Jak jsem se potkala s realitou

Tak jsem se dnes setkala se světem. Jen to kříslo. A zas mi to náramně stačilo. Trošku skuhrání: V mládí jsem si vybrala na operacích, když jsem umírala. Pak čtyři dekády let nic. Zubař. Občas kontrola na ORL. Což už taky nenavštěvuji. Hlasivky si chráním. Jednou do roka RHB na loket, patu... A to je mé vybírání z pojišťovny. Včera mi někdo říkal, jak manželka čekala na operaci kyčle. No jo, jenže přišel občan cizí národnosti a bez pojištění - předběhl řadu. Na paní se opět nedostalo! Hup! Nový kyčelní kloub. Vyžráno, vybráno. Ale na vakcíny nikdo nečeká. Zajímavé. Žerou pojišťovnu, jen to chřoustá. U nich by na to neměli. Zuby, orgány, transplantace... Naše pojišťovny vykrvácely nejprve testy a nákupem nesmyslů, které nyní likvidují... Pak to dorazili národní hosté. 

Tak čímpak dnes začnu? Předprodej divadlo. Ze dvou abonamá A, B s mým bezva místečkem v šesté řadě, už asi navždy zůstane jen C. Mami, v šesté spolu, pamatuješ? Krásný výhled zprostředka řady. Njn. Mamko, Ty já, paní Šrámková a paní Matějovská. Proč se už něco nedá zopakovat. Jaks´ to říkávala? Máchlas´ rukou s větou: Všechno je pryč!

Volám do pokladny:

- Mám tu pro tebe o dvě řady blíž k jevišti.

- Ok. Namaluji se. Stavím se.

- Nemusíš.

- V dnešní době nedůvěřuji ničemu a nikomu. Přijedu. Do kolika?

- Do dvanácti.

Volám protetiku. Moje spolužačka se neozývá. Začala tam v roce 75 u okýnka. Dnes je spolumajitelkou. Chodily jsme spolu od školky. Měla jsem ji moc ráda. Je krásná. Do dnes si pamatuji, jak jsem jí jednou cestou z gymplu - tady, kousek od nás, v korunkových hradbách řekla, že má krásné řasy jako pavoučí nohy nebo jako ostnatý drát. Holky se řehtaly mému upřímnému komplimentu. Ale ne zle. Jen tak, mladicky. Metaforám.

Vysvětluji, co potřebuji.

- No, když byste to brala přes našeho doktora, tak se dostanete v lednu.

- Ale já si ten poukaz seženu.

- V tom případě přijeďte, vezmeme vás.

Oj, tak milé jednání. Vstřícné. To bylo moc milé. Poukaz ti může napsat i obvoďák. To bude brnkačka.

Volám své rehabilitační lékařce. Hodně mi pomáhala kdysi s vyhřezlými plotnami. Začala jsem cvičit na záda. Po asi dvanácti třináctiletém dennodenním ranním cvičení jsem letos přestala. Cvičím jen občas. Na rehabilitaci jdu jednou za rok. Spíš se řídím předky. Bolí tě něco? Odpočívej. Nezatěžuj. OK. I teď bych už konečně domalovala dům. Ale odpočívám. Chrchlu. Potím se. Vypadá to, že jsem v pořádku. Ale necítím ještě svou sílu. Ještě počkám. RHB jsem vlastně použila asi před třinácti lety při zlomenině ruky. Sestry mě chválily, že jediná cvičím. Vždycky jsem jim předvedla, co už umím. Prý kdyby takhle každý cvičil, neměly by práci. Jasně, každý přijde: Udělejte mě zdravým! Ale sám proto nic. 

V rozhovoru se snažím vysvětlit, co mi řekl včera prodavač. Když přijdu do čtrnácti dnů, zařídím si poukaz na vložky na klenby, ještě mi bude moci boty vyměnit za menší. Ale slehne se po nich zem. Dovážely se z Ukrajiny. Ne, nepustí mě ke slovu. Zle mě přerušuje. Nezajímám ji.

- Nemám čas na hovory. Mám tu pacienty. Jestli chceš, 19.9.

Zdá se mi to? Nemám halucinace? Váhám. Zadržuji pláč. Takhle ji neznám. Byla ke mně vždycky hodná.

- Já bych ale potřebovala.

- Je to nadstandard, nejde o život, máš to ještě dřív, než za čtrnáct dnů.

Co teď? Jdu si to poznamenat do diáře. Pokládám telefon a spouštím proudy slz. Kapou mě na halenku. Beru si kapesníčky. Stáří! Brečím jak malá holka. Mami! Jo, vím. Neřvi! Ale jak to zastavit! Jsem na to sama. Trošku se musím politovat. Teče mi z nosu. Chrchlu. Ty vorle, co to bylo? Je to nadstandard? Copak chci lázně? Mně stačí jen papír. Prachy, prachy. Já si ty vložky zaplatím. Herdek filek!

Volám na ortopedii.

- Už jste u nás někdy byla?

- Ne.

- Jaké je vaše rodné číslo...

Ty vorle, hlásím jak kráva nebeská své ID do telefonu. A prý dvacátého. Nereflektují. Děkuji. Nechci. Fuj. Br. Ne. Oni chtějí jen čísla, kódy, už nejsi člověk. Nezajímáš je. Jsi číslo. Vidím Janečkovu prezidentskou kampááááň. Virtuální svět. Včlenit člověka do počítače. Nechat ho řídit UI. A mnoho nadšenců ho bude volit. Ve virtuálních brýlích vypadá jak mimozemšťan. A je to mimozemšťan. 

Petroušek volá.

- Ta prostěradla jsem vyzvednul. Jsou přede dveřmi

Žaluji mu. Rázně mě uklidňuje svým způsobem. Nezklamal. Nemohu to zopakovat. Ale MÁ PRAVDU.

Konečně máme doma opravené naše léčivé elektrické podložky. Ležely dva dny v úschovně. Stačí jedno špatně uvedené telefonní číslo. Ještě že jsem se zajímala. Kód odešel někomu cizímu. Včera jsem se ho dozvěděla pět minut po zavírací době ve výdejně. Rychle vyprat. Na šňůru. Vyžehlím je až večer.

Volá moje spolužačka z protetiky. Poslechla si mou zprávu ze včera.

- Ireno, jsem v Pze na školení. Poukaz dostaneš, termín se podřídíš, viď? Zítra ti zavolám.

Nevěřím uším. Hlesnu:

- Ale já nemám ten poukaz.

- Ten dostaneš od doktora. Neboj! To zařídím. Termín dohodneme.

- Jo, podřídím se. Samozřejmě. Bez problému!

Vesmíre, děkuji! Moje zlatá kamarádka...

Kód na balíček v úschovně. Jedu. Těším se. Včera jsme ráno zplichtili s mým počítačovým mágem. Mám na to pět minut. Paní milá. Jen mě posílá do vedlejšího domu přes dvůr. Zavřeli. Vracím se. Ne, nebojte. Posílá tam asi syna. Chvilku čekám. Za sklem bílé triko. Petroušek mi říká, že je to šikovný sportovec. Přeborník v nějakém běhu.

- Dobrý den! To jste hodný. Děkuji moc, že sem nemusím dvakrát. Víte, já jsem ještě z pohádky, kdy se pro balíčky chodilo na poštu. Ne do obchodu. A vy jste vstoupil a už věděli, znali, šli pro balíček podle jména. A tady jsem kód. Neznámý kód.

- To je z bezpečnostních důvodů.

To nechápu, co je na tom bezpečnostního. Ale reaguji.

- Jmenuji se Hrobská! Nejsem kód. Děkuji, že jste mi vydal balíček.

Ještě do předprodeje a rychle domů.

- Mami, jak ti je?

- Půjdu si udělat ten záhonek s cibulovinami.

- Ne, já ti to udělám o víkendu. Jdi si lehnout.

Rýže se zbytečkem roštěnky. Jedna. Jdu si dáchnout. A pak se vrhnu na ten záhonek. Usínám. Potím se. Petroušek je tu. 

- Jak ti je?

- Spala jsem. Potím se. Volala jsem dopo sestřičce, mám brát tři krát dva isoprinosiny. Prý jsem měla intuici. 

Asi týden nebo dva před tím jsem si nechala předepsat pro jistotu lék. Šetřila jsem ho. Matla. Asi jsem měla intuici. Jen jsem si to měla vzít hned v prvních dnech.

- Co Mourek?

- Nezachytila jsem mu moč.

- Ale teď chce na kočkolit. Tys´ mu tam dala podnos. Tak divně tu přebíhá. 

A fakt. Přikrčil se. Udělal krvavou loužičku na koberec. Uháním rychle pro stříkačku. Natahuji. Vsáklo se. Rychle vytřít, aby nebyl flek. Péťa veze úlovek na veterinu. Kdybych počkala, našla jsem zas louženku v technické a pak si zalezl do sprcháče, i tam jsem mohla natáhnout a pak jsem ho vzala, donesla k louži:

- Moure, tohle dělat nebudeš!

Nemocné zvíře se nemlátí. Tak jen domluva. A vyhodila jsem ho z jeho rozjímání na teplé dlažbě. Když jsem ho zavolala na večeři, kupodivu použil kočkolit. Dostal fungl čistý. Záchůdek vymytý. Udělal hrudečku. Proč jsem měla vidět jeho čůrání s krví? Abychom ho mohli zachránit. To není jen tak. Proč začal čůrat mně na oči. Včera. 

- Mourečku, šikulka jsi!

Tak uvidíme zítra.

Setmělo se, zdvihl se vítr. Začalo pršet. Čas pro odpočinek.

Půl páté. Na Messengeru čtu.

- Dobrý den! :-) 

Odpovídám: 

- Dobrý den! :-) 

Netuším, co bude následovat za konverzaci:

máme rodinnou firmu na výrobu biomechanických stélek....napište mi adresu a velikost obuvi a vám je pošlu. .......biomechanická aktivní stélka v optimalizovaném tvaru a profilu. Jamka vytvarovaná pod kloubem palce vytváří efektivní podporu rigidní páky palce, aby fungoval přirozeně, což aktivně stimuluje nohu a zpevňuje nožní klenbu. Snížením v patní části chodidla se daří odblokovat šlachy v patní části a zajistit správnou funkci Achillovy šlachy. Pohyb svalů chodidla aktivuje lymfatický a cévní systém a má pozitivní vliv na stimulaci nožní klenby. Přirozená stimulace reflexních plošek chodidel vertikalizuje kotník, koleno a postupně celou kostru. Stélka se skládá : přírodní usně, měděné membrány, uhlíku, korku a mřížky. Useň, měděná membrána je perforovaná. Měď nám vytváří zrcadlo, kdy nám vrací teplotu zpět k chodidlu nohy, tím je udržována teplota chodidla nohy mezi 31° a 32° C. Uhlík absorbuje vlhkost chodidla, která je 4% z těla a absorbuje pachy. Po vyzutí z obuvi se změní teplota uhlíku a vytlačí vlhko a pachy ze stélky ven. Tím se snížila vlhkost obuvi. Korková vrstva dělá tepelný můstek mezi podešví a stélkou čímž nedochází k rosnému bodu. Je to další snížení vlhkosti obuvi. Stélka byla testována ve dvou na sobě nezávislých státních laboratořích a získala certifikát - "antibakteriální a protiplísňový výrobek".

Zázrak? S tou paní jedeme na stejné vlně. Ale vůbec netuším, že mi může být tak moc nápomocna. Hezký obličej, přísná tvář, nekompromisní jako já. Dáváme komenty a lajkujeme se. Žádné štráchy s tiskovkami. 

- Ptám se jí, jestli chození na boso vadí klenbám.

- Chodit bosá je dobré jen v měkké podložce, na tvrdé se klenba hroutí. Určitě si nenechávejte dělat otiskovou stélku, je k ničemu, patologická stopa chodidla se otiskne do stélky a nic neřeší. Tady je odkaz na naše stránky, jak nejlépe změřit chodidlo. Je tam i popsané, jak stélka a obuv fungují.

Jdu si změřit kopýtko. Kde jsou moje ranní slzy? Ireno, vždyť víš, život neseme ve svých rukou! Pořád to melduješ! Pořád to zdůrazňuješ, když někdo fňuká!  Maminka mi v posledním rozhovoru řekla. Neřvi! Měla pravdu. Vždycky se okolo tebe najdou andělé. Kde by mě napadlo, že dostanu takovou nabídku. Mám dovoleno zveřejnit. Tedy:

https://www.botyhanak.cz/poradna/tabulka-velikosti-bot/

Nabízím, že zaplatím aspoň poštovné, ne-li celé vložky. Jak si to zasloužím!

Prý - nekompromisně :-) Jak taky, že jo? :-) 

- nic, pošlu to v pondělí , zitra nejsem v práci.

Já jsem tak šťastná. Tak neskonale. Děkuji za vesmírnou zkoušku. Neobstála jsem. Brečela jsem. Nechala jsem se zranit. Tak, a dost! Ireno, najdi v sobě zase sílu! Máš ji. Používej ji. Nejsi křehké ptáče. Jsi silná bytost! Díky andělům kolem sebe. A jestli si myslíš, že andělé nejsou, probuď se! Jsou. Jen jsi na ně zapomněla. Hlásáš, a pak se necháš zbořit. Aha. Proto tak zkouška. Pro uvědomění.

Děkuji.

Dobrou noc!