Jak jinak - prosmála jsem se. Co vy?

Každý den ráno připíjím horkou vodou s citronem poctivě na nový den! Ruce s hrnečkem  zdvihám směrem k smrku naproti v zahradě. S někým si musím připít, že jo, když jsem tu sama. Nejprve obstarávám kočky, pak sebe. Žofina dnes týden po operaci. Zotavuje se dobře. Včera mě obelhala – prý si nebude vůbec všímat svého zašívaného bříška, když teda zavání nepříjemně jednatřiceti JUSTovými bylinami. Dnes jsem jí cylindr z lampy z hlavičky nesundala ani na chvíli. Z nouze se s ním sžila.

Dopoledne pracuji. Pán a paní. Pán takový hubený švejk. Milá tvář. Usměvaný. Rybář. Ještě před třemi lety měl sto dvacet kilo. Rychle zhubnul. Hodně pil vodu. Měl stále žízeň. Cukrovka. Vysvětluji, souhlasně pokyvuje. Jeho paní přišla s poukázkou. Vzala jsem oba. Víc hovořím k paní. Má hezký obličej. A asi čtyřicet kilo nadváhy. Všechno špatně. Vysvětluji. Ptám se, jestli rozumí. Kývou, ano.

- Dozvěděli jste se tady něco nového?

- Já ano.

To byla pánova odpověď. Paní:

- Mně je z těch mých výsledků do breku.

- To až odpoledne. Nic není ztraceno. Přišla jste, a to je důležité.  

Paní má ekonomické vzdělání. Už asi třináct let hledá práci. Někdy to prý už vypadalo, že to dopadne. Nyní nemůže dlouho stát, dlouho sedět…

- Já bych šla o třídu níž. Pracovat. Mít řád. Pohyb.

- To už jsem šla dávno.

Chjo, ještě že pán rodinu uživí. 

- Bůhví, jestli vaše cukrovka není ze starosti o rodinu. 

- Myslel jsem na to. Taky mě to napadlo. 

Odpoledne na paní myslím. Pán bude v práci. Jestlipak si poplakala, porozmýšlela. Srovnala si všechno v hlavě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-11-ocenena

Objednávám zboží. A hele, promotion. Co mi to spadlo do košíku? Jé, dva krásné šejkry, termohrnek, taška. Už si nevzpomínám, čeho jsem se účastnila. Mám radost.

Po obědě pracuji na telefon. Vidím přes okno po zahradě chodit Honzíka s Péťou. To je ten mladší. Co nám odsvědčil svatbu. Asi nám to ty mladší děti odsvědčily dobře. Zatím se držíme. :-) Péťa má ty své průpovídky. I když se zlobím, odzbrojí mě. Jak spor rychle vzplane, okamžitě je uhašen. :-)

Odpoledne volá paní. Smlouváme termín.

- Ne, to máme jet s klukem na mandle.

- Cože? Nic mu nenechejte řezat.

- Nenechám.

- Všechno do těla patří. Slepý výběžek tlustého střeva, štítná žláza, mandle…

- Já vím. Nenechám.

- Proč tam jedete?

- Prý hůř slyšel a chrápal.

- No a co? To ho neohrožuje na životě.

Mluvíme, mluvíme. Měli rodinné konstelace.

- A po nich by se mu měl sluch zlepšit.

- Ano, začal zas dobře slyšet a přestal chrápat.

Povídáme si možná čtvrt hodiny, možná dvacet minut.

- Já tam zavolám, zruším to.

- Uvolněte místo druhým. Jak je hoch starý?

- Šest let.

Zdravotní sestřička. Zaplať bůh, jede jinudy než oficiální mašinérie.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-11-den-utekl

Petroušek mě zve do zahrady. Nájemníček nám odprodal nádrže na vodu. První nám obstaral loni. Nyní před stěhováním nabídl dvě. Zahradničil na naší zahradě. Petroušek svolil k jedné.

- Ne, Lukáši, chceme obě.

- Ne, stačí jedna. Kam tu třetí narveme?

- Lukáši, dvě.

Asi před čtrnácti dny Lukáš s Petrouškem dopravili obě dvě nádrže. Procházela jsem zahradou dávno před tím. Spekulovala, kam je umístit. V parném létě budeme mít na zalévání odstátou vodu. Moc vody. Našla jsem pro obě místo. Žofinka s námi brouzdá zahradou. Volám na ni. Ztratila jsem se jí z dohledu. Poskočila jak koník.

- Jak ona za tebou běhá! Ta tě má rada!

Sbírám pod ořechem větvičky a skořápky od ořechů od ptáků nebo od veverek.

- Tak jednu jsem dal s Honzíkem sem.

- No, sem jsem ji chtěla. To je správné místo.

- A druhou jsem sám vypodložil vedle té první.

- Peťuš, máš pochvalu. Myslela jsem si na místo po vanách. Vymyslels´ to výborně. To bylo, viď? Jak se to sem nevejde. Vidíš, vešlo.

Nina Dívíšková vždycky tvrdila:

- Krmte tu bestii.

A jaké krásné a dlouhé měla manželství s Janem Kačerem.

Krmím tu bestii pochvalami, láskou i do korýtka, paní Nino!

Linda jede z práce. Chystám Petrouškovi na ráno krabičku do práce, vařím do termosky čaj s naším Herbalife thermojeticsem. Vypráví mi o svém Petrovi. 

- Mami, včera jsem odložila mop před Petrouškovu pracovnu. Ráno koukám, mop je opřen na koberci. Říkám mu, že ten mop je plný chlupů.

Dopředu se směju.

- Prý jsem ho postavila tak, že by do něj v rozespalosti v noci mohl vrazit.

Řehtáme se nahlas. Líčí ještě další příhody. Petroušek mi opravuje můj parní mop na chodbě. Slyší nás.

- Holky, vzaly jste si už pilulku?

Výbuch smíchu.

- Mami, můj kamnář mi vyprávěl, že mu paní doktorka předepisuje prášky na cholesterol.

- Ne, nebrat! Jde to na demenci a pohybovou soustavu.

- No, počkej. To jsem mu taky povídala. Na tlak, to si nedovolím. Ale na cholesterol… A on mi povídal:

- Ona mi to vždycky paní doktorka předepíše; tak si to jdu ze slušnosti, abych paní doktorku neurazil, do lékárny vybrat. No jo, jenže mně se to doma hromadí. Já už bych si doma mohl otevřít lékárnu. :-) 

Linda mezitím projela dálnici. Už je na sjezdu.

- Mami, tady nikdo nedodržuje rychlost. Ráno tu chytali. Každého. To si namastili kapsu.- 

- Mělas´ na ně blikat.

- Mamko, to na dálnici nejde.

- Proč?

- Mami, tam je...

- ...jo, já vím. Vy tam jedete každý ve svém chlívečku odděleném středovým pásem.

- No. Tak by mě neviděli.

Řehtáme se.

Prosmála jsem den. Děkuji za něj.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-11-vecer

Petroušek odchází spát. V technické mám za dveřmi krabičku s kahánky, vosky, svíčkami.

- Dobrou!

- Dobrou, Petroušku! Hezky se vyspi!

- To ti tady nevadí ta lampička, že ti svítí do očí?

- Ne. Mně ne. A tobě?

- Mně by vadila. Ale koukám, že Žofka má díky tomu cylindru stínítko, aby jí to neoslňovalo.

Vtipný. Zas se směju. Slyším, jak zatahuje dveře. Slyším cinkot.

- Co to tu je za bordel?

- Proč zatahuješ dveře?

- Aby tam nešlo teplo.

- Ale to já chci, proč nemůže být v technické teplo? Mám tam krabičku. Nezatahuj. Zatáhnu si sama před kočkami, až půjdu spát.

Ano, kdyby ta krabička byla na zápraží, stejně do ní Peťa narazí. Má obdivuhodný smysl trefit se. Směju se mu;

- Kdyby támhle bylo husí h. a ty bys šel tajdle, ani bys támhle nedohlédnul, stejně by ses trefil. A ještě bys nadával, že jsi do toho šlápl.

- Nezlob!

Řehtám se.

Pondělí večer – to jsou porady, webináře… Uá. Nemám pondělí ráda. Konec. Hotovo. Ještě jdu na Karol Stonejkovou. Velmi hezky hodnotí mrůcu, která neumí česky, získala českého lva za studentský film. Stěžuje si, jak jí stárnou vaječníky. Strašné. Kjava ošklivá. Tak ať netočí! Co měla říkat Věra Chytilová! Manekýnka, režisérka…

Karol vyslovila fajn citát:

Kdybys byl tak vysoké, jak seš blbé, tak by ti slunce propálilo lebku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-03-11-a-jde-se-spat

Dobrou noc!