Jak se vám líbí na Kuksu

Dnes výročí pět set let od bitvy u Moháče. 29. srpna 1526; tragická smrt mladičkého českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. František Palacký ukončil své Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě právě rokem 1526; Odůvodnění? Konec samostatné státní existence. Na tragédii na Bílé hoře bylo zaděláno právě Moháčem. Někde jsem před pár lety četla, že nástup Habsburků na český trůn byl podvod. Normálně si nás ukradli. Obsadili. Ale už si nepamatuji na argumenty. Tak raději jako bych nic neřekla.

Norům umřel král Už mají nového. Prý kdyby nebyl králem, byl by surfařem. Kdybych abych…

Dopoledne si užívám soboty. Oběd mám uvařený. Měla bych sázet. Ale maňana. Žehlím. Žehlím. Žehlím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-29-pozdrav-od-zofky

- Vidělas´ tu obrovskou myš pod houpačkou? To Žofka!

- Jů, ta má velké břicho. Plné myší.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-29-radustky-a-pitominky

Dnes už se konečně vrhám na poslední polici v obýváku. Mám tam kamínky, orgonity. Ne a ne se dostat k úpravě. Den D dnes. Konečně hotovo.

Obědváme. Žehlím. Péťa odjel na fotbal. A když se vrátil, akorát co? Jsem dožehlila.

U žehlení si užívám First class – rozhovor s psychologem Janem Svobodou. Perfektní. Strach je totálně základní emoce. Největší přítel v životě je naše smrt. Pokud si uvědomíme smrtelnost, zbavujeme se velkého problému. Práce se strachem důležitá. Většinou jsem si ho v životě přivolala. Očichala. Zeptala jsem se ho, kdo je, proč, co. Vypadal většinou jako Barbucha. Řekla jsem mu, že pánem v těle jsem já a ať se zařadí do týmu mých rádců. Bez strachu nejde žít. Jedete po dálnici. Hraje oblíbená hudba. Písnička způsobuje těžkou nohu na plynu. Nastupuje strach. Svoboda vyjmenovává šest typů strachu v sociálních situacích: Strach ze ztráty někoho nebo něčeho. Strach z bezvýznamnosti. Strach ze spontaneity. Strach, že věci nejdou změnit. Strach, že zvítězí zlo nad dobrem. Strach z fyzické blízkosti někoho nebo někoho. Pokud jdu na osobní hranu žáka, který má strach z fyzické blízkosti, dítě se stáhne do sebe. Kantor je na vině. Má ustoupit. Pokud u něj stojí příliš dlouho, dítě začne být drzé. Strach ze ztráty – nejsme schopni vyhodit ani dvacet let starou pračku… Strach máme konkretizovat. Ptát se dítěte, z čeho má strach. Zopakovat jeho slova – to souvisí i s vyšetřováním šikany… Opakovat, co dítě říká. Jako žáček jsem se šíleně bála položit zpocené ruce do písanky. Pečlivě jsem dlaně podkládala savým papírem. Bála jsem se, že nezvládnu tvar psacího s. Cvik byl lipový lísteček. Vpravo mi to šlo. Ale vykroužit levou stranu – óóó. Taky jsem se bála rýsovat. Byla jsem čuně. Někdy jsem progumovala čtvrtku na druhou stranu… Strachy… :-) Každý jich má dost. Nemůžeme se někomu divit, že je agresivní. Nesnášenlivý. Zlý... Nechodili jsme v jeho botách. 

Rozdíl mezi limitem a sankcí. Člověk má mít limity jako ochranu před vnějším světem. Oblečení. Prostor... Rodič má umět dávat dětem limity. Pokud rodiče nedávají dítěti limity, škodí mu. Nezaměňovat limity a sankce. Škola dává sankce. Pokud dítě nemá sankce, to neznamená, že nemá limity. Svoboda uvádí, jak v Pze na Kulaťáku si malá holčička začala hrát na ulici. Maminka ji začala ochraňovat. Dítě nemělo limity. Tady ne. Extrémně rychle nám stoupá počet sebevražd a dětí na psychofarmakách. Rostou nám sněhové vločky. Smějí všechno. A to je ničí. My jsme byli limitováni. Něco jsme neměli. Něco jsme nesměli. Hlavně jsme neměli každý den kroužky. To je stres a tlak pro děti. Důsledky blahobytu – devastační. Těšit se na něco. Dnešní dítě má všechno hned. Když to nedostane, jde zkoušet extrém. Rodičovská láska má obsah. Být s rodičem kamarád. Chápat druhé lidi. Vedení k seberealizaci – šest kroužků týdně je devastující, dítě je jako výkonová jednotka vedená k úspěchu. To není seberealizace. Respekt k soukromí… Atd. atd. Rodičovská láska má obsah - láska je kladný vztah k dítěti. Pak už rozhoduje intenzita. A v dospělosti to pak značí důvěru mezi rodiči a dětmi… Fungující rodina. Nefunkční - sami jsme na vině. Dnes rodiny nefungují. Rodič s dítětem mluví jen funkčně – co bylo ve škole. Jestli byly známky… Nevyčítat, že jsme se pro dítě obětovali. Mohu mít své koníčky. Mohu tam dítě vzít s sebou. Ať dítě vidí, že tam mám kamarády, že se mezi sebou bavíme. Ale netlačit ho do seberealizace. Dítě do šesti let potřebuje minimálně párkrát ročně sedět na stoličce, kde pracujeme. Aby vidělo, co je obsah práce rodiče. Osmiletý syn má vědět, kde táta sedí, kde pracuje, aby chápal, že táta přijede domů nervozní. Aha – byl v práci.

Další témata - maminka kojí – má sluchátka. Tuc tuc tuc tuc... Děs. Maminka si plete dítě se zmenšeninou člověka. Já tomu říkám – dělá si z dítěte partnera.

Používala jsem jeho rady. Pokud jsem potřebovala v nižších ročnících zklidnit žáka, položíš ruku mezi lopatky. Nehýbat. Jinak se stáváš matkou otcem. Ruka na lopatkách je pocit, když ho maminka držela při kojení. Pamatuji si, že se nikdy nesmíme dotknout hlavičky dítěte. To je jeho osobní intimní zóna. Tou se dotýkalo dělohy. Tlapky – chodidla a hlavička se dotýkaly vnitřní stěny dělohy.

Jednou na ředitelském víkendu s dr. Svobodou jsme měli namalovat obrázek – archetypu… Neumím malovat. (Jen výmluva.) Vybrala jsem si Popelku. Dnes jsem překvapená. Jdu do šanonu dvacet let starého. V mé představě je Popelka namalovaná zezadu. Češe si zlaté vlasy. Pouští je z okna. Na parapetu sedí holoubci. Dnes vidím, že Popelka je namalovaná zpředu. Ano, češe si vlasy růžovým hřebenem. Ano, jsou tam ti holubi a květináče. 

Asi před šest deseti lety jsme dr. Svobodovi volala ohledně symboliky obrázku.

- Ireno, kde jsou důležité vlasy?

- Samson a Dalila.

- Ano. Kde má Samson sílu?

- Ve vlasech.

- A vy si češete vlasy, pouštíte je z okna. Tedy nedáváte okolí svou sílu, přišla byste o ni. Pouštíte lidem jen tolik, kolik můžete. Kolik chcete. Abyste si stále zachovávala svou sílu. Ještě tam je to okno - hradba, ochrana. 

Ten rozhovor mám uložený. Končil úslovím v Orlických: Nejdřív sám se najez, pak půjč lžíci bližnímu. Jinak bude ti po právu odebrána.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-29-zapisky-z-vikendu-s-dr-svobodou

Jsou dvě a já se tu hrabu ve svých poznámkách. Dávám si dohromady dnešní poslech a tehdejší víkend s dr. Svobodou někde v penzionu za Phou. Našla jsem si, proč si lidé vybírají povolání – co se jim stalo v prenatálu nebo v maminkovském věku… A v čem měli nedostatek v rodině. 

Ješiši. Svoboda mě zaujal. Mám ho moc ráda. Kdykoli to jde, poslouchám ho. Zrovna tak jako dr. Stránského. 

Volá Lukánek. Povídáme si.

Večer. Jedu do Kuksu. Na Shakespeara. 

- Mami, už jedeš?

- Maluju se.

- Vezu ti věci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-29-jak-se-vam-libi

Na parkovišti dostávám mošt, motýlí keř, sklenici mléka od Maliny… Sbíháme dolů do údolí. U Rentzova muzea potkáváme prof. Bohadla. Milé krátké zastavení. Pozdravy.

Klušeme nahoru na nádvoří Hospitalu na Jak se vám líbí. Hvězdné obsazení herci, kteří se neprojevují politicky. Než jsem koupila vstupenky, projela jsem jména.

Na parkovišti se ptám pána, jestli mohu parkovat, kde stojím. 

- Ano. 

- Jdete do divadla?

- Byli jsme včera. Ale přerušili to. Začlo pršet. 

- Máte pravdu. Vrátili vám vstupné?

- Ne, hráli šedesát minut. Přestávku zkrátili na pět minut. Hráli ještě asi čtvrt hodiny, ale nedalo se to. To vy budete mít krásné počasí. 

- Chtěla jsem koupit na pátek, ale vpředu bylo vyprodáno. 

- My jsme si chtěli kvůli těm dvaceti minutám koupit na dnešek. Ale to už by byl přeci jen drahý špás. Dobře se bavte. Je to hezké. 

Sedíme v páté řadě. Já č. 1. Linda č. 39. Přenáší si židličku ke mně. Sedíme vedle sebe. Hrají pěkně. Kostýmy hezké. Vtipné dialogy i monology. Herecké výstupy bezva. Téma nezatěžuje hlavu ani ruce. Oslava svobody, přirozenosti a prostého života v kontrastu s dvorskou mravní prázdnotou. Ústředním motivem láska, odpouštění a smíření mezi znesvářenými bratry. Na konci hromadná svatba.

Běžíme od Hospitalu dolů. Svítí nám reflektorem na schody. Příjemné. Pomlátili bychom se tu. Než přeběhneme oudolí, dnes neparkuji u krav, ale na druhém břehu, funím jako vždycky. Schody u Prďoly vybíhám bez probloému na jeden zátah. Ale pak další kopec - uf!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-29-doma/1723148916

Doma v autě dávám fotky na FB. Žofka mi vyskočila na klín. Na sedadlo. Na palubní desku. Dozadu. Dnes poprvé si udělala exkurzi kabinou auta. Nechci ji to učit, abychom ji omylem někam neodvezli. Pak spokojeně vyskočila na dlažbu. 

Kočeny vyškemraly nevoněnou bídu. Kapsičku Winston. Kapsičky uměle voní tak, že Žofka dělá jak uřknutá.

Byly dvě. Zdržela jsem se ve svých poznámkách. Ješiši, tři hodiny!

Dobrou noc!