Jarní
Tyhle dny se mi moc líbí. Nemusím se dívat do diáře. Práci si rovnám během dne. Klienti volají, hlásí míry, hlásí se o objednávky, členové si objednávají sami. Do košíků přihazují přírodní vitamíny, guaranku, roseguard, cell activator... Vše potřebné k posílení imunity. Jen samotné jídlo obsahuje mraky přírodních vitamínů, minerálů, makro, mikroživin...
Micka na místě. Parapet. Hlasitě oddychuje. Beru si ještě ntb. Sleduji dr. Greera. Korona, korona... Filmy s titulky nemohu pouštět při práci.
Měla bych jít nakrmit ptáky. Pověsit koule, zasypat krmítka. Pozdravit zahradu. Jdu. Prstem ťuknu do pítka na parapetu. Led? Prst prorazil led. Mrzne. Šedivák. Slunce svítí, jak divoké. Změna. Už nesvítí. To byl jen takový ranní záchvat. Divné světlo.
Zalézám. Sarkofág ještě nevystydl.
Procházím FB. Hana Krejcova
Tento krásný obrázek a dopis jsem dneska
dostala od našeho souseda Tomáška Hejlu. Tomáši moc ti dekuji domácí úkol jsi
splnil na 1 z hvezdickou
Dojemné. Nádherné. Originální úkol. Sousedské. Paní znám jen z FB. Odhadla jsem, že vzpomíná na zesnulého syna. Zbyl vnuk. Ale hošík je přes půl republiky. Tak si ho vždycky užívá o svátcích, prázdninách. Ten obrázek jí musel udělat velkou radost.
Už musím vylézt. Do oběda stihnu upéct chleba. Tři krásné chlebíčky - měkounké. Těsto - už to cítím. Poznám. Je jak má být. Povedly se.
Oběd. Barevná rýže s quinoou, kurkumou. Kořením. Fytoživiny. Přisýpám trošku své oblíbené - jasmínky. Do každé rýže vždy vkládám cibuli se zapíchanými hřebíčky. Bez té vůně to není pro mě ono. Kousíček krůtích prsíček od včera.
- Mami, zasměješ se! Učitelka napsala Adélčině mamince, ať jí nafotí, co všechno Adélka udělala z AJ, aniž by měla jakoukoli práci zadánu!!!
- Ona jim nic nezadala? Po třech nedělích se shání po výkonech? To je ta minda úřednice, co jim stále pouští You Tube?
- Jo jo. Pracovní sešity jim dala po čtrnácti dnech! Maminka říkala: My tady máme od ní tolik odkazů na You Tube... Povídala, že jí nafotí i papíry, co jsem s ní nacvičila. Probraly jsme spojky, částice, citoslovce. Větičky žiju ve velkém městě. Jak se jmenuje? Jak se jmenuješ? Aby tam pořád neměla zájmeno já.
- To bude paní učitelka čubrnět.
- Mamko, lidový humor neutuchá:
Po třech týdnech výuky doma už vidím přesně nedostatky našeho vzdělávacího systému. Hlavní je ten, že není povoleno bití žáků.
Kdysi jsem měla v úmyslu naučit své holky hrát na klavír. Zabít bych je musela. Učila jsem čtyřicet let cizí, ale se svými jsem neměla trpělivost. V září jsme slíbila vnučce, že ji naučím hrát na klavír. Nějak z toho sešlo. Ani jednou tu nebyla. Klavírní školu pro začátečníky stále mám. :-)
Ve čtvrt na dvě - skyp s maminkou.
- Ahoj mami, jak se máš?
Hádejte, co je její odpověď. :-) Chvilku povídáme. Pak cvičíme.
- Mami, vzpažíme. A nahoře rukama točíš žárovkou. Ale rychle. Tak rychle, že v rukou cítíš energii. Cítíš?
- Ne. Necítím.
- Mamko, zrychli. Dej ruce dolů. A teď budeme kroutit rychle předloktím. Už cítíš?
- Jo, už jo.
- Tak teď si zakroužíme pravou rukou. Na druhou stranu. Teď levým zápěstím. Na druhou. Mamko, teď si promačkáme body na dlani. Tak. Pomačkáme prstíky. Vytáhneme je. A druhou ručenku. A zakroužíme předloktím. A na druhou stranu. A druhou rukou totéž. A na druhou stranu. Mami, teď pozor! Kroužíme paží!
- Já tu mám židli.
- Mamčo, tak opatrně. A druhou rukou. A ještě vzpažíme. Vytáhneme se nahoru. Propneme prsty, obrátíme před sebe. Protáhneme propletené prsty. Teď zadupeme - a pouštíme do země bolest, smutek, trápení, strachy, nemoci. Všechno to zadupej! Teď si chvilku odpočineme. Jaké znáš strunné nástroje?
- Kytaru, housle, basu.
- A na co hrál Walda? B?
- Ten hrál na kytaru.
- A na B?
- Benžo.
- Výborně. Jaké známe bicí?
- Buben, bubínek a víc nevím.
- Triangl, xylofon. Do čeho ještě bušíme?
Dnes jsme akční. Mamka neodporuje. Snaží se.
- Mami, jako znáš písničku o růžích?
- Nevím. Červená modrá, ale to je o fialách.
- Pod naším, okýnkem...
Skyp zkresluje, maminka zpívá Pod našimi okny, teče vodička. To neva. Připojuji se. A ještě pod naším okýnkem.
- Mami, budeme kroužit rameny. Dozadu..
Cvičíme.
- Počkej, napiju se. Mám tu špínu.
Pije z hrnečku ode mě ke Dni matek. Ten nevyprali, nespekli, nesrazili, nezaprali, zatím nerozbili. Nevím, jak vypadá uvnitř. Vždycky jsem jí ho vymývala. Korona, korona, jakpak to vypadá na dně!? Nikdo jí ho nevymyl. To není náplň práce. Květuška jí ho občas vymyla, když si všimla, jak je hnědý.
- Mami, je to špína?
- Je, a studená.
- Mami, nemáš tam někde termosku?
- Nemám.
- Mami, rozhlédni se. Určitě někde bude za počítačem.
Utírá si nos do rukávu.
- Mami, kapesník!!
Maminka vždycky nosila v ruce textilní kapesník. Jenže se jí poztrácela celá hromádka. Jeden nádherný, fakt krásný, s květy nějaká kráva popsala černou 56. To bylo mamčino číslo. Když jsem to šla ukázat, chytaly se za hlavu, kdo to tak zničil. Na bílých ponožkách jí v obchodě vyčuhovalo 56. Jak vězni. Styděla jsem se. Teď to nalisují a zničí sakumpingl. Dokud nebude určena osoba zodpovědná za zničené věci, budeme my potomci platit jako morovatí. A kupte, a kupte. A maminka nemá. Házím peníze do černé díry. Nejsem na tyhle moresy zvyklá.
CHCI PENÍZE ZPĚT!
Znáte tu pohádku!! - Jenže tam sedí na prameni odporný slizký žabák.
Cvičíme, zpíváme, procvičujeme násobilku, sčítání, datum narození. Přichází paní koordinační. Dávám mamince úkol:
- Učešeš se, abys vypadala hezky.
Už jí asi nefénují. Vlasy nenatuží, nenalakují. Vypadá jak hastroš. Že jim to nevadí! A k čemu tam to tužidlo má?
- A budeš nacvičovat balzám na rty - abys to sama hezky zvládla. Má tam někde kapesníky?
- Jo jo, má tu krabičku s nápisem KONEČNÁ!
No jo, jenže to jí netrkne. Už si na ně nezvykne. Její generace to nezná. Bylo by potřeba jí kapesní k podat. Zeptat se, jestli nepotřebuje vysmrkat. Případně, když si utře nos rukou, jak žebráček nebo do rukávu jak bezdomovec, kapesník jí nabídnout.
- Maminka dnes cvičila s balonem. Házeli si.
- Mami, a šlo ti to?
- A luštily jsme. Jen jsme nevěděly vlk z Knihy džunglí.
- To bude Akéla.
- Jo, hodí se nám to tam. A kdo je Baghíra?
- Medvěd.
Až odpoledne mi docvaklo - ne, žádný Baghí. Ne, ne. Baghíra je něco mrštného, asi pardál. Medvěd je ten dvojslabičný - Balú. Musím si večer zopáknout Knihu džunglí.
- A probírali jsme téma žárlivost. Maminka říkala, že co oči nevidí, to srdce neželí. To slovo neznám. My říkáme nebolí. Maminka nemá ráda žárlivost. Nežárlí.
- Mami, žárlíš! Když se bavím s pečovatelkou, tak ji odháníš, abys mě měla sama pro sebe.
- No jo, to jo.
Tak dnes měla dostatečný výcvik, pozornost, potravu pro mozek, cvičení, zpěv... Když jsem přijíždívala na šestnáctou hodinu, takhle jsem edukovala lidičky u stolu... Cvičili jsme, dupali, poznávali ptáky, povídali si o domově, o zvířatech... Podzim, advent... V létě na terase - aby mohla děvčata utíkat pečovat o ležáky. Měla jsem to ráda. Cítila jsem se potřebnou. Začali mluvit i nemluvní indiáni. Znala jsem je po křestních i příjmeních... To zatím zapomenu. Až se brány otevřou, paní K. už mluvit nebude. A jestlipak paní K II stále hledá své syny. Slušně vychované. Vládíka a Milánka... Jsem tam u nich aspoň v myšlenkách. Budou mluvit? Budou chodit? A co paní Anička od nás z josefovské pevnosti. Dcera školníků z mateřské školy. Hruškovi se jmenovali. Anička má syna Jéňu. Někdy mi chytil kapra. Ale pak mu umřela žena. Anička říkala, že se zavřel do sebe. Kapra už mi dlouho nechytil.
Linda na chvíli skončila své pracovní hovory.
- Mami, pojeď do zahradnictví. Provětráme se.
- Do Skalice nejedu. Cítím odpor. Jak majitel hleděl, že má u vrat zákazníky, ale nenamáhal se. Tohle bych já svým klientům nikdy neudělala. Dělám pro ně stojky, někdy přemety. Pečuji o jejich těla, blaho, zdraví.
- Já bych chtěla mandloňovník. Ale nevím, kam bych ho vsadila.
Jedeme do Tesco. Mají je tam. Nádherné. Kvetou růžově. Velké stromečky i malé. Beru malý. A sazenice růží; loni stály přes padesát korun; dnes po desetikoruně. Ještě do zahradnictví. Mám doma bedýnku k sázení. Čekám po mrazech. Fotím barvy. Unikátní. Okouzlující. Krásné. Nádherné. To umí jen příroda. Je skvělý malíř! Linda vybírá. Jdu se mrknout do nové haly. Prázdno. Fotím. Fotím. Vycházím na ulici. Čekám. Potkávám dávnou učitelku matematiky mých holek. Paní učitelka Bryknarová. Sympatická. Normální. Veselá. Milá. Má krásnou dceru. Linda zas už služebně telefonuje. Chtěla jsem, aby se pozdravila se svou učitelkou. Tak si aspoň přejeme zdraví. :-) Potěšilo mě setkání s ní. To jsem potřebovala. Potkat člověka. Promluvit s ním. Roušku mám na volno.
Sedáme do auta. Tašku s baly růží mám před sebou na klíně.
- Prosím tě, podrž mi to, ať je neomlátím. Zapnu si pás. A hlavně jsem ti chtěla říct, abys nebrzdila. Jinak je mám v obličeji.
Nelením. Jdu do zahrady. Pod ořechem sbírám okolo keřů listí. Mnoho ořechů tu stále zbývá z podzimu. Louskám si je. Skořápky a větvičky schraňuji na zátop. Čistím pod keři. Jednu větvičku jsem neopatrně odlomila. Běžím domů pro leukopor. Slepuji. Omlouvám se. Třeba se sroste. Hnojím slepičáky. Ryju si jámu. Vkládám svůj vytoužený mandloňovník. Ještě bych chtěla lýkovec. Ale ten se snad prý neprodává... Ten měli na zahradě tchán s tchýní. Moc se mi líbil. Kvetl brzy, brzičko. Temnou růžovou. Moje mandloň je světlounká. Hezoulinká. Po dvou hodinách volám Petrouška.
- Peťuš, pojď se podívat.
Jeho tatínek byl zahradník.
- Z tebe by měl táta radost. Tys to tu vyšperkovala.
Hladí mě pochvalou mé ego.
Zatápím. Linda přivezla z kravína mléko. Svařit. Připravit Petrouškovi na ráno svačinu do práce. Sobě sešit na stůl. Mám školení. Doufám, že nezaspím. Normálně už bych byla dnes v Rožnově pod Radhoštěm. Už bych měla za sebou túru nahoru na horu k Radegastovi... Stejně spím nejraději ve své. :-)
Petroušek jde spát. Ráno má hotovost. Půl desáté. Studuji si synchronicitu mezi cvičením na pandemii - Bill Gates - šmejd jeden vakcinářský - se prý tehdy uculoval a mezi globálním summitem o očkování.
Volám na Lindu:
- Kdy byl ten Globální summit o vakcínách?
- V září 2019 v Bruselu. Bylo to jen pro 400 pozvaných.
- Aha, to se tam poradili, jak na nás! A hned v říjnu si nacvičovali pandemii.
Bude deset. Pátek. Mobil ječí! Meditace za egregor slovanství. Rychle hledám upozornění v mobilu. Nikdy ho nemohu najít. Telefon vyřvává. Petroušek běží z ložnice. Rozespalý.
- Peťuš, to je můj mobil.
- Holky, vy mě přivedete do blázince. Nejdřív jsi mě vzbudila, jak ses ptala na ten kongres a teď meditace.
Medituji. Usínám. Probouzím se. Ticho. Konec jsem nevnímala. Ale sílu a energii jsem té bílé slovanské paní posílala z celého srdce.
Micka drzá se vedle mě rozvalila zatímco jsem usnula na gauč.
Končíme. Ráno vstávám. :-)
Dobrou noc!
P. S. Dnes to bylo skvělé na světě. Našla jsem si na FB ranní cvičení.
https://www.facebook.com/jana.vancoppenolle/videos/10215546223278950/
Paní se může poslat třicet korun. Je to na každém. Paní namluvila meditaci na konjunkci Jupitera s Plutem. U nás to vychází na 4.45 v neděli ráno. Těším se. už jsem si to předjednala s Petrouškem, aby se nezlobil, až mi pípne budík.
Jana VanCoppenolle
Pro nedělní ráno, 5.4.2020 v 4.45 kdo se chcete přidat
k pokusu pro celosvětovou meditaci, jsem návod namluvila jemnou formou, aby
člověk mohl snadno meditovat i v posteli, trvá to 17 minut, zbývající 3 vyplňte
svými nejkrásnějšími vizemi, které planetě Zemi přejete. Spolu s tebou budou
meditovat statisíce lidí na celé planetě.
Také budeme společně meditovat v 4.45 živě na mém FB:
https://www.facebook.com/jana.vancoppenolle
Mě (mně) se tato výzva líbí jako pomoc pro rozpuštění různých strachů a strašáků.
Není proti ničemu, je pro lásku a mír a pro "kéž jsou tu všechny bytosti
štastny". Můžete vyzkoušet i dnes, zda s ní budete souznít.
Zde je odkaz na výzvu a proč se tato meditace (při silné konjunkci Jupiteru s
Plutem dělá). Chce se mi se zúčastnit. Uvidíš, zda se přidáš taky.
https://www.youtube.com/watch?v=gYKn4xZRf0M&feature=youtu.be