Jaký asi může být páteček! Deštivý, krásný, s iluzí míru a štěstí
Páteček, večer. V kamnech plápolá. Prve jsem byla nabrat ve vaně pod ořechem vodu. Rajčátka byla žíznivá. Celý den proprchávalo. Zahrada se napila. Šťavnatá. Rostliny v zimní zahradě se hltavě napily. Už půjdou ven. Jak přejdou zmrzlíci.
- Moure, Moure, jsem myslela, že už jsi šel domů.
- Mrau!
Zrzka se stala střelou. Lítá trávou jak zběsilá. Taková radost! Už je skoro tma a panička venku. Mourek těžkotonážník metoší za ní. Nemá šanci. Zrzka střílí zahradou. Torpédo.
Ráno jsem vstoupila do dne s lehkostí. Lidem, kteří se mnou začali hubnout u mě ve studiu, jsem vždycky zašeptala do ucha mantru, aby jim to hezky šlo:
- Hubnete s lehkostí motýlího letu za letního dne.
A já dnes vstala s lehkostí motýlího letu za letního dne. Vbaletila jsem do denní reality. Obstarala důležitý telefon. Pršelo. Maminčin ibišek nocuje už dvě noci venku. Pár let ho dávám na zimu do zimní zahrady místo do obýváku s jeho větším kamarádem. Letos tvrdil, že je mu na terase smutno. Postavila jsem ho pod většího bratra. Přestal se pod jeho větvemi bát. Na kraji týdne jsem ho vystěhovala do zahrady. Sluníčko mu venku spálilo listy. Zajímavé. První kontakt se sluncem nedopadá dobře. Vyhodí listy nové, silnější, zdravější. Těm už slunko neublíží. Ani nevím, jestli maminka dávala ibišek na léto ven. V dešti rychle škubu předposlední vršky kopřiv. Beru rajčatové květináče, ibišek, uschlé muškáty, stavím je do trávy pod sprchu z nebe. Zrzečka se batolí okolo mě. Jdeme do domu. Myju jí packy, to zbožňuje. Brečí u toho, vyhrožuje, tasí drápky, chytá ubrousek, kterým jí pacičky osušuji.
První zpráva dne - skvělá! Nová klientka od včera hubne. Všechno si ochutnala už včera odpoledne. Začala večeří. :-) Potřebuje se zbavit vody. V noci se vody zbavovala intenzivně. Čtu:
Krásné ráno Irenko, dnes se musím pochlubit. Sice jsem byla v noci každou hodinu vzhůru a běhala jsem na záchod, ale včera váha 94 a dnes ráno 91,9 kg. Otoky jsou poloviční. Děkuji, děkuji, děkuji moc
Tak to se hezky vstupuje do dne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-14_S_maminkou/
Jedenáctá. Maminka. Má čaj i kapesníčky. Přijímám, že si včera a v úterý utírala nos do kalhot. Tak to zkrátka je. Přijímám, že ji neprocvičují ruce příborem.
- A proč si myslíte, že ji necvičíme s jelením lojem?
- Jednoduše. Protože je stále nevypotřebovaný.
Ukazuji zbytek svého jeleního loje v koupelně, jeden mám v ložnici, jeden nosím v kabelce... Všechny ubývají. Mamčin se drží jako nekonečná slánka ve Werichově pohádkové ruce.
Ireno, nerozčiluj se. Buď v klidu. Zítra mamka uvidí Ivu. Hurá. Děkujeme.
S maminkou chvilku luštíme. Povídáme. Vzpomínáme. Připomínám jí děje z našeho společného života. Jemnou látku určuje jako samet. Vedu ji ke slovu plyš. Dala mi ušít plyšový kabát. Iva měla stejný plyšák, ale už jako teenenger. Přece jenom byla a je o devět let starší. Vymezená půlhodinka utekla jak voda. Stihla jsem jen jedno video.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-14_Kocourek_s_natrzenym_uchem%2C_na_stravu_bez_noclehu/
Kocourek Mourek dostává teprve oběd. Dostává k dispozici rautový stůl. Prohmatávám mu u toho krk. Klíšťáci se mu usazují v krvavých jizvách po óbr nacucaných. Dnes jsem mu zvládla vykroutit dvě během jídla. Ani moc nevrčel.
Jdu pracovat na počítač. Dnes jsem zkusila pohnout se záležitostmi, které už potřebují provětrat. Hotovo.
Pračka pípá. Vymáchat v octové vodě. Běžím do zahrady s lavorem. Mourek se lísá. Věším. Pohled na oblohu změnil můj záměr: Usušit prádlo venku. Rozmyslela jsem si. Sbírám ho na sušák.
Odpoledne klientka. Přezdívám jí Tereza Kostková. Krásná. Štíhlounká. Obdivuje našeho kocoura. Vysvětluji, že není náš. Jen na stravu. Na byt chodí asi někam domů.
- A co vaše Zrzka?
- Kamarádí se s ním. On ji vlastně původně přišel obskakovat. Jenže on jí kouše za krkem.
- No však oni to tak dělají.
- Chcete říct, že jsme kazišuci?
- No přesně. Takhle se vnoučat nedočkáte.
Řehotáme se. Odjíždí.
Další pračka pípá. Znovu vymáchat v octové vodě. Vyždímat. Už nejdu ven. Od rána je tam tma.
Jak v adventu. Ještě jdu spočítat jednu analýzku. Už se otevírá večer. Volám paní. Prezentuji.
Ještě nájemník. Lukáš. Skvělý hoch. Dnes mi volala jeho bývalá Ivanka. Bývalá, ale ještě není odstěhovaná. Sladká. Rozbila skleněnou výplň s původním mrazovým sklem. Plnou pusu výmluv, jak to sklo sežene. A jak shání skláře. A blbe, ble. Ble. Dveře už budou nenávratně poškozeny. Vložením nové tabulky se poškodí lišta. Na jednom konci budu dávat novou střechu, novou elektřinu, nová okna, nová vrata a na druhém konci jedni vysklili dole dveře, další druhé dveře, třetí další dveře. Krávy nebeské. Z cizího krev neteče. Neváží si propůjčeného majetku.
Bylo to skvělé. Poslouchám rozhovor s mamkou. Dnes plynul jak voda v potoce. Zurčel. Byl to hezký den. A já jdu dnes rychle spát.
Koukněme na výslech Fauciho
A dobrou noc!