Jak ho nazvat?
Ránko. Čtrnáct dnů od zprávy, že se to stane. Jo, to se stane, povídala sestřička do telefonu. Někdy jen jednou za život. Tak tedy jdu na svůj nedělní rituál. V půl deváté ranní jogové cvičení. Dnes jsem jeden cvik na chvilenku dala, ten, který neudržím. Ale zas se vyskytl - jako vždy - jeden, který dnes NE. Stále hlídám čas. Čekám marně na jedenáctou. Ze zvyku. Od října 2020! Co je mi platné, že čtrnáct soudů zrušilo falešná nařízení podvodných vládních hráčů. Vzali mi tři čtvrtě roku fyzického kantaktování s maminkou.
Na stole leží maminčiny hodinky. Jako kdyby čekaly, až jim Péťa vymění baterii. Jdou. Stále jdou. Už bez mamky. Připomínají mi babiččiny hodinky.
- Peťuš, ony jdou.
- No taky vždyť jsem jí dával nedávno novou.
Stejně ještě nejsem usazena ve své kůži. Nechce se mi dělat. Pouštím si videa z března a jedno předposlední. Duše už tušila, že budu opuštěna. Skuhrám tam, že jsem tu špatně vysazena na planetě. Maminka jen moudře pozoruje, glosuje, a trefuje se s neomylně lapidární posilující poznámkou.
Ten, kdo umí vnímat, vidí avatara smrti. Nevím jak dlouho, kolik dnů před. Mám to štěstí, že jsem ho neviděla. Povídaly jsme si všedně, však se zase uvidíme. No, ještě v pátek a pak v neděli. Osobně. Na příjmu v nemocnici. Po osmi měsících... :-(
Mám tu stále to žehlicí prkno. Týden. V pohotovosti. Měla bych napařit maminčin fialinkový svetr. Jednoznačně poslední její tvorbu. Dnes jsem si v hlavě rovnala, že vůbec nevím, kam se poděl obsah její kuchyně. Tam bylo tolik věciček, které bych si chtěla nechat. Iva je odvezla do nějakého skladu. Včetně perského koberce. A pak se slehla zem. Nic. Nepřemýšlet.
- Mami, ale vy jste to s tetou teda rychle vyklidily. Já bych si vzala její staré talíře...
- No, jako když jdeš do obchoďáku. Nevím, kde skončila její kuchyň. A ten její perský koberec.
- No, něj byl pyšná.
Mám její zaječí pacičku. Dala jsme jí ji do DD s sebou ze zásuvky kuchyňského stolu. Mami. Provázela tě celou dobu. Dívám se do telefonu. Archiv hovorů - ještě tam jsou všechny s časy. Nevymazala ho řada nových hovorů. V 11.37 hod. 16.5. Slyším to jako dnes. Vždycky jsem se vyděsila, když volalo číslo z DD. V tu neděli jsem byla v pohodě. Asi nestíhají, tak budeme asi skypovat trošku déle.
- Paní Hrobská, maminka sklouzla z vozíku, musím ji poslat do fakultní nemocnice.
Nevinné sdělení. Co byste si vzali z téhle informace? Sklouzla. Hlavní starost: Nervat špejle. Pokud je něco zlomeno - hlavně ne narkozu. Po návratu žádná čtrnáctidenní izolace! Mamka měla v DD zlomenou a jednou nalomenou ruku, nohu - ta už nesrostla. S rukou jsem chtěla, aby ji vozili na RHB. To ani náhodou.
Štěstí, že mě Linda pohnula za mamkou. Že jsem se v tenhle krásný teplý šestnáctý májový den naposledy s maminkou objala. Po pěti měsících mi dala ještě šanci se jí dotknout, naposledy vyfotit, opusinkovat. Od října jsme se v prosinci uviděly asi dvakrát. Strachovala jsem se, jak přežijeme zimu. Když ji odváželi z emergency do sanity na neurochirurgii - vykřikla bolestí... Ještě teď to slyším. Její bolestný výkřik se mi zařízl do uší. Rovnali ji síťku na hlavě. Maminko, naposledy.
A v týdnu budu odpočítávat čtvrtek - ranní telefon - maminka v noci upadla do kómatu... Přijeďte se rozloučit. A pátek - zmeškaný hovor ve 4.44... Ranní v 6.08 hod. Avizovaná zpráva. Přesto pro mě hrozná. Nejtěžší.
Petroušek se vrátil z Kolbenky. Chodí s písničkou na rtech. Po obědě kluše do domečku. Lukáš nájemník omyl wapkou střechu. Zjistil dírky v okapu. Těším se, že domeček zase maličko vyštapicírujeme. Jak to dělala maminka. Stále budovala.
Neubránila jsem se zas odpolednímu hlubokému spánku. Už to trvá čtrnáct dnů. Tak hluboký spánek jsem buď nikdy nebo dávno nepocítila. Jsem nabitá lépe než z meditace. Buď na mě dolehlo stáří nebo jsem ještě stále nedobitá po odchodu mamky.
Ani dnes jsem nevymyla terasu zevnitř. Děsně prokrastinuji. Nevím, kam dřív skočit. Tak nedělám nic. :-) Je to jako mamčina větička: Tady si sednu, až si z toho lehnu. Ta její má logiku. Mé konstatování vypadá zdánlivě nelogicky. Mám tolik práce. Tedy nedělám nic. Logiku to má. Schovanou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-30_Zahrada%2C_kocky/
Mourek - věrný průvodce. Vděčný strávník. Muzlík, co se rád chová. V zahradě šťavnatá zelená. Jo, zelená k zakousnutí. Slečna Kitty by se tu tak ráda proběhla. Jenže ji vždy radostně vítá Mourek.
- Měli bychom Zrzečce vyměnit seno.
- Jsem ho vyměnil.
- Jo, a bouda smrdí od kocourů. Tam bych teda nechtěla uložit koťata.
Otevírám boudičku. Seno na ohniště. Vystříkávám ji sprayem proti klíšťatům; bednu jsme vždycky v létě vystříkali hadicí a nechali na prudkém sluníčku vyschnout. Micka dostala před dvěma lety k Vánocům nové bydleníčko ve staré skříňce. Nechávám ji větrat. Vyvětranou boudu zavíráme před kapkami deště.
- Zrzi, pojď si ji vyzkoušet!
Ani náhodou. Brání se všemi packami. Tak ještě za chvíli. Jdu obrýt uzounký talíř okolo rynglátka.
- Co ti mám pomoci?
- Peťuš, nic. Nasázím okolo jahod brambory, než začne pršet. A jdu obrýt strom.
- Bosa?
- Bosa.
Kypřím. Koukám, že cukety raději zhebly, než by snášely tu peskou zimu. Běžím pro sazenice papriky, okurky polní, okurky plazivky. Po obvodu stromu vkládám brambory. Jdu vyzkoušet Zrzce boudu. Zas jí nepadne. :-)
Pražská Kitty se otrkává. Pokusy jít do zahrady vždy přeruší Mourek. Nechala jsem jí v pracovně otevřené okno. Hlavně aby si Zrzka nevšimla, že se tudy dá chodit. Kittynka se vždy vypraví kousek od díry do domu, aby hned zas stejnou cestou vnikla zpátky.
Pleju jahody. Náramně se v nich daří jitrocelům. Natahujeme zavlažovací hadici. V letošním jaru vcelku zbytečnou. Déšť na spadnutí. Rychle sázím brambory. Hotovo. Uklidit ntb., kýblík s nářadím a hnojivem. Ještě sýkorám nasapat k tomu hnízdění slunečnici. Doufejme, že neopovrhnou ani červy na stromech. Už se dávno nemá krmit.
https://www.facebook.com/353992008970504/videos/1184598211977601
Poslouchám odpolední Šalingrad. Dojemné vyprávění o setkání se smrtí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-30_Pletenec_Jiriny_Rosakove/
Hnětu krásné, ale přenádherné těsto podle Jana Rosáka. Pletu skořicový věnec. Vypadá, že je černý, ale není. Skvělá dobrota se skořicí.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10314241266-hobby-nasi-doby/221562223000018
Poslouchám varovnou řeč lékařek na TV Goscha. Co je větší riziko pro vaše dítě - prodělat Covid nebo OČKOVÁNÍ? - Vědomá matka nejlépe ví, co její dítě potřebuje. Nenechte se zmanipulovat a neohrožujte zdraví svých dětí experimentální a neověřenou vakcínou. Očkování proti Covid-19 se jeví jako biologický pokus na lidech s nejistým výsledkem. - Hovoří lékařky Andrea a Jana, antropoložka Anita a mediátorka Lucie. - Zaznamenal Igor pro GoschaTV. Děkujeme za vaše SDÍLENÍ!
https://vimeo.com/556825915?fbclid=IwAR0yaHnZHQaJCkdpY_tuPLcwn9LCcYAqjlopquCgthme1HnGlXkaxvNP06k
Poslouchám na you tube Českou kotlinu. Doporučuji!
Pod ruku se mi dostal časopis žena in. Nedoporučuji. Plácanina.
Redaktorka Julie Hájková perlí. Docela by mě zajímalo, jakou má odbornou kvalifikaci. Děvče si vycucalo na trhu pár příběhů a hned je generalizuje. To je ale plácání nesmyslů, keců a nepodložeností poznamenaných dětí syndromem staršího dítěte. Terminus technicus jsem si právě teď vymyslila. Nemám ráda lhaní. Stylizaci člověka do pózy ublížence. Nota bene, když třeba sám ublížil. Třeba se sám vyčlenil. Jděte už do háje, vy chudinky starší ublížené. Hledám, kudy se do časopisu píše...
Chce se mi děsně napsat, že už mě štvou vědecky nepodložené články rádoby seriozních kecálků, tzv. časopisů o údělu starších sourozenců. Stylizují se do role mučedníků, které rodiče naprosto zneužívají jako slouhy svých mladších sourozenců. A mstí se celý život rodičům. Zeptal se někdo těch mladších? V jakém stavu byla jejich mysl, jejich dušička, když starší už mohl, ale mladší ještě ne? A když mladší musel otahat nošené hadry po těch starších? A co my mladší, kteří jsme nikdy nebyli doma puštěni k plotně, protože jsme byli ti malí, blbí, bezmocní! Kecy o protežování mi lezou krkem. Blééé. Jak to bolí, číst tyhle nesmysly! Dvakrát - jako mladší dítě i jako matku od staršího dítěte.
Světe, je tu tolik důležitějšího.
Výroba roušek se zdvaadvacetinásobila. Bordel na planetě
vzrostl. A soudy už několikrát rozhodly - že roušky se nasazují protiprávně. Celkem ČTRNÁCTKRÁT!! Havárie
na čistírnách odpadních vod. Zapráskané řeky, moře. Jo, jelity si to dobře
vymyslely. Nejen ohrozit lidi, ale i přírodu. Roušky jako nebezpečný materiál.
Jo? Zaprvé jsem ješt nikdy žádnou roušku nevyhodila. Ani respirátor. Ani nanoroušku.
A za druhé, i kdybych zahodila, tak do popelnice prostřednictvím našeho
odpadkového koše. On je to nebezpečný odpad - tedy, kdyby to nebylo vymyšlené
uměle - papírové kapesníčky jsou v tom případě také nebezpečný odpad. :-)
Vaří se nám to tu. Tolik aut v jízdách za svobodu. Tolik lidí... Mazaná videa s peticí lékařů. Video na GoschaTV od lékařek - žen...
https://vimeo.com/556825915?fbclid=IwAR0yaHnZHQaJCkdpY_tuPLcwn9LCcYAqjlopquCgthme1HnGlXkaxvNP06k
Ani nevím, jestli se chci radovat, že jsem si vybrala tak náročnou dobu na planetě...
Dobrou noc!