práci. A teď? Darmo mluvit.
Odchází. Darmo mluvit? No jo. Samochtějícímu se křivda neděje. Děkuji dobrovolníkům, kteří do toho experimentu šli za mě. Nastavili kůži, mnoho jich odešlo. Bohužel, setkala jsem se s odpovědí na vědecké tvrzení dr. Stefana Lanky, že virus ještě nikdy nikdo neizoloval. Že je to exozom - zbytek, špína, odpad z buňky. Tak na tohle tvrzení o podvodu zvaném virologie jsem uslyšela:
- Prosím tě, tyhle řeči mám tak ráda. Milan na to málem umřel! Tak mi povídej, že viry neexistují.
Nehádala jsem se. Nevysvětlíš.
Myslím na pána po třetí dávce i teď. Přeju mu zdraví! Moudrost snad už získal. Prý další ne. Budeme mu věřit. Posíláme písničku. 😍😍😍
Moje banka už nedisponuje hotovostí. Nedají vám peníze, nevezmou. Pouze přes bankomat. Šílenost. Běžím s paklíkem padesátikorun o kousek níž. Tam peníze ještě berou.
- Kolik toho máte?
- Asi 2300,- Kč.
- Ano. 2300,- Kč.
- Už jsem sem měla našlápnuto před čtrnácti dny. Ale chtěli na mě zálohu za kuchyň. Vytáhle jsem pakl, vysázela dva tisíce. Byli celí šťastní. Netvářili se. :-) Určitě si utíkali koupit zmrzlinu.
- Tady mi to podepište.
- Tužkou nebo prstem?
- Touhle tužkou.
Podsouvá mí veliký tablet. Na něm je připevněno písátko.
- Víte, že takovouhle tužku mám taky? Jenže ji neumím zapnout do počítače.
Odcházím. Ve dveřích se otáčím.
- Dala jste mi ty peníze?
- Omlouvám se. Nedala. Kde já bych vás sháněla?
U obchodních transakcí se nemá mluvit. Podepisuji příjem. Vše jsem vyřídila.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2025-05-27_Nakup/
Jedu do obchodu. Vidím na dalších stanovištích ve městě jahodové stánky. Vycházím z obchodu. Jedu s košíkem do největší blízkosti vedlejšího parkoviště. V cestě mi stojí náklaďáček a dodávka. Do prčic. Prve tu nebyly. Usmívám se. Za volantem náklaďáku řidič obědvá. Toho nesmím vyrušit. Mám čas. Počkám. Stahuje okýnko.
- Prosím, ještě dvě lžíce.
- V klidu si to dojezte. Slyším písničku svého mládí. Hezky vám k jídlu hrají.
- Pan staženým okýnkem na mě mluví. Otevírá dveře.
- Máte tady někoho, koho jste učila češtinu.
Nakukuji do kabinky. Na jméno si nevzpomínám, ale tvář ano. Připomíná se mi jménem. Obor kuchař - cukrář. To už byli ti hoši pod mými prvními oboru kuchař - číšník. Moji nejmilejší. Tu třídu jsem zbožňovala. Chodili do ní samí inteligentní šikovní hoši. Tihle pod nimi byli taky dobří.
- Vy jste byl hodný kluk. Všichni jste byli hodní. A proč už nevaříte?
- To bych...
- ...se neuživil. Jako všichni vaši kolegové. Řidiči, policisté, záchranáři... Kluci, pak jdu do hospody a neumějí tam uvařit. U sporáku stojí kopyto a servírka se neumí chovat.
- Já vařím pro rodinu.
- A teď prý bude péct dceři dort.
- To je krásné. Ať se vám dortík podaří!
- A já už jsem dojedl. Už vám uvolním místo.
Loučím se. Košík mám před kapotou dodávky. Náklaďáček odjíždí. Usmívám se na řidiče dodávky a posunčím, že už se uhnu. Taky se hezky směje. To je fajn, když si vidíme na mimiku.
Vezu košíček až ke schůdkům. Nosím nákup nahoru na druhém parkovišti do kufru svého auta. Už mám hotovo. Blíží se ke mně druhý člen posádky úklidového auta. Toho jsem neviděla. Asi čistil parkoviště. Chundelatá hlava od volantu jde uklízet. Vyměnili se.
- Já bych tady těm lidem, co odhazují sponky od konzerv dala přes ruce.
- Vy učíte češtinu?
Asi slyšel náš rozhovor.
- Už ne. Už pomáhám lidem hubnout.
- A mohla byste mi říci něco o školkách a školách? Já jsem si dal malého do Rasošek.
- My tu máme bezva školky. Si myslím. V Josefově dělá vedoucí moje dřívější sousedka. A ta je pro práci s dětmi stvořená.
- Taky jsem slyšel, že školky jsou tu dobré. Nejsem zdejší.
Charakterizuji školy.
- Víte, náš kluk zlobí.
- To před ním neříkejte. Chvalte ho. On neví, že zlobí. A ten doktor, který objevil ADHD, na smrtelné posteli řekl, že je to blbost. Vymyslel si to. Ale agenda jede dál. I za nás byli kluci víc třeba pohyblivější, ale ADHD za nás nebylo. :-)
- Vás bych potřeboval, abyste ovlivnila manželku.
- Spíš ji ovlivněte vy. Nám na MD padá IQ. Totiž hamu, papu, kaku. Je to jako když si jdete lehnout do nemocnice. Na chvíli se vám IQ sníží. Ale jak jdete zas mezi lidi, srovná se to. Chvalte i manželku. Vychovává vám vašeho skvělého potomka.
Kluk - táta se krásně usmál. Rozumný.
- Já jsem vyměnil práci. Abych mohl být s nimi. Dělám od pěti do třinácti.
Obdivuhodný muž. Podává mi pětikorunu.
- Ušetřím vám čas. Já vám ten košík odvezu. Stejně jdu tím směrem.
- To mockrát děkuji.
- S vámi bych potřeboval mluvit večer u vína. Ptal bych se.
Myslím, že pán má přirozenou inteligenci. Vnímá, co potřebuje vnímat. A taky vím, že s manželkou svého syna skvěle a zodpovědně vychovají. Ona po svém, žensky, on s nadhledem mužsky a třeba i s tím, že ho bude přijímat takového, jaký je. Malého zlobila. :-) Jsem přesvědčena, že děti nezlobí. Jakmile se jim věnujeme, dáváme jim podněty, necháváme je tvořit, hovoříme s nimi, nadhazujeme témata, ptáme se jich, posloucháme, vedeme je, nenápadně korigujeme, dáváme volnost, výběr, musí to dopadnout dobře. To jsou hvězdná semínka, která nám přišla pomoci s přechodem do vyšších dimenzí. Do Nové Země.
Máš v sobě dva vlky. Jeden je temnota a zoufalství. Druhý je světlo a naděje. Který z nich vyhraje? Umíš odpovědět? Pokud ne, přemýšlej. Na konci najdeš odpověď.
- Mami, byla jsem doma. Kitty tam je. Mourek mi tam vletěl. Prskala na něj.
- A dávali si pusinky?
- No, ale vrčela.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-27_Nase_cerna_navsteva/
I tohle jsem viděla. Vyndávám nákup. Mourek si s pražskou Kitty dává pusinky. Najednou dostal pomyslný flusanec mezi své krásné oči a jednu pěstí. Spouštěla na něj hrůzu. Z grafologie vím - kolik strachu, tolik agrese, kolik agrese, tolik strachu.
- Kitty! Ty nezdvořačko? To se dělá?
Černá holka kočičí zalézá ke mně do pracovny. Nesu jí tyčinku. Kupuji si ji? Ne - dělám to pro její komfort. Už je tu skoro jako doma. Vyjídá misku, i když jí Mour hypnotizuje, že to dojede, ať mi trošku nechá. O víkendu se má ještě lépe než v týdnu. To totiž krade ze dvou misek. Z Kittyniny a Zrzčiny.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-27_Zahrada/
Mám hezky v duši. Lidi jsou hodní. Ano. Znám i hodně debilů. Ale nechávám je. Za svou hloupost nemohou. Dnes jsem potkala samé anděly. Nedostudovanou slečnu jahodářku. Bankovní úřednici. Naši slečnu nájemnici. Kluky z náklaďáku - byli milí, slušní, bezvadní. A naposledy tady toho pána z počišťovací služby. Díky za takové lidi. Díky jim za jejich práci. My už nemusíme. Nastoupili na naše místa. Náš penzijní fond vybrakován. Tam byly naše peníze. Tak nás mladí živí. A my si to ZASLOUŽÍME!
Mají to nepřekonatelně těžší, než jsme to měli my. Jsem ráda stará. V důchodu. Skvělé. I když - pochválím se - mladí mě obdivují, že tvořím na Tik Toku. Asi údiv nehrají. Asi jim věřím, že by to prý nezvládli. Mě zas nebere Instagram. Přeju si, aby žili šťastně, radostně, v hojnosti, aby měli zdravé potomky, aby žili ve zdraví ve spojené společnosti stejně smýšlejících lidí, propojeni, bez hádek, v podpoře, se zájmem o dění, aspoň s minimálním přehledem o zákonech; ať žijí bez diskriminace ve vlastní zemi!
Na TV Šalingrad sleduji soudní jednání s obecním pracovníkem, který Vojtěchovi zrušil místo pobytu. Dnes ho po roce přišli podpořit lidé. Odnesl si pokutu 40 000,- Kč za zneužití pravomoci. To, že ten šmejd nutil národ protizákonně do zdravotních úkonů, což je miliardakrát horší, to nikomu nevadí.
Včera mi Petroušek hlásil:
- Víš, kolik stojí cement dvě stě padesátka? Stál 26,- Kč. Teď stojí 96,- Kč.
- To není možné. To je čtyřikrát víc
- No, zdálo se mi to drahé. Ve Stamontu přijde pytel na 106,-Kč.
- Hm, tak to se stavby docela dost prodražují.
Takhle hezky o nás šmejdi hovoří. Tak by Vojtěch měl úředníkovi těch 40 000,- Kč poslat za újmu na zdraví.
Krásný den máme za sebou. Zahrady, luka, pole, parky,
příroda se zalily. Bigreseťák Klaus Schwab se intenzivně snaží o naplnění
agendy 2030. Jeho sektářský projev konvenuje s našimi mocipány. Jenže - k tomu
nedojde. Úchylák v podvazcích.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-27_Varenicko/
Tak který vlk vyhraje? Už to víte?
Vyhraje ten vlk, kterého víc krmíš. :-)
Dobrou noc!