Jak na tobogánu! Odpočívat? Jindy!

Nejsou všichni mladí neurvalci. :-) Dnes nádherný den! A křišťálové setkání! :-) 

Nechce se mi vstávat. Jako obvykle. Sluníčko - kouzelník! Rozevírá víčka, tahá rostliny ze země, směje se z takové dálky až k nám na Zem. Nesmlouvá!

Rozmýšlím, čím začnu. Práce jak na kostele. V domácnosti i ve studiu. Telefony, telefony, jeden za druhým. Po poledni přichází milovaná klientka. Slavila narozeniny. Jde se mnou už asi šest let. Pravidelně o sebe pečuje. Zvládá měsíčně nákup. Je šikovná. Něžňounká. Milá. Nesmírně hodná. Už jsem o ní psala. Srdce rozpůlené do Čech a do Německa. Předci jsou tady i tam. V nedávné době odešly její tety. Smutná. Citlivá. Nesmírně vnímavá. Tatínek ji opustil v datum narození mé maminky. I o tatínkovi jsem psala. Jeho první žena a dcera kdysi umřely. Založil novou rodinu. Našel znovu štěstí. Loni jsem 26.1.  psala o maminčiných 92. narozeninách. V den maminčiných narozenin její tatínek opustil planetu. Přišla tehdy na přeměření a vyprávěla mi... Četla - jedni se radují, druzí ve stejný den pláčou. Tatínka dovezli do náchodské nemocnice. Seděl na vozíčku.

- Tati, tady tě dají do pořádku.

Pusa. Poslední zamávání. Poslední dotyk. Poslední kontakt. Neznala jsem ho. Možná jsem ho někdy viděla, ale nevím. Vidím ho přesně; sedí schýlený na vozíčku. Ví? Tuší? Obrácený do sebe. S důvěrou v tenhle svět. Ledviny v zánětu... Když vzpomínám, dojímám se. Pláču.

Tak dnes moje milovaná přišla. Gratulovala jsem jí k narozeninám. Darovala jsem jí dárek! Zdravý. :-) Malý oliváček. Na vánočních trzích v Kuksu jsem koupila pár psaníček mýdel. Zbyl mi čtyřlístek. Doputoval k ní... Popisovala, jak od Nového roku, opravdu od Nového, pozměnila jídelníček. Dostává pochvalu. Tělu se to nelíbí. Vytrvej, veverko, vytrvej! V den, kdy se narodila, se jí zdálo o tatínkovi. Věřím, že ji přišel do snu potěšit. Popřát. 

- Irenko, představ si. Objednali jsme si s mužem lístky do Národního. Na Prodanou nevěstu. Když přišla dcera, řekla jsem jí to.

- My jsme si taky s kamarádkou objednaly.

Matka s dcerou objednaly v rozmezí tří dnů. Nezávisle na sobě. Do ND. Na Prodanku.

- A kdy vy jedete?

- My 21.4.

- My taky!! A od kolika jdete?

- Od 19.

- My taky!! Mami, my na Prodanku, 21.4., do ND, od 19 hodin.

- A kam to máte?

- Lóže č. 4. Kam vy?

- My lóže č. 5!

Obešla mě husí kůže. To je synchronicita! Souznění matky s dcerou. Obě jedou ve stejný den, čas na stejnou krásu. Nezávisle na sobě. 

Telefony. Volá sekretariát jedné střední školy. Z města, kam bylo za těžko tomu smráděti odvézt obálku. Děkují srdečně. Další telefon. Profesorka. Ze stejného města. Má u sebe studentku Terezku z Jaroměře. Srdečný rozhovor. Diktuje svůj telefon. Setkáme se v 15.40 na nádraží.

Ireno, tak to sebou mrskni. Makám, makám, hlídám čas. Do toho včelaři z okolí... Stíhám. Pět minut před příjezdem vlaku skáču do bot. Volám.

- Terezko, už jste v Jaři?

- Právě do ní přijíždíme. :-) 

- Já už jedu. Možná budu mít závory... 

Startuji. Jedu. Před nádražím na mě mává holčička v bílém. Mávnu. Jako že jsem to já. Vystupuji. Seznamujeme se. Vedle ní druhá krásná mladá dáma. Obě ve slušivých čepicích.

- Holčičky, mockrát děkuji. Terezko, budu vás moci pak ještě využít pro školu...

- Ano. Určitě. My to když tak předáme přes kamaráda.

- Není to Filip Š.? Nezdvořák. Drzoun. Včera mi nebral telefon. Pak bez pozdravení zavolal v naprosto nevhodnou dobu! V půl desáté večer! To bych si nedovolila. 

- Mám tu zmeškané volání!

- Tak to nám mluvíte z duše, viď? My ho taky nemusíme. Je přesně takový, jak říkáte. My vám seženeme jiného. :-) :-)  A dáte potom nám, až budeme mít maturitní?

- No stoprocentně! Na to se spolehněte... Moc děkuji za doručení. Jste laskavé. 

Jedu Kaufland, náměstí. Na náměstí úřad, banka. Ta už zavřela. Vkládám. Stroj mi vrací. Vypisuje důvody. Jeden z nich: Peníze mohou být falšované. Ty vorle! Beru balíček zpět. Rovnám, hladím bankovky. Vkládám znovu. Vyplivlo mi to ještě stovku. Má ohnutý růžek. Ptá se mě to, jestli mi to tak stačí. Ne, chci přihodit bankovky. Vkládám pro jistotu jinou stovku z peněženky. Jsem jak nahý v trní. Kabelka odložena s klíči, mobilem doklady... Žádné soukromí. Žádné bezpečí. Konečně balím. Pryč odsud. Při rozsvěcení stromu sem přišel drzoun. Nepočkal, až vyjdu ven. Zíral.  Nekomfortní pocit. 

Ještě se stavit s tombolkou do plesu v pomáhat a chránit.

- Mohu tady nechat pro pana XY... Dáte mu to na stůl? Jé, vám taky dávám. Kdo vy jste?

Školy, hasiči, myslivci, šibřinky, sokol... Sokolové. Beru si telefon. Doma se mrknu do počítače. Stavím se... 

Ještě pro homeopatika. Musím sytit svou dráhu jater. Aby mě nějaký Filip nechal klidnou. Domů.

To byl dnes docela pěkný tobogán. Nestihla jsem převléci. Koupila jsem kožíšková bílá prostěradla.  Tak seber síly! Ještě převléknout. 

Uvelebuji se u kamen. Ntb na klíně.  

- Co to sleduješ?

- Jukla jsem na Krause. Realizuje se. Není nestranný. Už jsem ho dlouho neviděla. O nic jsem nepřišla. Jak jsem ho dřív měla ráda, už ne. 

- A co to je?

- To je nějaká modelka a herečka. To je šereda, viď? Ten obličej nesymetrický.

- Ježkovy voči! Ta má voči. A ty zoubecky!

Cení zuby. Napodobuje tu slavnou krásku, kterou ani jeden neznáme. Odchází spát.

Poslouchám, o čem si povídají. Ubohost. Rádoby světovost. Ne, nedá se. Tenhle svět je naprosto jiný. Ale úplně. Prý se už nevrátí pohádka mládí. 

Třeba ve snu! Jdu na to.

Dobrou noc!