Jak na Nový rok...

Podle jejich kalendáře Nový rok. Normální den. Vždycky jsem se snažila dělat všechno ukázkově, předpisově. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Dnes lážo plážo. Snažím se odpoutat.

Otevírám oči do roku 2026. Převaluji se. Slyším jemňoučké:

- Mňau!

- Už jdu, Žofinko! Děkuji, že jste mě, kočky, nechaly dospat.

Přípitek na den. Kočeny se vrhají na své misky. Petroušek se tu zjevil. Odpisoval cosi v energetice. S ním přichází energie. Divoká. Jemně podotýkám, že by měl mít na sobě něco nového.

Tyhle zvyky hluboce zažrané pod kůží. Sama mám na sobě dvě nové věci. Přitom je to blbost. Ale šupinky ze štědrovečerního kapra máme pro štěstí taky všichni v peněženkách. Odpoutat se - to se řekne. Jako nedrbej si to. 

- Já si vezmu něco, až svléknu montérky.

Dusím svou alergii na jeho oblíbenou uniformu. Pracuji i bez montérek. V příjemném oblečení. Montérky!

Snažím se držet klid.

- Petroušku, jdu na běžky. Na Dobrošov jedeme jindy.

- Ale je to mokré.

Aha, chabá výmluva. Na běžky nepůjde. 

- Bude to těžké.

- Na běžky? Na sjezdovky by to bylo těžké. Ale na běžky?

- Pomohu ti snést běžky a boty.

Snáším i vosky.

- Natřel jsem ti to na mínus jedna a výš.

Jede ještě někomu něco opravit.

Dovářím polévku. Čtvrt na dvanáct. Hurá! Jedu! Nádherně to klouže. Nasazuji si lyže hned u domu. Letím jak motýl. Ješiš, zas ten prudký kopec dolů do luk. Právě sjely dvě holčičky na pekáčích. Trapně křižuji z jedné strany kopečku na druhou. Na lyžích bych udělala šup, ale na běžkách si nejsem jistá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-01-v-lukach-letos-poprve

Prošlápnu si stopu. První louka kilometr. Pod železňákem, to jako pod železničním mostem, vjíždím na druhou louku. Myslím, že má asi jedna celá devět desetin km. Dnes si ji objedu dvakrát. Na Sněžku není vidět. Nevadí. Poledne. Zvoní všechny zvony na kostelích. Potkávám jen dva starší manžele. Nikde nikdo. Běžím v tempu, abych se maličko zpotila. Sněhu je málo. Nutno dávat na poli pozor. Radost. Cítím obrovskou radost. Ze sněhu, z pohybu, z volnosti. 

Zastavuji se. Něco sdílím na FB. A hele! Zemřel náhle. Další jméno. Tentokrát zemřel v posledních hodinách roku na zástavu srdce herec Petr Nečas.

Zakázaná dg. A na plná ústa se to tu na mě v lukách cení. Mohl tu ještě být. Hodně let. Nemuselo se mu zastavit srdce. Njn. Tak náhle. Svět chce být klamán. Když dám koment: 

- Ani se neptám. 

Hned mi tam Vtipy (večer jsem se s Vtipy – znovu někde rozešla v názoru a zablokovala je) dal tři otazníky. Neinformovanost? Hloupost? Mnoho lidí tam hodilo pod můj koment lajk. A pak – blok. :-)

Klušu dál. Po dvou hodinkách mířím domů. Je třeba jít servírovat. Dala bych ještě jednu velkou louku. Ale Petroušek má určitě hlad.

Netradičně – já sportovní výživu, Petroušek polévku, ledvinku, srdíčko s křenem, hořčicí, keltskou solí.

- Petroušku, kdy navezme dřevo?

- Jak řekneš.

- Teď!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-01-drevo-ptaci

Směju se. Jdeme udělat zásobu do velké bedny v naší zimní zahradě. Mezitím, co světlo mého žití rovná špalky do kolečka, utíkám bosa zasypat krmítka.

- Hrdličky se tu dnes živily.

- Mám ráda, když to sezobou okolo stromu, co popadá.

- Ne, ne. Narvaly se do toho malého zeleného, jen se houpalo.

- Živí tvorové. Taky potřebují obživu. Ale nemám je ráda za to jejich vrků vrků. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-01-novorocni-siesta

Mám ráda, když se v zimě stmívá. Hoří tu plamen v kamnech. Svítí svíčky, voní tu tyčinky, františky, purpura, kadidlo… Třeba potichoučku koledičky nebo Rybovka. Atmosféra zimy doplňována světly v zahradě. Jdu k Péťovi lehnout si na tatínkův gauč. Vyrobil ho tak dávno. Dnes výjimka. Petroušek přišel ke mně. Žofka pendlovala mezi námi. Každého si potlapkala a zase šla zpátky na druhého. :-) Novoroční siesta jak hrom. 

Probírám Temu. Od července k jednomu produktu připočtou 75 Kč. To je hodně. Objednávám si individualizované pouzdérko na klíčky k autu. S fotečkou. Jdu se vyfotit. A povlak na žehlicí prkno… A další a další a další. Pozor. Velký zážitek! Hned na Nový rok film Vlny. Dokonale mě rozvrkočil. Točilo se u nás v pevnosti. Ani zmínka o tom, že vojska přišla na pozvání. Že přišla ukrajinská vojska. Že na západní hranici stály tanky dravců. Nikdo hranici nehlídal. Pohraničníci nefungovali. Dokonce americká kolona s filmaři byla zastavena ruskou hlídkou. Prý česká země podobná německé. Popletli si to. To určitě. Tahle příhoda ve filmu není. A ani zmínka o americké novinářce, která přiletěla točit revoluci o dva měsíce dříve. Redaktoru Rudého práva nebo kýho deníku řekla, že si ještě jede zaplavat do Jugoslávie do moře. To tam Mádlemu chybí! Mádle – jak čtu na ČSFD – vysoce hodnocen jako režisér i scénárista. Copak o to, to režisér dobrý. Ale přepis faktů… A hodinu patlání se v příběhu bratří. Se zájmem jsem sledovala známá jména a jejich představitele. Pana Petránka – čestného novináře. Dienstbiera, Šťovíčkovou. Zmínka o Havlovi a Třískovi. Tehdy jiný pohled. Dnes zcela odlišný.

Tenhle skvělý režisér měl asi nepozornou skriptku. Protože kontajnér v josefovském průjezdu je rekvizita z posledních tak dvaceti – možná třiceti let. Novinka. V šedesátých letech jen plechové popelnice. V několika záběrech, asi se točily v jednom dni, moderní kontajnér. 

A když už se to točilo v naší pevnosti, měl by tam mít polské vojáky. :-) 

Podpůrné komentáře. Píšu, koukám šklebící se smajly. Okamžitě jedu po autorovi. Nějaký lůmen. Major. Blokuji.

Major Švadla

Komoušům to samozřejmě vadí. Jinak super film. CSFD 86%

Jednak se divím 86 procentům za film. Vypatlanost a nevzdělanost roste. Ale hlavně – jak někdo může napsat komoušům bez znalosti rodinných osudů. Tatínka přišli zatknout dva v kožeňácích.

- Kde je pan Konečný?

Nebo možná

- Kde máte manžela?

To nevím. Maminka odpověděla.

- Umírá v nemocnici.

A oni:

- Však my si ho najdeme.

Měl štěstí. Umřel. A nějaký kretének vygumovaný bude psát komoušům? Když v naší rodině nikdy nikdo nebyl ve straně? Když jsme byli odstrkováni. No nic. Dobře. Soudruha Švadlu jsem blokla.

Ladislava Plisková

No jasně - studenti - dát jim volno ze školy , aby šli demonstrovat ! No jasné , že šli! Cpát jim do hlav ty jejich bludy o svobodě a demokracii jiji - jen taková co dovolí EU ! chce se mi zvracet

Jarka Kollárová

A zaujímavé, že to ide presne v tom istom čase aj u nás na STV.

Opravdu zvláštní. Pro mě znak jednotného státu. Jsme právně nerozdělené Československo. :-)

Vlny zážitek, na který nechci vzpomínat. Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný. Byl silný. Bohužel.

Ale den se mi líbil. Pokud by to šlo, zítra si ho zopáknu. Bez Vln.

Dobrou noc!