Jako u blbých na půdě - pardon :-)

Neděle.

- Ty nebudeš dnes vstávat? Máš jet za babčou.

- Budu. Kolik je?

Uau. Deset. Lezu. Nechce se mi. Přála bych si mít neděli volnou. Sloužím. Petroušek někam zmiznul. Motýl někam odletí. Za chvíli je tu. Kdysi jsem studentům vyprávěla, jak sedím ještě v panelákovém bytě. Chystám písemku. Čučím do počítače.  Nevnímám, že mi Petroušek hlásí:

- Jdu na tréning.

Za dvě hodiny:

- Už jsem tady.

- Jo? A kdes byl?

Nějaká studentka pronesla moudro dospělé ženy:

- Paní profesorko, ale to on by vám mohl chodit za milenkou. A vy byste na to ani nepřišla.

Logicky. Jenž důležité je mít mravně silného člověka.  :-) :-) :-) Důvěra - nejdůležitější nezklamat ji! 

- Tys ještě neodjela?

- Už jedu.

Deset, jedenáct, dvanáct.

- Už budou mít po obědě.

Kdepak maminku najdu? Paní Drahuška mně srdečně mává... Zdraví. Už moc nemluví. Jen se přátelsky směje. Miloučká. 

Mamčin hrneček ve světlé jídelně. Jdu do pokoje. Maminka v koupelně. Stojí, drží se topení. Nějaká příhoda? Nový pečovatel. Nemá to asi v srdci, ale určitě ne v paži. Asi nevěnoval pozornost starému vylučování. Jak jsem šťastná, že mohu jít na záchod kdykoli se mi zachce. Povinně by každý novic měl zažít několik hodin bez močení. Pak by si pamatoval!!! Květuška, Irenka... Mamku vždy vysadí. Tady vidím karambol. Mlčím. Mluviti zbytečno. Před dvěma lety jsem moc mluvila. Mamka vždy čekala, až přijdu. Potřebovala na velkou. Pečovatel mě pravidelně odbyl, že už si řekla patnáctkrát. Poprvé jsem si ji vysadila. Měla nepohyblivý stav se zlomenou nohou. Sklopit pod hlavou, dát do vodorovné polohy - logicky; otočit na bok. Natočit na mísu. Zdvihnout pod hlavou. Přikrýt. Hotovo. Ach, ten se tehdy zlobil, když jsem mu šla říci o hygienu. A viděl ten lidský výtvor! Tehdy jsem dala radu:

- Už jste někdy srandil natažený jako struna? Zkuste si to v létě na louce. Garantuji vám, že se vám to nepovede. Existuje mnoho vědeckých studií o způsobu vyprazdňování. I WC mísa není fyziologicky vhodná. Nejlepší poloha je v dřepu. 

Využívám čas. Vkládám tulipány a narcisy do vázy. Beru maminku. Vezu ji na chodbu. Vezu maminku okolo dekorační sítě. Minulý týden ji zdobily s klienty. Moc se mi to líbilo. Určitě s nimi aktivační rozebíraly pranostiky, jména... Předčítám mamince, ukazuji srdíčka... Snad je vyráběli? Taková hezká? Asi pečovatelky. Dík za výzdobu. 

Upozorňuji na krajinu jejího dětství. Překládám ji na lavici. Heleme se. Pusa kolovrátek. Hergot jak si dovolil dát mamčinu osušku na vozík pod ni. Vždyť ji dnes koupal. Do čeho ji utíral? Takhle se zaučuje? Koupila jsem speciální velkou osušku! Ať se může zabalit. Letím do kukaně.

- Prosím vás, minulý týden jsem upozornila paní vedoucí, aby kmenová pečovatelka zaškolila nového. Ale nestalo se tak. Ztratil se mi drahý ručník. Osušku dal klidně na vozík. Ty hadry, které se tu vydávají za naše ručníky, rozervané, seprané, ty si klidně dávejte na vozík, ale tři pruhované ručníky a jedna drahá pruhovaná osuška - vyřiďte tomu novému, jestli ji dnes hodil do prádla, jestli ji zaperete, budu žádat náhradu. Máte to tam všude nalepeno v koupelně!!

Ty vorle. Jak si někdo může plést ručník a osušku?! Připadám si jak kdebyl. Kde byl?!! Furt a stále. Pořád. Donekonečna. Imrvére. Copak alzheimeriky obsluhují alzheimerici?! Melu, opakuji, prosím, žádám, stěžuji si - na co? Na NIC! Očividně ZBYTEČNĚ. A kdyby mě napadlo napsat něco o sekeře a kůlničce na dříví - mohla bych se zodpovídat. Předsudečná nenávist. Nebo by mi naordinovali tlumidla. Okusila bych antidepresiva. To je svět! Cirkus!

Mamince zalévám kafíčko. V ubrousku ji nabízím štrůdl. Špatně vidí na blízko. Ale kopce svého dětství - vidí. Chloumek, Prašivku. Habřinský kopec a školu. Neznášov. Pokouším se jí ukázat obrázky včerejšího masopustu. Jeho kostým. 

- Mami, vypravuj mi něco o habřinské školičce.

- Jak jsme se tam rvali s Habřiňáky?

- Ty taky?

- Ne, já jsem stála v povzdálí. A pozorovala.

- I Pepa Čapek se rval? Byl z Habřiny nebo z Neznášova?

- Ten byl z Neznášova.

Nedávno jsem potkala paní Čapkovou. I s Helenou a Milošem. Je to tak půl roku? Rok? Nepoznali mě. Paní jsem oslovila. Pan Čapek umřel.

- Mám pocit, že pan Čapek se narodil ve stejný měsíc jako ty. 

- My jsme měli společný plot.

- Já jsem myslela, že jste měli společný plot s Milkou Holubovou.

- No, s Milkou zleva a s Čapkovými byla cesta, za ní byli Čapkovi.

- Všichni jste bydleli Ve Dvoře?

Nahoře v lese býval asi ve 14. století hrad pánů z Neznášova, později Hustířan. Dnes už je tam jen cedule na stromě. Ale toponymum zůstalo dodnes. Myslím, že obyvatelé už nevědí, jak se tu říkalo. Pokud vědí, netuší proč ve dvoře. Patřil pánům nahoře v lese na hradě. 

https://www.hrady.cz/wnd_show_pic.php?picnum=91589

- No, všichni. Cesta mezi námi vedla.

- Mami, asi před sedmi lety jsme se tam byly podívat. Všechno jsi mi ukázala. Pak jsme se tam vypravily ještě jednou, asi před pěti šesti lety. Ukázalas mi Váš dům. Při druhé návštěvě jsi byla zděšená:

- Oni ten dům přeřízli.

- No von byl hrozně dlouhej.

- A jak to v něm vypadalo? (Chce se mi přejít do hovorové češtiny...)

- V průčelí byl pokoj, za ním kuchyň.

- A to se šlo nejdřív do pokoje?

- Ne, nejdřív se šlo do kuchyně a pak do pokoje. Ale lidi šli do kuchyně a tam zůstali.

- A babičku s dědou, jaks´ je vnímala?

- Ti byli většinou na dvoře. Na dvoře je práce pořád. Tam byl chlív, vchod do chlíva.

- Kolik jste měli zvířat?

- To teď nevím. Krávy byly čtyři nebo pět.

- A dojily se jak často?

- Ráno a večer. Hlavně večer. To byl konec práce.

- A ty ses tehdy účastnila dojení?

- Ne, to je těžká práce. Jestli jsem dojila párkrát. Maminka dojila.

- Odstříkala kočkám?

- První odstříkání bylo vždycky kočkám. Ty už čekaly u krávy.

- Jaká další zvířata jste měli?

- Krávy, potom kočky, a ty byly nejmíň dvě. Pole jsme měli. A ovečky.

- A kozy?

- A kozy jen občas. Když tak jednu.

- A co jste dělali s mlékem?

- Každý den přijel s kárkou a koníčkem pan - herdek, jak se jmenoval? A ten to mléko přelil do jeho baněk.

- A vy jste měli mléko v kýblech na dojení?

(Pamatuji si takový kbelík ještě u babičky v hospodě v Nouzově. Užší dno, nahoru se rozšiřoval. Oválný, Ne kulatý. Určitě to byl kbelík na dojení.)

- Maminka to lila do takových baněk. A každý den přijel mlíkař.

- A jak měl velké baňky?

- Pětadvaceti litrovky.

- A když jste měli kozičku, měli jste mláďátka?

- Kozička byla jednou za čas. Když měla kozlátka, byla v chlívě u kozy, aby mohla cucat, kdy chtěly(a).

- A když jsem byla malá, kupovalas plíčka. Myslím, že to bylo na pajšl.

- To bylo z kozy. Když koza měla mladý, byla střecha nad chlívem...

- Mami, co bylo na střeše?

- Byly tašky. To jsem se spletla.

Kdoví, co mi chtěla sdělit. Kam jí myšlenky utekly. Už se nevracím.

- A tak jste kůzlata snědli? Nebo prodali?

- Obojí. Když byla čtyři, tak jsme je nechali, a každou neděli jsme měli.

- To jste je přeci nemohli sníst!

- Nás bylo pět. Děda s babičkou, maminka a otec a já.

- Mami, pamatuji si, když jsem tě jednou z koncertu ve Velichovkách vzala k mlýnu Skořípka. Říkalas, že tam ten rybníček byl i za tvého dětství. 

- Tam byl pěkný rybník. 

- No, zdál se mi malý. Ukazovalas mi přes bránu, kam děda nosil pytle. A na konci že vycházel mlynář Pácalt s moukou. Něco mu zbylo za luby. :-)

Povídáme si, ukládám si do paměti. Doplňuji. Miluji její vyprávění. Mnoho jich mám natočených z doby, kdy si pamatovala. Ráda chodím sem na tu chodbu. Do pohádky. Jsem jak malá holka. Pořád chci slyšet příběhy jejího dětství. Opravuji ji, když něco trošku pozmění. Ale ona moc nemění. Vypráví stejně. Jen doplňuji, co zapomněla...

Odvážím ji. Je smutná. Utlumená. Obličej vypadá, jak když ji kdysi na LDN tlumili. Poznám to. Jedují ji. A vyprávějí mi, jak je ten lék bezva! Hnus. Blééé! Bezmoc! Ani ji nevysadil, čmelák!

- Mami, podívej. Můžeš jít do jídelničky na pohádku. Nebo si můžeš vybrat jít k lidem. Dali je k oknům.

- K lidem.

Chválím Petronilku, Květušku, Janu - nasoukaly lidi z temnice k oknům. Mohou pozorovat fotbalisty u sokolovny... Skvělé! To je nápad! To napadlo ženy! :-) :-) :-) 

Domů. Stavuji se v Pepco. Srdíčko svíčka vyhořela jen kolem plamínku.

- Přijďte zítra. Až tu bude paní vedoucí. Ale ona vám to nevezme.

Tady to je fakt jak v Debilstánu. Korporátní fašismus. Porušují jednoznačně reklamační řád. Prodali mi krásný šunt. Usmívej se. Tvoříš si svou realitu. 

Po obědě zalézám. Chci si odčíst a pozavírat nějaká okna v ntb. Na stolku mi od listopadu leží článek ze Zpravodaje. Takové nic neříkající blábolení nějaké magistry. Včera při mazání fotek jsem na jeho kopii narazila ve foťáku. Linda je tu.

- Tady se spí!

S ní to nejde. Vylézám. Zatápím. Za okny začíná večer. Lindin sosáček zkoumá vše od pokliček po lednici. V lednici sklenice s ostrým křenem. Má plechové zažívání. Sjede papriky nejvyšších pálivých hodnot.

- Dobrý viď?

Směju se. Tečou jí slzy. Nečekala takovou sílu. Nemůže ani odpovědět. Zajíká se. Kýve. Řehotám se. Můj křen předčil i sousedčiny originál thaiské žiletky.

- Mohla bys mrknout tady na ten článek? Nemohu ho zahodit. Je to takové tak ti píšu, vo tom, že ti píšu, protože ti píšu.

- No, mami,  to je děs!

- Hm, včera jsem to dala na FB. Vezmi si, že to je VŠ vzdělaná žena.

- Ale je to jako když to píše - s velkou nadsázkou SŠ. Jednotícím zadáním?? A zkvalitňují nám rodičům - za koho kope? Za učitele nebo za rodiče?

- Národní obrození hadr. Osvěta dolezla už i k nám, na Broumovsko... :-) :-) Globalizace a údiv, že i u nás v kraji máme učitele... Stylisticky ubohé. Slovní zásoba nula. Vyjadřovací obraty hodné žáka základní školy. Nic neříkající obsah. Taky umění - psát o ničem. O některých tvrzeních se dá s úspěchem diskutovat. Zpochybnit je.

Shodujeme se, že je to šílené nic neříkající psaní. Objevení objeveného. Dostala zadání - napsat výstup z projektu z evropských fondů. Publicita je jednou z podmínek... Ale kdybychom někomu zadali pět slov a napiš na to text, dopadlo by to lépe, než tohle rádoby učené pojednání. Šílené. K smíchu? K pláči. Kam se společnost propadla?!! Do čeho? Kde je inteligence? Dopoledne v DD kolovrátek. Nerespektují přání rodiny. Ničí soukromý majetek. Naopak - do vánoční tašky mi cpou k vyprání oblečení, které mají prát oni. Mamku pečovatel NEVYSADIL. Možná, že prosila haló!! Léky devastují svalový systém!! Vychvalují je jako zázrak.  Dnes se tak tak držela na nohou!!! Stojí to v příbalovém letáku!!! Možná její "možné" haló bude v hlášení!! Možná s tím bude operovat na naší schůzce ve čtvrtek Mengelka. Ubohost světa. Docela ubíjející.

A já se na to jdu vyspat!

Dobrou noc!