Jak na Nový rok, tak po celý rok
První den v roce. Nový rok s velkým N. Hodně lidí přeje vše dobré jen a právě do tohoto dne. Tak ne. Já přeju vše nejlepší do celého nového roku - to jako obecně. Lidi, to si zapamatujete lehce. Ale prosím, už navždy! První leden je Nový rok. 365 dnů je celý rok, pro tentokrát myšlen nový rok 2021.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Dala jsem si budíka. Na později, ale dala. Venku šedivec. Na horách kouzelně. Ale probudila jsem se do fašismu. Tedy nikam! Doma budeš! Hned vyvažuji: Můj dům, můj hrad. Doma je nejlépe. Ale když je to celý rok... Přeci jenom, všeho moc škodí.
Co nového na sebe? Vždycky jsme dodržovali na Nový rok a na Květnou neděli mít na těle něco nového. Maminka má asi čtyři roky opranou halenku od Ivy. Na Nový rok. Žádné slavnostní oblečení. Vím, že tam má kostýmek s paličkovanou kytičkou. Tu jsem hlídala jako oko v hlavě. Ruční práce. Drží svůj tvar. Ve skříni se neopatrnou manipulací zničí. Svou mám v krabičce... Tak radši mlčím. JÁ si beru nové šaty.
Venku sluníčko. Obloha zmodrala. Zrzečka očividně pookřála mou přítomností. Dočkala se.
- Půjdeš ven. Vyběhat se.
Chvíli otálela. Mráz - letos první její sníh, první mráz... Dalo jí práci se rozhodnout.
Skyp s maminkou. Obsluhuje Petronelka. Zlatá. Zdá se, že je vše v chodu. Ale není. Zdání klame. Okolo maminky nikdy nechodí. Někdo se neprochází. Minimálně Jaruška, paní K., Drahuška. Nikde nikdo. Žádný pohyb. Zajímalo by mě, kdy naposeldy chodila. Samotka jak vyšitá. Říjen, listopad, prosinec, jedeme leden. K zešílení. Mami, drž se!! Proč mít něco nového, když tam nikdo není. Proč? Pro dobrý pocit. Raději ať nic nevytahují, mohlo by se to seprat, srazit, zničit, ztratit. Vše krásné, co měla, už nemá. Tady bych použila rčení jaký pán, takový krám.
Školím maminku ohledně data.
- Mami, dnes je prvního ledna roku dvacet dvacet jedna. Za tři týdny budeš slavit 94. narozeniny.
- To je hrozný, viď?
Líčím, jak slavila svou devátou dekádu. Znovu připomínám, aby byla ostražitá. Nedávat podpisy. Nenechat se očkovat. Mají podepsáno, že žádná vakcinace, žádné testy. Maminka celoživotní chabrus na plíce. Kdykoli se nechala očkovat proti chřipce, málem umřela. Tak žádné experimenty!!
Už čtu o prvních mrtvých po vakcinaci. Stát jde na to chytře. V první řadě ušetří na důchodech. (Černý humor. Upozornění pro bloklou mrůcu z Alzheimer centra.)
Nahazuji témata, aby v nich poznala osoby, prostředí, příhodu. Maminka radostně reaguje. Ukazuji jí stromy, vyprávím o nich...
Petronilka se vrátila z předobědové pauzy. Nalívá mamince šaňo. Připíjíme. Minule se jí zdálo kyselé. Dnes jí přišlo asi moc vhod.
Kdysi vyprávěla, jak v lázních, myslím, že to byly Mariánky, seděl sám u stolu pán. Před ním skleničky. Sám sebe pobízel: Šaňo, napij sa!
Petroušek dnes slouží. Obědváme jako vždycky. Ve čtrnáct. Od dneška konec hodování. A cvičit! A proč? Pro zdraví!
Linda jede za kočkou domů. Stojím v brance. Zprava skupina asi pěti šesti lidí. Pravděpodobně rodina. Bez roušek. Zleva dva staří. Obalení v rouškách. Mlčím. Budou nemocní. Jak chtěj vaši, našim je to jedno. Nebo se taky říká kdo chce kam, pomozme mu tam.
Uklízím přání od klientky. Sklízím barborkovou vázu. Sundávám své výtvory. Prohlížím si, co jsem si asi před čtyřiceti lety vyrobila ve škole. Vykrojené jablko z moduritu. Namalované na červeno. Na něm jsem jemným štětečkem namalovala kostelík, stromečky. To jsem byla šikovná. Ryby z těsta... Kapřík z vizovického. Ten je koupený.
- Peťuš, už mám dvě výzdoby sklizeny. Adventní věnec a vázu s barborkami.
- Vidíš, pomalu to všechno... Kde mám kafe? Kde jsem si ho nechal?
Nechávám ho hledat kafe po domě. Najde. Vytírám. Čistím Zrzečce podestýlku.
- Člověče, kde jsem nechal tu krabičku na bioodpad? Jsem zametal jehličí u popelnice. Aha. Nechal jsem ji venku. Je to horší a horší.
- Peťuš, jsme staří. Zatím ještě jdeš v myšlenkách pozpátku a najdeš... Zatím.
Stále hledám telefon a brýle. Když hledám klíče, vím, že pokud nejsou na místě, najdu je v kabelce. Ještěže si můžeme napovídat, kde jsme to a ono zahlédli.
Jdu si najít silvestrovskou jógu Jany VanCoppenolle. Skvělé cvičení. Protahuji svaly, úpony, prokrvuji tělo. Dýchám. Vnímám přesně, kde vzniká dech. Na závěr malá meditace. Ale krásná. Radostná. Až mi z toho tečou slzy. Konec. Třu si dlaně o dlaně. Energií nabíjím oči. Hle, hle. Meditace s panem Kořenkem. Ty jsou radostné. Přesně vím, kdy jsem jeho hlas slyšela poprvé. Na svém prvním meditačním týdnu. První meditace pod lípou ve spacáku. Sluníčko už se schylovalo k západu. Slunečný anděl. Nádherná. V prosinci jsem s ním meditovala každou neděli. Napojuji se hned do druhé meditace. Uvědomuji si nejen plíce, ale i srdce. Zdroj lásky. Dobra. Ani jsem neplánovala na Nový rok takový program. Loni jsme se vypravili na kolách na Kuks. Cestou jsme se zastavili Na Františku. Tam, co obrací seno ten koník. Tam, co koník oře a vláčí políčko. Letos byl Nový rok jiný. Aktivní. Doma. Vlastně byl úplně jiný.
Moje výtvarničení připraveno. Ale jen připraveno. Tak to asi nebudu celý rok mít čas...
Dobře jsme vstoupili. Ať šlapkáme z temnoty dál ke světlu; ať nás překážky motivují k větším výkonům; ať se vyhýbáme nástrahám! To vše v míru.
Dobrou noc!
P. S. Dnes nic moc :-) Ale o to emočnější prožitky. A radost v srdci.
P. S. 2: Dívám se do souborného programu. Na co se teď dívají lidé, kteří nespí. Nova - Anton střelec, ostrostřelec. Prima - Katakomby. ČT - Rodinné trampoty oficiála Tříšky. O čem to asi vypovídá?