Jak to vnímám... 18.10.2018

Kdysi jsem v sobě tlumila zvědavost. Byla jsem mladá, vdaná, nešťastná. Tehdejší manžel mě balamutil, obelhával, podváděl. Babička by řekla obškával. Nejsem si tím slovem jistá. Dlouho jsem ho neslyšela. Nikdy jsem nevěděla, kam jde, kdy přijde. Jak v písničce Když si báječnou ženskou bere...

...když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap
Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl,
a já nikdy nezapomněl, abych svoje sliby vyplnil,
a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,
nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval.

Zamilovaná, s čistým srdcem a očekáváním odpovědi... Člověk otupí.

- Ivi, kam jdeš? V kolik přijdeš?

Lhal, věděl, že nemůže odpovědět. Někdy nepřišel vůbec. Vymýšlel si pohádky... Kde a s kým byl? Nechtěl mě budit, ztratil snubák, do rána ho hledal, potkal známého... Mám v sobě zakódováno: Neptej se, stejně se to nedozvíš. Dej mu pánbu věčnou slávu! Už dávno, dávno,ještě za jeho života jsem s ním srovnaná. Děkuji mu za tu školu. Bylo to potřeba. Prospělo mi to. To vím až dnes. Třeba bych si nevážila toho, co mám. Potkali se dva opuštěnci, ztroskotanci, dva důvěřiví blbísci. Já a Peťulka. Proto jsme v takové souhře... Díky, Ivulko.

Proč ta reminiscence? Zvědavost. Na blogu se mi mihla návštěvnost. Rok odhaduji na FB hrubý počet svých čtenářů asi tak na sedmdesát osmdesát lidí. Tajní, náhodní, viditelní, hlavně ti věrní, denní, většinou Aranka první, ještě v noci... :-) Lajků se objeví někdy i do dvaceti... Hlavně u obrázků. Lidi přestávají číst. Nemají čas. Vyhledám statistiku. Odhadněte :-) 

Jsem spokojená. 138 lidí včera.

Pošťačka - dárky :-) Taky obálku z UMÚMu. Umělci malující ústy, nohama. Pohledy, obálky, kalendář. Radost. Opětuji platbou... V naší společnosti se podpora vyjadřuje penězi...

Za ploem dovádí Max. Přátelský. Volám na něj přes dva ploty. Nesmí. Zavřený ve výběhu. Dnes páníček seče. Max se prohání celým pozemkem. To je radosti. Na obou stranách. Muzlíme se. Běžím domů pro psí bonbóny. Jeden sežere, pustí ho z mordy. 

- Maxi - támhle!!

Takhle předstírá asi třikrát jaká je to dobrota. Ale stále žadoní. Zachutnalo. Skáče nad plot.  Jů, to je energie. 

Po obědě zvonek. Sestra. 

- Tak dělej, jedeme se mrknout na to pole.

- Dnes ne. 

- Že ty sis to nezapsala?

Jedeme. Babička měla asi dva nebo víc ha polí. Mamka si vzpomněla až po termínu. Zbylo nám ubohých 136 m. Hospodaří na něm velká soukromá fa. Obrovská. Takový malý Agrofert. Bez skrupulí. My platíme daně, oni na našem pozemku mají momentálně špenát.

Jedeme známou krajinou. Sestra ví, kam. Míjíme pole, kde někdy v sedmdesátých letech havarovalo letadlo s cigaretami. Fotím - prázdný pupek pole. Tehdy posypaný krabičkami cigaret. 

Jsme na místě. Toto je naše. Chtěla jsem to původně prodat. Ne. Jedeme propachtovat pozemek. Bude schovaný, obhospodařovaný, nevyčerpaný. Hnojený nechemicky - hnojem ze sousedního kravína. Bude čekat na vhodnou dobu. 

Parkujeme. Čtu ceduli na dveřích. Vstoupím a ptám se, zda má paní něco společného s naším nájemníkem. Jj. Kdysi měla. Soudím ho jedním hnusným slovem. Souhlasně chápavě kýve. Je to zneužívač lidí. Systému. Dluží na všechny strany. I svou družku uvedl v insolvenci!! Vím to už asi měsíc. Neplatí výživné - musí prý dávat do pořádku náš dům. :-)  Proč se dozvídám o jeho lhaní, charakteru, dluzích, skutcích, zlodějnách až teď? - Abys poznala i negativní energii - zní mi v uších větička mladého souseda. Vzpomínáte? Upozornil mě, jak jim B. kradl společnou energii. Zloděj. 

Na mapě vidím náš pozemeček. Pachtovné doplatí jen tři roky zpět. Aspoň na daně. Bonitu půdy nám přiznali nejlepší :-)  Propachtováno. Prý nevadí, že jsme přijely o týden dřív :-) :-)  Směju se. Ten popleta nejsem já :-)  Kupuji si Kavkazský kefír, sýr, jogurt... Mohu si tu objednat i maso...

Jedeme mezi poli. Už ne po polních. Asfaltové... 

- Tuhle cestu si nechal udělat Ř. A tuhle taky...

- Aha, tady byla polní. Tolik cest tu napráskal. Tolik půdy zničil... Jé, tady je naše hospoda. 

Přijíždíme ze strany, odkud jezdíval pan Cimbálník? Vždy převedl přes cestu kolo a naskočil směrem po polní k Hřibojedům. Kolik mi bylo? Čtyři? Šest? Osm? :-) :-) Dnes jsem z toho směru - z polí - přijela poprvé. 

Starý sudetský statek po Němcích. Dědeček s babičkou ho koupili! Děda si splnil sen. Být hostinským. Tady jsme se učila lézt na strom. Třešeň už tu nestojí. Stodola měla pojízdná vrata. Děda tudy chodil do včelína; v sadu úly... Kdysi. Půda v patře. Překrásná. Helmy po hasičích? Po armádě? Tajemná. Plná pokladů. Jakási kancelář nebo kóje s dveřmi tam byla. Kdysi... Dnes? Zdevastovaná stavba. Okna do sálu, do hospody zazděná. Rámy oken shnilé, vyvrácené z pantů. Skla rozbitá. V prvním patře, tam jsme spávávaly se sestřenicí Emou. Dveře do síně a do chléva zazděné. Keře  rybízu, angreštu pod okny sálu už dávno nejsou. Kamenné schody do hospody zmizly. Chodbička před lokálem do cesty? Zbyly jen železné traverzy... Nádherná brána s kovovými 

hroty a sloupy... Ne. Iva mi cestou tam okolo hospody ukazuje, kudy na lyžích chodila s batůžkem pro chleba do pekárny v Dubenci. Tam někde jsme v nějaké vesnici míjely další zatlučenou hospodu. Úděs. Ukazuje mi Klejšmídovy pozemky. Tam pomáhala při žních.

- K Jiráskom jsme chodili pro mlíko.

- No, a tady tudy se chodilo k Rabasom pro jahody.

Dvě babky, 71 a 62 se ocitly v místech svého dětství... Prošla tu válka nebo lidský bezcit? Jak to mohli nechat takhle zchátrat?

Přijíždím domů. Nabádám se u branky:

- Jeď za maminkou. Jeď sluníčkem. Vnímej řeku, stromy, nebe. Neboj se říkat pravdu. Nosíš ji v srdci. Neschovávej ji!! Buď praštěná. Buď veselá. Buď milá. Buď vtipná. Buď svá. Nedělej si výčitky ze svého bláznovství. Zapomeň na dnešní výlet do dětství. Raduj se ze své lásky. Ze svých dětí. Ze zahrady... Z míru. Stejně odsud nevyvázneš živá.

Jé, Peťulka hrabe! Ořechové listí nezetlí. Připojuji se. Jsme spolu. Vyprávím mu zážitky a pocity. Sbíráme ořechy. Plníme tašky TSM. Micicinda se přišla mrknout.

- Jeď za babčou! Dokud je slunce.

- Jedu.

Sedíme na terase. Proč mám pocit, že se mě pečovatelky bojí? Straní se. Kolik strachu, tolik agrese - poučka z grafologie. Platí i v životě. Hezky pozdraví a zmizí. Paní Malíková, myslíte, že tohle je dobré pro Váš personál? Je to dobré pro Vaše klienty? Proč mi má intuice říká, že se bojíte schůzky příští týden? Nesnáším lhaní a podrazy. Autoritu si nevydupete terorem. Autorita se získává příkladem. Vzorovým chováním. Čest, odbornost, vlídnost, laskavost nevylučují přísnost. Nemít máslo na hlavě. Ne byrokracie. Volnost v rámci možností. Zaměstnanci se pak mohou přetrhnout. Tuhle zkušenost jsem získala na gymplu. Soukromá škola. Šlapalo to tam jak hodinky. Měli jsme svobodu a přísnou zástupkyni. Milovala jsem ji. Nebyla podrazák. Vládla tam přátelská milá atmosféra. Snažila jsem se chodit do výuky dřív, než zazvoní. Využít čas hodiny. Přesto jsem cítila svobodu. I svobodu slova. Z celých čtyřiceti pěti let - nejkrásnější léta mé kariéry. Slaboch, člověk bez cti si úctu podřízených těžko vymíní. Musí nastolit teror. Pociťuji to celý týden... Vlastně ani nevím, kdo dnes sloužil. To se mi ještě nestalo. Dejte si tam víc kamer. Sliďte, jednejte ještě víc z pozice síly. Šikanujte. Vystavujte se jako lepšolidi. Přijdete o své poklady. Máte dle mé zkušenosti ty nejlepší pečovatelky, sestřičky, nenápadné šedé usměvavé uklizečky... Poradím vám: Važte si svých lidí!!! Pracují v duchu původní ředitelky a její předchůdkyně. Od včera už vím, kde se pan ředitel školí. Čí praktiky přebírá. Do Dvora nemám daleko :-) Máte i řadu bývalých pokladů, kteří se vrátí, až vy odejdete. 

Devatenáct hodin. V muzeu končí přednáška. Chybím tam. Zapomněla jsem. Chtěla jsem.

Žaluji manželovi o stísněné atmosféře. O světě. Je módní tetování? Necháš se otetovat. Vyjádříš svůj názor? Vzbudíš negativní reakce - co si to dovoluješ. Je módní mít holou hlavu? Oholíš si ji. Ztrácíš intuici. Hlavy se holily vojákům a vězňům. Proč asi? Je moderní hulit? Hulíš marihuanu... Tvé vnímání je zkreslené... A legalizace konopí vede už k dalším zhůvěřilostem... Šéf Pirátů bojuje za Antifu... Starosta z Řeporyjí - hanba! Holý zadek. Opovrhuje voliči. Uráží Čechy!!! Blázen. Asociál. Nemrava. Hlupák. Tohle si lidi zvolili? Měli zkreslenou zatemnělou mysl? To asi ty plešaté hlavy. Byly volby zkreslené? Společnost pustne jak ta naše stará hospoda.

- Buď v klidu. Uvidíš, všechno dobře dopadne. Nevíš, kde bude těm rádoby šéfům konec... Uvidíš, lidi budou spokojeni. Nebuď smutná.

Nebudu, Petroušku. Ale teď jsem. Ona ta bezmoc pomine... Už pomíjí :-) Ráno je moudřejší večera :-) 

Den byl překvapivý. Ještě že slunečný. Vůbec neprobíhal dle plánů. Ale plány jsou proto, aby se porušovaly :-) 

Zítra - doufám - bude v mých řádcích zas láskyplné sluníčko. Den naruby - někdy je potřeba. Protřepat, vytřepat, zatřepat, střepat - nepěkné myšlenky na zem a zadupat strachy, negaci, smutek do země. Zem ji stráví... A koneckonců - smutek taky koření život. 

Dobrou noc!