Jahodový a kočičí a spokojený
Půlnoc. Prohlížím si obrázky z dnešního dne před dvěma lety. To jsme šli našim nájemníkům v paneláku koupit desku za novou linku k člověku, s nímž jsme se přátelili v mém minulém manželství. Nemohla jsem ho vůbec poznat. On naopak mně řekl, že jsem se vůbec nezměnila. Hm. Kouknul mi na krk zahalený chomoutem šatů. Řekl, že prý nemám vůbec vrásky. Hm. Místo deseti minut jsme tam ztvrdli asi dvě, možná i tři hodiny. Už nevím. Ale navázali jsme hovor tam, kde nás životní okolnosti přerušily. Hovořili jsme o Ivkovi. Vyprávěl mi o našich lumpárnách v mládí. To já už jsem si nepamatovala. Seděli jsme v jeho domácím baru. Byl naplněn nejen alkoholem, ale i raritkami. Třeba dvěma vyřezávanými loutkami z loutkového divadélka v mém dětství. Skautské domečky. Jeden Pier tam zřídil Klub mladých. Jako studentka jsem v něm zpívala. Jeho druhá žena jednou jela do Hradce do práce. Zvonila u nás brzy ráno. Potlučená, orvaná a špinavá. On si postavil svýma rukama nové auto. Půjčil jí ho. Zbořila mu ho. Přiběhla vyděšená, potřebovala si zavolat. My měli telefon. I na její havárii došla řeč. Tolik vzpomínek, informací. Mysleli jsme si, jak navážeme. Vyprávěl, jak mu bylo loni strašně těžko v moři. Nechtěl v něm umřít. Chvilku odpočíval na hladině. Pak se mu udělalo zle ještě u schodiště cestou z večeře. Odhadovala jsem, když to bylo v Tunisu, jestli má nebo nemá v sobě jedy. Za dva měsíce ho našli na zemi. Infarkt a ještě mrtvice. Zachránili ho. Pak volali jeho ženě. Měl odjet na pobyt do Kladrub. Prý ať přiveze oblečení. Ano, oblečení do rakve. To byla pro mě rána. Jeho vnuk se mu narodil po jeho odchodu. Uvolnil mu místo na světě.
Nezačala jsem moc vesele. Jak se mi dnes dařilo? Skvěle. Ráno asi v sedm jsem si šla pro telefon. Vyfotila jsem si ranní sluncem ozářenou zahradu. V ní čekal špion. To jsem neměla dělat. Jen jsem se uložila, hup. Na parapetu začala kvílet Žofina. Ne. Otočila jsem se. Zavřela oči. Ještě jsem z dálky slyšela její bubnování. Petroušek slouží lidu, já si dospala ještě pár veršíčků.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-rano
Dopoledne jsem si dala dva úkoly. Uvařit polévku a upéct letní jahodový. Sezona jahod v plném proudu. Jdu na to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-kocici-laska
Kočky dnes mají masový den. Nadlábly si bříška. Tak ráda je pozoruji, jak se omývají, obírají, láskyplně objímají pacičkami.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-letni-jahodovy-z-jahod-jako-brambory
Jahody v Polsku myslím už asi za šedesát? U nás za devadesát. To nevadí. Lidi nemusí jet za hranici. Koupí si to prý asi na pěti místech v městě. Myslím, že cena není zas tak navýšena.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-domecek-v-zahrade
Jdu okouknout zahradu. Ptáci už mají naladěno. Nádherná orchestrální skladba. Nástroje jim štemují. Hezky hrají a zpívají. Nakukuji do domečku. Je rozbouchán. Raduji se, že nám nespadl na hlavu. Děkuji, že mě napadlo poskytnout mu revitalizaci. Doufám, že i domeček se raduje. Některá prkna shnilá. Trám u okna s roletou ztrouchnivělý. Byl nejvyšší čas. LP(etr) odvezl k nim domů sundané lajsny, prkna, trámky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-podivej-kvete-ruze
Poledne. Volá Petroušek. Ptá se, jestli se dovolal do
vařícího centra.
- Peťuš, voláš správně. Ale doma dostaneš jen polévku. Na jahodové knedlíky přece jedeme k Lindě.
- Ne. Já mám hotovost.
- No, tak si odskočíme. Včera jsem ti to říkala.
- Ne. Petrovi jsem ve čtvrtek říkal, ať přijedou oni k nám.
- Aha. Že jsi včera nereagoval na mou zprávu o jahodových knedlících. Asi jsi měl na uších nějaké klapky.
Je fakt, že někdy si mluvím, mluvím. Pak zjistím, že byl venku kouřit a vůbec mě neslyšel… Svět jde dál…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-u-lindy
Je tu. Má nalitou polévku. Chutná mu. Beru s sebou dort. Jak ho převézt? Aby se neskácel. U Lindy ho dáme do lednice.
Jedeme. Miluji tu cestu. Pohled na Kuks, na Zvičinu, na Krkonoše, na mou horu hor. Pak pár kilometrů pustinou. Tam se necítím dobře.
- Peťuš, podívej, jak jsou ty hory černé.
Líčím mu, jak mě ráno Žofka trénuje.
- Tak jsem se otočila a spala dál. A ty bys ji pustil.
- Já už bych neusnul.
- Šel bys ji pustit dveřmi, viď?
- No. Oknem ne. Dveřmi.
- Takže by si tě naučila přes okno jako na zvonek. Ona by zaťukala na okno. Běžela by ke dveřím. To ne. Micka nás měla omotané. Takhle to nebude. Žádné bušení, ťukání.
Linda mu servíruje knedlíky k Petrovi do pracovny. Ten už má zamluvenou sesli v hospůdce na hokej.
- Peťuš, pomatlej mu to tu máslem, když to takhle popletl.
Petroušek je spokojen. Obědvá své oblíbené jídlo. Čučí do hokeje. Linda mě vodí po pozemku. Ukazuje kytky. Je po mamce. Té rozkvetla i násada od koštěte.
- A kde máš ty díry od hrabošů?
- Tady, tady. Tady mi snědli jahodu. Tady mi sežrali…
- Téda. Žádné slitování. Otrávit.
Jdeme okolo žhavé hromady popela.
- Jé, tady se asi spálila část z naší chaloupky.
- No, tady vidíš? Ještě úlomek. To on tam neposbíral. Spěchal na hokej.
Do ohně vhazuje kousíček latičky s okrovým nátěrem. Tati, spáleno. Už jsou koupené nové. Povídáme si. Čekáme, až Petroušek dosleduje kdo komu víc naklepe. Jedeme. Děkujeme. Odvážíme jahody; koupila mi dnes v Polsku. A nové brambory.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-domu
Sněžko, tak zas příště. Hlídej tady to naše území. Dělají tu čachry, machry, čáry, máry, rituály; vyvezli naše drahocennosti, které vůbec nemají opustit české království. Sněženko, dohlížej na území v kotlince pod tebou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-25-vecer
Kočky nás čekají. Nemám ráda nechat Žofii venku. Mourek ji ohlídal. Zrzečku neohlídal. Dnes tu jsou chválabohu obě.
Čekají, co dostanou na zub. Maso. Způsobně každá sedí u mističky; molásají – to je hezké slovo, že by od molárů? Pokyvují u toho krky. Svářím mléko, které Petroušek dovezl. Chvilku se vyvaluji u něj v pracovně. Žofka si hned přiskočila. Muzláme se. Kouše mi palce.
Den mi byl nakloněn. Děkuji.
Pouštím si znovu Willsonku 10. Včera jsem se u ní řezala smíchy. Xaver vždycky řekne:
- Pane Holče, je tady čtvrtek!
A pan Holec odpovídá něco ve smyslu, že ano, že se těšil a tak. Tentokrát do znělky se pan Holec tváří s tváří v usilovném přemýšlení.
- Co je? Alergie?
- Já nevím, co odpovím na to, že je čtvrtek. Už!
Xaver opakuje:
- Pan Holče, je tady čtvrtek! Náš den!
- Xavere, to už je taková jistota, jako že náš premiér nikdy nelže.
- A já mám pro vás při čtvrtku dvě dobré zprávy!
- Ne, jen to ne. Není jich už nějak moc? Inflaci jsme porazili, bohatneme. Na západ jdeme, Xavere. Jste v Rozvadově, Xavere! Víte to? S Petrem Fialou?
- Já jsem to viděl – ten… A hlavně jsem viděl Pravda vítězí.
- No, ta už zvítězila.
- Ale víte, s tím na západ, já bych byl opatrnej. Víte, já nevím, tady asi, pane Holče, platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Já nebohatnu.
- Ne?!
- Já jsem naopak…
- Ne? Koukám na vás, Xavere!
- Jako že přibírám? No to jo.
- To jsem nemyslel, Xavere! Jako že působíte blahobytně.
- No. Ale ve skutečnosti asi to tak není. Protože jsem si teď koupil nový počítač, protože počítač zůstal úplně štauf, jak se říká. A nevím, jestli nebudu jak ti důchodci s těma rohlíkama.
- Xavere, jestli máte nový počítač, dávejte si bacha, jaký narativy do něj budete ukládat. Velkýho bacha!
- No tak já všechno ve prospěch strany a vlády.
- No, tak víte, kdo nastupuje na dezinfo?
- Nevím.
- Plukovník! Plukovník Foltýn, Xavere! A tomu neuniknete. Tomu neunikne nikdo!
- A to je jako nějakej jako?
- Bejvalej šéf vojenský policie. Takže, Xavere, zlatej cenzor Klíma vám říkám. Z Bakala presu.
- Takže říkáte, abych ho ani nezapínal?
- Já bych ho ani neaktivoval.
- Dnes tady byl na návštěvě jeden podnikatel, kterej nás občas navštěvuje a říkal: Hele, já už do fy nekupuju nový počítače. Já kupuju nový skartovačky.
Řehtají se jak dva malí kluci.
- No, chcete slyšet ty dvě nový zprávy?
- Jsou opravdu dobry?
- Jsou opravdu dobrý.
- OK. Začněte jednou.
- Tak první je ta. Představte si, přijel jsem včera domů a měl jsem ve schránce velkou modrou obálku.
- Povolávák. Co?
Řehot.
- Kde už byly hlasovací lístky pro ty evropský volby. A z toho já usuzuju, že ještě pořád mám volební právo.
- Tý vole, Xavere, ale já měl kaslík prázdnej. Takže já už ho nemám.
Řehotám se. Já taky nemám. Ale nevadí mi to.
- Cho cho cho!
- Já už ho nemám. Xavere, to muselo přijít, co?
Xaver si mne spokojeně dlaně.
- Vzhledem k tomu, že mám dva preferenční kroužky, já vám ten jeden preferenční kroužek dám za vás. Komu ho chcete hodit?
- Jo?
Pan Holec se zamýšlí.
- Já budu kamarádskej. Mám dva preferenční kroužky. Já vám jeden dám.
- A gratis?
- Gratis, gratis.
- No já jsem to čekal už po volbách, když pan premiér děkoval demokratickejm voličům. Já jsem si říkal:– (spíná ruce – řehtám se jeho provinilé grimase) To asi nebudu já. To asi nebudu já.
- Dovedete si představit, že by něco podobného řekl Havel, Zeman, Klaus?
- Ne. Ne!
- Já jsem myslel, že to je nějaká legrace.
- To by neřek ani Putin. Ale vážně.
- No, tam bych si nevsadil. Ten je asi schopen všeho.
(Tady se poprvé mračím.)
- Ale von by to neřek, von by je poslal rovnou na gulag.
(Tady se mračím podruhé!)
- Já pořád jsem přesvědčenej, že žiju v té demokracii. I když podle pana premiéra Fialy jsem nedemokratický volič.
- No to jste! To jste!
- Což mě uráží do hloubi duše. Jestli já nakonec nebudu ta spodina. (Naráží na tu z Postřižin.)
- To jste taky, Xavere. Ale vobraťte si to. Fiala všechno vobrací na ruby. Vobraťte si to. Položte si otázku filozofickou, jestli to vlastně dnes není čest. Bejt nedemokratickej volič, protože si můžete říct: Já jsem nevolil to zlo, jako todleto.
- Já vím.
- Tu příšernost. Můžete si říct: Já jsem ještě člověk s kritickým myšlením. Co? Člověk si to musí vobrátit.
- Takže já jsem sice spodina, ale nevolil jsem továrnu na lež.
- Jste spodina, ale nejste blbec.
- Ježiš, děkuji, pane Holče, takhle hezky mi to ještě nikdo neřekl. Ale mně to leží v hlavě, jak toto může někdo říct!? Když se na to podíváte v celé šíři, jsou lidé, kteří nemohou volit. Jsou lidí, kteří nemají způsobilost k právním úkonům. Vždycky je za tím nemoc, ne? To tak lze říct. Ale přece jinak je to absolutní začátek všeho. Je to první schod všeho!
- Ale je to dáma.
Xaver s podivením:
- Dáma?
- Říká se, že když je někdo spodina, tak se o ní říká, že je dáma.
- No jo, jasně. Toto měl říct pan prezident komunista Pavel.
- To není dáma.
- To není dáma, ale je to prezident této země. A on prostě řekne… A ať nám to vysvětlí, že to bylo v nějaké legraci. Ať mu někdo poradí, že to byla anekdota…😂
Obdivuji invenci, s jakou plyne jejich hovor. Pávek jako přemalovaný falešný kýčovitý Havel se prý vždycky přeřekne.
- Je to jen rozvědčík, agent Stb, bývalý komouš s falešnou občankou. Je to v něm. Někteří lidé by neměli mít volební právo. Vzpomeňte si na totalitu. Volební právo jsme měli, ale jen jednoho kandidáta. Je to v něm!
- A Pávek jako nečte? Třeba Ústavu, která nám něco zaručuje.
- Já vám řeknu, co čte
- Z Buzuluku?
- Ne, já vám řeknu, co čte; novoroční projev o euru.
- Při vašem vzdělání mi vysvětlete, co je pořád posedlý tím eurem.
-To už nám řekl asi pětkrát. Lobisti mu píšou projev. Odborníci mu řeknou, že není vhodné měnit korunu na euro. A on zas...
(Zřejmě naráží na Pávkův výrok, že by některým dospělým sebral volební příležitost. A poskytl ji dětem. A premiér zas urážel svým poděkováním "demokratickým voličům!" A Janek Ledecký by taky stál před volebními místnostmi a pokud by někdo neuměl odpovědět na otázky např. rozdíl mezi DPH a HDP, nesměl by svůj hlas pohřbít v urně. A pak držet hubu do dalších i bez odevzdání hlasu. No jo, tak se nám to v tom našem královstvíčku fašizuje. Starým lidem by taky odebrali. Ale že mladá stánkařka neumí bez kalkulačky spočítat 2x70, to nikoho netíží. Ze škol nám lezou mladí debilové, kteří nejenže neznají slova svého mateřského jazyka, neutvoří větu, neznají pravopis své mateřštiny, demokraticky podporují politické podvodníky, korytáře a obchodníky s tituly, aleí přehled o chodu dějin, ten nemají. Naše znalosti, a to i u učňů!! – byly encyklopedické. Ve světe jsme se uměli uchytit čestnou prací, šikovností a zručností. Naši lidé uměli v rozhovorech reagovat. Dnes se klade důraz na – najdi si to na internetu. Fajn. A tu kouli, co máš na krku, tu klidně sundej a vyhoď. Je ti k ničemu. Až budeš doktorem, zavolej si na pomoc myš. Proklikáš se až k nepotřebným práškům, které máš vnutit, aby ti farma fa nasypala do korýtka.
Žofie přišla s hlasitým stěžováním zvenku. Budou tři. Už je neděle. Každá pohádka někdy končí.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Dobrou noc!